75 CO 394/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 16.281 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2022, č. j. 18 C 173/2020-182,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 51.760 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky žalovaného příjmení jméno příjmení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.402,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalobce příjmení jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do částky 9.704 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6.577 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.577 Kč od 5. 10. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.908 Kč od 14. 5. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.796 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá (výrok II.). Dále pak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 103.520 Kč (výrok III.)

2. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl okresní soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný byl ve sporu plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Pokud jde o částečná zastavení řízení, tato byla učiněna na základě částečných zpětvzetí žaloby, která zavinil žalobce (odůvodnění důkazní nouzí). Odměna advokáta činila od počátku řízení dle ust. § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) za jeden úkon právní služby částku 9.220 Kč (tarifní hodnota 221.776 Kč). Po částečném zpětvzetí žaloby činila tarifní hodnota 16.281 Kč, kdy odměna advokáta činí částku 1.780 Kč za jeden úkon právní služby. Náhrada nákladů řízení pak činí odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 9.220 Kč - převzetí a příprava věci, 9.220 Kč - porada ve věci 15. 7. 2020, 9.220 Kč - odůvodnění odporu, 9.220 Kč - porada ve věci 4. 9. 2020, 9.220 Kč - porada ve věci 19. 7. 2021, 9.220 Kč - sdělení na výzvu soudu, 9.220 Kč -porada ve věci 21. 9. 2021, 9.220 Kč - sdělení na výzvu soudu, 9.220 Kč - porada ve věci 24. 11. 2021, 9.220 Kč - vyjádření žalovaného, 1.780 Kč - sdělení na výzvu soudu, 1.780 Kč - porada ve věci 10. 5. 2022, 1.780 Kč - účast u jednání 12. 5. 2022, 1.780 Kč - účast u jednání 14. 7. 2022. Odměna advokáta činí celkem 99.320 Kč + 14 náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tj. 4.200 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku III. o náhradě nákladů řízení, podal včasné odvolání žalobce, která namítal, že žalovanému by měly být přiznány pouze náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobce považuje za neurčité náklady přiznané za úkony„ sdělení na výzvu soudu“, kdy z rozhodnutí okresního soudu nevyplývá, kdy k těmto úkonům mělo dojít a zda neobsahují tvrzení, která mohla být učiněna již dříve. V případě jednoduchých podání je pak potřeba posoudit, zda se s skutečně jedná o nějaký z úkonů právní služby dle příslušné vyhlášky. Žalobce dále nepovažuje za účelně vynaložené úkony porady s klientem ve dnech 15. 7. 2020, 4. 9. 2020, 19. 7. 2021, 21. 9. 2021, 24. 11. 2021 a 10. 5. 2022, kdy se nejednalo o věc skutkově a právně složitou, kdy meritem věci byla dohoda o uznání dluhu. V souhrnu žalobce nepovažuje za účelně vynaložené úkony poradu ve věci s žalovaným ve dnech 15. 7. 2020, 4. 9. 2020, 19. 7. 2021, sdělení na výzvu soudu nedatované, poradu ve věci 21. 9. 2021, sdělení na výzvu soudu nedatované, poradu ve věci dne 24. 11. 2021, sdělení na výzvu soudu nedatované a porada ve věci - nedatované (patrně míněno ze dne 10. 5. 2022, neboť u poslední z porad je v odůvodnění rozsudku datum uvedeno). V rozsahu těchto úkonů požaduje žalobce náklady řízení žalovaného krátit, tj. celkem o částku 68.100 Kč (7x 9.220 Kč a 2x 1.780 Kč).

4. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že má přednostně za to, že je odvolání nepřípustné v souladu s ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., neboť předmětem řízení bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění ve výši 6.577 Kč s příslušenstvím a příslušenství k částce 3.908 Kč a 5.796 Kč, tedy plnění nepřevyšující 10.000 Kč, když k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Ve zbývající části bylo řízení zastaveno a soud prvního stupně sám v bodě 14. a 15. odůvodnění uvádí, že předmětem řízení zůstala po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí ze strany žalobce pouze výše uvedená částka a příslušenství. Žalovaný má za to, že veškeré jím účtované úkony právního zastoupení byly účelně vynaložené, na čemž nic nemění ani chybějící datum jejich provedení v rozsudku. Pokud žalobce namítá neúčelnost jednotlivých úkonů právní služby spočívajících ve vyjádřeních nebo sděleních na výzvu soudu, k tomu je nutné uvést, že dle Usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. 2 US 190/11 ze dne 24. 3. 2011„ jsou náklady řízení, které účastníkovi vznikly tím, že prostřednictvím svého právního zástupce reagoval na výzvu soudu, vždy účelně vynaloženými, neboť jde o realizaci jeho základního práva na právní pomoc v řízení před soudy, které je garantováno v čl. 37 odst. 2 Listiny“ Na základě toho má žalovaný za to, že není nikterak podstatné posuzovat obsah skutkových tvrzení v takových přípisech. Nadto žalovaný uvádí, že v daných přípisech vždy reagoval na skutková tvrzení nebo opakované dispozice s žalobou ze strany žalobce a na výzvu soudu. Nemůže jít k tíži žalovaného, že žalobce nevylíčil všechna skutková tvrzení již v rámci své žaloby nebo že podal žalobu tak neuváženým způsobem, že musel opakovaně žalobou disponovat a brát žalobu po částech zpět v závislosti na vyjádření žalobce. Všechny uvedené porady s právním zástupcem pak ve věci byly uskutečněny vždy účelně, neboť k těmto docházelo v souvislosti s reakcemi na výzvy soudu nebo na opakované částečné zpětvzetí žaloby, případně se jednalo o převzetí právního zastoupení a přípravu na jednání. Navrhl, aby odvolací soud odmítl odvolání žalobce v souladu s ust. § 218 písm. c) o. s. ř., neboť toto směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. V případě, že odvolací soud neshledá pro tento postup podmínky, pak žalovaný navrhuje, aby napadený rozsudek potvrdil.

5. Krajský soud při konstatování přípustnosti odvolání, jeho včasnosti a podání oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze zčásti.

6. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 29. 5. 2020 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 221.776 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem a právnická osoba - právnická osoba probíhá od roku 2016 obchodní spolupráce spočívající ve velkoobchodních odběrech sportovní výživy, a to na základě uzavíraných dílčích kupních smluv, jejichž předmětem je závazek žalobce dodat k rukám právnická osoba - právnická osoba zboží a tomu odpovídající závazek společnosti za dodané zboží zaplatit ujednanou kupní cenu. Obchodování mezi žalobcem a společností probíhalo tak, že společnost objednala telefonicky anebo e-mailem konkrétní zboží a jeho množství a žalobce následně objednané zboží zaslal na adresu sídla společnosti spolu s daňovým dokladem, kterým uplatňoval kupní cenu za dodané zboží. Společnost byla následně povinna zaplatit peněžní částku uvedenou v daňovém dokladu, který ji byl doručen spolu s objednaným zbožím. Obchodní právnická osoba - právnická osoba objednala od žalobce zboží, které žalobce společnosti řádně dodal. Společnosti vznikla povinnost uhradit žalobci kupní cenu. Žalobce své právo na úhradu kupní ceny uplatnil jednotlivými faktury, které žalobce předkládá soudu. Společnost se dostala do prodlení s úhradou kupních cen za dodané zboží, a to v období od února 2018 do září 2019. S ohledem na tuto skutečnost, žalobce uzavřel dne 3. 10. 2019 se společností dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, na základě které společnost uznala svůj dluh vyplývající z dílčích kupních smluv vůči žalobci co do důvodu a výše a zavázala se ho zaplatit ve splátkách. Dle čl. III. Povinnost mlčenlivosti, prohlášení, odst. 1 uznání dluhu se žalovaný zavázal, že v případě, že vznikne žalobci škoda v přímé a příčinné souvislosti s porušením povinností kupujícího (anonymizováno - právnická osoba) či vznikne-li žalobci právo na plnění dle dohody o uznání dluhu, či z porušení této dohody, či z dílčích kupních smluv, které nesplní kupující (anonymizováno - právnická osoba) do 20 dnů potom, co u něj bylo uplatněno, uspokojí ji/jej zástupce kupujícího (žalovaný). Žalobce toto výslovné prohlášení žalovaného přijal. Společnost nesplnila svou povinnost k úhradě kupní ceny, a to ani dle splátkového kalendáře ujednaného v dohodě o uznání dluhu. Žalobce své právo na plnění (úhradu jistiny předmětných faktur) uplatnil nejen samotnými fakturami, ale též i prostřednictvím svého právního zástupce, který poslal právnická osoba - právnická osoba výzvu k plnění ze dne 22. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že právnická osoba - právnická osoba nesplnila svou povinnost ani do 20 dnů poté, co u ní byla uplatněna, má žalobce v souladu s uzavřenou dohodou o uznání dluhu právo domáhat se plnění po žalovaném jakožto ručiteli. Soud žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasný odpor a dne 17. 7. 2020 se k podané žalobě vyjádřil tak, že je na jeho straně dán nedostatek pasivní věcné legitimace, a tedy mu nesvědčí povinnost k zaplacení žalované částky, pohledávky byly v minulosti zaplaceny.Žalovaný má za to, že tvrzení žalobce, že má právo domáhat se plnění po žalovaném jakožto po ručiteli je nepravdivé a nemůže obstát. Následně se ve věci vyjádřil žalobce podáním ze dne 30. 6. 2021, kde mimo jiné uvedl, že je ochoten ve věci mimosoudně jednat. Prostým přípisem okresního soudu byl žalovaný následně vyzván, aby do 15 dnů sdělil, zda je možné mimosoudní vyřízení věci. Na to žalovaný přípisem ze dne 22. 7. 2021 sděluje, že klient trvá na nedostatku pasivní věcné legitimace a na tom, že převážná část pohledávek je zaplacená, přesto je ochoten jednat s žalobcem o mimosoudním vyřízení věci zejména s ohledem na náklady řízení. Následně byl soudem na totéž dotázán žalobce, který na výzvu soudu reagoval a požádal o další lhůtu k jednání. Přípisem ze dne 6. 10. 2021 byli opakovaně oba právní zástupci stran soudem vyzváni, aby do 15 dnů sdělili výsledky mimosoudního jednání. Na to žalovaný přípisem ze dne 27. 11. 2021 sdělil, že k uzavření dohody nedošlo, nabídka byla nepřijatelná a žalovaný trvá na své argumentaci. Podáním ze dne 4. 11. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, když uvedl, že je nucen vzít podanou žalobu částečně zpět, neboť se nachází v důkazní nouzi, když mezi účastníky bylo domluveno, že jakékoli úhrady, které žalovaný žalobci poskytl, budou předně započítány na starší dluh žalovaného. Bohužel tato dohoda proběhla pouze v ústní formě. Žalovaný byl vyzván přípisem soudu ze dne 11. 11. 2021 ke sdělení stanoviska k věci do 10 dnů. Okresní soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil usnesením č. j. 18 C 173/2020-137 ze dne 3. 12. 2021, které nabylo právní moci dne 28. 12. 2021. Předmětem řízení pak zůstala částka 16.281 Kč. Podáním ze dne 4. 7. 2022 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 9.704 Kč s tím, že se nachází v důkazní nouzi. Následně okresní soud dne 14. 7. 2022 vydal napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že se neztotožňuje s námitkou žalovaného, že odvolání v této věci není přípustné. Dle ustálené judikatury, pro posouzení přípustnosti odvolání je rozhodná výše požadovaného plnění v době vyhlášení rozsudku (tedy to, o jaké částce soud rozsudkem rozhodl). Při určení výše plnění se nepřihlíží k příslušenství pohledávky. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2983/2006 dostupné na www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 2176/14 dostupné na www.nalus.usoud.cz). Předmětem rozhodování v době vyhlášení rozsudku byla částka 16.281 Kč, ač bylo rozsudkem řízení zčásti zastaveno a zčásti byla žaloba zamítnuta. Předmětem řízení tedy byla částka přesahující 10.000 Kč, a odvolání tedy není dle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. nepřípustné.

8. Náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Zastavuje-li soud řízení, zabývá se ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. V daném případě to byl jednoznačně žalobce, kdo vzal žalobu zpět v převážné části zpět z důvodů na jeho straně. Ve zbytku pak bylo aplikováno ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný by ve věci úspěšný, neboť v části nedotčené zpětvzetím byla žaloba žalobce zamítnuta. Žalovaný tak má nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Potud je rozhodnutí okresního soudu, který zavázal k náhradě nákladů řízení žalobce, správné.

9. Pokud jde však o přiznanou výši nákladů řízení, zde se krajský soud shodně s odvolacími námitkami žalobce neztotožňuje se všemi úkony právní pomoci, za které okresní soud přiznal odměnu právnímu zástupci žalovaného včetně paušální náhrady hotových výdajů. Shodně s žalobcem má krajský soud za to, že advokátu žalovaného nenáleží odměna za 3 účtované úkony sdělení na výzvu soudu ze dne 22. 7. 2021, ze dne 27. 11. 2021 a ze dne 4. 4. 2022, kdy u prvních dvou sdělení se jednalo pouze o stručná sdělení, zda je či není možné smírné vyřešení věci, kdy takovýto úkon, ač byl učiněn na výzvu soudu, nespadá pod žádný z úkonů právní služby zahrnutých v ust. § 11 AT. Krajský soud nesdílí názor žalovaného, že by nutně každé sdělení účastníka na výzvu soudu bylo úkonem ve smyslu ust. § 11 AT a náležela za něj odměna, kdy účastníci v rámci řízení činí množství podání na výzvu soudu často i procesního charakteru (vyjádření se k odročení jednání, označení důkazů apod.), která nepředstavují úkon právní služby dle ust. § 11 AT. Co se týká sdělení ze dne 4. 4. 2022, pak žádné takové se ve spise nenachází, ač byla za tento úkon okresním soudem přiznána náhrada. Pokud jde o účtované porady žalovaného s právním zástupcem ve dnech 15. 7. 2020, 4. 9. 2020, 19. 7. 2021, 21. 9. 2021, 24. 11. 2021 a 10. 5. 2022, tyto krajský soud považuje převážně za neúčelné. Obsah porady ze dne 15. 7. 2020 - porada před sepisem odůvodnění odporu - mohl a měl být součástí úkonu příprava a převzetí zastoupení, za který byla odměna přiznána. Obsah porady ze dne 4. 9. 2020 - vyrozumění o mimosoudním jednání s žalobcem, prostudování podkladů od klienta, projednání dalšího postupu ve věci, považuje krajský soud i s ohledem na výzvy k mimosoudnímu řešení věci ze strany okresního soudu za účelný. Obsah porady ze dne 19. 7. 2021 - projednání dalšího postupu ve věci, možnosti mimosoudní dohody, projednání vyjádření žalobce ze dne 30. 6. 2021, považuje krajský soud i s ohledem na výzvy k mimosoudnímu řešení věci ze strany okresního soudu za účelný. Obsah porady ze dne 21. 9. 2021 - porada s ohledem na mimosoudní jednání s protistranou a možných návrhů smírného řešení, nepovažuje krajský soud s ohledem na krátký časový odstup od předchozí porady totožného obsahu za účelný. Obsah porady ze dne 24. 11. 2021 - porada ve věci před sepisem vyjádření k částečnému zpětvzetí žaloby ze dne 4. 11. 2021, nepovažuje krajský soud za účelný, neboť dostatečné podklady pro vyjádření se ve věci měl právní zástupce žalovaného již z předchozích porad a jako u profesionála v oboru, kterého si za tímto účelem žalovaný přibral, se předpokládá, že je schopen se vyjádřit ke zpětvzetí žaloby jakožto pro žalovaného pozitivního úkonu, jemuž není třeba oponovat, i bez porady s ním. Obsah porady ze dne 10. 5. 2022 - příprava na jednání dne 12. 5. 2022 nepovažuje krajský soud s ohledem na předchozí porady, kde byl předmět sporu opakované probírán, za účelný.

10. Náklady řízení žalovaného před okresním soudem tak dle krajského soudu sestávají z odměny advokáta vypočtené podle § 8 odst. 1 AT za situace, kdy předmětem právní služby bylo peněžité plnění ve výši 221.776 Kč (tarifní hodnota) s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 6 činí v daném případě za jeden úkon částku 9.220 Kč. Odměna v této výši pak náleží advokátu žalovaného za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odůvodnění odporu, vyjádření ze dne 25. 11. 2021, porada s klientem ze dne 4. 9. 2020 a 19. 7. 2021). Po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 5. 11. 2021 co do částky 205.495 Kč a částečném zastavení řízení v tomto rozsahu usnesením pravomocným dne 28. 12. 2021 zůstalo předmětem řízení peněžité plnění ve výši 16.281 Kč (tarifní hodnota) s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě za jeden úkon částku 1.780 Kč. Odměna v této výši pak náleží advokátu žalovaného za 2 úkony právní služby (účast u jednání dne 12. 5. 2022 a 14. 7. 2022). Celkem pak odměna advokáta žalovaného činí 49.660 Kč, k této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč k těmto 7 úkonům právní služby, tedy celkem 2.100 Kč. Advokát žalovaného není plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně činí částku 51.760 Kč.

11. Ze shora uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku III. o náhradě nákladů řízení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení v návaznosti na výpočet uvedený v bodě 10. odůvodnění tohoto rozhodnutí, když krajským soudem nebyly shledány důvody pro potvrzení či zrušení rozhodnutí.

12. Místo plnění náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění nebo plnění ve splátkách.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení více úspěšný. Předmětem odvolacího řízení byla celkem částka 68.100 Kč, neboť žalobce požadoval přiznat na nákladech řízení před okresním soudem žalovanému o 68.100 Kč méně, než bylo přiznáno (v odvolání požadoval krátit náklady o 7 úkonů á 9.220 Kč a 2 úkony á 1.780 Kč). Žalobce pak byl se svým odvoláním úspěšný co do částky 51.760 Kč (75,99 %), kdy krajským soudem bylo přiznáno na nákladech řízení před okresním soudem 51.760 Kč, tj. o 51.760 Kč méně než okresním soudem. Žalovaný pak měl úspěch co do částky 16.350 Kč (24,01 %), celkově tedy byl v odvolacím řízení úspěšnější žalobce (51,98 %), tento pak má nárok na 51,98 % nákladů odvolacího řízení.

14. Náklady odvolacího řízení žalobce pak sestávají z odměny ve výši jedné poloviny za zastoupení advokátem v částce 1.930 Kč dle ustanovení § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. c) a. t. (za odvolání nikoliv do věci samé z tarifní hodnoty 68.100 Kč), z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 a. t. a k tomu 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 468,30 Kč, když právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady odvolacího řízení žalobce činí částku 2.698,30 Kč, 51,98 % z těchto nákladů pak činí 1.402,60 Kč. 15. obec plnění náhrady nákladů řízení před odvolacím soudem určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty k plnění nebo plnění ve splátkách Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce.