75 CO 4/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23.384,32 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2022, č. j. 19 C 235/2022-59,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23.384,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.943,07 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 4.433,29 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 3.007,96 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako obchodníkem a žalovaným jako zákazníkem byly uzavřeny platné a účinné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouva o sdružených službách dodávky plynu v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 a § 72 odst. 2 energetického zákona. Na základě těchto smluv se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do shora uvedených odběrných míst elektřinu a plyn, což také činila a svou povinnost plynoucí ze smluvního závazkového vztahu tak plnila. Žalovaný jako zákazník má právo, dle shora citovaných ustanovení energetického zákona, na vyúčtování dodávek elektřiny a plynu oproti povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně toto vyúčtování žalovanému provést. Náležitosti vyúčtování upravovala vyhláška č. 70/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtování za dodaný plyn a elektřinu sice vyhotovila, nicméně žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla, na základě postupní smlouvy, netvrdila ani odeslání, tím spíše pak doručení vyúčtování elektřiny a plynu, splňující požadavky vyhlášky č. 70/2016 Sb., žalovanému. Předžalobní výzva ani žaloba, u nichž odeslání, respektive doručení žalovanému prokázáno bylo, pak neobsahují prováděcím předpisem požadované náležitosti. Řádně předvolaná žalobkyně se z jednání dne 17. 10. 2022 omluvila, a sama se tak zbavila možnosti být vyzvána poučením dle § 118a odst. 1., odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) k doplnění svých skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ve vztahu k doručení vyúčtování žalovanému. Okresní soud tedy uzavřel, že nemá za prokázané, že by žalovanému byla doručena vyúčtování obsahující všechny požadované zákonné náležitosti, na které má žalovaný jako zákazník právo, a tedy že nastala splatnost vyúčtovaných nedoplatků. Proto byla žaloba zamítnuta.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalovaná, která navrhovala, aby krajský soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že podané žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalovanému uloží povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, a pro případ, že by měl za to, že podmínky pro změnu napadeného rozsudku naplněny nejsou, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně namítá, že před samotným jednáním nebyla vyzvána výzvou dle § 114a odst. 2 písm. c) o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení důležitá pro rozhodnutí v meritu věci, která nejsou v žalobě dostatečně vylíčena. Žalobkyně o takovouto výzvu sama žádala v omluvě z jednání ze dne 21. 9. 2022, a to pro případ opomenutí některé pro rozhodnutí důležité skutečnosti či důkazu. Žalobkyně se v řízení chovala zcela se zásadami civilního procesu a to nenavyšovat náklady řízení, proto soudu avizovala omluvu i s výše uvedenou výzvou k případnému doplnění. Žalobkyně odkazuje i na judikaturu vyšších soudů, které opakovaně dovodily, že poučení a předvídatelnost rozhodnutí by měl soud účastníkovi řízení poskytnout, pokud tento avizuje, že jednání se nezúčastní. V případě, že by soud dodržel zákonný postup a žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů vyzval, žalobkyně by byla schopna dodat záznamy postupitele, ze kterých vyplývá odeslání předmětných faktur dopisem, a z čehož lze usoudit, že se faktury dostaly do sféry vlivu žalovaného.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 22. 4. 2022 domáhala zaplacení částky 23.384,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.943,07 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 4.433,29 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 3.007,96 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení. Částky se domáhala jednak jako úhrady dluhu za dodanou elektřinu s příslušenstvím z faktury číslo za období od 11. 9. 2019 do 15. 11. 2019 vystavené na částku 23.203,07 Kč. Žalovaný na předmětnou fakturu uhradil částku 7.260 Kč a dlužná částka tak činí 15.943,07 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady dluhu za dodanou elektřinu s příslušenstvím z faktury číslo za období od 11. 9. 2019 do 15. 11. 2019 vystavené na částku 4.433,29 Kč. Žalovanému byla elektřina dodávána na základě smluv ze dne 9. 9. 2019 uzavřené s předchůdkyní žalobkyně právnická osoba Žalobkyně se po žalovaném rovněž domáhala úhrady dluhu za dodaný plyn s příslušenstvím z faktury číslo za období od 28. 9. 2019 do 26. 11. 2019 vystavené na částku 3.007,96 Kč. Žalovanému byl plyn dodáván na základě smlouvy ze dne 9. 9. 2019 uzavřené s předchůdkyní žalobkyně právnická osoba Pohledávka za žalovaným v celkové výši 23.384,32 Kč byla ze strany právnická osoba postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 12. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud nařídil ve věci jednání na den 17. 10. 2022, kam se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně se z tohoto omluvila s tím, že má za to, že v žalobě uvedla dostatečná skutková tvrzení, která jsou podepřena předloženými důkazy, nebude tedy navyšovat náklady řízení svou účastí u jednání. V případě, že by soud považoval účast žalobkyně u jednání za nutnou, prosí žalobkyně o sdělení této skutečnosti. V případě, že soud při studiu spisu dospěje k názoru, že žalobní tvrzení jsou nedostatečná, popř. nejsou dostatečně prokázána navrženými a přiloženými důkazy, žádá žalobkyně, aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení nebo důkazů. Žalobkyně se domnívá, že takový postup je plně v souladu s judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1969/2005 ze dne 11. 4. 2006 Okresní soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Dne 17. 10. 2022 byl vyhlášen napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje, shodně tak přejímá krajský soud jako správné všechny skutkové závěry okresního soudu učiněné z těchto důkazů.

8. Co se týká právního hodnocení věci, krajský soud jako správné akceptuje závěry okresního soudu o tom, že mezi účastníky došlo k uzavření platných smluv o dodávce plynu a elektřiny, že došlo k vyúčtování dodaného plynu a elektřiny výše citovanými fakturami, kdy však doručení těchto vyúčtování nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno ani prokázáno. Jak tedy správně uzavřel okresní soud, v řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému byla doručena vyúčtování obsahující všechny požadované zákonné náležitosti, na které má žalovaný jako zákazník právo, a tedy že nastala splatnost vyúčtovaných nedoplatků. Proto byla žaloba po právu jako předčasná zamítnuta. V podrobnostech lze pak na právní odůvodnění okresního soudu odkázat.

9. Pokud jde o odvolací argumentaci žalobkyně, tak s touto se krajský soud neztotožňuje, kdy žalobkyní citovaný judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1969/2005 není na projednávanou věc přiléhavý, kdy se týká toho, zda lze ve věci samé rozhodnout bez nařízení jednání v případě, že se účastníci práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, ačkoliv předloženými listinami nebyly všechny rozhodné skutečnosti prokázány, a soud tedy musí založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení. O takovou situaci se v daném případě nejedná, kdy ve věci nařízeno jednání bylo. Naopak je v tomto směru nutno odkázat na judikát Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 (dostupný na www.nsoud.cz), který akcentuje, že ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Pokud se uvedeného žalobkyně ve své omluvě z jednání domáhala (navíc podmíněně, k čemuž by dle ust. § 41a odst. 2 o. s. ř. nemohlo být ani soudem přihlíženo), pak uvedené není relevantním odvolacím důvodem ve smyslu toho, že soud by měl žalobkyni jinak než při řádně konaném ústním jednání vyzývat (před tímto jednáním či snad jednání odročovat za tímto účelem) k doložení listin prokazujících doručení předmětného vyúčtování a jeho splatnosti. Postup okresního soudu byl tak s ohledem na shora citovanou judikaturu zcela správný.

10. Ze všech uvedených důvodů považuje krajský soud rozhodnutí okresního soudu za věcně správné, kdy okresní soud správně zjistil skutkový stav a věc právně vyhodnotil, proto krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kdy okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalovaného s tím, že tomuto v řízení žádné náklady řízení nevznikly.

11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšná, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalovaný by měl tedy nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, tomuto však ani v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku II. uvedeno. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku. Samostatné dovolání jen proti výroku II. a do výroku I. ve vztahu k nákladům řízení přípustné není.