75 CO 40/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudkyň JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 110.975 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 9. 2021, č. j. 8 C 169/2021-55,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a) ohledně částky 36.025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36.025 Kč od [datum] do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36.025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36.025 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a b) ve zbytku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobu žalobkyně zcela zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že se podle § [číslo], § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) stala právní nástupkyní původní věřitelky [právnická osoba] V souladu s § 1882 odst. 1 o. z. a ve spojení s ustálenou soudní praxí (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2276/06, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015) dle okresního soudu postačuje k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobce, pokud žalobce prokáže, že došlo k oznámení postoupení pohledávky ze strany předchozího věřitele dlužníkovi, případně že sám žalobce (či jiný postupník) dlužníkovi toto postoupení prokázal. Žalobkyně však tyto skutečnosti předloženými listinami neprokázala, neboť v daném případě došlo ke koupi pouze části závodu, a to v rozsahu definovaném ve smlouvě o prodeji části závodu. Tato smlouva k důkazu sice byla předložena, ale bez podpisu smluvních stran a bez přílohy CD se seznamem prodaných úvěrových smluv. Žalobkyně tedy dle okresního soudu neprokázala pravost ani správnost listiny, ani skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva patřila k části závodu, který měl být předmětem prodeje. Žalobkyně netvrdila, ani nepředložila důkaz o tom, že by [právnická osoba] jako prodávající oznámila podle § 2177 odst. 2 o. z. žalovanému jako dlužníkovi, že jeho dluhy kupující koupí závodu nabyl, že závod prodal a komu. Okresní soud tedy neměl za prokázáno, zda vůbec a jaké konkrétní pohledávky společnosti [právnická osoba] byly smlouvou o prodeji části závodu na společnost [právnická osoba], převedeny. Postoupila-li pak tato společnost na žalobkyni pohledávku, jejíž koupi v rámci části závodu neprokázala, pak na žalobkyni, pohledávka nebyla postoupena skutečným věřitelem, nebylo tedy prokázáno, že žalobkyně předmětnou pohledávku nabyla. Oznámení o postoupení pohledávky ani výňatek z přílohy obsahující seznam úvěrových smluv převáděných smlouvou o prodeji části závodu ze dne [datum], vyhotovený společností [právnická osoba], která neprokázala, že by pohledávky za žalovaným nabyla koupí části závodu, pak nemůže prokazovat aktivní legitimaci žalobkyně. Žalobkyně pak i přes poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci, okresní soud tedy žalobu žalobkyně zcela zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti oběma jeho výrokům, podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude zcela vyhověno. Své odvolání žalobkyně odůvodnila tím, že předmětem smlouvy o prodeji části závodu byla Divize spotřebitelských úvěrů, která představovala samostatnou organizační složku ve smyslu § 2183 o. z. Koupí části závodu se tedy předchůdce žalobkyně stal věřitelem všech pohledávek náležících do dané části závodu, jak to vyplývá i z ustanovení § 2177 o. z., k převodu pohledávek tedy není třeba samostatné postupní smlouvy ani jejich přesné vymezení. Pokud pak okresní soud uvádí, že smlouva nebyla podepsána, tak dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 937/2003, nepodepsání příloh smlouvy nevede bez dalšího k neplatnosti smlouvy. Pohledávka za žalovaným tedy byla dle žalobkyně platně postoupena ze společnosti [právnická osoba], na společnost [právnická osoba], a následně na žalobkyni, která je tak ve sporu aktivně legitimována, prokázala poskytnutí úvěru a i prověření úvěruschopnosti žalovaného.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen z části.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), podaným u okresního soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 110.975 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.585,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 64.072,25 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 10,55 % ročně z částky 55.000 Kč od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] 2018 [číslo], kterou uzavřel žalovaný dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 55.000 Kč, který žalovaný nesplácel řádně a včas a dluží tak částku 55.000 Kč na jistině, částku 9.072,25 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku 11.019,25 Kč na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 7.133,50 Kč úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, částku 28.750 Kč na smluvní pokutě a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od prodlení do [datum] ve výši 5.585,50 Kč. S účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], která pak tuto pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Na výzvu okresního soudu pak podáním doručeným okresnímu soudu dne [datum] žalobkyně opravila žalobní tvrzení tak, že žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil celkem částku 18.975 Kč a nadále tak dluží částku 55.000 Kč na jistině, částku 9.072,25 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku 7.133,50 Kč na poplatku za správu úvěru (když poplatek za uzavření sjednán nebyl) a částku 11.019,25 Kč na poplatku za hotovostní výběr splátek (původně chybně uváděno jako úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu), dále pak smluvní pokutu za porušení povinnosti platit splátky řádně a včas ve výši 28.750 Kč, u které přesně rozepsal její výpočet a dále požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64.072,25 Kč (dlužná jistina 55.000 Kč a úrok 9.072,25 Kč) od [datum] do [datum] ve výši 4.698,63 Kč, když ohledně zbytku původně požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 886,87 Kč vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Okresní soud usnesením ze dne 25. 2. 2021, č. j. EPR 1800/2021-11, které nabylo právní moci dne [datum], řízení co do částky 886,87 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] zastavil a poté vydal elektronický platební rozkaz, který však byl následně zrušen, protože se ho nepodařilo doručit žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Okresní soud svolal na den [datum] jednání, kam se nikdo nedostavil a kde provedl dokazování listinami a konstatoval, že z nich nevyplývá aktivní legitimace žalobkyně a jednání odročil a žalobkyni usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 8 C 169/2021-41 vyzval jednak k doplnění tvrzení o aktivní legitimaci a dále ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Na to žalobkyně podáním doručeným okresnímu soudu dne [datum] tvrzení a další listinné důkazy doplnila. U jednání dne [datum], kam se dostavil substituent advokáta žalobkyně, okresní soud provedl nově doložení listiny a vyzval žalobkyni dle ustanovení § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. k prokázání její aktivní legitimace a že předmětná pohledávka byla prodána smlouvou o prodeji části podniku a poučila ji o následcích nevyhovění této výzvě, dále poučila žalobkyni o koncentraci řízení a jednání odročil za účelem předložení smlouvy o prodeji podniku včetně seznamu převáděných úvěrových smluv, které advokát žalobkyně navrhl k důkazu. Žalobkyně podáním doručeným okresnímu soudu dne [datum] navržené listiny předložila a doplnila i tvrzení ohledně přechodu pohledávek při prodeji části podniku, jak jsou uvedena i v odvolání. Na to okresní soud u jednání dne [datum] provedl k důkazu nově předložené listiny, poučil přítomné o neúplné apelaci a vyhlásil napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, uvedená v odstavcích 3. odůvodnění napadeného rozsudku, a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s tím doplněním, že z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru krajský soud zjistil, že žalovaný označený svým bydlištěm [adresa] a mobilním telefonním číslem a jehož totožnost byla ověřena občanským a řidičským průkazem, uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako obchodní zástupce na dobu neurčitou, je ženatý, počet výdělečně činných osob v domácnosti jsou [anonymizováno], počet vyživovaných osob od 6 do 15 let [anonymizováno], žije v [anonymizována dvě slova], bytu v osobním nebo družstevním vlastnictví se standardním vybavením. Jako průměrné měsíční příjmy za poslední 3 měsíce je ručně uvedena mzda [částka] + [částka] = [částka], jako jiné příjmy je předtištěno příspěvek na bydlení, jehož výše však uvedena není, průměrný měsíční příjem žadatele a i celé domácnosti je tedy uvedeno 35.091 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami. Jako průměrné měsíční výdaje za poslední 3 měsíce je uvedeno [částka] bydlení (nájem, fond oprav), [částka] energie (elektřina, plyn voda), [částka] stravování, výživné, [částka] ostatní výdaje ([anonymizováno]), splátky jiného úvěru u [anonymizováno] [částka], průměrné měsíční výdaje žadatele jsou tedy uvedeny [částka] a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti pak [částka], což bylo doloženo zálohami na elektrickou energii a plyn a předpisem úhrad za bydlení. Žádost je podepsána žalovaným dne [datum].

8. Z finanční analýzy krajský soud zjistil, že je zde uvedeno [částka] příjmy žadatele, [částka] výdaje žadatele (z toho minimální výdaje žadatele [částka] – tj. [částka] na žalovaného, [částka] na další osobou v domácnosti, která není nezaopatřené dítě, a [částka] na [anonymizováno] děti od [anonymizováno] do [anonymizováno] let, tedy celkem [částka], u žalovaného je tedy počítáno jen s ½ této částky), [částka] rezerva na neočekávané výdaje, měsíční volné zdroje jsou tedy vyčísleny na [částka].

9. Z credit scoringu ze dne [datum] krajský soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno celkem 31 bodů se závěrem, že mu lze poskytnout úvěr až do 70.000 Kč.

10. Ze změny předpisu úhrad od [datum] krajský soud zjistil, že žalovanému byla za byt [číslo] na adrese [adresa], jehož byl žalovaný vlastníkem a kde měly bydlet [anonymizováno] osoby předepsána měsíční úhrada [částka] za správní poplatek, vodné a stočné, teplo, teplou vodu, společnou elektřinu a fond oprav.

11. Z faktury za elektřinu krajský soud zjistil, že měsíční záloha žalovaného na elektřinu činila [částka].

12. Z výplatních pásek krajský soud zjistil, že za únor 2018 činila čistá mzda žalovaného [částka], když mu náležela základní mzda za [anonymizováno] dnů ([částka]), náhrada za dovolenou za [anonymizováno] dny ([částka]) a částka [částka] za auto do daně, rovněž je zde uvedena sleva na dani [částka], po srážce telefonů a paušálu za pohonné hmoty mu tak bylo na účet zasláno [částka]. Za březen [rok] pak činila čistá mzda žalovaného [částka], když mu náležela základní mzda za [anonymizováno] dnů ([částka]), [anonymizováno] za [anonymizováno] dnů ([částka]), [anonymizováno] [částka], mimořádná odměna [částka] a částka [částka] za auto do daně, stravné – diety [částka] a byla odečtena částka [částka] za roční zúčtování daně, rovněž je zde uvedena sleva na dani [částka], po srážce telefonů a paušálu za pohonné hmoty mu tak bylo na účet zasláno [částka].

13. Z výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku krajský soud zjistil, že výzvou ze dne [datum] vyzval advokát žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 123.716,76 Kč z titulu předmětné pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] 2018 [číslo] do [datum]. Výzva byla žalovanému odeslána na adresu [adresa].

14. Z notářského zápisu ze dne [datum] krajský soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako prodávající a společnost [právnická osoba] jako kupující společně prohlásily, že dne [datum] uzavřely smlouvu o prodeji části podniku tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů, když vlastnické právo k části závodu nabude kupující ke dni zveřejnění tohoto dokladu o koupi části podniku ve sbírce listin vedené příslušným rejstříkovým soudem ve vztahu ke kupujícímu.

15. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] krajský soud zjistil, že část závodu společnosti [právnická osoba] byla převedena na společnosti [právnická osoba] ke dni [datum] a doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin.

16. Z portfolia klientů [právnická osoba] krajský soud zjistil, že se jedná o výňatek z přílohy obsahující seznam úvěrových smluv převáděných smlouvou o prodeji části závodu ze dne [datum] orazítkovaný a podepsaný na každé straně za společnosti [právnická osoba], ve které je uvedena i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] 2018 [číslo].

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dodatku [číslo] potvrzení o zaplacení kupní ceny včetně přílohy a kopie části seznamu pohledávek krajský soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] 2018 [číslo], a to dnem zaplacení úplaty za postoupení pohledávek. Potvrzením ze dne [datum] společnost [právnická osoba] potvrdila, že dne [datum] byla uhrazena celá kupní cena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní.

18. S ohledem na zopakované dokazování činí krajský soud tento závěr o skutkovém stavu, když napadený rozsudek řádný závěr o skutkovém stavu neobsahuje.

19. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník smlouvu o úvěru [číslo] 2018 [číslo], na základě které převzal žalovaný v hotovosti od věřitele částku 55.000 Kč jako bezúčelový spotřebitelský úvěr a zavázal se ji spolu s úrokem 28 % za období, na které byl úvěr poskytnut (25,85 % ročně), s poplatkem za správu úvěru ve výši 12.100 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 18.700 Kč, tj. celkem částku 101.200 Kč, vrátit v 16 měsíčních splátkách ve výši 6.325 Kč, RPSN činilo [anonymizováno]. Pro účely posouzení úvěruschopnosti měla společnost [právnická osoba] k dispozici prohlášení žalovaného v žádosti o úvěr (průměrné měsíční příjmy za poslední [anonymizováno] měsíce mzda ze zaměstnání žalovaného u [právnická osoba] [částka] + [částka] = [částka], jiné příjmy příspěvek na bydlení bez vyplnění výše, tj. průměrný měsíční příjem žadatele a i celé domácnosti [částka], průměrné měsíční výdaje za poslední [anonymizováno] měsíce [částka] na bydlení /nájem, fond oprav/, [částka] energie /elektřina, plyn voda/, [částka] stravování, výživné, [částka] ostatní výdaje [anonymizováno], splátky jiného úvěru u [anonymizováno] [částka], tj. průměrné měsíční výdaje žadatele [částka] a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti pak [částka], žalovaný prohlásil, že je [anonymizováno], počet výdělečně činných osob v domácnosti [anonymizováno], počet vyživovaných osob od 6 do 15 let [anonymizováno], žije ve vlastním bytě se standardním vybavením). K ověření příjmů měla společnost [právnická osoba] k dispozici výplatní pásky žalovaného za únor [rok] (čistá mzda [částka], po srážce telefonů a paušálu za pohonné hmoty bylo zasláno na účet [částka]) a za březen [rok] (čistá mzda [částka], po srážce telefonů a paušálu za pohonné hmoty na účet zasláno [částka], v tomto měsíci však byly vyplaceny mimořádné platby [anonymizováno] [částka] a mimořádná odměna [částka]) a k ověření výdajů pak změnu předpisu úhrad od [datum] (měsíční úhrada [částka] za byt ve vlastnictví žalovaného za správní poplatek, vodné a stočné, teplo, teplou vodu, společnou elektřinu a fond oprav) a fakturu za elektřinu (záloha [částka]). Žalovaný uhradil [anonymizováno] splátky po [částka] měsíčně, tedy částku [částka]. Na základě smlouvu o prodeji části podniku ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba], která ji následně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Výzvou ze dne [datum] vyzval advokát žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 123.716,76 Kč z titulu předmětné pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] 2018 [číslo] do [datum]. Výzva byla žalovanému odeslána na adresu [adresa].

20. V první řadě krajský soud předesílá, že stejně jako okresní soud posoudil věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dle nové právní úpravy, tedy dle o. z., neboť k uzavření smluv o zápůjčce došlo po [datum], a dále dle zákona o spotřebitelském úvěru, který dle ustanovení § 2 odst. 1 za spotřebitelský úvěr považuje odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu poskytovanou nebo zprostředkovanou spotřebiteli.

21. Krajský soud jako správné nepřejímá žádné právní závěry okresního soudu.

22. V první řadě se krajský soud zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že žalobkyně svou aktivní věcnou legitimaci v řízení prokázala. Jak žalobkyně správně namítala, tak pokud jde o smlouvu o prodeji části závodu dle ustanovení § 2175 a násl. o. z., stává se kupující dle ustanovení § 2177 odst. 1 o. z. koupí závodu věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží. Z předloženého notářského zápisu a z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] pak bylo řádně prokázáno, že společnost [právnická osoba] jako prodávající a společnost [právnická osoba] jako kupující uzavřely dne [datum] smlouvu o prodeji části závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů, když vlastnické právo k části závodu nabude kupující ke dni zveřejnění tohoto dokladu o koupi části závodu ve sbírce listin vedené příslušným rejstříkovým soudem ve vztahu ke kupujícímu, k čemuž došlo ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena před tímto datem ([datum]) a jedná se o spotřebitelský úvěr, přešla touto smlouvou na společnost [právnická osoba] jako na věřitele jako součást prodávané části závodu vymezené jako divize spotřebitelských úvěrů a nebylo tedy třeba, aby tato pohledávka byla ve smlouvě o prodeji části závodu přímo specifikována. Pokud pak jde o prokázání uzavření samotné smlouvy o prodeji části závodu, tak byť žalobkyně předložila smlouvy bez podpisů stran, tak dostatečným důkazem o tom, že smlouva byla uzavřena je notářský zápis ze dne [datum], ve kterém obě strany smlouvy, tedy společnost [právnická osoba] jako prodávající a společnost [právnická osoba] jako kupující společně prohlásily, že takovou smlouvu dne [datum] uzavřely a jaká část závodu byla jejím předmětem. Výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] pak bylo prokázáno, že tato smlouva byla vložena do sbírky listin a dne [datum] tedy nabyla účinnosti (§ 2180 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že pak žalobkyně řádně prokázala, že předmětná pohledávka přešla na společnost [právnická osoba], rovněž prokázala i její postoupení na žalobkyni, když k důkazu předložila smlouvu o postoupení pohledávky včetně části její přílohy, kde je předmětná postupovaná pohledávka uvedena (z kopie smlouvy se podává, že její součástí byla příloha stejného vzhledu, tedy stejný druh tabulky s údaji o postupovaných smlouvách, jak je předložený list s předmětnou pohledávkou) a rovněž prokázala, že smlouva nabyla účinnosti dne [datum], kdy byla uhrazena úplata za postoupení souboru pohledávek, na jejíž zaplacení byla účinnost smlouvy vázána. V této souvislosti je pak zcela nepodstatné, že žalobkyně neprokázala oznámení převodu pohledávky vůči žalovanému v rámci prodeje části závodu žalovanému (§ 2177 odst. 2 o. z.) a ani následné postoupení pohledávky na žalobkyni (§ 1882 o. z.), když toto má pouze vliv na možnost žalovaného zprostit se dluhu plněním právním předchůdcům žalobkyně, nikoliv na prokázání aktivní legitimace žalobkyně, kterou žalobkyně prokázala jednak notářským zápisem a jednak smlouvou o postoupení pohledávek.

23. Dále se krajský soud po částečném zopakování dokazování ve věci zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smluv o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že nikoliv.

24. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Okresní soud tedy byl oprávněn se otázkou řádného prověření úvěruschopnosti zabývat. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

25. V daném případě měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a doklady o jeho příjmech (výplatní pásky) a výdajích (změna předpisu úhrad a faktura za elektřinu), tyto informace a doklady však chybně vyhodnotil, když dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V první řadě pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z aritmetického průměru čistých mezd žalovaného za únor a březen 2018, aniž zohlednil skutečnost, že běžný příjem žalované není tento aritmetický průměr, ale příjem za únor 2018, neboť v březnu žalovaný dle výplatní pásky obdržel mimořádné platby ([anonymizováno] a mimořádná odměna) ve výši téměř [částka], tedy cca 2/3 běžné hrubé mzdy. Navíc právní předchůdce žalobkyně vycházel z čisté mzdy, ačkoliv z výplatních pásek je zřejmé, že na účet žalovanému chodila částka nižší, po stržení plateb za telefon a paušálu za pohonné hmoty. Dle předložených výplatních pásek tedy činil měsíční příjem žalovaného (a tedy i celé domácnosti, jak je z žádosti zřejmé, když jiné částky do celkového příjmu domácnosti zahrnuty nejsou, a to ani předtištěný příspěvek na bydlení, který ale představuje sociální dávku, která by svědčila o špatné finanční situaci domácnosti) cca [částka], nikoliv v žádosti vyplněných [částka]. Pokud pak jde o výdaje tak právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici předpis měsíční úhrady za byt ve vlastnictví žalovaného a dále stanovení výše zálohy na elektřinu, které více méně korespondují s částkami uvedenými v žádosti (záloha na energie je uvedena o [částka] vyšší, což může představovat další nedoloženou platbu třeba za plyn a dále je počítáno i s televizním a rozhlasovým poplatkem, který žalovaný jistě za domácnost platil a jehož uváděná výše [částka] odpovídá zákonné výši těchto poplatků). Výši splátek jiného úvěru u stejné společnosti ([částka]) si pak právní předchůdce žalobkyně mohl ověřit ve vlastních databázích. Částka [částka] zohledněná při výpočtu výdajů domácnosti na stravu pro žalovaného, jeho manželku a [anonymizováno] děti ve věku 6 až 15 let je však značně podhodnocená a neodpovídá ani právním předchůdcem žalobkyně zohledněným částkám ve finanční analýze, tj. [částka] ([částka] na žalovaného, [částka] na manželku a [částka] na [anonymizováno] děti od 6 do 15 let), které zhruba odpovídají částkám dle ustanovení § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále jen „zákon o životním a existenčním minimu“) a představují státem kalkulované minimální výdaje, tedy výdaje na stravu a hygienické potřeby, příp. základní ošacení, nikoliv však již na bydlení či další pravidelné výdaje. Pokud by tedy právní předchůdce žalobkyně tyto jím samotným užívané částky minimálních výdajů při zkoumání úvěruschopnosti žalované správně použil, zjistil by, že spolu s výdaji na bydlení a splátkami jiného úvěru ([částka]) a při zohlednění skutečných příjmů domácnosti žalovaného ([částka]), zbývají žalovanému na celou domácnost bez započítání žádné rezervy (sám právní předchůdce žalobkyně počítal ve finanční analýze s rezervou na mimořádné výdaje ve výši [částka]) měsíční volné zdroje jen ve výši [částka], tedy cca [anonymizováno] sjednané splátky úvěru ([částka] měsíčně). Za této situace, kdy z dokladů, které měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici, se podává, že volné měsíční zdroje domácnosti žalovaného nedosahují ani výše sjednané splátky a žalovaný tedy není schopen úvěr splácet, což se nakonec stalo, když žalovaný na úvěr uhradil jen 3 splátky, neměl právní předchůdce žalobkyně žalovanému, který nebyl schopen sjednaný úvěr splácet, úvěr vůbec poskytnout. Z těchto důvodů tedy krajský soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně a smlouva o úvěru je tedy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatná, a to v celém rozsahu.

26. Žalobkyně tedy má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy dle ustanovení § 2993 o. z. Při závěru, jak se projeví neplatná smlouva v majetkové sféře účastníků takové smlouvy, je třeba zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty. Není pak bez významu povaha vzájemného plnění, které si účastníci musejí obecně vydat. V případě smluv o úvěru se typicky jedná o vzájemné peněžité plnění, tedy o vzájemnou restituční povinnost stejného druhu (stejnorodé plnění). V případě stejnorodého (peněžitého) plnění tak poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Uvedené tak znamená, že majetková sféra obohaceného se bez spravedlivého důvodu zvětšila pouze co do přesahu získaného prospěchu nad hodnotami poskytnutými druhé straně. Jinak řečeno, smluvní strana neplatné smlouvy může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení pak nevyžaduje vznesení námitky vzájemného vypořádání žalovanou stranou dle ustanovení § 2993 o. z., neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., když určení výše takového ochuzení není otázkou synallagmatického vypořádání bezdůvodného obohacení, ale otázkou kvantifikace bezdůvodného obohacení před jeho vypořádáním. Veden těmito závěry tak krajský soud uzavírá, že žalobkyně (jako právní nástupce společnosti [právnická osoba]) má nárok na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši [částka], která odpovídá vyplacenému úvěru ([částka]) po odečtení uhrazených splátek ([částka]), když žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by na předmětný úvěr uhradil více. Krajský soud tedy žalobkyni přiznal částku 36.025 Kč spolu s úrokem z prodlení, neboť žalovaný v průběhu řízení nenamítal, že by v době první výzvy k plnění nebylo v jeho možnostech dlužnou jistinu vrátit (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), za přiměřenou dobu k jejímu vrácení je tedy třeba považovat nejpozději lhůtu určenou v předžalobní výzvě, když doručení jiné výzvy žalovanému žalobkyně netvrdila, ani nedoložila. K dlužné jistině tedy žalobkyni dle ustanovení § 1970 o. z. náleží i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 8,25 % ročně) od [datum] do zaplacení, když výzvou odeslanou žalovanému dne [datum] advokát žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení mimo jiné i nedoplatku jistiny úvěru ve lhůtě do [datum], což však byl státní svátek, po kterém následovala sobota a neděle, splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení tak nastala až v pondělí dne [datum]; tato výzva se pak dle obvyklého běhu věcí musela dostat do hmotněprávní sféry žalovaného nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne [datum].

27. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. ohledně částky 36.025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36.025 Kč od [datum] do zaplacení dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobě v této části vyhověl a ve zbytku pak výrok I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Lhůtu k plnění stanovil krajský soud jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či plnění ve splátkách.

28. V důsledku alespoň částečné změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a dále i o nákladech odvolacího řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř, když za neúspěch žalobkyně je třeba považovat i část předmětu řízení, ohledně kterého vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, když v této části bylo řízení před okresním soudem zastaveno z viny žalobkyně, která netvrdila, že by žalobu brala částečně zpět pro chování žalovaného. S ohledem na výsledek odvolacího řízení byla žalobkyně se svou žalobou úspěšná co do částky 36.025 Kč spolu s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. písm. a) tohoto rozsudku, tedy v částce 39.526,33 Kč při vyčíslení úroku z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 o. s. ř., což představuje 28,52 % předmětu řízení, tj. částky 138.584,34 Kč při vyčíslení úroku a úroku z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně tedy v řízení před okresním soudem neuspěla v 71,48 %. Pokud pak jde o odvolací řízení, uspěla žalobkyně jen co do částky 36.025 Kč spolu s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. písm. a) tohoto rozsudku, tedy v částce 39.526,33 Kč při vyčíslení úroku z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 o. s. ř., což představuje 28,71 % předmětu odvolacího řízení, tj. částky 137.697,47 Kč (celý výrok I. napadeného rozsudku, když část kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 886,87 Kč, ohledně které bylo řízení zastaveno před okresním soudem, již předmětem odvolacího řízení nebyla) při vyčíslení úroku a úroku z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně tedy v odvolacím řízení neuspěla v 71,29 %. Žalobkyně by tedy měla mít povinnost uhradit žalovanému poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení před okresním soudem (tj. 42,96 %) a i v odvolacím řízení (tj. 42,58 %), žalovanému však v řízení před soudy obou stupňů žádné účelné náklady nevznikly. Krajský soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů právo.