75 CO 422/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 49.747,67 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 10. 2021, č. j. 16 C 222/2021-28,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. a) ohledně částky 47.591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47.591 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 47.591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47.591 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) ve zbytku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 17.053 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 16 C 222/2021-28, okresní soud žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 49.747,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.558,86 Kč úrok z prodlení z částky 49.747,67 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 8,42 % ročně z částky 47.591 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, tj. v celém rozsahu, zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Okresní soud v napadeném rozsudku dopěl k závěru, že žalobkyně žádnými věrohodnými důkazy neprokázala, že dne 3. 12. 2019 uzavřela s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 561 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), kdy smlouva nebyla podepsána zástupcem předchůdce žalobkyně ani vlastnoručně ani elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a doručení akceptačního dopisu ze dne 4. 12. 2019 žalované nebylo prokázáno. I v případě, že by byla smlouva řádně předchůdcem žalobkyně podepsána, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobkyně ničím neprokázala, že její předchůdce splnil povinnost uloženou uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky pak musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Předchůdce žalobkyně reálné příjmy ani výdaje žalované řádně nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval a podle stávající soudní judikatury tato skutečnost sama o sobě brání odbornému posouzení úvěruschopnosti žalované. Navíc z předložených dokladů nebylo ani prokázáno, že by předchůdce žalobkyně uhradil údajný úvěr ve výši 47.591 Kč konkrétnímu prodejci ani že by jej poskytl přímo žalované buď v hotovosti nebo bezhotovostně. Nebylo tak prokázáno, že by se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Na základě zjištěného skutkového stavu věci okresní soud uzavřel, že žalobkyně existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. neprokázala. Proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. ohledně částky 47.591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47.591 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a proti výroku II., podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. Namítala, že žalovaná smlouvu uzavřela elektronicky přes [příjmení] [jméno], A.S., požádala o úvěr přes internet, tento je jasně uveden na první stránce smlouvy jako zprostředkovatel úvěru. K uvedenému podrobně popsala celý kontraktační proces. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu v souladu s čl. II. odst. 2.

1. VOP, kde je upraveno, že k uzavření, změně či ukončení smlouvy může dojít způsoby, které se pokládají za jednání v písemné formě a podle občanského zákoníku za rovnocenné. Výslovně je tak uzavření smlouvy umožněno ve formě elektronického dokumentu v souladu s úpravou občanského zákoníku, který v § 562 odst. 1 o. z. stanoví, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Smlouva byla uzavřena, vše bylo následně potvrzeno a doloženo akceptací – úvodním dopisem ze strany banky. Podle čl. 2 VOP dochází k uzavření Produktové smlouvy o klasickém nebo revolvingovém úvěru podpisem zástupce nebo dnem odeslání oznámení o schválení žádosti o úvěr, nikde není podmínkou doručení, jak žádal okresní soud. Částka z poskytnutého úvěru pak byla prodejci uhrazena, což žalobkyně dokládá potvrzením o úhradě, jež k odvolání připojila. Dále namítala, že rozhodnutí okresního soudu je pro ni překvapivé, když ve věci byl tímtéž soudem bez problému vydán elektronický platební rozkaz, postup soudu byl tedy nepředvídatelný.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy ve výroku I. a ve výroku II., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu dne 29. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 49.747,67 Kč s příslušenstvím, kdy uvedla, že na základě žádosti ze dne 3. 12. 2019 poskytl právní předchůdce žalobce, [anonymizována čtyři slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], se sídlem [adresa], [část obce], [PSČ] [obec a číslo], a to pod obchodní značkou [jméno] bank! (dále jen„ [příjmení]“), žalované úvěr [číslo] ve výši 47.591 Kč (dále jen„ Smlouva“). Žalovaná výslovně prohlásila, že se řádně seznámila s příslušnými podmínkami, aktuálními produktovými podmínkami a Sazebníkem, které tvoří součást Smlouvy, a že s nimi bez výhrad souhlasí. Na základě Smlouvy poskytla [příjmení] žalované úvěr ve výši 47.591 Kč tak, že za žalovanou uhradila částku odpovídající prodejní ceně za zboží u zprostředkovatele úvěru. Žalovaná převzetí předmětu financování potvrdila a zavázala se splatit poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 36 ve výši 2.330 Kč, počínaje dnem 17. 1. 2020, jak vyplývá ze shrnutí v akceptačním dopise Banky. Žalovaná se nadto dle Smlouvy zavázala hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru. Sazba tohoto úroku, tj. 8,42 %, odpovídá výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy. Dále žalovaná ve Smlouvě prohlásila srozumění s přehledem finančních důsledků nesplácení úvěru a s poplatky dle Sazebníku, které si s Bankou sjednala. V případě nesplácení úvěru se žalovaná přímo ve Smlouvě a dle příslušného Sazebníku zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla dle Smlouvy a dle čl. 3 Produktových podmínek povinna splácet úvěr řádně a včas. Žalovaná porušila své závazky ze Smlouvy zejména tím, že se dostala do prodlení s více než 2 po sobě následujícími splátkami nebo 1 splátkou po dobu delší než 3 měsíce. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 5 Produktových podmínek a od Smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. V případě, že z důvodu uplynutí lhůty pro vrácení i poslední předepsané měsíční splátky již nebylo nutné činit odstoupení, je žalovaná povinna hradit celý splatný dluh ode dne tohoto data splatnosti poslední splátky jako od zesplatnění. Odstoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 6. 2020, když odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 7. 2020, tedy ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k odeslání. Dlužnou částku splatnou v celém rozsahu včetně úroků, poplatků, smluvní pokuty a případně sjednaného pojistného v celkové výši 58.306,53 Kč byla žalovaná povinna ve stanovené lhůtě uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění, požaduje žalobkyně z dlužného zůstatku poskytnutého úvěru, tedy jistiny ve výši 47.591 Kč zaplacení smluvního úroku 8,42 % ročně a dále zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 49.747,67 Kč, kterou tvoří navíc i částka dlužných poplatků, pojistného a smluvní pokuty v souladu s čl. 2 VOP. Dlužná částka nebyla ze strany žalované v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2020, a to s účinností ke dni 17. 8. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 27. 8. 2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání u okresního soudu se nedostavila stejně jako žalobkyně a její zástupce. Okresní soud po provedeném dokazování listinami dne 6. 10. 2021 vyhlásil napadený rozsudek.

6. Předně krajský soud konstatuje, že okresní soud z jím u jednání k důkazu provedených listin neučinil téměř žádná skutková zjištění a rovněž tak neuvedl, jaký zjistil skutkový stav věci. S ohledem na výše uvedené bylo tedy nutno dokazování z převážné části zopakovat a učinit z jednotlivých důkazů potřebná zjištění pro právní posouzení věci.

7. Z listiny- žádost /smlouva o úvěru [číslo] (včetně elektronické verze z [příjmení]) krajský soud zjistil, že žalovaná požádala dne 3. 12. 2019 prostřednictvím zprostředkovatele úvěru [anonymizována dvě slova], A.S. právní předchůdkyni žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] o poskytnutí klasického úvěru na drobné černé elektro ve výši prodejní ceny zboží 47.591 Kč s celkovou výší měsíční splátky 2.330 Kč a roční úrokovou sazbou 37,47 %. V žádosti - vyplněném formuláři je uvedeno, že po posouzení žádosti a splnění podmínek podle právních předpisů a stanovených požadavků, dojde dnem akceptace žádosti k uzavření smlouvy o klasickém úvěru. K akceptaci dojde dohodnutým způsobem a formou. Částka klasického úvěru bude převedena na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží poté, co bude doručeno písemné potvrzení o dodání předmětu financování. Pokud není v přehledu podmínek klasického úvěru uvedeno datum pozdějšího dodání předmětu financování, než je datum podpisu tohoto formuláře, spolu se zprostředkovatelem žalovaná potvrzuje, že zboží byly dodány k datu podpisu tohoto formuláře (žádosti) žalovanou. Potvrzením o dodání předmětu financovaní je pak tento formulář. Žalovaná prohlašuje, že obdržela od zprostředkovatele prodejní doklad, ve kterém je uveden seznam zboží a služeb a souhlasí, že z klasického úvěru je hrazen souhrnný nákup a jeho cena jako celek. Žalovaná se zavazuje poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit jeho náklady, a to sjednanými měsíčními splátkami vždy ke dni jejich splatnosti. Výše poskytnutého úvěru činí 47.591 Kč, celková výše měsíční splátky 2.330 Kč, počet splátek 36, splatnost k 17. dni v měsíci, roční úroková sazba 37,47 %. Žalovaná prohlásila, že se seznámila s úplným zněním aktuálních produktových podmínek pro klasické úvěry, které jsou jako přílohy nedílnou součástí této smlouvy. Žádost/smlouva je podepsána žalovanou dne 3. 12. 2019. Ze strany zástupce předchůdkyně žalobkyně je smlouva podepsána téhož dne elektronicky. Ke svým poměrům žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí u rodičů na adrese [obec a číslo], je svobodná, zaměstnaná v dělnické profesi s čistým měsíčním příjmem 20.437 Kč, celkové náklady domácnosti činí 2.500 Kč, finanční závazky 0 Kč.

8. Z všeobecných produktových podmínek – zejm. čl. 2, 2.7. krajský soud zjistil, že vznik, změnu nebo ukončení smlouvy je možno potvrdit formou dopisu, informace v zabezpečené internetové aplikaci, e-mailem nebo telefonátem.Předpokladem sjednání produktové řady o klasickém nebo revolvingovém úvěru je doručení žádosti o úvěr bance na jí určeném formuláři v podpisem klienta.Předáním žádosti o úvěr bance nebo zprostředkovateli úvěru některým ze shora uvedených způsobů se žádost stává nabídkou na uzavření produktové smlouvy o klasickém nebo revolvingovém úvěru určenou bance. K uzavření produktové smlouvy o klasickém nebo revolvingovém úvěru dochází podpisem zástupce banky nebo dnem odeslání oznámení banky o schválení žádosti o úvěr.

9. Z transakční historie úvěru [číslo] (interního výpisu předchůdkyně žalobkyně) krajský soud zjistil, že ujednaná částka 47.591 Kč byla čerpána jako úvěr prostřednictvím bankomatu, v prodejním místě nebo na pobočce Volksbank CZ, a. s.

10. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 4. 12. 2019 krajský soud zjistil, že žalované bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno schválení výše uvedené žádosti o úvěr ve výši 47.591 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2020 s přílohou [číslo] krajský soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ve výši 58.306,53 Kč byla úplatně postoupena z právního předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] úplatně na žalovanou.

12. Z potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020, krajský soud zjistil, že úplata za shora postoupenou pohledávku byla žalobkyní uhrazena.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 8. 2020 a podacího lístku krajský soud zjistil, že shora uvedené postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované a odesláno doporučenou poštou na adresu [adresa].

14. Z výzvy k plnění z 8. 12. 2020 a podacího lístku ze dne 9. 12. 2020 krajský soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě žalované pohledávky ve výzvě ve výši 61.235,63 Kč, a to nejpozději do 23. 12. 2020. Výzva byla žalované odeslána doporučenou poštou na adresu [adresa].

15. S ohledem na zopakování dokazování, kdy shora uvedené důkazy okresní soud u jednání provedl k důkazu, avšak skutková zjištění z těchto v rozsudku neučinil buď žádná nebo neúplná, rovněž tak v rozsudku neuvedl závěr o skutkovém stavu, má krajský soud za prokázaný následující skutkový stav:

16. Žalovaná požádala dne 3. 12. 2019 formou žádosti [číslo] prostřednictvím zprostředkovatele úvěru [anonymizována dvě slova], A.S. právní předchůdkyni žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] o poskytnutí klasického úvěru na drobné černé elektro ve výši prodejní ceny zboží 47.591 Kč s celkovou výší měsíční splátky 2.330 Kč, počet splátek 36 a roční úrokovou sazbou 37,47 %. Žádost je podepsána žalovanou dne 3. 12. 2019. Ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k akceptaci žádosti, kdy tato ji podepsala téhož dne elektronicky, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Ke svým poměrům žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí u rodičů na adrese [obec a číslo], je svobodná, zaměstnaná v dělnické profesi s čistým měsíčním příjmem 20.437 Kč, celkové náklady domácnosti činí 2.500 Kč, finanční závazky 0 Kč. Poskytovatel úvěru poměry žalované jiným způsobem mimo shora uvedené nezkoumal, tvrzení v žádosti nebyla ze strany žalované ničím doložena. Dne 4. 12. 2019 bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno schválení výše uvedené žádosti o úvěr ve výši 47.591 Kč. Ujednaná částka 47.591 Kč byla žalovanou jako úvěr čerpána. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou z neuhrazeného úvěru s příslušenstvím byla ze strany [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] úplatně postoupena na žalobkyni. Výzvou k plnění ze dne 8. 12. 2020 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě žalované pohledávky ve výzvě ve výši 61.235,63 Kč, a to nejpozději do 23. 12. 2020. Výzva byla žalované odeslána doporučenou poštou na adresu [adresa]. Žalovaná dosud ničeho neuhradila.

17. Pokud jde o právní posouzení věci, v první řadě krajský soud předesílá, že shodně jako okresní soud posoudil věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dle nové právní úpravy, tedy dle o. z., neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo po 1. 1. 2014.

18. Co se týká samotného kontraktačního procesu, tento žalobkyně dostatečně podrobně popsala až v rámci odvolání a ačkoli lze tento proces uzavírání úvěrové smlouvy akceptovat, nelze tato tvrzení již zohlednit v odvolacím řízení, kdy uvedená tvrzení byla uvedena až po zákonné koncentraci řízení. Správně měla být taková tvrzení uvedena již v žalobě, což žalobkyně neučinila a s ohledem na to, že se nedostavila k jednání, nemohla byt poučena o povinnosti uvedená tvrzení doplnit a proces uzavření smlouvy blíže objasnit. Uvedené však ničeho nemění na tom, že krajský soud shledal po zopakovaném dokazování úvěrovou smlouvu za řádně uzavřenou a podepsanou oběma smluvními stranami, kdy v elektronické verzi je dokument podepsán rovněž předchůdkyní žalobkyně, kdy při otevření elektronické verze dokumentu a jeho příloh (prohlížeč certifikátu) bylo zjištěno, že uvěrová smlouva je ze strany předchůdkyně žalobkyně elektronicky podepsána. Podpis na smlouvě byl doplněním dokazování prokázán a závěr okresního osudu, že k uzavření úvěrové smlouvy z důvodu absence podpisu předchůdkyně žalobkyně nedošlo, tak neobstojí. Krajský soud tak uzavírá, že úvěrová smlouva mezi účastníky byla řádně uzavřena.

19. Krajský soud se dále zabýval otázkou platnosti uvedené smlouvy v návaznosti na prověření úvěruschopnosti žalované a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, z důvodu řádného nepřezkoumání úvěruschopnosti žalované.

20. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Okresní soud tedy byl oprávněn se otázkou řádného prověření úvěruschopnosti zabývat. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z [webová adresa]). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

21. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy žalobkyně ve vztahu k tomu, jak tvrdila posouzení úvěruschopnosti žalované, postupovala naprosto laxním způsobem, kdy jakkoli tvrzení uvedená v žádosti o úvěr ze strany žalované neprověřila, svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně v řízení nijak nedoložila. Uvedená úvěrová smlouva je tedy absolutně neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti, neboť předchůdkyně žalobkyně na zkoumání úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala. Potud se krajský soud s názorem okresního soudu ztotožňuje. Neakceptuje však názor okresního soudu, že by žalobkyně neměla nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy dle ustanovení § 2993 o. z., kdy na rozdíl od okresního soudu má krajský soud výpisem z transakční historie úvěru z interního systému předchůdkyně žalobkyně a z obsahu samotné smlouvy za prokázáno, že k čerpání úvěru ze strany žalované došlo. Důkaz označený žalobkyní až v odvolání výpisem z účtu, který měl poskytnutí finančních prostředků dále prokázat, byl sice krajským soudem zamítnut, neboť byl uplatněn v rozporu se zásadou koncentrace řízení, avšak shora citované důkazy považuje krajský soud s ohledem na veškeré prokázané skutečnosti za dostačující (v samotné úvěrové smlouvě žalovaná stvrzuje svým podpisem, že zboží bylo dodáno k datu podpisu tohoto formuláře žalovanou, potvrzením o dodání předmětu financovaní je pak tento formulář a částka klasického úvěru bude převedena na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží poté, co bude doručeno písemné potvrzení o dodání předmětu financování. Žalovaná prohlašuje, že obdržela od zprostředkovatele prodejní doklad, ve kterém je uveden seznam zboží a služeb a souhlasí, že z klasického úvěru je hrazen souhrnný nákup a jeho cena jako celek.).

22. Při závěru, jak se projeví neplatná smlouva v majetkové sféře účastníků takové smlouvy, je třeba zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty. Není pak bez významu povaha vzájemného plnění, které si účastníci musejí obecně vydat. V případě smluv o úvěru se typicky jedná o vzájemné peněžité plnění, tedy o vzájemnou restituční povinnost stejného druhu (stejnorodé plnění). V případě stejnorodého (peněžitého) plnění tak poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Uvedené tak znamená, že majetková sféra obohaceného se bez spravedlivého důvodu zvětšila pouze co do přesahu získaného prospěchu nad hodnotami poskytnutými druhé straně. Jinak řečeno, smluvní strana neplatné smlouvy může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení pak nevyžaduje vznesení námitky vzájemného vypořádání žalovanou stranou dle ustanovení § 2993 o. z., neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z., když určení výše takového ochuzení není otázkou synallagmatického vypořádání bezdůvodného obohacení, ale otázkou kvantifikace bezdůvodného obohacení před jeho vypořádáním. Veden těmito závěry tak krajský soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena o částku 47.591 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě neplatné smlouvy, když žalovaná žalobkyni, ani její právní předchůdkyni neuhradila ničeho.

23. Žalobkyni pak rovněž vznikl i nárok na úhradu úroků z prodlení, kdy prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení nastalo dne 24. 12. 2020 (výzvou odeslanou žalované dne 9. 12. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení žalované částky do 23. 12. 2020; splatnost nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení tedy nastala dne 24. 12. 2020, když dle běžného běhu věcí lze předpokládat, že do hmotněprávní dispozice žalované se tato výzva dostala nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 14. 12. 2020), k datu prodlení pak zákonný úrok z prodlení činil 8,25 % ročně.

24. Lhůtu k plnění stanovil krajský soud jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či plnění ve splátkách.

25. S ohledem na neexistenci smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na žádné další žalobou uplatněné nároky, které ostatně v odvolání ani nepožadovala.

26. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. dle ust. § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobě v této části napadané odvoláním vyhověl, ve zbytku pak dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. V důsledku alespoň částečné změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a dále i o nákladech odvolacího řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1, 2 o. s. ř.

28. Pokud jde o náklady řízení před okresním soudem, zde bylo rozhodnuto, dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení více úspěšná. Krajský soud uzavírá, že pro účely určení úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba vycházet nejen z jistiny žalobní pohledávky, ale i z příslušenství kapitalizovaného dle ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. ke dni vyhlášení rozhodnutí (7. 4. 2022), neboť i toto je předmětem řízení. Při plném procesním úspěchu žalobkyně by náklady řízení představovaly částku celkem 14.332 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 1.990 Kč, z odměny za zastupování advokátem 9.300 Kč dle § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) za 3 úkony právní pomoci po 3.100 Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) - příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu na zahájení řízení, předžalobní výzva se skutkovým a právním základem, hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 300 Kč za provedené úkony právní služby, tj. 900 Kč dle § 13 a. t. a k tomu 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2.142 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. S ohledem na pouze částečný celkový procesní úspěch žalobkyně ve výši 46,32 % (celkem požadováno – 71.964,30 Kč, úspěch v částce 52.646,49 Kč - 73,16 %, neúspěch co do částky 19.317,81 Kč – 26,84 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu žalobkyně = celkový úspěch 46,32 %) náleží žalobkyni pouze 46,32 % z celkových nákladů řízení, tj. z částky 14.332 Kč, což je přiznaná částka 6.638,60 Kč.

29. Pokud jde o odvolací řízení, zde byla žalobkyně až na nepatrnou část příslušenství úspěšná zcela, náleží jí tedy plná náhrada nákladů odvolacího řízení, kdy tyto sestávají ze zaplaceného poplatku z odvolání 2.380 Kč, odměny právního zástupce dva úkony právní pomoci po 3.020 Kč - sepis odvolání a účast u odvolacího jednání ve výši 6.040 Kč dle § 7 bodu 3, § 11 odst. 1 písm. k) a. t., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 a. t., náklady soudního řízení dále představují 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 1.394,40 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náleží žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 10.414,40 Kč.

30. Celkově tedy náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů činí ve výroku II. přiznanou částku 17.053 Kč. Povinnost k náhradě nákladů soud uložil žalované splnit v obecné třídenní pariční lhůtě, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).