75 Co 48/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno . o Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pod č. Anonymizováno se sídlem J. Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno republika zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno se sídlem Anonymizováno 1534/11, Anonymizováno 00 Praha 2 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o vydání věcí, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2023, č. j. 22 C 104/2023-83, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 20. 11. 2023, č. j. 22 C 104/2023-100

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.345 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní rozhodl, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni v místě svého sídla osobní motorová vozidla: Volkswagen, obchodní označení: ARTEON, SPZ: , SPZ, , VIN kód: , VIN kód, , Peugeot, obchodní označení: , Anonymizováno, , SPZ: , SPZ, , VIN kód: , VIN kód, a , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , obchodní označení: , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SPZ: , SPZ, , VIN kód: , VIN kód, (výrok I.) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 16.890 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi společností , právnická osoba, . jako pronajímatelem a původním vlastníkem vozidel a žalovanou byly uzavřeny tři platné smlouvy o nájmu shora specifikovaných dopravních prostředků na dobu určitou (§ 2201 ve spojení s § 2321 a násl. občanského zákoníku), přičemž všechny tyto smlouvy zanikly uplynutím doby nebo dohodou stran. Společnost , právnická osoba, . dne , datum, převedla své vlastnické právo k předmětným vozidlům na jiného nabyvatele, a to na žalobkyni, kdy za tuto jednala s označením jednatelka paní , jméno FO, . , jméno FO, byla z funkce jednatelky společnosti , právnická osoba, . platně odvolána rozhodnutím jediného společníka ke dni , datum, [§ 190 odst. 2 písm. c) zákona o obchodních korporacích], tudíž ke dni , datum, byla oprávněna uzavřít za společnost , právnická osoba, . předmětné kupní smlouvy. Mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní byly tedy ohledně předmětných vozidel uzavřeny platné kupní smlouvy (§ 2079 a násl. občanského zákoníku). Okolnost, že společnost , právnická osoba, . neměla předmětná vozidla v době uzavření kupních smluv v držení soud s ohledem na zásadu autonomie vůle nepovažoval za překážku bránící platnému uzavření kupních smluv, tuto okolnost vyhodnotil jako právní vadu (detence věci jiným subjektem). Žalobkyně byla s tímto stavem jednoznačně srozuměna a vlastnická práva k předmětným movitým věcem na ní přešla společně s uvedenou vadou (§ 1107 odst. 1 občanského zákoníku), a to dnem uzavření každé smlouvy, tj. ve všech případech dnem , datum, (čl. 3.1 předmětných smluv a § 1099 občanského zákoníku).Žalobkyně v kupních smlouvách platně zmocnila společnost , právnická osoba, ., aby za ní předmětná vozidla vymáhala (čl. 6.1 kupních smluv, § 441 a násl. občanského zákoníku) a současně souhlasila s tím, aby se za tímto účelem případně nechala zastoupit další osobou, což bylo platně realizováno (§ 438 občanského zákoníku). Žalovaná platně nabyla detenci předmětných vozidel v souladu s nájemními smlouvami, nicméně nájem již ve všech třech případech zanikl (ve dvou případech dohodou, v jednom uplynutím doby). Současně žalovaná neprokázala existenci tvrzeného jiného právního titulu pro detenci (zadržovací právo), přičemž vozidla má stále ve svém držení, proto byla zavázána k jejich vydání žalobkyni.

3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, kterým se domáhala, aby krajský soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí s tím, že nezpochybňuje, že se společností , právnická osoba, . uzavřela nájemní smlouvy na předmětné automobily, kdy tato společnost auta zakoupila z peněz, které jí na tato auta poskytla žalovaná na základě podvodné smlouvy o zprostředkování. Později žalovaná zjistila, že žádná zprostředkovatelská činnost vykonávána společností , právnická osoba, . nebyla, ač jí žalovaná platila vysoké provize, kdy právě z těchto podvodně vylákaných provizí byla zakoupena předmětná vozidla a následně pronajata žalované. Žalovaná si je vědoma, že náprava této situace nyní není předmětem tohoto sporu. Soud prvního stupně však nesprávně posoudil povahu dokumentu plná moc ze dne 1. 3. 2023, kterou měla společnost , právnická osoba, . zmocnit , tituly před jménem, , jméno FO, k podání této žaloby a zastupování v řízení, kdy toto zmocnění je neplatné, neboť osobou aktivně věcně legitimovanou k podání této žaloby a vlastníkem vozidel je žalobkyně, která měla advokátu udělit procesní plnou moc, což se nestalo. Takto bylo učiněno společností , právnická osoba, ., kdy tato byla sice žalobkyní plnou mocí ze dne 19. 7. 2023 zmocněna k „vymáhání předmětných vozidel“, rozhodně však nebyla na základě tohoto zmocnění oprávněna zmocnit dále advokáta k procesním úkonům. Navíc tohoto advokáta ani nezmocnila společnost , právnická osoba, ., ale společnost , právnická osoba, Žalobkyně tak vytvořila naprosto nepřehledný řetězec zástupců a zastoupených, který však není ve své posloupnosti zmocnitelů a zmocněnců platným zmocněním advokáta k podání žaloby. Žalobu tak podala osoba k tomuto nikoli oprávněná, což je závažnou procesní vadou, a nebyly splněny podmínky pro zahájení a vedení řízení. Navíc žalovaná později doplnila, že žalovaná společnost fakticky nemá vozidla v držení, v mezidobí od vydání rozhodnutí soudu prvního stupně došlo ke změně v obsazení statutárního orgánu žalované a předmětná vozidla má, resp. by měl aktuálně mít v držení bývalý statutární orgán žalované pan , jméno FO, .

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhla, rozsudek okresního soudu potvrdit, neboť jej považuje po skutkové i právní stránce za správný. Argumentace žalované je prakticky opakováním její obrany z řízení před soudem prvého stupně, přičemž žalovaná do řízení nevnáší ničeho nového. Soud prvého stupně žalované dával opakované možnosti k uplatnění své obrany a navržení a provedení důkazů. Žalovaná ve věci zůstala značně nečinná, přičemž s ohledem na důkazní situaci nemohlo řízení dopadnout jinak než plným vyhověním žalobnímu nároku. Nalézací soud se pak s námitkami žalované pečlivě vypořádal a vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů tyto nemohou obstát. Již ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30. 6. 2023 žalovaná uvedla (jako v zásadě jedinou skutkovou námitku), že má vůči žalobkyni jakousi nespecifikovanou pohledávku z titulu „protiprávního jednání“ žalobkyně ve výši přesahující 10 milionů korun, přičemž k úhradě této pohledávky měla být společnost , právnická osoba, . vyzvána. K podání žalované však nebyl připojen žádný důkaz, nalézací soud proto žalovanou vyzval, aby doplnila svá konkrétní tvrzení ohledně uplatnění zadržovacího práva. Žalovaná na tuto výzvu vůbec nereagovala. Posléze se ve věci konalo dne 26. 9. 2023 ústní jednání, při kterém byla žalovaná poučena o možném neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, žádné konkrétní skutečnosti ohledně tvrzené pohledávky neučinila, přes tuto skutečnost byla žalované soudem prvého stupně znovu poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazů, přičemž ve stanovené lhůtě žalovaná opětovně nereagovala. Jakékoliv skutkové námitky za situace, kdy žalovaná zcela ignorovala výzvy soudu, nejsou tedy vůbec na místě a pro odvolací řízení jsou zcela irelevantní. Žalovaná dále ve svém odvolání vznesla procesní námitku, která se vztahuje k plné moci pro advokáta žalobkyně a k otázce její aktivní legitimace. Rovněž v tomto případě se jedná o argumentaci, s níž se již plně vypořádal nalézací soud. Žalobkyně k podané žalobě připojila plnou moc udělenou společností , právnická osoba, ., která je původním vlastníkem vozidel, ze dne 1. 3. 2023. Součástí plné moci je i prohlášení, že společnost , právnická osoba, . byla zmocněna žalobkyní k zastupování při všech právních a faktických jednáních souvisejících s vymáháním předmětných vozidel. Zmocnění jednat v této věci přímo za žalobkyni pak vychází z textu jednotlivých kupních smluv, kterými žalobkyně předmětná motorová vozidla koupila od společnosti , právnická osoba, ., přičemž ust. čl. 6.1 smlouvy obsahuje výslovně udělenou plnou moc. Jedinou vadou zmocnění z kupních smluv byla absence ujednání, že zmocněnec je oprávněn nechat se dále zastoupit. Nalézací soud v tomto ohledu vyzval žalobkyni výzvou ze dne 13. 7. 2023, aby v tomto ohledu své tvrzení o právním zastoupení doplnila. Žalobkyně pak k výzvě soudu předložil navíc plnou moc, kterou žalobkyně výslovně zmocňuje k jednání ve věci společnost , právnická osoba, ., výslovně uvádí, že tato je zmocněna zvolit ve věci dalšího právního zástupce a pro odstranění pochybností dodává, že společnost , právnická osoba, . byla ke zvolení právního zastoupení zmocněna již na základě plných mocí ze dne 2. 4. 2022, které byly součástí jednotlivých kupních smluv. Žalobkyně tak odstranila veškeré pochybnosti, které se zmocnění a oprávnění podat žalobu mohly týkat. Toto koneckonců uznal i nalézací soud, který uvedl, že pochybnosti ohledně této otázky má za rozptýlené. Ze shora uvedených důvodů nemůže argumentace přednesená žalovanou v odvolacím řízení v žádném případě obstát.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, domáhala vydání tří vozidel (, Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, ; , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, ;, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ,VIN: , VIN kód, ), která měla být žalovanou užívána na základě nájemních smluv uzavřených s jejich původním vlastníkem (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ). Tyto smlouvy byly ukončeny, aniž došlo k vrácení vozidel. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlům na základě kupních smluv uzavřených s jejich původním vlastníkem dne , datum, . Žalovanou tvrzené zadržovací právo mělo být realizováno neurčitě, opožděně a neplatně. Žalovaná také dosud nepodnikla ani žádné kroky k realizaci tohoto tvrzeného práva. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, jelikož se necítí být povinna žalobkyni vozidla vydat. Jednak zpochybnila pravost předmětných kupních smluv (resp. konkrétně oprávnění paní , jméno FO, jednat za společnost , právnická osoba, .), kterými měla být vozidla převedena do vlastnictví žalobkyně (absence aktivní legitimace) a změny, ke kterým mělo dojít ve struktuře společnosti , právnická osoba, . a při udělování oprávnění k zastoupení, označila za nesrozumitelné. Dále uvedla, že k předmětným vozidlům uplatnila zadržovací právo z důvodu existence pohledávky ve výši , částka, za společností , právnická osoba, . z titulu jejího protiprávního jednání. Okresní soud ve věci provedl dokazování u jednání konaného dne 26. 9. 2023 a následně byl dne 30. 10. 2023 vyhlášen napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 3. a 6. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tyto zcela odkazuje.

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, ve věci se vyskytl cizí prvek v podobě toho, že žalobkyně je slovenská, tedy zahraniční právnická osoba, kdy z tohoto důvodu bylo nutno posoudit, který soud je mezinárodně příslušný k projednání a rozhodnutí věci a jaké právo bude ve věci jako rozhodné aplikováno. Mezinárodně příslušné jsou pak dle čl. 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 12. prosince 2012 (dále též jen „Brusel I bis“), soudy české, kdy dle tohoto ustanovení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště (potažmo sídlo) v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Místně příslušným je pak Okresní soud v Olomouci, v jehož obvodu má sídlo žalovaná (§ 85 odst. 3 o. s. ř.), tedy obecný soud právnické osoby. Pokud jde o rozhodné právo, je nutno vycházet z ust. § 69 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle něhož věcná práva k nemovitým věcem i k hmotným věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno něco jiného, právním řádem místa, v němž věc je. Podle tohoto právního řádu se rovněž určuje, zda věc je nemovitá nebo movitá. Vzhledem k tomu, že projednávané movité věci se nachází na území ČR, rozhodným bude právo české.

9. Pokud jde o právní hodnocení věci samé okresním soudem, zde se krajský soud zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, kdy krajský soud akceptuje názor okresního soudu, že žalovaná má předmětná vozidla ve svém držení bez jakéhokoli právního důvodu, kdy nájemní vztahy, na základě kterých vozidla užívala, zanikly. Shodně tak, že žalobkyně platně nabyla předmětná vozidla do svého vlastnictví uvedenými kupními smlouvami a stále je jejich vlastníkem, s touto okolností se okresní soud podrobně vypořádal. O tomto ostatně ani nebylo mezi stranami zásadního sporu a není předmětem odvolacích námitek. Co se pak týká zcela neurčité odvolací argumentace žalované ohledně podvodného jednání, kterého se měla údajně dopustit společnost , právnická osoba, ., pak tato není pro právní posouzení věci relevantní, jak správě rozvádí ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně, neboť argumentace žalované v tomto směru je jak před soudem prvého stupně, tak v odvolacím řízení, naprosto neurčitá, povšechná a ničím nepodložená a nedoložená. Shodně tak námitka žalované, že tato již nemá vozila ve svém držení a údajně by je měl mít v držení bývalý jednatel, což ani netvrdí s jistotou, ale pouze na bázi domněnek. Žalovaná se pak k jednání odvolacího soudu nedostavila, tudíž nemohla být ani v souladu s ust. § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. poučena ze strany odvolacího soudu o povinnosti doplnit svá tvrzení a označit důkazy k této jí nově tvrzené skutečnosti, a dobrovolně se tak vystavila riziku pro ni ve věci nepříznivého rozhodnutí ve věci. Za pravdu by pak bylo možno dát pouze odvolací námitce žalované procesního charakteru ohledně pochybení při udělení procesní plné moci zástupci žalobkyně pro zastupování v toto řízení, kdy tato plná moc skutečně nebyla , tituly před jménem, , jméno FO, správně udělena. Tento nedostatek byl však v průběhu řízení u odvolacího soudu zhojen, kdy zástupce žalobkyně v souladu s pokyny soudu předložil bezchybně udělenou procesní plnou moc pro toto řízení se všemi potřebnými náležitostmi (Jestliže ten, kdo vystupoval v občanském soudním řízení jako zástupce účastníka, aniž se prokázal plnou mocí, předloží dodatečně ve lhůtě určené soudem plnou moc, je tím uvedený nedostatek zhojen, a byly tak schváleny i ty úkony učiněné v řízení zástupcem účastníka, k nimž došlo před podpisem plné moci - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3294/2009, ze dne 6. 11. 2009 dostupné na www.nsoud.cz).

10. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku II. o nákladech řízení, kde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně úspěchu ve věci na straně žalobkyně a správně vypočetl jejich výši.

11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšná, neboť jejímu odvolání nebylo vyhověno. Žalovaná tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7, § 8, § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“ ) ve výši 3.000 Kč (2x po 1.500 Kč za vyjádření k odvolání a účast u jednání dne 20. 8. 2024 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ g/ AT) dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 2x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 1.298 Kč (jízdné vlakem z Prahy do Olomouce a zpět), náhrada za čas promeškaný cestou ze sídla právního zástupce žalobkyně k soudu a zpět ve výši 1.400 Kč (14 započatých půlhodin po 100 Kč) dle ust. § 14 odst. 3 AT a 21 % DPH z částek odměny a náhrad ve výši 1.050 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 7.345 Kč.

12. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.