75 Co 49/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 90.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2025, č. j. 20 C 221/2025-44, ve znění usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2026, č. j. 20 C 221/2025-72,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14.591,40 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 90.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 364.691 Kč od 16. 12. 2022 do 20. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90.000 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok I.), o nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.654,39 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, když žalobkyně svůj nárok prokázala předloženými listinnými důkazy, které nebyly žalovanou nijak rozporovány. Z provedeného dokazování podle okresního soudu vyplynulo, že žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované prostory sloužící k podnikání a žalovaná se zavázala platit sjednané nájemné. V nájemní smlouvě si strany mimo jiné dohodly, že nájemné je pronajímatel oprávněn každoročně zvýšit o roční míru inflace za předešlý kalendářní rok oficiálně vyhlášenou Českým statistickým úřadem poprvé od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, kdy bude vyhlášena míra inflace za předchozí rok. Okresní soud dovodil, že takto ujednaný způsob zvyšování nájemného je zcela určitý, když i třetí osobě na smluvním vztahu nezúčastněné musí být zřejmé, jakým způsobem může být nájemné zvýšeno. Žalobkyně žalované nájemné za prosinec 2022 řádně dle smluvních ujednání vyúčtovala fakturou číslo , hodnota, , na kterou byla žalovanou provedena částečná úhrada a lze tak mít dle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku za to, že žalovaná touto úhradou uznala i zbytek dluhu. Žalovaná započetla proti žalobnímu nároku částku, která odpovídá žalobnímu nároku s příslušenstvím, když se má jednat o přeplatky na vyúčtování plateb energií, které žalovaná žalobkyni platila. Žalovaná uvedla, že má za to, že na spotřebě energií přeplatila minimálně 200.000 Kč, což vychází ze 4 měsíčních záloh. Ve vztahu k této námitce okresní soud aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 a dovodil, že pohledávka žalované na vrácení případných přeplatků na zaplacených měsíčních zálohách k započtení způsobilá není, když je sporné, zda vůbec a v jaké výši žalované vznikla a toto zjištění by vyžadovalo další rozsáhlé dokazování. Oproti tomu žalobní nárok je zcela nepochybně prokázán provedenými důkazy. Okresní soud tedy uzavřel, že žalovanou vznesená námitka započtení není způsobilá přivodit zánik žalobou uplatněného nároku a žalobě vyhověl.

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud dovodil, že žalovaná údajnou částečnou platbou měla snad uznat ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku částku vyúčtovanou fakturou č. , hodnota, . Tento závěr však nemá podklad v provedených důkazech. Aby k takovému uznání mohlo dojít, muselo by být prokázáno aktivní jednání žalované, a to placení s výslovným určením platby právě na tuto fakturu. Listiny provedené k důkazu však neprokazují ani kdy, ani jakým způsobem a za jakých okolností měla být tvrzená platba učiněna a na jaký dluh (konkrétní fakturu) měla být určena. Okresní soud se také nevypořádal s námitkou, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jak proběhla tvrzená valorizace nájemného, kolik měla činit míra inflace a jak byla výsledná částka vypočtena a valorizace uplatněna u žalované. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. K odvolání žalované se písemně vyjádřila žalobkyně s tím, že odvolací argumentace je fakticky pouhým zopakováním obrany vyslovené v řízení před soudem prvého stupně. Žalobkyně je přesvědčena, že soud prvého stupně postupoval zcela v souladu jak s hmotněprávními, tak procesními předpisy a jeho rozhodnutí zcela akceptuje a navrhla jeho potvrzení.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalované je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

6. Odvolatelka v prvé řadě uplatnila odvolací důvod dle § 205odst. 2 písm. e) o. s. ř. s tvrzením, že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Odvolací soud tuto argumentaci neakceptuje, když naopak konstatuje, že skutková zjištění okresního soudu jsou zcela správná a akceptovatelná. Krajský soud skutková zjištění okresního soudu přejímá, včetně shrnutí skutkového stavu, tak jak je okresní soud učinil v bodě 9 a 10 odůvodnění napadeného rozsudku. Krajský soud konstatuje, že okresní soud si pro účely svého rozhodnutí obstaral základní a potřebná skutková zjištění, správně přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a co uvedli sami účastníci. Při vytváření skutkového základu sporu postupoval v souladu se zásadami uvedenými v § 120 o. s. ř., přičemž jeho skutková zjištění zahrnují všechny okolnosti podstatné pro právní posouzení věci.

7. Pokud jde o druhou námitku žalované týkající se nesprávného právního posouzení věci, konstatuje odvolací soud, že právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže okresní soud aplikoval nesprávnou právní normu nebo sice správnou právní normu použil, avšak nesprávně ji na daný skutkový stav aplikoval nebo ji nesprávně vyložil.

8. Okresní soud v prvé řadě dospěl k závěru, že žalobkyně řádně vyúčtovala žalované nájemné za prosinec 2022 v souladu se smluvním ujednáním účastníků, přičemž dovodil, že na předmětnou fakturu číslo , hodnota, byla provedena žalovanou částečná úhrada a lze tak mít podle okresního soudu za to, že žalovaná touto částečnou úhradou uznala i zbytek dluhu.

9. Tento závěr okresního soudu odvolací soud v celém rozsahu neakceptuje a dává částečně zapravdu argumentaci žalované v tom směru, že v řízení nebylo zcela jednoznačně prokázáno aktivní jednání žalované, a to placení s výslovným určením platby právě na tuto fakturu. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že žalovaná dluží žalobkyni i další částky nájemného a žalobkyně řádně a konkrétně netvrdila a nedoložila, že částečná platba žalované byla učiněna právě na vyfakturované nájemné za prosinec roku 2022.

10. Z ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku vyplývá, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V předmětném řízení však nebylo prokázáno, že žalovaná na dluh částečně plnila, není totiž možné částečné plnění žalované z provedených důkazů podřadit pod plnění právě na fakturu číslo , hodnota, , kterým bylo vyfakturováno nájemné za prosinec 2022.

11. Tato skutečnost však ničeho nemění na faktu, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že jí žalovaná dluží nájemné za měsíc prosinec 2022, a to právě v žalované částce 90.000 Kč. V tomto směru je třeba vycházet ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 27. 5. 2021 uzavřené mezi účastníky, konkrétně z čl. 3, z něhož jednoznačně vyplývá výše sjednaného nájemného a způsob jeho vyúčtování, včetně oprávnění žalobkyně každoročně zvýšit nájemné o roční míru inflace za předešlý kalendářní rok oficiálně vyhlášenou Českým statistickým úřadem. Žalovaná v řízení neprokázala, že by nájemné za prosinec 2022 žalobkyni řádně v celém rozsahu uhradila a nárok žalobkyně na zaplacení částky 90.000 Kč byl podle názoru odvolacího soudu v řízení listinnými důkazy jednoznačně prokázán. Pokud žalovaná v odvolání argumentuje, že se okresní soud nevypořádal s námitkou, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jak proběhla tvrzená valorizace nájemného, nelze ani této námitce přisvědčit. Z ujednání účastníků ve smlouvě o nájmu prostoru sloužícího k podnikání v bodě 3.2 jednoznačně vyplývá oprávnění pronajímatele každoročně zvýšit nájemné o roční míru inflace za předešlý kalendářní rok oficiálně vyhlášenou Českým statistickým úřadem s tím, že nájemné je pronajímatel oprávněn zvýšit poprvé od prvého dne kalendářního měsíce následujícího poté, kdy bude vyhlášena míra inflace za předchozí rok. Z obecně dostupných zdrojů vyplývá, že míra inflace za rok 2021 činila 3,8 % a z prostého matematického výpočtu pak vyplývá zvýšení nájemného z částky 351.340 Kč o míru inflace, tedy o částku 13.350,92 Kč a výše nájemného tak představuje částku 364.690,92 Kč, což zcela koresponduje s žalobkyní uplatněným nárokem.

12. Shodně s okresním soudem konstatuje krajský soud, že žalobkyní uplatněný nárok a je zcela po právu.

13. Pokud se žalovaná bránila žalobě námitkou započtení, lze přisvědčit okresnímu soudu v tom, že dovodil, že pohledávka žalované na vrácení případných přeplatků na zaplacených měsíčních zálohách k započtení způsobilá není, když je sporné, zda vůbec a v jaké výši žalované vznikla, přičemž toto zjištění by vyžadovalo další rozsáhlé dokazování. Shodně s okresním soudem krajský soud konstatuje při aplikaci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, že vznesená námitka započtení není způsobilá přivodit zánik žalobou uplatněného nároku.

14. Nad rámec odůvodnění okresního soudu konstatuje odvolací soud, že je zapotřebí vyjít z ujednání účastníků ve smlouvě o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, z něhož vyplývá (čl. 3 bod 3.3), že součástí nájemného nejsou platby za služby s nájmem spojené, tj. například vodné, stočné, dodávka elektrických médií, včetně elektrické energie a paušální podíly na srážkové vodě a provozu trafostanice. Za tyto náklady je nájemce povinen platit zálohy pronajímateli ve lhůtách určených pro splatnost běžného nájemného spolu s nájemným na základě vystavené zálohové faktury v účastníky dohodnutých v částkách. Dále je v tomto článku stanoveno, že za tyto uhrazené zálohy obdrží nájemce vyúčtování vždy po obdržení vyúčtovací faktury dodavatele energií. Z tohoto ujednání účastníků vyplývá způsob úhrady a vyúčtování záloh a pokud žalovaná tvrdí, že má v tomto směru pohledávku vůči žalobkyni, nelze tomuto z provedených důkazů přisvědčit. Jestliže žalovaná namítá, že nebylo provedeno řádné vyúčtování ze strany žalobkyně dle smluvního ujednání, nemohla žalované v tomto směru ani žádná pohledávka vůči žalobkyni vzniknout. Už jen z tohoto důvodu je zřejmé, že aktivní pohledávka uplatněná žalovanou k zápočtu je pohledávkou v době rozhodování soudů obou stupňů nezapočitatelnou.

15. Jestliže tedy okresní soud uzavřel, že žaloba žalobkyně je, včetně příslušenství důvodná, odvolací soud tento závěr okresního soudu akceptuje a uzavírá, že právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím verdiktu napadeného rozsudku je zcela správné. Závěr okresního soudu je logickým výsledkem správně zjištěného skutkového stavu, který ani v odvolacím řízení změn nedoznal. Okresní soud se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání fakticky zopakované námitky žalované.

16. Ze shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen, neboť okresní soud nepochybil ani ve výroku o nákladech řízení, když správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž i v tomto směru lze odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dle ustanovení § 224 a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn skutečností, že žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná a je tedy povinna zaplatit žalobkyni vzniklé náklady odvolacího řízení, které představují náklady právního zastoupení za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání), to je 2x 4.700 Kč, tedy 9.400 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 2x režijní paušál á 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 téhož předpisu, náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny á 150 Kč, tedy 600 Kč a náhrada cestovného k jednání odvolacího soudu z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět v délce 156 km při použití automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, při kombinované spotřebě 4,7 litru na 100 km, tedy cestovné ve výši 1.159 Kč. Náklady řízení jsou pak zvýšeny o 21% DPH dle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 2.532,39 Kč, když advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem uvedené daně. Náklady odvolacího řízení tak celkem představují částku 14.591,39 Kč po zaokrouhlení 14.591,40 Kč.

18. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souvislosti s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení další lhůty splatnosti či splátek.