75 Co 62/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 396 567,05 s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. listopadu 2025, č. j. 11 C 132/2025-164,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, a to co do částky 202 669,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 202 669,21 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 106 835,68 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacenía) mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 202 669,21 Kč a dále úrok z prodlení z částky 106 835,68 Kč ve výši 8,5 % ročně od 24. 1. 2026 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14 081,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 106 835,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 252 474,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 687,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 518,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 252 474,13 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úroku 7,9 % ročně z částky 252 474,13 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení, částky 37 257,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 704,64 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 144 092,92 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, úroku 11,7 % ročně z částky 144 092,92 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá na tuto právo (výrok III.). Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení a) částky 252 474,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 687,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 518,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 252 474,13 Kč od 24.11.2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a úroku 7,9 % ročně z částky 252474,13 Kč od 24.12.2021 do zaplacení, b) částky 144 092,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 704,64 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 144 092,92 Kč od 28.4.2023 do zaplacení ve výši 8,5 % a úroku 11,7 % ročně z částky 144 092,92 Kč od 28.4.2023 do zaplacení. Zaplacení částky uvedené pod bodem a) se žalobkyně domáhala na základě tvrzení o tom, že dne 6. 8. 2019 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ., dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, – dále také banka) uzavřena Smlouva o úvěru - Konsolidace půjček (dále jen Smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, , kdy část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný ve Smlouvě. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal platit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 7,9 % ročně, dále se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. Žalovaný byl povinen dle čl. II. Smlouvy splácet úvěr a úroky formou pravidelných měsíčních splátek, vedle toho byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky, a to formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek. Banka proto využila svého oprávnění sjednaného v čl. IV. odst. 11 písm. a) Smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 23. 12. 2021. Dlužnou částku včetně úroku 294 620,72 Kč byl žalovaný povinen uhradit neprodleně. K uplatněnému nároku na zaplacení částky pod bodem b) žalobkyně tvrdila, že dne 21. 11. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ., dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, – dále také banka) uzavřena Smlouva o úvěru – Expres půjčka (dále jen Smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 177 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se ve Smlouvě zavázal platit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 11,7 % ročně, dále se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. Žalovaný byl povinen dle čl. II. Smlouvy splácet úvěr a úroky formou pravidelných měsíčních splátek, vedle toho byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky, a to formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek. Banka proto využila svého oprávnění sjednaného v čl. III. odst. 11 písm. a) Smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 20. 12. 2021. Dlužnou částku včetně úroků 176 604,29 Kč byl žalovaný povinen uhradit neprodleně. Pohledávky za žalovaným z uvedených smluv byly postoupeny žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, a to s účinností ke dni 21. 11. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně v případě obou úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

2. Po provedeném dokazování okresní soud učinil závěr o skutkovém stavu věcí, podle něhož právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, Smlouvu o úvěru - Konsolidace půjček (č. , hodnota, ), na základě které banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč, kdy část úvěru byla poskytnuta na úhradu dluhů sjednaných mezi bankou a žalovaným, evidovaných na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 291 487,15 Kč, a zbývající část úvěru ve výši 8 512,85 Kč byla žalovanému dne 6. 8. 2019 převedena na jeho běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit formou pravidelných 120 měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 9. 2019. Výše splátek činila 3 624 Kč, výše poslední splátky činila 5 635 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 7,9 % ročně. Žalovaný se dále zavázal bance platit poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, v níž uvedl, že žije s družku, bydlí u rodičů, má střední vzdělání. Dále uvedl, že je od 1. 4. 2019 zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele , jméno FO, , IČO , IČO, , , adresa, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 39 000 Kč. Dále uvedl ostatní nezbytné měsíční náklady: 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 70 000 Kč, počet zdrojů příjmu: 1, srážky ze mzdy: 0 Kč, jiné měsíční splátky: 0 Kč, počet vyživovaných osob:

0. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 192,57 Kč, z externích zdrojů pak zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 150 Kč. Příjmy žalovaného byly doloženy potvrzením o příjmu ze dne 8. 4. 2019 od zaměstnavatel , právnická osoba, ., tyto činily za poslední 3 měsíce 37 200 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 97 330,79 Kč. Dále okresní soud po stránce skutkové závěroval, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 21. 11. 2019 Smlouvu o úvěru Expres půjčka (č. , hodnota, ), na základě které banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 177 000 Kč, a to převodem na jeho běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit formou pravidelných 96 měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 12. 2019. Výše splátek činila 2 847,66 Kč, výše poslední splátky činila 1 979,61 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 11,70 % ročně. Žalovaný se dále zavázal bance platit poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, v níž uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání s maturitou. Dále uvedl, že je od 1. 4. 2019 zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele , jméno FO, , IČO , IČO, , , adresa, , s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 39 980 Kč, dále uvedl ostatní nezbytné měsíční náklady: 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 70 000 Kč, počet zdrojů příjmu: 1, srážky ze mzdy: 0 Kč, jiné měsíční splátky: 2 000 Kč, počet vyživovaných osob:

0. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 11 071,84 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 000 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 70 164,32 Kč. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána výzva k úhradě dlužné částky.

3. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval ust. §§ 2395, 588, § 1879, § 1880 odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), dále ust. §§ 2 odst. 1, 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., se závěrem o důvodnosti žaloby v rozsahu výrokové části I. napadeného rozsudku. Okresní soud předně uzavřel, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná, když vzal za prokázané uzavření předmětných úvěrových smluv a poskytnutí úvěru žalovanému bankou a současně měl za prokázané, že pohledávky z úvěrových smluv byly platně postoupeny na žalobkyni. Okresní soud dále provedl test postupu právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů žalovanému ve smyslu § 86 ZSÚ se závěrem, že žalobkyně (správně právní předchůdkyně žalobkyně) neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy žalovaného z potvrzení o výši příjmů ze dne 8. 4. 2019. Nadto okresní soud zdůraznil, že se jednalo o potvrzení od jiného zaměstnavatele, než kterého uvedl žalovaný v žádostech o úvěr, a že ověřený příjem byl nižší, než příjem deklarovaný žalovaným. Žalobkyně (správně právní předchůdkyně žalobkyně) však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když vycházela pouze z výše zjištěných měsíčních splátek. Okresní soud tedy uzavřel, že žalobkyně (správně právní předchůdkyně žalobkyně) v posuzované věci řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv o úvěru, neboť z tvrzení a předložených důkazů jasně podle okresního soudu vyplynulo, že neměla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem neověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila), což vedlo okresní soud k právnímu posouzení úvěrových smluv jako neplatných dle ust. § 87 odst. 1 zákona ZSÚ. S tímto závěrem okresní soud vypořádal bezdůvodné obohacení mezi účastníky tak, že u Smlouvy o úvěru – Konsolidace půjček (č. , hodnota, ) zohlednil na straně žalobkyně pouze částku 8 512,85 Kč, kterou banka poukázala na účet žalovaného, a nikoliv dále dlužnou částku 291 487,15 Kč evidovanou na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , tedy starší – konsolidovaný – úvěr žalovaného. Tento postup okresní soud odůvodnil tím, že žalobkyně ani přes výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že u konsolidovaného úvěru banka řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, což vedlo okresní soud k závěru o tom, že nemá prokázánu existenci platného závazku, na základě kterého měla být žalovanému poskytnuta předmětná částka a nelze tedy uzavřít, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil právě v této výši. Za popsaného stavu okresní soud vycházel pouze z toho, že žalobkyně prokázala, že žalovanému na jeho účet v souladu se smlouvou ze dne 6. 8. 2019 poskytla částku 8 512,85 Kč a žalovaný na úvěr č. , hodnota, uhradil částku 97 330,79 Kč. V daném případě tedy žalovaný podle okresního soudu uhradil více, než obdržel. Dluh žalovaného tak zanikl úplným zaplacením. Jde-li o úvěr z úvěrové smlouvy č. , hodnota, (Expres půjčka) pak okresní soud při prokázání toho, že žalovanému byla poskytnuta částka 177 000 Kč a žalovaný na uvedený úvěr uhradil celkem částku 70 164,32 Kč, dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 106 835,68 Kč a v tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl (výrok I.), když ve zbytku žalobu zamítl, včetně požadovaného příslušenství ve formě úroku z prodlení, když stran tohoto nároku aplikoval závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

4. Proti uvedenému rozsudku, a to ve vztahu k výroku II. co do částky 202 669,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 202 669,21 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 106 835,68 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení, a ve vztahu k souvisejícímu nákladovému výroku III., brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že dále bude žalobkyni přiznána částka 202 669,21 Kč a úrok z prodlení ve výše uvedeném rozsahu. Žalobkyně akceptovala právní posouzení učiněné okresním soudem stran neplatnosti úvěrových smluv, nesouhlasila však s tím, jak okresní soud určil výši bezdůvodného obohacení u pohledávky z neplatné Smlouvy o úvěru - Konsolidace půjček (č. , hodnota, ). Namítala, že okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že se žalovaný obohatil pouze o částku 8 512,85 Kč, když předmětem smlouvy o úvěru byla částka ve výši 300 000 Kč. Podle žalobkyně totiž bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku vyplacenou na běžný účet žalovaného. Žalovaný obdržel částku 300 000 Kč a neobdržel tak pouze částku 8 512,85 Kč, která mu byla vyplacena převodem na běžný účet, jak zcela mylně uvádí soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Obohacením je podle žalobkyně třeba rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl „započten“ na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část nebyla reálně vyplacena „na ruku“ žalovaného. Žalobkyně tak má za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 202 669,21 Kč (300 000 Kč – 97 330,79 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 202 669,21 Kč ve výši 8,5 % ročně od 26. 12. 2022 do zaplacení. Jde-li o pohledávku č. , hodnota, , nesouhlasila žalobkyně se závěrem okresního soudu o tom, že dosud nenastalo prodlení žalovaného a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Za důležité pro posouzení věci považuje žalovaná skutečnost, že žalovaném nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobkyně na její zaplacení. Žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli-žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022, které mu bylo odesláno dne 12. 12. 2022. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 26. 12. 2022 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 OZ minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2023, se lhůtou k zaplacení do 19. 4. 2023. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinil. Nadto žalovaný v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta (viz rozhodnutí Nejvyšší soud ze dne 13. 8. 2025 pod sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit tedy nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Navíc pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to právnímu postavení žalovaného. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto z čisté logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Svým postupem podle žalobkyně jí okresní soud uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, které je navíc fakticky nesplnitelné, čímž došlo k neúnosnému zásahu do práv garantovaných stranám civilního procesu. Odkazovala tak i dřívější na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, v obdobné věci č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023 nebo ve věci č. j. 75 Co 181/2023-67 ze dne 31. 8. 2023. Stejného názoru je pak konstantně většina odvolacích soudů, např. naposledy Krajský soud v Ostravě pod č. j. 15 Co 123/2024-72 ze dne 5. 8. 2024 a Krajský soud v Brně dne 1. 10. 2024 pod č. j. 28 Co 197/2023-104.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně, a to ve vztahu k požadované jistině dluhu a dílem příslušenství.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a závěr o skutkovém stavu a pro stručnost na tyto zcela odkazuje, se zdůrazněním toho, že na základě Smlouvy o úvěru - Konsolidace půjček (č. , hodnota, ) ze dne 6. 8. 2019 banka poskytla žalovanému úvěr, z něhož částka 291 487,15 Kč byla použita na úhradu dluhů žalovaného na úvěrovém účtu , č. účtu, a částka 8 512,85 Kč byla vyplacena na účet žalovaného č. ú. , č. účtu, , přičemž na uvedený „úvěr“ žalovaný uhradil 97 330,79 Kč a dále se zdůrazněním toho, že na základě Smlouvy o úvěru Expres půjčka (č. , hodnota, ) poskytla banka žalovanému částku 177 000 Kč a žalovaný na tento „úvěr“ zaplatil celkem 70 164,32 Kč.

8. Jde-li o právní posouzení věci, v rámci něhož okresní soud dospěl k závěru o neplatnosti uvedených smluv z důvodu dle § 86 ZSÚ, pak tomuto závěru nelze ničeho vytknout, ostatně žalobkyně proti tomuto posouzení nebrojí. Správně tedy okresní soud při uvedeném závěru zvažoval vypořádání vztahu mezi účastníky z titulu tzv. speciálního bezdůvodného obohacení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Jestliže však okresní soud při vypořádání bezdůvodného obohacení nezohlednil částku 291 487,15 Kč, která byla v rámci dohody o konsolidaci použita na úhradu předchozího dluhu žalovaného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , nepostupoval správně. Krajský soud v tomto směru v celém rozsahu akceptuje odvolací argumentaci žalobkyně a uzavírá, že na základě, byť neplatné Smlouvy o úvěru - Konsolidace půjček (č. , hodnota, ), byla žalovanému poskytnuta celkem částka 300 000 Kč, z čehož částka 8 512,85 Kč byla vyplacena na účet žalovaného a zbylá částka 291 487,15 Kč dle uzavřené dohody o konsolidaci byla použita na úhradu na předchozího dluh žalovaného u banky. Za této situace, jak správně argumentuje žalobkyně, představuje výše bezdůvodného obohacení z uvedeného důvodu při zohlednění plateb žalovaného ve výši 97 330,79 Kč částku 202 669,21 Kč. Nelze tedy akceptovat závěr okresního soudu o tom, že žalovanému bezdůvodné obohacení z uvedené neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy nevzniklo a že by naopak fakticky mělo vzniknout bance, když okresní soud dospěl k závěru o tom, že žalovaný uhradil více, než obdržel.

10. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru, včetně dohody o konsolidaci, byla shledána neplatným právním jednáním. Podstatné je, že na základě takto neplatného právního jednání bylo žalovanému poskytnuto 300 000 Kč. Je zcela nerozhodné, že pouze část tohoto plnění byla poskytnuta na účet žalovaného a část na zaplacení jeho předchozího dluhu. Je třeba vycházet z toho, že takto se účastníci, byť neplatného právního jednání, dohodli a banka na základě této dohody plnila a žalovaný s tímto způsobem plnění souhlasil. V tomto směru je nezbytné akceptovat autonomii vůle smluvních stran, jako jedné ze základních zásad, na nichž je vystavěn občanský zákoník a civilní právo obecně. Nebylo tedy jakéhokoliv důvodu, aby okresní soud přezkoumával konsolidovanou úvěrovou smlouvu, ostatně spor z této není předmětem tohoto řízení. Pro úplnost je vhodné obecně doplnit, že konsolidovaná úvěrová smlouvou byla smlouvou uzavřenou mezi žalovaným a odlišným věřitelem, než je žalobkyně, a je vysoce pravděpodobné, že žalobkyně by ani nemohla vůbec tvrdit a prokazovat postup předchozího věřitele dle § 86 ZSÚ před uzavřením konsolidované spotřebitelské úvěrové smlouvy, což ostatně nastalo i v tomto řízení. Za takové situace je požadavek a postup soudu, jak jej aplikoval v této věci (přezkum konsolidované úvěrové smlouvy), ve své důsledku odmítnutím spravedlnosti.

11. Odvolací soud tedy s ohledem na vše výše vyložené v situaci, kdy se žalovanému dostalo z neplatného právního jednání – spotřebitelské úvěrové smlouvy - Smlouvy o úvěru - Konsolidace půjček (č. , hodnota, ) - celkem plnění v hodnotě 300 000 Kč, na což dosud vrátil 97 330,79 Kč, přičemž okresní soud žalobkyni ničeho z uvedeného důvodu nepřiznal, změnil napadený rozsudek okresního soudu ve výrokové části II. dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen dále zaplatit žalobkyni částku 202 669,21 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

12. Pokud žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 202 669,21 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 106 835,68 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení, pak zdejší odvolací soud při řešení otázky vzniku prodlení dlužníka – spotřebitele k vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru respektuje závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (srovnej body 15. až 17.). Zdůraznění hodné je to, že smyslem ust. § 87 ZSÚ je stanovení civilně právní sankce poskytovateli spotřebitelského úvěru pro případ porušení jeho základních a zásadních povinností stanovených zejména ust. §§ 75, 86 ZSÚ, jako reflexe legitimního požadavku na zodpovědné úvěrování fyzických osob, který má bránit negativním společenským dopadům a společensky patologickým jevům spojeným s tzv. dluhovými pastmi. Podle názoru odvolacího soudu již jen to, že dojde-li poskytovatelem úvěru k soudnímu vymáhání nároku ze spotřebitelské úvěrové smlouvy, je zpravidla znakem, že není v možnostech dlužníka – spotřebitele – dluh z úvěru (popř. speciálního bezdůvodného obohacení) uhradit. Pokud právním řádem prostupuje obecná zásada zvýšené ochrany spotřebitele a plyne-li i z judikatury Ústavního soudu to, že spotřebitelské spory právě s ohledem na zvýšenou ochranu spotřebitele nelze považovat za „čisté“ sporné, kontradiktorní řízení, pak podle odvolacího soudu nelze bez dalšího procesní pasivitu spotřebitele ve sporu klást k jeho tíži. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud nesdílí závěr, že za procesní pasivity dlužníka – spotřebitele, lze v tomto typu řízení dovozovat, že v době doručení výzvy k zaplacení dluhu, typicky v posuzovaných vztazích ve formě zesplatnění úvěru, je v možnostech tohoto dlužníka (spotřebitele) dluh uhradit a v případě nezaplacení dluhu od doručení takové výzvy odvozovat prodlení s tímto dluhem, který je pak následně v soudním řízení kvalifikován jako speciální bezdůvodné obohacení dle ZSÚ. Odvolací soud tedy nesdílí závěr žalobkyně, že je žalovaný s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 202 669,21 Kč v prodlení od 26. 12. 2022, když s ohledem na výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, teprve tímto rozhodnutím odvolacího soudu byla žalovanému stanovena lhůta k vrácení uvedené části bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k částce 106 835,68 Kč, která byla přiznána výrokem I. napadeného rozsudku platí, že okresní soud stanovil lhůtu (hmotněprávní) k zaplacení dluhu do tří dnů od právní moci rozsudku. V tomto směru, tedy stran vzniku povinnosti žalovaného, platí shora vyložené a odvolací soud aprobuje závěry okresního soudu o tom, že nelze dospět k závěru o dřívější splatnosti uvedeného dluhu. S ohledem na právní moc výroku I. se žalovaný stran této částky dostal do prodlení dne 24. 1. 2026, když právní moc uvedeného výroku nastala 20. 1. 2026. Proto odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. změnil napadený rozsudek a přiznal příslušenství ve formě úroku z prodlení z uvedené částky.

13. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž ani změna napadeného rozhodnutí nemění nic na závěru, že s přihlédnutím k požadovanému příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, publikovaný pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) lze za procesně mírně úspěšnějšího účastníka považovat žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady této části řízení nevznikly. Ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu totiž žalobkyně žalobou požadovala celkem 667 038 Kč a byla úspěšná co do zaplacení celkem 311 918,19 Kč.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení částečně úspěšná a žalovaný má povinnost uhradit žalobkyni poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně včetně příslušenství požadovala v odvolacím řízení přiznat dále částku 290 674,59 Kč a úspěšná byla co do zaplacení částky 205 182,53 Kč, tj. 70,6 %. Odpočtem procesního neúspěchu 29,4 % od procesního úspěchu 70,6 % je pak dán rozsah náhrady nákladů žalobkyně v odvolacím řízení, a to 41,2 %. Při plném úspěchu by žalobkyně měla nárok na náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 10 134 Kč, dále náhradu nákladů za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. k), g) advokátního tarifu (dále jen AT) – odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 30. 4. 2026 - v sazbě dle § 7 bod 5. AT 9 140 Kč/úkon, počítáno z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT 202 669,21 Kč, tj. celkem 18 280 Kč, náhrady paušalizovaných hotových výdajů advokáta dle 13 odst. 1, 4 AT v sazbě 450 Kč/úkon právní služby, tj. 900 Kč, cestovného zástupce žalobkyně k jednání dne 30. 4. 2026 ze sídla advokáta v , adresa, do sídla soudu v , Anonymizováno, a zpět v částce 392 Kč při ujeté vzdálenosti 50 km, základní náhradě 5,90 Kč/km, vyhláškové ceně paliva 34,10 Kč/l a kombinované spotřebě vozidla 5,7 l/100 km motorové nafty, náhradě za promeškaný čas dle 14 odst. 1, 4 AT v rozsahu tzv. dvou půlhodin, tj. 300 Kč, a dle § 137 o. s. ř. na náhradu na daň z připadané hodnoty v sazbě 21% z částek 18 280 Kč, 900 Kč, 392 Kč a 300 Kč, tj. částku 4 173,10 Kč. Při plném úspěchu by tak žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení náležela částka 34 179,10 Kč, což v situaci přiznaného rozsahu náhrady nákladů řízení 41,2 % představuje částku 14 081,80 Kč.

15. Místo plnění náhrady nákladů řízení před odvolacím soudem určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení další lhůty k plnění či povolení plnění ve splátkách.