11 C 132/2025

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , 779 00 Olomouc o 396 567,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 106 835,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 252 474,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 687,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 518,24 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 252 474,13 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úroku 7,9 % ročně z částky 252 474,13 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení, částky 37 257,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 704,64 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 144 092,92 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, úroku 11,7 % ročně z částky 144 092,92 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 18. 12. 2024 a doplněnou podáním doručeným soudu dne 14. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 396 567,05 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 6. 8. 2019 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s.), se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, uzavřena Smlouva o úvěru - Konsolidace půjček (dále jen Smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, z úvěrového účtu č. , č. účtu, kdy část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný ve Smlouvě. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal platit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 7,9 % ročně, dále se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. Žalovaný byl povinen dle čl. II. Smlouvy splácet úvěr a úroky formou pravidelných měsíčních splátek, vedle toho byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky, a to formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek. Banka proto využila svého oprávnění sjednaného v čl. IV. odst. 11 písm. a) Smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 23. 12. 2021. Dlužnou částku včetně úroku 294 620,72 Kč byl žalovaný povinen uhradit neprodleně. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 6. 8. 2019. Kontrolovala dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových zdrojů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Vycházela z příjmu deklarovaného klientem podpisem žádosti o úvěr ve výši 39 000 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že je od 1. 4. 2019 na dobu neurčitou zaměstnán u zaměstnavatele , jméno FO, , že bydlí u rodičů, je svobodný, že celkový měsíční příjem domácnosti činí 70 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Banka dále porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 192,57 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 150 Kč. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 55,71 %. Příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti.

2. Dále byla dne 21. 11. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s.), se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, uzavřena Smlouva o úvěru – Expres půjčka (dále jen Smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 177 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se ve Smlouvě zavázal platit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 11,7 % ročně, dále se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. Žalovaný byl povinen dle čl. II. Smlouvy splácet úvěr a úroky formou pravidelných měsíčních splátek, vedle toho byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky, a to formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek. Banka proto využila svého oprávnění sjednaného v čl. III. odst. 11 písm. a) Smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 20. 12. 2021. Dlužnou částku včetně úroků 176 604,29 Kč byl žalovaný povinen uhradit neprodleně. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 21. 11. 2019. Kontrolovala dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových zdrojů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Vycházela z příjmu deklarovaného klientem podpisem žádosti o úvěr ve výši 39 800 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že je od 1. 4. 2019 na dobu neurčitou zaměstnán u zaměstnavatele , jméno FO, , že bydlí u rodičů, je svobodný, že celkový měsíční příjem domácnosti činí 70 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Banka dále porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 11 071,84 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 000 Kč. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 55,71 %. Příjem byl ověřen z běžného účtu žalovaného.

3. Pohledávky za žalovaným z uvedených smluv byly postoupeny žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, a to s účinností ke dni 21. 11. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 12. 2022. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil.Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

5. Z žádosti o úvěr Konsolidace půjček bylo zjištěno, že žalovaný dne 6. 8. 2019 žádal právní předchůdkyni žalobkyně , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. V žádosti uvedl své osobní údaje, rodinný stav: druh/družka, že bydlí u rodičů, má střední vzdělání. Dále uvedl, že je od 1. 4. 2019 zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou na nižší vedoucí pozici u zaměstnavatele , jméno FO, , IČO: , IČO, , , adresa, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 39 000 Kč, dále uvedl ostatní nezbytné měsíční náklady: 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 70 000 Kč, počet zdrojů příjmu: 1, srážky ze mzdy: 0 Kč, jiné měsíční splátky: 0 Kč, počet vyživovaných osob:

0. Ve výčtu současných závazků uvedl úvěr u , právnická osoba, . č. účtu/smlouvy , Anonymizováno, s výší úvěrového rámce 500 000 Kč, měsíční splátkou 6 579,88 Kč a částkou k doplacení 291 487,15 Kč, přičemž současně uvedl, že uvedenou smlouvu požaduje ukončit. Dále je zde uvedeno č. běžného účtu , Anonymizováno, a že nežádá založit nový běžný účet.

6. Z přehledu o příjmové a výdajové situaci spotřebitele vč. přílohy bylo zjištěno, že banka při posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu žalovaného 39 000 Kč ověřeného z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, z povolání klienta na dobu neurčitou a z počtu zdrojů příjmu klienta 1. Dále je zde uveden další čistý příjem domácnosti 70 000 Kč, rodinný stav klienta: druh/družka, bydlení u rodičů, podíl klienta na nákladech na bydlení 55,71 %, počet vyživovaných osob 0, dosavadní interní splátky 192,57 Kč, dosavadní externí splátky klienta 150 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, schválená výše úvěru 300 000 Kč.

7. Z vysvětlení pojmů bylo zjištěno, že žalovanému byly před uzavřením smlouvy o úvěru poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a doplněny předsmluvní informace pro Konsolidaci půjček, což žalovaný stvrdil dne 6. 8. 2019 svým podpisem.

8. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 8. 4. 2019 bylo zjištěno, že zaměstnavatel , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , , adresa, potvrdil, že příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činí 37 200 Kč a že tento je vyplácen v hotovosti.

9. Ze smlouvy o úvěru – Konsolidace půjček, Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s. a Všeobecných produktových podmínek , právnická osoba, účinných od 1. 10. 2017 bylo zjištěno, že dne 6. 8. 2019 byla mezi společností , právnická osoba, . jako bankou a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout klientovi úvěr ve výši 300 000 Kč, kdy část úvěru se banka zavázala poskytnout na úhradu dluhů sjednaných mezi bankou a klientem, evidovaných na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 291 487,15 Kč, a zbývající část úvěru se zavázala poskytnout žalovanému neúčelově, převodem na jeho běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit formou pravidelných 120 měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 9. 2019. Výše splátek činila 3 624 Kč, výše poslední splátky činila 5 635 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 7,9 % ročně. Žalovaný se dále zavázal bance platit poplatky. Podle čl. IV. odst. 11. písm. a) Smlouvy byla banka oprávněna v případě, že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky, prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení s tím, že banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí klienta. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům.

10. Z výpisu z úvěrového účtu , č. účtu, za dobu od 9/2019 do 11/2022 a z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný úvěr ve výši 300 000 Kč čerpal dne 6. 8. 2019, a to tak, že částka 291 487,15 Kč byla použita na konsolidaci úvěru vedeného na účtu č. , č. účtu, a částka 8 512,85 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného. Dále je z uvedeného patrné, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel a že celkem uhradil částku 97 330,79 Kč. Ke dni 28. 11. 2022 činila dlužná jistina částku 252 474,13 Kč, splatný smluvní úrok 9 518,24 Kč, splatný úrok z prodlení z jistiny 7 408,80 Kč, splatný úrok z prodlení z úroku částku 278,46 Kč, celkem 269 679,63 Kč.

11. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 12. 2021 bylo zjištěno, že banka dopisem ze dne 25. 12. 2021 žalovanému oznamovala, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 300 000 Kč za splatný ke dni 23. 12. 2021. Současně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky 294 620,72 Kč do 10. 1. 2022.

12. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný dne 21. 11. 2019 žádal právní předchůdkyni žalobkyně , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. V žádosti uvedl své osobní údaje, že je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání s maturitou, Dále uvedl, že je od 1. 4. 2019 zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou na nižší vedoucí pozici u zaměstnavatele , jméno FO, , IČO: , IČO, , , adresa, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 39 980 Kč, dále uvedl ostatní nezbytné měsíční náklady: 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 70 000 Kč, počet zdrojů příjmu: 1, srážky ze mzdy: 0 Kč, jiné měsíční splátky: 2 000 Kč, počet vyživovaných osob:

0. Dále je zde uvedeno č. běžného účtu , č. účtu, a že nežádá založit nový běžný účet.

13. Z přehledu o příjmové a výdajové situaci spotřebitele vč. přílohy bylo zjištěno, že banka při posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu žalovaného 39 980 Kč ověřeného z běžného účtu klienta, z povolání klienta na dobu neurčitou a z počtu zdrojů příjmu klienta 1. Dále je zde uveden další čistý příjem domácnosti 70 000 Kč, rodinný stav klienta: svobodný, bydlení u rodičů, podíl klienta na nákladech na bydlení 57,11 %, počet vyživovaných osob 0, dosavadní interní splátky 11 071,84 Kč, dosavadní externí splátky klienta 2 000 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, schválená výše úvěru 177 000 Kč.

14. Z vysvětlení pojmů a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku bylo zjištěno, že žalovanému byly před uzavřením smlouvy o úvěru poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a doplněny předsmluvní informace pro Expres půjčku, což žalovaný stvrdil dne 21. 11. 2019 svým podpisem.

15. Ze smlouvy o úvěru Expres půjčka, Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s. a Všeobecných produktových podmínek , právnická osoba, účinných od 1. 10. 2017 bylo zjištěno, že dne 21. 11. 2019 byla mezi společností , právnická osoba, . jako bankou a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout klientovi úvěr ve výši 177 000 Kč, a to z úvěrového účtu , č. účtu, na běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit formou pravidelných 96 měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 12. 2019. Výše splátek činila 2 847,66 Kč, výše poslední splátky činila 1 979,61 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 11,70 % ročně. Žalovaný se dále zavázal bance platit poplatky. Podle čl. III. odst. 11. písm. a) Smlouvy byla banka oprávněna v případě, že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky, prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení s tím, že banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí klienta. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům.

16. Z výpisu z úvěrového účtu , č. účtu, za dobu od 11/2019 do 11/2022 a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 177 000 Kč dne 21. 11. 2019. Dále je z uvedeného patrné, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel a že celkem uhradil částku 70 164,32 Kč. Ke dni 28. 11. 2022 činila dlužná jistina částku 144 122,42 Kč, splatný smluvní úrok 6 878,48 Kč, splatný úrok z prodlení z jistiny částku 4 228,56 Kč, splatný úrok z prodlení z úroku 201,60 Kč, celkem 155 431,06 Kč.

17. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 12. 2021 bylo zjištěno, že banka dopisem ze dne 22. 12. 2021 žalovanému oznamovala, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 177 000 Kč za splatný ke dni 20. 12. 2021. Současně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky 176 604,29 Kč do 5 1. 2022.

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 uzavřené mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně přílohy č. , hodnota, – Seznamu pohledávek, z dohody mezi postupitelem a postupníkem ze dne 16. 11. 2022, z potvrzení postupitele o zaplacení úplaty za jednotlivé pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2022 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným z úvěrových smluv byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 21. 11. 2022, kdy byla připsána na účet postupitele úplata za postupované pohledávky, což bylo žalovanému postupitelem oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2022.

19. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 4. 2023 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 19. 4. 2023.Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

20. Právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s.) a žalovaný uzavřeli dne 6. 8. 2019 Smlouvu o úvěru - Konsolidace půjček (č. , hodnota, ), na základě které banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč, kdy část úvěru byla poskytnuta na úhradu dluhů sjednaných mezi bankou a žalovaným, evidovaných na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 291 487,15 Kč, a zbývající část úvěru ve výši 8 512,85 Kč byla žalovanému dne 6. 8. 2019 převedena na jeho běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit formou pravidelných 120 měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 9. 2019. Výše splátek činila 3 624 Kč, výše poslední splátky činila 5 635 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 7,9 % ročně. Žalovaný se dále zavázal bance platit poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, v níž uvedl, že žije s družku, bydlí u rodičů, má střední vzdělání. Dále uvedl, že je od 1. 4. 2019 zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele , jméno FO, , IČO: , IČO, , , adresa, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 39 000 Kč. Dále uvedl ostatní nezbytné měsíční náklady: 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 70 000 Kč, počet zdrojů příjmu: 1, srážky ze mzdy: 0 Kč, jiné měsíční splátky: 0 Kč, počet vyživovaných osob:

0. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 192,57 Kč, z externích zdrojů pak zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 150 Kč. Příjmy žalovaného byly doloženy potvrzením o příjmu ze dne 8. 4. 2019 od zaměstnavatel , právnická osoba, ., tyto činily za poslední 3 měsíce 37 200 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 97 330,79 Kč.

21. Dále právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s.) a žalovaný uzavřeli dne 21. 11. 2019 Smlouvu o úvěru Expres půjčka (č. , hodnota, ), na základě které banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 177 000 Kč, a to převodem na jeho běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit formou pravidelných 96 měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 12. 2019. Výše splátek činila 2 847,66 Kč, výše poslední splátky činila 1 979,61 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 11,70 % ročně. Žalovaný se dále zavázal bance platit poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, v níž uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání s maturitou. Dále uvedl, že je od 1. 4. 2019 zaměstnaný v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele , jméno FO, , IČO: , IČO, , , adresa, , s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 39 980 Kč, dále uvedl ostatní nezbytné měsíční náklady: 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 70 000 Kč, počet zdrojů příjmu: 1, srážky ze mzdy: 0 Kč, jiné měsíční splátky: 2 000 Kč, počet vyživovaných osob:

0. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 11 071,84 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 000 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 70 164,32 Kč.

22. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána výzva k úhradě dlužné částky.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době poskytnutí úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

28. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

32. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

33. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti.

34. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky přešly žalované pohledávky. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 8. 2019 Smlouvu o úvěru - Konsolidace půjček, která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že žalovanému na základě uvedené smlouvy poskytla částku 8 512,85 Kč, a dále že právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 21. 11. 2019 Smlouvu o úvěru Expres půjčka, která je ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že žalovanému na základě uvedené smlouvy poskytla částku 177 000 Kč. Žalovaný při uzavření smluv o úvěru vystupoval jako spotřebitel. Povinností žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

35. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

36. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného u obou smluv o úvěru. Tvrdila, že v obou případech banka kontrolovala dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových zdrojů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Dále tvrdila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 6. 8. 2019 a ze dne 21. 11. 2019. Žalobkyně k prověření úvěruschopnosti žalovaného soudu předložila žádosti o úvěr, potvrzení o příjmu ze dne 8. 4. 2019 a přehledy o příjmové a výdajové stránce. V případě smlouvy č. , hodnota, (žádost ze dne 6. 8. 2019) vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu ve výši 39 000 Kč, v případě smlouvy č. , hodnota, pak vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu 39 800 Kč (žádost ze dne 21. 11. 2019). Příjmy žalovaného byly doloženy potvrzením o příjmu ze dne 8. 4. 2019 u zaměstnavatele , právnická osoba, ., tyto činily za poslední 3 měsíce 37 200 Kč. Žalovaný v obou žádostech uvedl, že je od 1. 4. 2019 zaměstnán u zaměstnavatele , jméno FO, , toto však nebylo ničím doloženo. Žalovaný dále v obou žádostech o úvěr uvedl ostatní nezbytné měsíční náklady: 0 Kč, počet vyživovaných osob: 0 a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 70 000 Kč, právní předchůdkyní žalobkyně však nebylo ověřeno, o jaké další příjmy domácnosti se jedná. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr ze dne 6. 8. 2019 závazky s celkovou výší měsíčních splátek 192,57 Kč, z externích zdrojů pak zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 150 Kč, v případě žádosti o úvěr ze dne 21. 11. 2019 pak měl žalovaný vůči bance závazky s celkovou výší měsíčních splátek 11 071,84 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 000 Kč. Jakékoliv doklady o výdajích však k dispozici neměla a od žalovaného si je nevyžádala. Výpisy z účtu si v tomto směru nevyžádala, ačkoliv žalovaný uvedl, že disponuje bankovním účtem.

37. U jednání dne 19. 11. 2025 byla žalující strana vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smluv o úvěru vedených na č. ú. , č. účtu, a č. ú. , č. účtu, a č. ú. , č. účtu, prověřena úvěruschopnost žalovaného, jaké všechny informace si právní předchůdkyně žalobkyně opatřila ke zjištění příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele, jak byla stanovena příjmová i výdajová stránka rozpočtu spotřebitele, jak byly ověřovány informace o příjmech i výdajích, jakými dalšími způsoby byla úvěruschopnost zkoumána a jak na základě všech získaných informací dospěla k závěru o schopnosti spotřebitele splácet předmětný úvěr. Po uvedeném poučení právní zástupce žalobkyně uvedl, že další skutková tvrzení nemá a nenavrhuje žádné důkazy.

38. Soud tak po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy žalovaného z potvrzení o výši příjmů ze dne 8. 4. 2019. Nadto je třeba uvést, že se jednalo o potvrzení od jiného zaměstnavatele, než kterého uvedl žalovaný v žádostech o úvěr, a že ověřený příjem byl nižší, než-li příjmy deklarované žalovaným. Žalobkyně však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když vycházela pouze z výše zjištěných měsíčních splátek.

39. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv o úvěru, neboť z tvrzení a předložených důkazů jasně vyplývá, že neměla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem neověřila (předložení dokladů o výdajích žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Smlouvy o úvěru jsou tedy dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné.

40. Nároky z neplatných smluv o úvěru je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

41. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovanému poskytla dle Smlouvy o úvěru – Konsolidace půjček (č. , hodnota, ) částku 300 000 Kč. Provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla převodem na jeho běžný účet pouze částku 8 512,85 Kč, část úvěru pak banka poskytla na úhradu (údajných) dluhů sjednaných mezi bankou a žalovaným, evidovaných na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 291 487,15 Kč. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vedeném na č. ú. , č. účtu, a označení důkazů k jejich prokázání. Po uvedeném poučení právní zástupce žalobkyně uvedl, že další skutková tvrzení nemá a nenavrhuje žádné důkazy. Žalobkyně tedy neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ani před uzavřením smlouvy o úvěru vedeném na č. ú. , č. účtu, . Nemá tedy prokázánu existenci platného závazku, na základě kterého měla být žalovanému poskytnuta předmětná částka. Nelze tedy uzavřít, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil právě v této výši. Proto byla žalobkyně u jednání soudu vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, kdy byla úvěrová smlouva vztahující se k úvěrovému účtu č. , č. účtu, uzavřena, mezi jakými subjekty, za jakých podmínek, kolik činila výše poskytnuté jistiny, jakého protiplnění se ze strany žalovaného právní předchůdkyni žalobkyně dostalo a kdy nastala splatnost předmětného úvěru, a dále, aby k prokázání svých tvrzení označila důkazy. Po uvedeném poučení právní zástupce žalobkyně uvedl, že další skutková tvrzení nemá a nenavrhuje žádné důkazy. Žalobkyně tedy neprokázala ani kolik činila jistina, která měla být žalovanému v souladu s předmětnou smlouvou poskytnuta, soud tedy vycházel pouze z toho, že žalobkyně prokázala, že žalovanému na jeho účet v souladu se smlouvou ze den 6. 8. 2019 poskytla částku 8 512,85 Kč. Žalovaný na úvěr č. , hodnota, uhradil částku 97 330,79 Kč. V daném případě tedy žalovaný uhradil více, než obdržel. Dluh žalovaného tak zanikl úplným zaplacením.

42. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, (Expres půjčka) na jeho účet částku 177 000 Kč, žalovaný na uvedený úvěr uhradil celkem částku 70 164,32 Kč. Žalobkyně je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 o. z. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 106 835,68 Kč.

43. S ohledem na neplatnost obou smluv o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky ve výši 252 474,13 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

44. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

45. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.