75 Co 69/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , Anonymizováno Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 41.203,55 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 9. 2024, č. j. 7 C 197/2024-28,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. v napadeném rozsahu, a to ohledně částky 3.543 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.543 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.573 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni částku 9.457 Kč do tří dnů od právní rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12.735,80 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.122,06 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.089,71 Kč, s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 12.080,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.080,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok II.), dále žalobu zamítl co do částky 19.010,75 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.380,20 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.078,64 Kč, s úrokem ve výši 20,79 % ročně z částky 12.016,20 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.016,20 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované, kdy z tohoto důvodu jsou smlouvy o úvěru ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v souladu s § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZSÚ“) absolutně neplatné. Předchůdkyně žalobkyně úvěry poskytla, ačkoli neměla evidentně dostatek relevantních údajů pro to, aby učinila odborný a řádně podložený závěr o tom, zda žalovaná nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Úvěry tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá ZSÚ, a smlouvy jsou proto neplatné. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalované byla poskytnuta na základě smlouvy z 1. 6. 2021 částka 15.000 Kč, zaplatila částku 7.750 Kč, má tedy povinnost vrátit 7.250 Kč. V případě smlouvy z 21. 4. 2021 žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně poskytla částku 15.000 Kč, ale pouze 11.457 Kč. Pokud se týká částky 3.543 Kč, která měla být poskytnuta na úhradu dřívějšího úvěru, k tomu žalobkyně nepředložila jakékoli důkazy. Žalovaná zaplatila 9.250 Kč, má tedy povinnost vrátit rozdíl (11.457 – 9.250) ve výši 2.207 Kč. Žalovaná se ke svým možnostem vrátit dlužnou jistinu nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaná v prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do výroku III. v rozsahu nepřiznané částky 3.543,00 Kč podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala změny rozhodnutí tak, že žalobě bude v tomto rozsahu vyhověno. Namítala, že částka 3.543 Kč měla být přiznána jako dosud nevrácená jistina ze smlouvy ze dne 21. 4. 2021, kdy okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že se žalovaná obohatila pouze o částku 2.207 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka ve výši 15.000 Kč. Ve smlouvě se uvádí, že „, Anonymizováno, touto Smlouvou poskytuje Zákazníkovi spotřebitelský úvěr (celkovou výši spotřebitelského úvěru) v částce 15.000 Kč.“ Dále se ve Smlouvě uvádí, že „Část spotřebitelského úvěru bude podle Smlouvy použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která činí celkem 3.543 Kč“. Zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky zákazníka podle přechozí věty, tedy částka ve výši 11.457 Kč. Bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalované, nikoliv pouze částku vyplacenou tzv. „na ruku“ žalované. Žalovaná obdržela částku 15.000 Kč. Žalovaná neobdržela pouze částku 11.457 Kč, která jí byla vyplacena „na ruku“, jak zcela mylně uvádí soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Obohacením je potřeba rozumět celkový finanční prospěch žalované, tedy i ten, který byl „započten“ na úhradu dluhů žalované, přestože tato část nebyla reálně vyplacena „na ruku“ žalované. Závěr soudu prvního stupně je naprosto lichý, nespravedlivý a nelze s ním než nesouhlasit. Za bezdůvodné obohacení je vždy nutno považovat celkovou poskytnutou částku po odečtení úhrad žalované. Nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky ze smlouvy ze dne 21. 4. 2021 (tedy bezdůvodného obohacení) je v celkové ve výši 5.750 Kč (15.000 Kč – 9.250 Kč).

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou doručenou okresnímu soudu dne 4. 4. 2024 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 41.203,55 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalovanou, podle které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr ve splátkách včetně částky 13.377 Kč (úroky, poplatek za zpracování a za službu komfortního splácení). Žalovaná uhradila pouze 7.750 Kč a nezaplacená zůstala jistina ve výši 12.080,24 Kč, poplatek ve výši 7.905,56 Kč, kapitalizované úroky a úroky z prodlení ke dni 27. 9. 2023 a běžící úroky smluvní a úroky z prodlení. Dále se jedná o smlouvu ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalovanou, podle které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr ve splátkách včetně částky 15.980 Kč (úroky, poplatek za zpracování a za službu komfortního splácení). Žalovaná uhradila pouze 9.250 Kč a nezaplacená zůstala jistina ve výši 12.016,20 Kč, poplatek ve výši 9.201,55 Kč, kapitalizované úroky a úroky z prodlení ke dni 27. 9. 2023 a běžící úroky smluvní a úroky z prodlení. Obě pohledávky za žalovanou byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 9. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dne 16. 9. 2024 se ve věci konalo jednání, kde okresní soud provedl k důkazu listiny, dne 25. 9. 2024 pak okresní soud ve věci vyhlásil napadený rozsudek.

6. Předně krajský soud konstatuje, že přejímá skutková zjištění okresního soudu učiněná pod body 5.-12. odůvodnění napadeného rozsudku, kdy na tato pro stručnost zcela odkazuje.

7. Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud v prvé řadě zcela přejímá právní závěr okresního soudu o tom, že předmětné smlouvy jsou neplatné z důvodu řádného nepřezkoumání úvěruschopnosti žalované, jak odůvodnil okresní soud, kdy na toto odůvodnění krajský soud pro stručnost odkazuje, přičemž žalobkyně tyto právní závěry okresního soudu ve svém odvolání ani nezpochybňuje a tyto akceptuje. Své povinnosti prověřit řádně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů předchůdkyně žalobkyně jednoznačně nedostála a smlouvy o úvěru ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, jsou tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, a spotřebitel je pak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy má nárok pouze na vrácení jistiny, která nebyla žalovanou uhrazena, což je v případě smlouvy z , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, částka 7.250 Kč (poskytnuto bylo 15.000 Kč, zaplatila částku 7.750 Kč). V případě smlouvy z , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, pak krajský soud neakceptuje argumentaci okresního soudu o výpočtu výše bezdůvodného obohacení, kdy má za to, že žalobkyně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 15.000 Kč a nikoli pouze 11.457 Kč, jak jednoznačně vyplývá z provedeného dokazování a jak ostatně zjistil i okresní soud. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , kterou uzavřela , právnická osoba, (úvěrující) a žalovaná (úvěrovaná) se předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout úvěrované úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit společně s dohodnutým poplatkem (celkem ve výši 30.980 Kč) v 78týdenních splátkách. Ve smlouvě bylo ujednáno refinancování zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy č. , hodnota, ve výši 3.543 Kč, proto žalované měla být vyplacena ponížená částka ve výši 11.457 Kč, převzetí této částky v hotovosti žalovaná potvrdila. Smlouva tohoto obsahu byla stranami prokazatelně uzavřena a bylo na ni ze strany žalované plněno, tudíž ujednání tam uvedená jsou platná a odpovídají faktickému stavu, jak obě strany stvrdily svými podpisy a následným chováním. Krajský soud tedy nemá důvod pochybovat o obsahu smlouvy a o tom, že podle smlouvy bylo žalobkyní dle ujednaného obsahu plněno, kdy z dokazování nevyplynul opak a žalovaná toto v průběhu řízení ani nenamítala. Pokud pak žalovaná z titulu této neplatné smlouvy zaplatila pouze částku 9.250 Kč, má povinnost vrátit rozdíl (15.000 – 9.250) ve výši 5.750 Kč, tj. na bezdůvodném obohacení o 3.543 Kč více, než přiznal okresní soud.

8. Z výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku III. dle ust. § 220 o. s. ř. v napadené části změnil tak, že žalobě vyhověl co do částky 3.543 Kč.

9. Lhůtu k plnění stanovil krajský soud jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či plnění ve splátkách.

10. V důsledku alespoň částečné změny napadeného rozsudku krajský soud nově rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a dále i o nákladech odvolacího řízení dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1, 2 o. s. ř.

11. Pokud jde o náklady řízení před okresním soudem, zde bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná byla i přes změnu rozsudku stále úspěšnějším účastníkem řízení, této však před okresním soudem žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

12. Pokud jde o odvolací řízení, zde byla žalobkyně zcela úspěšná, a náleží jí tedy plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného poplatku z odvolání 1.000 Kč, odměny právního zástupce z punkta 3.542 Kč za 1 úkon právní pomoci – sepis odvolání výši 1.000 Kč dle § 7 bodu 3, § 11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 273 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náleží žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 2.573 Kč.

13. Povinnost k náhradě nákladů soud uložil žalované splnit v obecné třídenní pariční lhůtě, a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).