7 C 197/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem ve výši Anonymizováno,Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem ve výši Anonymizováno,Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno,Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu ze dne datum uzavřenou mezi právnická osoba a žalovanou, podle které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala splatit úvěr ve splátkách včetně částky částka (úroky, poplatek za zpracování a za službu komfortního splácení). Žalovaná uhradila pouze částka a nezaplacená zůstala jistina ve výši částka, poplatek ve výši částka, kapitalizované úroky a úroky z prodlení ke dni datum a běžící úroky smluvní a úroky z prodlení.

2. Dále se jedná o smlouvu ze dne datum uzavřenou mezi právnická osoba a žalovanou, podle které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala splatit úvěr ve splátkách včetně částky částka (úroky, poplatek za zpracování a za službu komfortního splácení). Žalovaná uhradila pouze částka a nezaplacená zůstala jistina ve výši částka, poplatek ve výši částka, kapitalizované úroky a úroky z prodlení ke dni datum a běžící úroky smluvní a úroky z prodlení.

3. Obě pohledávky za žalovanou byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil.

5. Smlouva z datum:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že tuto uzavřela právnická osoba (úvěrující) a žalovanou (úvěrovaná). Smlouva obsahovala (mj.) závazek úvěrujícího poskytnout úvěr ve výši částka a závazek žalované vrátit společně s dohodnutým poplatkem (celkem ve výši částka) v 78týdenních splátkách. Žalovaná potvrdila převzetí celé částky v hotovosti.

7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že úvěrující měla při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr dispozici následující údaje: bydlení v nájmu, vzdělání učňovské, svobodná, 1 vyživovaná osoba, příjem – mateřská ve výši částka, další čisté příjmy domácnosti částka, žádné externí splátky, odhadované měsíční výdaje částka. Z dokladů je uveden pouze výměr o přiznání dávky.

8. Z tabulky umoření má soud za prokázáno, že žalovaná zaplatila celkem částku částka.

9. Smlouva z datum 10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že tuto uzavřela právnická osoba (úvěrující) a žalovanou (úvěrovaná). Smlouva obsahovala (mj.) závazek úvěrujícího poskytnout úvěr ve výši částka a závazek žalované úvěrujícího poskytnout úvěr ve výši částka a závazek žalované vrátit společně s dohodnutým poplatkem (celkem ve výši částka) v 78týdenních splátkách. Bylo dohodnuto refinancování zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy č.hodnota ve výši částka, proto žalované měla být vyplacena ponížená částka ve výši částka. převzetí této částky v hotovosti žalovaná potvrdila.

11. Ze zákaznické karty soud zjistil, že úvěrující měla při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr dispozici následující údaje: bydlení jako spolubydlící, vzdělání učňovské, svobodná, 1 vyživovaná osoba, příjem – mateřská ve výši částka, další čisté příjmy domácnosti částka, žádné externí splátky, odhadované měsíční výdaje částka. Z dokladů je uveden pouze výměr o přiznání dávky.

12. Z tabulky umoření má soud za prokázáno, že žalovaná zaplatila celkem částku částka.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně její přílohy soud zjistil, že obě pohledávky zažalovanou byly žalobkyni postoupeny.

14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k datum poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle rozhodnutí Soudního dvora C 679-18 vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl ( v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Soud dospěl k závěru, že obě smlouvy jsou neplatné.

20. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

21. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

22. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

23. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

24. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.

25. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla její právní předchůdkyně na základě informací získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřeny oproti dokladům, které jsou uvedeny v zákaznické kartě.

26. V obou uvedených případech je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z nedostatečných, nevěrohodných, neověřených a neúplných údajů, které navíc nevyhodnotila z odbornou péčí.

27. Pokud se týká příjmů, jediným příjmem žalované byl v obou případech rodičovský příspěvek uvedený v dubnu ve výši částka a v červnu ve výši částka. Bydlení bylo uvedeno v dubnu jako spolubydlící a v červnu jako nájemní, přičemž uvedené výdaje ve výši částka zcela jistě neodpovídají ani obvyklým výdajům na bydlení v místě a čase, natož pak na další nezbytné potřeby. není zřejmé, zda a jak úvěrující přihlédla ke skutečnosti, že má žalovaná vyživovací povinnost. Uváděné příjmy domácnosti nebyly nijak ověřeny a není zřejmé, zda a jakým způsobem vstoupily do procesu rozhodování. Ačkoli úvěrující uzavřela s žalovanou v dubnu smlouvu, z níž vyplývá splátka částka měsíčně, nijak neprověřila, proč taková splátka není uvedena v zákaznické kartě ke smlouvě z června 2021, ani neobjasnila, zda takovou splátku zahrnula do svých úvah v hodnotícím procesu. Žalobkyně neuvedla, zda její předchůdkyně činila dotazy ve veřejných rejstřících, zejména v centrální evidenci exekucí.

28. V této souvislosti soud poukazuje na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

29. Soud má však za to, že právě kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť evidentně neměla k dispozici dostatek podkladů k tomu, aby učinila odborný a řádná závěr o tom, zda žalovaná nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Resp. že je zřejmé, že závěr o tom, že žalovaná bude mít zjevný problém úvěr splácet, je namístě. Je zde třeba posoudit nejen poměrně nízkou výši úvěrů, ale také velmi nízkou hladinu příjmu žadatelky, který se pohybuje pouze okolo částka. Při takto nízkém příjmu pak nastává evidentně problém se splacením vždy, protože s ohledně na nízká příjem je zcela potlačena schopnost vytvářet jakékoli rezervy, zejména za situace, kdy žalovaná má vyživovací povinnost.

30. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěry poskytla, ačkoli neměla evidentně dostatek relevantních údajů pro to, aby učinila odborný a řádně podložený závěr o tom, zda žalovaná nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Úvěry tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouvy jsou proto neplatné.

31. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalované byla poskytnuta na základě smlouvy z datum částka částka, zaplatila částku částka, má tedy povinnost vrátit částka. V případě smlouvy z datum žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně poskytla částka částka, ale pouze částka. Pokud se týká částky částka, která měla být poskytnuta na úhradu dřívějšího úvěru, k tomu žalobkyně nepředložila jakékoli důkazy. Žalovaná zaplatila částka, má tedy povinnost vrátit rozdíl (Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno) ve výši částka. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaná v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ].

32. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučen podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů, které soud poskytuje u jednání.

33. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. S ohledem na právní závěr soud další navrhované důkazy neprovedl.

35. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměrně úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.