75 Co 73/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 55.176 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2025, č. j. 13 C 100/2024-106,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění takto: „Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 55.176 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 55.176 Kč ve výši 8,5 % ročně od 8. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 35.422,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 16.516,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky výši 55.176 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 8. 7. 2021 do zaplacení z této částky a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 28.840 (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl ke skutkovému závěru, že na základě objednávky žalované ze dne 17. 6. 2021 odebrala žalobkyně v sídle žalované dne 23. 6. 2021 zboží, a to šachty a pryžové manžety v celkové ceně 55.176 Kč. Zboží bylo odebráno bývalým jednatelem žalované panem jméno FO a předáváno bylo svědkyní jméno FO a dalším, blíže neustanoveným zaměstnancem žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně tato objednané zboží řádně dodala a cenu vyúčtovala fakturou – daňovým dokladem číslo hodnota ze dne 23. 6. 2021 se splatností do 7. 7. 2021. Žalovaná nerozporovala dodání či cenu zboží, rozporovala však neuhrazení faktury, když tvrdila, že cena za zboží byla žalovanou řádně a včas uhrazena, a to v plné výši a v hotovosti v den převzetí zboží tj. 23. 6. 2021. Pokud jde o právní hodnocení, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, kdy na jedné straně zde stojí tvrzení žalobkyně, podporováno výpovědí svědkyně jméno FO, administrativní pracovnice, která do detailu popsala předávku zboží, když uvedla, že od pana jméno FO dostala objednávku, pro zboží si přijel bývalý jednatel žalované pan jméno FO. Při předání zboží byl předán i dodací list a faktura na níž bylo napsáno „placeno v hotovosti“. Svědkyně však uvedla, že si je jistá, že uhrazeno v hotovosti nebylo, a proto byla faktura opravena a vystavena na formu „příkazem“. Tvrdila, že fakturu s poznámkou uhrazeno hotově pouze převzala z již vystavené dřívější faktury, ale sama si je jistá, že nebylo uhrazeno hotově. Žalobkyně tvrdila, že v souladu s obchodními zvyklostmi je, že pokud je hrazeno hotově, vystavuje žalobkyně i příjmový doklad a jelikož v tomto případě vystaven nebyl, je zjevné, že uhrazeno hotově nebylo. Na podporu svých tvrzení označila již proběhlé transakce s žalovanou, kde byla vystavena faktura s textem „uhrazeno hotově“ a k tomu dodala právě zmíněný příjmový pokladní doklad. Svědkyně jméno FO pak potvrdila, že se nikdy nestalo, že by příjmový pokladní doklad nebyl vystaven, pokud byla faktura uhrazena hotově. Na druhou stranu žalovaná odkazovala na fakturu vystavenou při předání zboží dne 23. 6. 2021, kde je žalobkyní potvrzeno a podepsáno, že byla uhrazena hotově. Bývalý jednatel pan jméno FO při své účastnické výpovědi potvrdil, že předmětnou frakturu v hotovosti platil na místě právě on, negoval, že by dostal jakýkoli příjmový doklad, pouze potvrdil, že převzal zboží, dodací list a vystavenou fakturu. jméno FO se též vyjadřoval k žalující uvedené obchodní praxi mezi účastníky, kdy uvedl, že vždy platili za odebrané zboží v hotovosti a vždy bylo též hotovostně uhrazeno. Stran důkazů týkajících se účetnictví neuvedl pan jméno FO v podstatě žádné relevantní informace, když navíc tvrdil, že má za to, že výdajový pokladní doklad zcela jistě nevystavila žalovaná společnost. Tuto skutečnost však v rámci své svědecké výpovědi vyloučila svědkyně jméno FO, která uvedla, že na základě faktury, kterou obdržela od žalované, vystavila výdajový doklad, hlavičku (č. l. 35), který zaúčtovala předmětnou částku. Ostatně ani žalovaná nerozporovala původ výdajového pokladního dokladu. V dané věci je na straně žalující, aby prokázala, že zboží bylo dodáno (což v daném případě ani nebylo rozporováno) a na straně žalované, že za zboží bylo zaplaceno. Soud má za to, že žalovaná prokázala, že za uvedené zboží předmětnou částku uhradila. Její tvrzení podporuje, vystavená faktura, kde je samotnou žalující uvedeno „uhrazeno hotově“, nechybí ani její razítko a podpis, výpověď bývalého jednatele pana jméno FO a v podstatě i výpověď svědkyně jméno FO. jméno FO potvrdil uhrazení ceny za zboží v hotovosti v den převzetí zboží. To, že nepřijal příjmový doklad (jakkoli žalobkyně tvrdí, že tento byl vždy v minulosti vystavován) na věci nemůže ničeho změnit, jelikož je z běžného života zřejmé, že se komukoliv kdykoliv může stát, že na něco zapomene (v tomto případě vystavit příjmový doklad). Žalobkyně namítala nižší důkazní sílu výpovědi pana jméno FO a vyšší důkazní hodnotu svědkyně jméno FO (která uvádí, že při platbě v hotovosti se vždy vystavuje příjmový doklad, nikdy se nestalo, že by vystaven nebyl a sama si je jistá, jelikož u předání zboží byla, že hrazeno v hotovosti nebylo). K tomuto okresní soud uzavřel, že nelze apriori uzavřít či konstatovat jakoukoli vyšší důkazní hodnotu provedených důkazů, jelikož soud má v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů postupovat podle své úvahy, a to jednotlivě jakožto i ve vzájemné souvislosti. Teoreticky by totiž mohla nastat i situace, že by byl namítám podřízený zaměstnanecký poměr svědkyně jméno FO k žalobkyni, a tím pádem z tohoto důvodu její nižší důvěryhodnost. Ani tady však soud nemůže pouze pro zaměstnanecký poměr svědkyně zcela zpochybnit její výpověď, jak bylo opakovaně judikováno. To stejné tedy platí i pro výpověď pana jméno FO, bývalého jednatele žalované, jehož výpověď soud považuje za zcela důvěryhodnou, zapadající do kontextu dalších provedených důkazů. S ohledem na výše uvedené tedy má okresní soud za prokázáno, že předmětné zboží bylo uhrazeno v den jeho předání v hotovosti, proto žalobu zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podala včasné odvolání žalobkyně, která navrhla, aby rozhodnutí okresního soudu bylo zrušeno a tomuto věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Namítala, že pokud okresní soud uzavřel, že žalovaná prokázala, že za uvedené zboží předmětnou částku uhradila, pak tento závěr je nesprávný. Údaj na faktuře „Uhrazeno hotově!“ není důkazem, že platba uhrazena (převzata žalobkyní) byla, a nemůže jím být ani ve spojení s dalšími soudem označenými důkazy. Uvádí-li soud jako důvod razítko a podpis na faktuře na faktuře jsou uvedeny razítko a podpis v části „Vystavil“, a to nad údajem „Uhrazeno hotově!“, nikoli pod ním; naopak v části příslušné k potvrzení převzetí peněz razítko a podpis absentují, v části za QR kódem, u „Převzal“ chybí podpis u „Razítko“ chybí razítko. Razítko a podpis nad údajem „Uhrazeno hotově!“ tudíž neuzavírají text faktury a nejsou důkazem o tom, že by razítkem a podpisem v části „Vystavil“ faktury měla být projevena vůle o převzetí peněz. Výraz: „Uhrazeno hotově!“ proto znamenal pouze způsob úhrady, nikoli samotné uhrazení, tj. převzetí peněz. Jinak řečeno, z faktury vyplývá, že razítko a podpis jsou pouze v části u textu „Vystavil“; tento údaj tak znamená pouze, kdo fakturu vystavil. Naopak razítko a podpis nejsou u textu „Převzal“. Z toho vyplývá, že razítko a podpis měly pouze legitimační funkci o tom, kdo fakturu vystavil a k potvrzení o převzetí peněz bylo nutné dalšího stvrzení (dle zavedené praxe stran by se tak muselo stát u převzetí hotovosti příjmovým pokladním dokladem). Skutečnost, že údaj „Uhrazeno hotově!“ není a nemůže být důkazem o samotném uhrazení/resp. převzetí peněz žalobkyní, prokazuje dále i text o smluvní pokutě pod tímto údajem; zde se píše: „Dovolujeme si Vás upozornit, že v případě nedodržení data splatnosti uvedeného na faktuře Vám budeme účtovat smluvní pokutu ve výši 0,01 % za každý den prodlení.“ Není logického vysvětlení, proč by měl být takový text umístěn pod údaj „Uhrazeno hotově!“, kdyby údaj „Uhrazeno hotově!“ měl znamenat opravdu i samotnou úhradu a potvrzení o úhradě. Text o smluvní pokutě proto vylučuje možnost, že by údaj „Uhrazeno hotově!“ měl mít význam potvrzení o převzetí peněz. Údaj „Uhrazeno hotově!“, ve spojení s textem o smluvní pokutě, tudíž předvídá třeba psát do faktury o smluvní pokutě, kdyby zároveň měl ten být tento doklad bez dalšího i dokladem o uhrazení a převzetí. Lze tak shrnout, že z umístění razítka a podpisu nad údaj „Uhrazeno hotově!“ na Faktuře v části „Vystavil“, z textu Faktury v části o povinnosti platit smluvní pokutu při prodlení s hrazením, z části „Převzal“ bez podpisu a bez razítka v posledním oddílu Faktury, se dle názoru žalobkyně jednoznačně prokazuje, že údaj „Uhrazeno hotově!“ neznamená uhrazení, nýbrž pouze způsob úhrady, tedy že má být zaplaceno v hotovosti a peníze mají být převzaty a převzetí stvrzeno; text Faktury samotné a razítko a podpis v části „Vystavil“, proto závěr soudu o údajné úhradě vyvrací. K významu údaje typu „hrazeno v hotovosti“ na faktuře se vyjádřil ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1742/10 ze dne 30. 8. 2010, kde uvedl: „Sporným mezi účastníky tedy je, zda předmětná faktura byla žalovaným uhrazena a zda pouze údaj uvedený ve faktuře o způsobu úhrady prokazuje uhrazení faktury, popř. je kvitancí." Ústavní soud shodně jako Nejvyšší soud potvrdili jako správné závěry soudu I. stupně i odvolacího o tom, „sama faktura neosvědčuje úhradu zboží stěžovatelem“, tedy že údaj „hotově“ na faktuře není důkazem o tom, že by skutečně došlo k uhrazení. Odvolací soud dále dospěl ke skutkovému zjištění, že zaplacení faktury nebylo podmínkou pro vydání zboží žalovanému a v případě zaplacení faktury byla tato opatřena tzv. typovým razítkem s podpisem pracovníka účtárny, což osvědčovalo její úhradu, a v daném případě toto razítko na faktuře chybí včetně podpisu.“ Vztaženo na tento případ: zaplacení faktury nebylo v tomto případě podmínkou pro vydání zboží, nic takového ani nebylo žalovanou tvrzeno, nic takového nebylo stranami sjednáno. V případě zaplacení faktury muselo dle zavedené praxe stran dojít k vystavení příjmového pokladního dokladu jako osvědčení úhrady, jak tomu bylo v předchozích případech mezi stranami (důkaz: faktura č. hodnota na částku 10.769 Kč a faktura č. hodnota na částku 1.404 Kč; ty byly hrazeny v hotovosti a žalobkyně k nim vždy vystavila příjmové doklady č. l. 45 a 33). Je proto i tímto zřejmé, že k uhrazení nedošlo a v souladu se závěry ve skutkově obdobném případě měl soud dospět k závěru, že uhrazeno nebylo. Odkazuje-li se soud v bodě 27. rozsudku na „výpověď bývalého jednatele pana jméno FO“, namítá žalobkyně tyto zásadní skutečnosti prokazující jeho nevěrohodnost: bývalý jednatel, jak soud konstatuje v bodě 27., k obchodní praxi mezi účastníky sdělil, že: „vždy platili za odebrané zboží v hotovosti a vždy bylo též hotovostně uhrazeno.“ Toto tvrzení však není pravdivé, neboť mezi stranami docházelo jak k platbám hotovostním, tak i bezhotovostním. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokazovala, že docházelo k platbám v hotovosti i k platbách převodem z účtu a doložila k tomu na jednání dne 12. 9. 2024 přehledy faktur z roku 2020 a 2021. Žalobkyně může doložit výpisy z účtu o bezhotovostních úhradách částek 7.978 Kč a 9.559 Kč mezi stranami s tím, že má za to, že tyto může předložit, neboť tím míní vyvrátit věrohodnost výpovědi bývalého jednatele jméno FO, na které soud staví svůj závěr o uhrazení a jde tak o přípustný důkaz dle ust. § 205a písm. c) z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ostatně sama žalovaná zavedenou praxi plateb i převodem mezi stranami potvrdila, když v podání ze dne 20. 9. 2024 bod 4. k zavedené praxi stran uvedla a nerozporovala přitom nijak tvrzení žalobkyně: „žalobkyně uvedla, že obchodní styk mezi účastníky byl pravidelný, přičemž platby probíhaly jak v hotovosti, tak převodem.“; poté se již žalovaná vyjadřovala pouze k platbám v hotovosti; samotnou skutečnost bezhotovostních úhrad mezi stranami žalovaná nezpochybnila, navíc se prokazuje i výpisy z účtu. Jednalo se tak o nepravdivé tvrzení p. jméno FO. Nepravdivé bylo též tvrzení bývalého jednatele o tom, že určitě žalovaná nevystavila výdajový doklad. Soud konstatuje v bodě 27. rozsudku k tvrzení p. jméno FO: „…výdajový pokladní doklad zcela jistě nevystavila žalovaná společnost.“, že jde o nepravdivé tvrzení, které vyvrátila účetní samotného žalovaného. Tuto skutečnost však v rámci své svědecké výpovědi vyloučila svědkyně jméno FO, která uvedla, že na základě faktury z č. l. 25, kterou obdržela od žalované, vystavila výdajový doklad, hlavičku (právě č. l.35)“. Přestože tedy bývalý jednatel uváděl vědomé nepravdy a soud to měl za prokázané, jeho výpověď považoval za „zcela důvěryhodnou“ a přiklonil se k jeho verzi skutku, čímž porušil právo žalobkyně spravedlivý proces ve smyslu rovného přístupu a přesvědčivého hodnocení důkazů. Soud dále v bodě 27. rozsudku uvedl, že skutečnost zaplacení v hotovosti má údajně prokazovat „v podstatě i výpověď svědkyně jméno FO“. Tento závěr soudu však považuje žalobkyně za excesivní. Svědkyně jméno FO nebyla osobně přítomna při přebírání zboží dne 23. 6. 2021, tudíž se z povahy věci vůbec nemohla vyjádřit k tomu, zda skutečně došlo k uhrazení (předání peněz). Zřejmě proto užil soud onen dovětek „v podstatě“, který však o to více akcentuje nikoli rovné vážení, když o dvě věty výše sám soud v bodě 27. rozsudku uznává, že svědkyně tak učinila výlučně na základě přeložené faktury: „…svědkyně jméno FO, která uvedla, že na základě faktury z č. l. 25 (mluví sice o č. l. 35, avšak na tomto čísle listu je nahoře výdajový pokladní doklad a pod ním je faktura z č. l. 25), kterou obdržela od žalované, vystavila výdajový doklad, hlavičku (právě č. l. 35) …“.Soud vědom si skutečnosti, že svědkyně jméno FO nebyla přítomna u přebírání zboží a sama vystavila výdajový doklad pouze a jedině na základě faktury předané žalovanou, a při faktu, že faktura samotná nic o předání a převzetí peněz neuvádí, a přes vědomí, že bývalý jednatel tvrdil o výdajovém dokladu vědomé nepravdy, přesto přijal závěr, že žalovaná prokázala uhrazení, je takový závěr porušením zásady volného hodnocení důkazů, porušením rovnosti a nesprávným právním posouzením. Stranou žalovanou přitom nebyl předložen jediný relevantní důkaz o tom, že by skutečně platbu uhradila, tj. že by skutečně předala hotovost do rukou žalobkyně. Žalovaná se odkazovala pouze na fakturu (která však nebyla dokladem o úhradě, jak výše prokázáno) a na výdajový pokladní doklad, který ale vyhotovila sama účetní žalované pouze na základě údaje o způsobu platby ve vadné faktuře. Převzetí však nikdy nebylo žalobkyní na výdajovém dokladu podepsáno či odsouhlaseno. Naopak bylo údajné uhrazení žalobkyní od počátku rozporováno. Žalovaná tudíž nepředložila jediný relevantní důkaz potvrzený žalobkyní o tom, že by předala žalobkyni peníze do jejích rukou a že by tedy žalobkyně kdy peníze převzala. Důkazní břemeno o předání peněz v hotovosti proto žalovaná neunesla. Soud završil úvahy o údajné úhradě v bodě 27. rozsudku rozporuplným a nepřesvědčivým závěrem, že „je z běžného života zřejmé, že se komukoliv kdykoliv může stát, že na něco zapomene (v tomto případě vystavit příjmový doklad)“. Takový závěr se však jeví jako snaha soudu „překlenout“ absenci stěžejního důkazu o předání a převzetí peněz, a neměl by proto obstát v kontextu spravedlivého projednání věci a zásady volného hodnocení důkazů. Takový závěr je porušením rovnosti. Soud v této „konstrukci běžného života“ jeví se „omlouvá“ absenci stěžejního důkazu na straně žalované o předání žalobkyni/převzetí peněz žalobkyní tím, že měla snad žalobkyně zapomenout vystavit příjmový doklad?! Bylo jedině povinností žalované si takový doklad opatřit. Není pochopitelné, jak může jít neunesení důkazního břemene žalovanou k tíži žalobkyně, o to více v kontextu, když se žalovaná ani nikdy o žádný příjmový doklad nestarala ani o něj nikdy v předsoudním stádiu nepožádala (vigilantibus iura). Takový závěr soudu je nepřesvědčivý, neboť neodpovídá pravidlu rozložení důkazního břemene a je v rozporu s logickým úsudkem, kam by absence dokladu o předání žalobkyni/převzetí žalobkyní peněz měla směřovat. Soud svou úvahu o „běžném životě“ nepodpořil jediným důkazem, navíc tvrzení o „zapomenutí“ žádný z účastníků v řízení neučinil (možné porušení projednací zásady). Takové úvahy soudu nemají dle názoru žalobkyně ve spravedlivém procesu své místo, případně v případě obecně známých skutečností, tak v případě skutečností známých soudu z jeho úřední činnosti musí soud účastníky s nimi seznámit a poskytnout jim možnost vyjádřit se, neboť není vyloučeno, aby vyvrátili závěr soudu o skutečnosti obecně známé nebo skutečnosti známé z jeho úřední činnosti. Žalobkyně nikdy nikde nepotvrdila převzetí hotovosti a popírá jej! Předání hotovosti do rukou žalobkyně přitom musí prokázat z logiky věci žalovaná, a to se nestalo. Případné „zapomenutí“ požádat si o příjmový doklad prokazující převzetí peněz žalobkyní, by tak muselo v souladu s logikou rozložení důkazního břemene jít jedině k tíži žalované, která má povinnost předání peněz prokázat. Žalovaná neprokázala uhrazení; naopak důkazy jasně prokazují, že uhrazeno nebylo a žalovaná neunesla břemeno důkazní. Soud svým závěrem v bodě 27. rozsudku, že není relevantní, že žalovaný „nepřijal příjmový doklad (jakkoli žalobkyně tvrdí, že tento byl vždy v minulosti vystavován)“poškodil rovnost stran a věc nesprávně právně posoudil i v jiném smyslu. Žalobkyně prokázala skutečnost vystavení příjmového pokladního dokladu opakovaně při platbě v hotovosti v minulosti, šlo o zavedenou praxi mezi stranami. Soud se však vůbec s těmito důkazy k zavedené praxi mezi stranami (2 roky trvající vztah 2020 a 2021) v kontextu věci nevypořádal a ani nehodnotil význam této zavedené praxe stran na meritum sporu, čímž pochybil. Absence vystavení příjmového dokladu, navíc i ve spojení s tím, že žalovaná ani netvrdila či neprokazovala, že by kdy vyzvala či žádala o jeho vystavení, měly být rovněž nepřímým důkazem o tom, že k předání v hotovosti zcela jistě nedošlo. Zavedená praxe stran v podobě vystavení a požadování příjmového dokladu byla v tomto smyslu esenciálním prvkem právního jednání mezi stranami dle ust. § 545 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a soud měl povinnost se s ní v odůvodnění optikou ust. § 545 o. z. vypořádat. Soud důsledně nehodnotil celý skutek tvrzený a prokazovaný žalobkyní, totiž že přepsala údaje z předchozí faktury s žalovanou, kde bylo omylem uvedeno o platbě v hotovosti a že následně došlo k vystavení nové faktury na platbu stejné částky 55.176 Kč převodem, neodůvodnil, zda měla tato souvislost vliv na celý skutkový děj a jaký či proč neměla. Je přitom logické, že když udělala pracovnice žalobkyně chybu ve faktuře, kde omylem uvedla o platbě v hotovosti, pročež následně vystavila žalobkyně na tutéž částku ve výši 55.176 Kč znovu fakturu s platbou převodem. Žalobkyně přitom žalovanou na předělání úhrady z hotovosti na příkaz opakovaně upozornila, což měl soud za zjištěné z emailu ze dne 10. 7. 2023. Soud měl povinnost hodnotit tuto část skutku a jeho relevanci pro daný spor (totiž další nepřímý důkaz, že k předání peněz nedošlo).

4. Žalovaná navrhovala rozsudek okresního soudu potvrdit, kdy především poukazuje na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje v odvolání nové skutečnosti v rozporu principem neúplné apelace odvolacího řízení. Žalobkyně zejména nově uplatňuje skutečnosti vztahujících se ke sporné faktuře, které však po celou dobu trvání řízení jakkoliv netvrdila. Především se jedná o skutečnosti vztahující se k textu faktury, umístění razítka a podpisu na faktuře a informaci o úroku z prodlení v případě neuhrazení faktury. Tyto skutečnosti ale vzhledem k výše uvedenému není možné v odvolacím řízení uplatnit a není proto možné na jejich základě odvolání vyhovět, resp. rozsudek zrušit nebo změnit. Žalobkyně uvádí argumenty, které mají prokazovat údajnou nevěrohodnost výpovědi pana jméno FO a související pochybení soudu v porušení zásady volného hodnocení důkazů. Žalovaná však uvádí, že hodnocení důkazů ze strany soudu proběhlo zcela v souladu se zásadou volné hodnocení důkazů. Soud totiž v rozsudku řádně uvedl, proč jednotlivým výpovědím přikládal různou důkazní sílu a proč považoval výpověď pana jméno FO za důvěryhodnou. Soud tak především hodnotil tuto výpověď v kontextu již provedených důkazů, do kterého tato výpověď bez rozporu zapadala. Žalobkyně pak při své argumentaci opomíná tuto skutečnost a hodnotí jednotlivé výpovědi svědků bez přihlédnutí k ostatním důkazům provedeným v prvostupňovém řízení. Takový postup by však vedl k žalobkyní tvrzenému porušení zásady volného hodnocení důkazů, jelikož by soud nepřihlédl k výpovědi svědka, která logicky navazuje na jiné, již provedené důkazy. Dokazování ze strany soudu proto proběhlo v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, když soud řádně uvedl, proč jednotlivým důkazním prostředkům přikládal různou důkazní sílu. Dále žalovaná uvádí, že žalobkyně po celou dobu prvostupňového řízení nenamítla správnost ani pravost faktury. Z uvedeného tedy mj. vyplývá, že žalobkyně jakkoliv nerozporuje skutečnost, že předmětnou fakturu vystavila a předala žalované. Proto veškeré výrazy použité ve faktuře, které vyvolávají výkladové otázky, je nutné vyložit k tíži žalobkyně, jako původci faktury, v souladu s ust. § 557 o. z.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 17. 4. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 55.176 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě objednávky žalované uzavřela s žalovanou dne 17. 6. 2021 smlouvu o dílo, jejíž předmětem byla dodávka šachet a pryžových manžet. Žalobkyně objednané zboží řádně dodala a cenu vyúčtovala fakturou – daňovým dokladem číslo hodnota ze dne 23. 6. 2021 se splatností do 7. 7. 2021. Na tuto fakturu nebyla ze strany žalované uhrazena žádná částka. Předžalobní výzva k úhradě byla zaslána dne 5. 3. 2024, doručena žalované dne 6. 3. 2024 a i přesto žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že považuje za nesporné, že dne 17. 6. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o dílo, jejíž předmětem bylo dodání šachet a pryžových manžet. Dne 23. 6. 2023 vystavila žalobkyně fakturu – daňový doklad číslo hodnota znějící na částku 55.176 Kč. Žalovaná však další tvrzení žalobkyně rozporovala. Tvrdila, že žalovaná částka byla žalovanou řádně a včas uhrazena, a to v plné výši a v hotovosti. Akcentovala, že žalobkyně si této skutečnosti musí být vědoma, jelikož ji sama výslovně potvrzuje na vystavené faktuře. Žalovaná rovněž dovozuje, že předmětná faktura je kvitancí ve smyslu ustanovení § 1949 o. z. Žalovaná dále poukazovala na nemravný způsob, kterým se žalobkyně pokouší domáhat splnění své tvrzené pohledávky. Žalobkyně oponovala s tím, že obrana žalované je postavena na obsahu faktury – daňového dokladu č. hodnota, v němž se v části Forma úhrady uvádí hotově a na závěr stejné faktury je napsáno „uhrazeno hotově!“, avšak žalobkyně vždy přijetí úhrady potvrzuje příjmovým pokladním dokladem, který v tomto případě vystaven nebyl. Dále tvrdí, že žalované je tento postup žalobkyně znám z předchozích uskutečněných obchodů. V minulosti žalovanou upozornila na to, že předmětná faktura nebyla zaplacena. Okresní soud věc projednal u jednání konaných dne 12. 9. 2024, 4. 11. 2024, 14. 1. 2025 a 4. 2. 2025, kde provedl k důkazu listiny a vyslechl svědky jméno FO, jméno FO a bývalého jednatele žalované jméno FO Anonymizováno. Dne Jméno žalované B. 2025 potom vydal okresní soud napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z listinných důkazů pod body 6.-17. odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje. Skutková zjištění ze svědeckých výpovědí jméno FO, jméno FO a bývalého jednatele žalované jméno FO Paiserba pak krajský soud nepřejímá, kdy tyto vyslechl opětovně sám.

8. Z výslechu svědkyně jméno FO krajský soud zjistil, že je u žalobkyně zaměstnána od 1. 2. 2021. Na základě objednávky od jejich obchodního zástupce jméno FO dostala objednávku od žalované na jímky, kterou měla vyřídit, měli si přijet v pondělí, ale přijeli až později v týdnu, takže neměla nic nachystaného. Když přijeli, tak ten den vystavovala dodací list, a na základě toho i fakturu. Fakturu, jelikož tu firmu neznala, tak zkopírovala předchozí poslední fakturu od té firmy, jenomže si neuvědomila nebo nezjistila, že tam bylo uvedeno „placeno v hotovosti“, a vlastně na základě toho vznikl tento spor. Pokud vytváří fakturu, kde je faktura placena v hotovosti, tak k tomu se vystavuje příjmový pokladní doklad, na kterém jsou zaznamenány iniciály, název firmy, IČO, sídlo, předmět, který je uhrazen a je tam podpis z jejich strany i podpis ze strany toho odběratele. Nedostala od žalované na spornou fakturu žádné peníze, tudíž nevydala žádný příjmový pokladní doklad. Vlastně tuto skutečnost potom zjistila až kolegyně paní jméno FO, která procházela ty podklady a neměla ke sporné faktuře ten příjmový pokladní doklad. Pak to řešili, svědkyně neměla oprávnění opravovat faktury, to měla ta kolegyně a opravilo se to a posílalo se to emailem i datovou schránkou žalované. Kdyby vybrala od žalované peníze, tak by je musela předat dál, peníze nezůstávaly u ní. Stalo se jí to poprvé, ve firmě byla krátce a bylo to na základě toho, že tu firmu neznala, protože tam mají spoustu známých firem, které od nich odebírají, a ona neznala iniciály, tak pro ni byl nejjednodušší postup popsaný shora, když tam přijeli nečekaně. Takže si vzala nějaký vzor s těmi iniciálami žalované a zapomněla umazat to „hotově“. Dostala za to výtku od ředitele, ale ne finanční postih, stalo se jí to jen jednou, už si na to dává pozor. jméno FO to zjistila asi tak do týdne, 14 dnů, protože ona ty doklady předává účetní, a neměla k platbě v hotovosti příjmový pokladní doklad, ona pak vystavila tu novou fakturu a poslali to žalované pravděpodobně emailem, ale ten už nedohledali, v tom období měnili emaily, spoustu mailů v tu dobu nedohledali.

9. Z výpovědi svědkyně jméno FO krajský soud zjistil, že u žalobkyně pracuje od 1. 4. 1998. Pokud jde o projednávanou fakturu, kterou kolegyně jméno FO vystavila na dodání nějakých jímek čerpacích, tak tato tam omylem dala nebo zkopírovala z předchozí faktury platbu v hotovosti, která nebyla provedena v hotovosti, toto dodatečně zjistili. Svědkyně opravovala tu fakturu na způsob platby převodem, protože paní jméno FO neměla oprávnění dělat opravy v programu, na té původní faktuře v podstatě jen změnila způsob platby. Svědkyně na to přišla tak, že když připravovala třeba po týdnu nebo po 14 dnech doklady, které se předávají potom externí účetní, tak si to dávala dohromady a viděla, že tam je faktura v hotovosti, tak k ní sháněla pokladní doklad, který nebyl. Ptala se paní jméno FO, kde je, a ona jí úplně s klidem řekla, ale to se neplatilo v hotovosti. jméno FO jí řekla, že žádné peníze nedostala a fakturu, kde bylo uvedeno, že byla uhrazena hotově, vystavila omylem. Toto se nikdy předtím nestalo, byla to výjimka, protože v podstatě při jakémkoli pohybu peněz, převzetí, vždycky na to musí být doklad jak příjmový, tak výdajový, v podstatě bývá i třeba z obou stran, jak od dodavatele, tak od odběratele. V pokladně peníze chyběly, kdy zde to nebylo zapsáno, protože nebyl pokladní doklad a až na základě pokladního dokladu, který se vystavuje vždy na/za převzetí peněz, buď příjem nebo výdej, tak je to samozřejmě automaticky uvedeno i v té pokladní knize v pokladně. Tam to uvedeno nebylo ani fyzicky peníze tam nebyly, takže to bylo opravdu udělané omylem, vylučuje, že by se na to mohlo třeba zapomenout. Peníze měla správně převzít paní jméno FO, tedy ten, kdo vystavil fakturu a pak je zanést paní jméno FO do té pokladny, což se nestalo. Problém s defraudací peněz ve firmě nikdy neřešili, paní jméno FO je velice slušná, peníze by určitě nevzala. Příjmový pokladní doklad se vystavuje pouze v případě přijetí peněz v hotovosti, dělají to jako pojistku pro sebe. Nikdy se nestalo, že by došlo k přijetí peněz, peníze se zaevidovaly na pokladně, nevydal se k tomu ale příjmový doklad a následně by zákazník zpětně chtěl dovydat ten příjmový doklad, protože to se dává opravdu doslova z ruky do ruky. Doklad vydávají, i když jej zákazník nechce, protože to řadí do systému. Ví z doslechu, že ta nově vystavená faktura se potom nějak posílala znova, nebyla uhrazena, posílaly se upomínky, vymáhalo se to a pozastavily se žalované dodávky.

10. Z výpovědi svědkyně jméno FO krajský soud zjistil, že žalovaná je její bývalý externí klient, kterému dělala účetní. Extérní účetnictví spočívá v tom, že žalovaná donesla balík faktur a dokladů jednou měsíčně, kdy svědkyně to roztřídí např. na faktury placené v hotovosti a placené převodem, a pak to zaúčtuje do programu, u nějakého vydávání hotovosti z pokladny přítomna není. Pokud je na faktuře uvedeno, že byla placena v hotovosti, tak vydá výdajový pokladní doklad a zaúčtuje ho. Příjmový pokladní doklad od vydavatele faktury k tomu nepotřebuje, pokud je na ní uvedeno hrazeno hotově. Někdy je příjmový pokladní doklad součástí takové faktury, někdo ho k tomu nevydává, někdy je součástí faktury stvrzenka z platby kartou, každý má jinou praxi. Výdajový pokladní doklad se vydává pro účely té samé společnosti, v tomto případě žalované, kdy tento obecně potvrzuje skutečnost, že byla vydána hotovost z pokladny, je to v rámci vnitřní evidence společnosti, nezasílá se to tomu, komu bylo placeno. Příjmový pokladní doklad má úplně stejnou funkci, je určen pro vnitřní evidenci, není potřeba jej předkládat finančnímu úřadu, tento pouze dokumentuje to, že byla ze strany příjemce převzata hotovost a bylo to zaneseno v účetnictví. Svědkyně nezkoumá, zda ta platba byla fakticky uhrazena, jí fakticky prochází rukama doklady, které formálně zaúčtuje a nezkoumá jejich obsahovou správnost, stejně tak tomu bylo u této faktury.

11. Z výpovědi jednatele žalované jméno FO krajský soud zjistil, že ve sporném období v rámci žalované byli dva jednatelé, pan jméno FO měl na starosti praktické věci, provádění zakázek, nákup zboží a on sám měl na starosti administrativu, cenové nabídky, smluvní agendu apod. Pokud jde o finance v rámci společnosti, tato měla samozřejmě peníze na účtu, ale velká část věcí se platila v hotovosti, kdy druhý jednatel u sebe standardně vozil 100.000 Kč až 150.000 Kč v hotovosti, kdy určité nákupy, např. v betonárkách se platily v hotovosti, nešlo tam použít třeba kartu. Následně se potom takovéto hotovostní platby řešily většinou ke konci měsíce, kdy kolega donesl stvrzenku o platbě v hotovosti a toto se pak vyúčtovalo s pokladnou, aby měl tu pohotovostní rezervu. Účetní potom vydá na základě dodaných dokladů (daňový doklad, stvrzenka, výpis z účtu) výdajový pokladní doklad, aby to sedělo se stavem pokladny, v projednávaném případě jí dodali daňový doklad. Pokud jde o spolupráci s žalobkyní, tak se platilo hotově, kdy oni jsou malá firma a neměli s nimi rámcovou smlouvu. Před spornou zakázkou na částku 55.176 Kč odebírali od žalobkyně pouze ze hotové, později, až se více zavedli, tak u ní odebírali i bezhotovostně platbou na účet. Pokud došlo k úhradě bezhotovostně nějaké faktury ještě předtím, než mělo dojít k úhradě sporné faktury, která je předmětem sporu, tak se to stalo pouze proto, že ta předchozí faktura byla vystavena se zpožděním z důvodu zpoždění stavby. Výdaje z pokladny evidují na základě daňových dokladů od prodávajícího – daňový doklad jako faktura, kde je napsáno uhrazeno hotově, případně uhrazeno příkazem ve spojení s příjmovým pokladním dokladem.

12. Z výpovědi jméno FO, bývalého jednatele žalované, krajský soud zjistil že v roce 2021, někdy v polovině, realizovali zakázku na 7 řadových domů a odebírali z firmy PRESSKAN zboží. Standardně obchody s firmou PRESSKAN probíhaly tak, že přijeli k nim na firmu, zvonili na zvonek, paní jim otevřela bránu, vjeli dovnitř, vešlo se do kanceláře, tam se vyřešily papíry a platba, s papíry se šlo na sklad, tam dostali zboží, paní otevřela a jelo se pryč. Platili vždy hotově, později v průběhu výpovědi opravil, že většinou hotově, ale nevyloučil ani platbu převodem, stabilně u sebe vozíval hotovost. Nepamatuje si, zda u plateb v hotovosti dostal nebo vyžadoval příjmový doklad, on potřeboval zboží, jejich účetní to asi nevyžadovala.

13. Část výpovědi, v níž se tento vyjadřoval ke způsobu platby zboží, jehož se týká tento spor, tj., že vždy platili v hotovosti (tj. včetně sporné částky 55.176 Kč) při převzetí zboží, krajský soud z níže uvedených důvodů neuvěřil a považuje ji za nevěrohodnou.

14. S ohledem na částečné zopakování dokazování a doplnění dokazování krajským soudem, nepřejímá krajský soud od okresního soudu jeho závěr o skutkovém stavu, zejména tedy ohledně platby za převzaté zboží, kdy tento je dle krajského soudu následující: na základě objednávky žalované ze dne 17. 6. 2021 odebrala žalovaná v sídle žalobkyně dne 23. 6. 2021 zboží, a to šachty a pryžové manžety za celkovou ujednanou cenu 55.176 Kč. Zboží bylo ze strany žalobkyně řádně vydáno a odebráno bývalým jednatelem žalované jméno FO, vyfakturováno pak bylo zaměstnankyní žalobkyně jméno FO, a to fakturou – daňovým dokladem číslo hodnota ze dne 23. 6. 2021 se splatností do 7. 7. 2021, na níž bylo nedopatřením uvedeno „uhrazeno hotově“ namísto „úhrady převodem“, ač k úhradě kupní ceny za zboží dne 23. 6. 2021 ze strany jednatele žalované nedošlo. Faktura byla následně cca za týden až 14 dnů od vystavení chybné faktury ze strany žalobkyně opravena na „úhradu převodem“ a odeslána žalované mailem. Do dnešního dne k úhradě faktury nedošlo.

15. Co se pak týká právního hodnocení věci, na základě odlišného závěru o skutkovém stavu věci, činí krajský soud i odlišné právní závěry, než učinil okresní soud. Má sice rovněž za to, že mezi stranami došlo k uzavření platné kupní smlouvy ve smyslu ust. § 2079 občanského zákoníku, přičemž žalobkyně splnila svou povinnost odevzdat věc, která je předmětem koupě. Na rozdíl od okresního soudu však krajský soud nesdílí závěr, že by žalovaná splnila svou povinnost uhradit za odebrané zboží ujednanou kupní cenu. Krajský soud nemá ani přes oboustranně poskytnuté poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. za prokázáno, že došlo k úhradě předmětné faktury za dodané zboží ze strany žalované hotovostní formou při předání zboží. Každá ze stran poskytla soudu svoji skutkovou verzi a k ní nabídla důkazy, kdy krajský soud po částečném zopakovaní a doplnění dokazování měl možnost nabýt bezprostřední dojem z provedeného dokazování (svědeckých a účastnických výpovědí), a dospěl k závěru, že logičtější a věrohodnější se jeví verze předestřená žalobkyní, kdy jednotlivé články řetězce žalobkyní nabídnutých důkazů do sebe logičtěji zapadají a neobsahují na rozdíl o verze žalované zásadnější rozpory. Je to tedy žalobkyně, které se podařilo prokázat, že k úhradě sporné faktury nedošlo, a vyvrátit tak obsah listiny – faktury s pozn. „uhrazeno hotově“. Jeví se věrohodnější verze, že nezkušená zaměstnankyně žalobkyně pochybila a použila nesprávný vzor faktury ze systému, na chybu se obratem přišlo, došlo k opravě faktury a tato byla po žalované vymáhána, ač soudně se zpožděním. Verzi žalobkyně pak podporují výpovědi svědkyň jméno FO a jméno FO, doložené příjmové doklady k jiným fakturám žalované, které byly uhrazeny v hotovosti (oproti absenci příjmového dokladu ke sporné faktuře, kterým žalovaná nedisponuje), i výpověď bývalého jednatele žalované jméno FO, který si okolnosti příliš nepamatoval a nejprve tvrdil, že se platilo vždy hotově a poté, že je možné, že i převodem. Tato možnost tedy není vyloučena, podporuje verzi svědkyň, kdy svědkyně jméno FO mohla mít v programu uložen z dřívějška vzor na platbu převodem, což nevyloučil ani jednatel jméno FO, který uvedl, že se před spornou fakturou se jednou platilo převodem z důvodu zpoždění předchozí zakázky. Z tohoto důvodu naopak nepovažuje krajský soud za věrohodnou výpověď bývalého jednatele žalované jméno FO v té části, kde uvedl, že se mělo vše platit hotově, tedy i sporná faktura. Nevěrohodně zní i to, že se nestaral o příjmový pokladní doklad, ač k minulým fakturám vystavován byl, byla to tedy zavedená praxe. Vyslechnutý jednatel jméno FO potom u platby osobně nebyl, stejně tak účetní Doleželová, oba měli možnost vidět pouze fakturu s pozn. „uhrazeno hotově“, z jejich výpovědi se však potvrzení platby hotově nijak nepodává, vypovídali pouze k obecnému chodu žalované. Naopak svědkyně jméno FO vyloučila, že by při hotovostní platbě nedošlo k vydání příjmového pokladního dokladu, kdy tento v tomto případě vydán nebyl, nebyl dodán ani na pokladnu s přijatou hotovostí, protože žádná přijata nebyla a v pokladně žalovaná částka chyběla. Shodnou verzi potvrdila svědkyně jméno FO. Krajský soud pak nemá důvod této verzi nevěřit (svědkyně si věci pamatovaly, protože se jednalo o ojedinělý a výjimečný případ) s tím, že má pochybnosti, že by žalobkyně vystavovala opravnou fakturu a částku vymáhala, včetně podaní žaloby, což ještě více zasazuje věci do uceleného rámce.

16. Pokud žalovaná namítala rozpor výslechu svědkyně jméno FO se zásadou koncentrace řízení, pak krajský soud odkazuje na ust. § 120 odst. 2 o. s. ř., dle něhož soud může provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případě, že je to potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Potřeba provedení důkazů ve věcech uvedených ve druhém odstavci tohoto ustanovení tedy vyjde najevo v případech, kdy je o důkazu zmínka ve spisu a k jeho neprovedení by nedošlo jen pro neexistenci formálního návrhu účastníka. Za situace, kdy svědkyně jméno FO při svém výslechu před soudem prvého stupně zmínila paní jméno FO jako osobu, která odhalila její chybu při fakturaci a dále ji řešila, považoval krajský soud výslech této svědkyně za klíčový k objasnění sporných skutečností a vyplývající z obsahu spisu, přičemž tento shledal za nutný provést bez ohledu na návrh žalobkyně v odvolání, a to za účelem nutnosti objasnění skutkového stavu z důvodu dvou odlišných skutkových verzí stran, z nichž každá byla svým způsobem zčásti důkazně podpořena.

17. Ze shora uvedených důvodů má tedy žalovaná povinnost uhradit žalované ujednanou kupní cenu za odebrané zboží ve výši 55.176 s příslušenstvím-úrokem z prodlení, které žalobkyně oprávněně požaduje v návaznosti na splatnost předmětné faktury ode dne 8. 7. 2021 a ve výši 8,5 % ročně v souladu s § 1970 občanského zákoníku a prováděcím předpisem, nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud přiznal žalobkyni paušální náklady na vymáhání pohledávky ve smyslu ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1.200 Kč, když dle tohoto ustanovení, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč.

18. Faktura předložená žalovanou pak dle názoru krajského soudu není svým obsahem a formálními náležitostmi kvitancí ve smyslu ust. § 1949 o. z., kdy uvedený právní institut není přiléhavým a není jej možno na projednávaný případ i s ohledem na jeho okolnosti aplikovat.

19. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobě zcela vyhověl, když okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav a věc rovněž nesprávně právně posoudil.

20. S ohledem na změnu rozhodnutí ve věci samé, bylo nutno dle ustanovení § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. nově rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. O těchto bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná, a má tak nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených. Náklady řízení před soudem prvního stupně na straně žalobkyně jsou tak tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 2.208 Kč, odměnou za zastupování advokátem dle ust. § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty 55.176 Kč v částce 25.050 Kč za 7 úkonů právní pomoci po 3.340 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření z 27. 6. 2024, účast u čtyř jednání) a jeden půl úkon právní pomoci po 1.670 Kč (předžalobní výzva k plnění), náhradou hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t. za 8 úkonů právní pomoci po 300 Kč, tj. 2.400 Kč, to vše s připočtením DPH, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem ve výši 5.764,50 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně před soudem prvého stupně činí částku 35.422,50 Kč. Vyjádření na výzvu soudu z 23. 9. 2024 krajský soud neshledal účelným úkonem, kdy zde žalobkyně zodpovídala na dotaz soudu, jak bylo ujednáno placení kupní ceny, kdy toto tvrzení mělo být jednoznačně již součástí žalobních tvrzení, neboť otázka způsobu platby za zboží je předmětem a podstatou celého sporu, což žalobkyně od počátku věděla.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť jejímu odvolání bylo vyhověno. Žalovaná má tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání 2.759 Kč, odměny za zastupování advokátem dle ust. § 7, 11 odst. 1, 2 a. t. v částce 10.020 Kč za 3 úkony právní pomoci po 3.340 Kč (odvolání, 2x účast u jednání odvolacího soudu). Dále náklady tvoří náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t. za 3 úkony právní pomoci po 450 Kč, tj. 1.350 Kč, to vše s připočtením DPH, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem ve výši 2.387,70 Kč. Celkem tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalobkyni částka 16.516,70 Kč.

22. Místo plnění u náhrady nákladů řízení před soudem prvého stupně a nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku. Samostatné dovolání jen proti výrokům II. a III. přípustné není.