75 Co 75/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 35 647 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. září 2025, č. j. 16 C 137/2025-26,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu, a to co do částky 4 000 Kč a úroku z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 15 % ročně od 30. 1. 2024 do zaplacenía) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku výši 4 000 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ab) ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 1 382,80 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 300 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 347 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 972,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 779,33 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 14 408,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 108,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, dále aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 207,50 Kč, zamítl (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu těchto (výrok III.).

2. Uvedeným způsobem okresní soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky a) částky 29 647 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 009,79 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 779,33 Kč, úroku 25,23 % ročně z částky 14 408,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 14 408,47 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 11,75 % a dále zaplacení b) částky 6 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 207,5 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 %. Částky uvedené pod písmenem a) s příslušenstvím se domáhala za skutkových tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela s žalovanou dne 23. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, přičemž se zavázala vrátit původní věřitelce celkem částku ve výši 20 071 Kč, což představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za celou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 088 Kč při úrokové sazbě 25,23 % ročně, poplatků za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení částku ve výši 4 143 Kč, a to formou 78týdenních splátek po 450 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 21. 10. 2023. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednaná, tedy nejpozději dne 21. 10. 2023. Žalovaná neplatila řádně a včas, když zaplatila naposledy smluvenou splátku dne 10. 6. 2022. Ke dni 29. 10. 2022 provedla právní předchůdce žalobkyně vyčíslení dluhu a dlužná jistina činila částku 14 408,47 Kč a dlužný poplatek částku ve výši 15 238,53 Kč. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku ve výši 29 647 Kč, která sestává z jistiny ve výši 14 408,47 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 779,33 Kč, představující 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 408,47 Kč za období od 18. 6. 2022 do 29. 1. 2024, z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 009,79 Kč, představující 25,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 408,47 Kč od 22. 10. 2023 do 29. 1. 2024 s tím, že pohledávky byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2022. Tím, že žalovaná nezaplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat kromě úroků z úvěru také úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., a byly požadovány dle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Částky uvedené shora pod písmenem b) s příslušenstvím se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že její právní předchůdkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela s žalovanou dne 4. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě, které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, přičemž se zavázala původnímu věřiteli dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 4. 9. 2022. Tím, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, neboť poslední splátku uhradila dne 10. 6. 2022, marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky tak byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a k tomuto dni vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení celé dlužné částky. Ke dni 4. 9. 2022 pak činila dlužná jistina částku ve výši 6 000 Kč, neboť na dluh byla uhrazena pouze částka ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 207,50 Kč, představující 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 5. 9. 2022, což je datum, kdy marně uplynula měsíční lhůta po úhradě poslední splátky, tedy do 29. 1. 2024. Pohledávky byly postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 1. 2024. Tím, že žalovaná nezaplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat kromě úroků z úvěru také úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., a jsou požadovány dle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014.

3. Po provedeném dokazování okresní soud učinil závěr o skutkovém stavu věcí, podle něhož mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny označované smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byly žalované poskytnuty peněžité prostředky. Na takto zjištěny skutkový stav věci okresní soud navázal právním posouzením a dovodil, že předmětné smlouvy jsou neplatné z důvodu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala dle § 86 citovaného zákona. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni rozdíl mezi tím, co obdržela a tím, co zaplatila, tedy bezdůvodné obohacení. Výše bezdůvodného obohacení pak podle okresního soudu vyplývá z výroku jeho rozsudku (12 300 Kč a 2 000 Kč), když dále podle okresního soudu byla žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží i úrok z prodlení.

4. Proti uvedenému rozsudku, a to pouze ve vztahu k výroku II. co do částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že dále bude žalobkyni přiznána částka 4 000 Kč a úrok z prodlení ve výše uvedeném rozsahu. Žalobkyně akceptovala právní posouzení učiněné okresním soudem stran neplatnosti úvěrových smluv, nesouhlasila však s tím, jak okresní soud určil výši bezdůvodného obohacení u pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, , když žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč a dosud vrátila pouze částku 4 000 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí 6 000 Kč, přičemž dosud bylo přiznáno 2 000 Kč.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně, a to ve vztahu k požadované jistině dluhu.

7. Za podmínek ust. § 213 odst. 1, 2 o. s. ř. krajský soud k důkazu provedl listiny, a to Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, bez navýšení č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , z níž bylo zjištěno, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že v hotovosti převzala od obchodního zástupce společnosti , právnická osoba, částku 10 000 Kč, která měla představovat jistinu poskytnutého úvěru. Z listiny tabulka umoření ke smlouvě č. , hodnota, dále odvolací soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila dne 6. 5. 2022 částku 2 000 Kč a dne 10. 6. 2022 rovněž částku 2 000 Kč. Z výše uvedeného tedy vyplývá dílčí závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož žalovaná na základě označené úvěrové smlouvy, která byly shledána absolutně neplatnou, převzala částku 10 000 Kč, na kterou věřitelce vrátila částku 4 000 Kč.

8. Jde-li o právní posouzení věci, pokud okresní soud dospěl k závěru o neplatnosti uvedené smlouvy z důvodu dle § 87 ZoSÚ, resp. obou smluv, ostatně žalobkyně proti tomuto nebrojí, pak tomuto závěru nelze ničeho vyčíst. Naopak lze zcela přisvědčit žalobkyni v rámci její odvolací argumentace, že okresní soud nesprávně stanovil částku, která má být mezi účastnicemi řízení vypořádána jako bezdůvodné obohacení. Pokud ze závěru o skutkovém stavu věci vyplývá, že žalovaná na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy převzala částku 10 000 Kč, přičemž věřitelce (právní předchůdkyni žalobkyně) vrátila 4 000 Kč, správně žalobkyně uvádí, že bezdůvodné obohacení představuje částku 6 000 Kč. V situaci, kdy okresní soud ve výroku I. napadaného rozsudku žalobkyni z uvedeného důvodu přiznal pouze částku 2 000 Kč, je zřejmé, že jeho rozhodnutí není správné.

9. S ohledem na vše výše uvedené odvolací za podmínek § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. napadené rozhodnutí ve výroku II. změnil tak, že žalobkyni dále přiznal částku 4 000 Kč.

10. Pokud žalobkyně rovněž z částky 4 000 Kč požadovala přiznat i příslušenství ve formě úroku z prodlení, pak podle odvolacího soudu v tomto směru není nárok dán. Věc rozhodující senát zdejšího krajského soudu při řešení otázky vzniku prodlení dlužníka, spotřebitele k vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, respektuje závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (srovnej body 15. až 17.). Zdůraznění hodné je to, že smyslem ust. 87 ZoSÚ je stanovení civilně právní sankce poskytovateli spotřebitelského úvěru pro případ porušení jeho základních a zásadních povinností stanovených zejména ust. §§ 75, 86 ZSÚ, jako reflexe legitimního požadavku na zodpovědné úvěrování fyzických osob, který má bránit negativní společenským dopadům a společensky patologickým jevům spojeným s tzv. dluhovými pastmi. Podle názoru odvolacího soudu již jen to, že dojde-li poskytovatelem úvěru k soudnímu vymáhání nároku ze spotřebitelské úvěrové smlouvy, je zpravidla znakem, že není v možnostech dlužníka – spotřebitele - dluh z úvěru (popř. speciálního bezdůvodného obohacení) uhradit. Pokud právním řádem prostupuje obecná zásada zvýšené ochrany spotřebitele a plyne-li i z judikatury Ústavního soudu to, že spotřebitelské spory právě s ohledem na zvýšenou ochranu spotřebitele nelze považovat za „čisté“ sporné, kontradiktorní řízení, pak podle odvolacího soudu nelze bez dalšího procesní pasivitu spotřebitele ve sporu klást k jeho tíži. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud nesdílí závěr odvolatelky, že za procesní pasivity dlužníka - spotřebitele, lze v tomto typu řízení dovozovat, že v době doručení výzvy k zaplacení dluhu, typicky v posuzovaných vztazích ve formě zesplatnění úvěru, je v možnostech tohoto dlužníka (spotřebitele) dluh uhradit a v případě nezaplacení dluhu od doručení takové výzvy odvozovat prodlení s tímto dluhem, který je pak následně v soudním řízení kvalifikován jako speciální bezdůvodné obohacení dle ZSÚ. Proto v rozsahu požadovaného příslušenství bylo napadené rozhodnutí okresního soudu dle § 219 o. s. ř. potvrzeno. Z uvedeného tedy dále vyplývá, že pokud okresní soud z přiznaného bezdůvodného obohacení žalobkyni přiznal příslušenství ve formě úroku z prodlení s prostým (ne)odůvodněním, že žalovaná byla v prodlení, pak je jeho rozhodnutí v tomto směru nesprávné. Nicméně v situaci, kdy výrok I. rozsudku nebyl napaden odvoláním a byl tak již pravomocným, nebylo možno uvedenou nesprávnost napravit.

11. Za podmínek ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodoval o nákladech nalézacího řízení, přičemž ani změna napadeného rozhodnutí nemění nic na závěru, že s přihlédnutím k požadovanému příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, publikovaný pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) lze za procesně úspěšného účastníka této fáze řízení lze považovat žalovanou, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska převážně úspěšnější. V rámci odvolacího řízení žalobkyně požadovala dále přiznat částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně od 30. 1. 2014. Předmětem řízení tak byla částka kapitalizovaná ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu dne 16. 4. 2026 (viz citovaný nález Ústavního soudu) ve výši 5 326,71 Kč (4 000 + 1 326,71), přičemž žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 4 000 Kč, tj. 75,1 %. Neúspěšná tak byla v rozsahu 24,9 % a odpočtem procesního neúspěchu od procesního úspěchu je tak dán rozsah jejího nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení, tj. 50,2 %. Při plném úspěchu by žalobkyně měla nárok na náhradě nákladů odvolacího řízení na náhradu za zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, náhradu nákladů zastoupení v řízení advokátem, a to na odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (dle § 8 odst. 1, § 7 bod 3, § 11 odst. 1, písm. k) advokátního tarif (dále jen AT), náhradu paušalizovaných hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT ve výši 450 Kč a náhradu na daň z přidané hodnoty v sazbě 21% počítanou z odměny advokáta a jeho paušalizované náhrady, tj. částku 304,50 Kč. Při plném úspěchu by žalobkyni náležela částka 2 754,50 Kč. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení 50,2 % pak žalobkyni proti žalované náleží 1 382,80 Kč.

13. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.