16 C 137/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35.647 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.300 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a částku ve výši , právnická osoba, Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , právnická osoba, Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.347 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 972,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.779,33 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 14.408,47 Kč od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.108,47 Kč od , datum, do zaplacení, dále aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.000 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.207,50 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala vydání shora uvedeného rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě, které poskytla žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, který žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 20.071 Kč, což představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za celou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12.088 Kč při úrokové sazbě 25,23 % ročně, poplatků za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení částku ve výši 4.143 Kč, a to formou 78týdenních splátek po 450 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednaná, tedy nejpozději dne , datum, . Žalovaná neplatila řádně a včas, když zaplatila naposledy smluvenou splátku dne , datum, . Ke dni , datum, provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14.408,47 Kč a dlužný poplatek částku ve výši 15.238,53 Kč. Žalovaná dluží žalobkyni částku ve výši 29.647 Kč, která sestává z jistiny ve výši 14.408,47 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.779,33 Kč, představující 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14.408,47 Kč za období od , datum, do , datum, , z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1.009,79 Kč, představující 25,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14.408,47 Kč od , datum, do , datum, . Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, mezi původním věřitelem a žalobkyní, na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Tím, že žalovaná nezaplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat kromě úroků z úvěru také úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., a jsou požadovány dle § 1970 občanského zákoníku účinného od , datum, .

2. Žalobkyně se na žalované dále domáhala vydání shora uvedeného rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě, které poskytla žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, který žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně, s tím, že poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Tím, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, neboť poslední splátku uhradila dne , datum, , marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky tak byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a k tomuto dni vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení celé dlužné částky. Ke dni , datum, pak činila dlužná jistina částku ve výši 6.000 Kč, neboť na dluh byla uhrazena pouze částka ve výši 4.000 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.207,50 Kč, představující 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od , datum, , což je datum, kdy marně uplynula měsíční lhůta po úhradě poslední splátky, tedy do , datum, . Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, mezi původním věřitelem a žalobkyní, na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Tím, že žalovaná nezaplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat kromě úroků z úvěru také úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., a jsou požadovány dle § 1970 občanského zákoníku účinného od , datum, .

3. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz, a za souhlasu účastníků soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání, když proti tomuto postupu žádný z účastníků neprojevil nesouhlas.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od , datum, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku účinného od , datum, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku účinného od , datum, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od , datum, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ust. § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od , datum, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ust. § 1802 občanského zákoníku účinného od , datum, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

10. Podle ust. § 1803 občanského zákoníku účinného od , datum, má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období.

11. Podle ust. § 1804 občanského zákoníku účinného od , datum, úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina).

12. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku účinného od , datum, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od , datum, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku účinného od , datum, soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.

15. Podle ust. § 8 občanského zákoníku účinného od , datum, zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

16. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od , datum, kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 576 občanského zákoníku účinného od , datum, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Podle ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku účinného od , datum, má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

21. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle ust. § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

24. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od , datum, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

26. Soud má za to, že návrh žalobkyně není zčásti důvodný, neboť je požadován na základě absolutně neplatného ujednání mezi stranami. Smlouva o úvěru včetně dalších jejích ujednání, je neplatná ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá, kdy sice získal informace k posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak získané informace nesprávně vyhodnotil. K této skutečnosti pak soud přihlédne i bez návrhu § 87 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. Je pravdou, že žalovaná v době uzavření smlouvy nefigurovala v žádném z rejstříku dlužníků. Údaje, které uvedla žalobci a které jsou zaznamenány v zákaznické kartě ze dne , datum, , však nasvědčují, že žalovaná neměla dostatečný příjem na to, aby mohla plnit své povinnosti vyplývající ze smluv o půjčkách, neboť měsíční splátka u prvé půjčky ve výši 450 Kč sice nebyla vysoká, avšak v situaci, kdy uvedla, že má čistý měsíční příjem pouze ve výši 1.000 Kč z mateřské dovolené a ostatní příjmy ve výši 1.400 Kč, bylo zřejmé, že má tedy vyživovací povinnost k nezletilému dítěti či k nezletilým dětem a celkový příjem ve výši 11.400 Kč v této situaci nepostačí na pokrytí základních výdajů v souvislosti se živobytím, tedy výdajů na bydlení a stravu. V další smlouvě o úvěru se žalovaná navíc zavázala k měsíčním splátkám ve výši , právnická osoba, Kč, které podstatně zasáhly do její příjmové situace, a představovaly by tak téměř 20 % měsíčního příjmu. K výzvě soudu pak žalobkyně ani nebyla schopna doložit doklady, které žalovaná při uzavírání smlouvy předložila, s tím, že je nemá k dispozici, neboť ty se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná v době uzavření smluv o půjčkách nebyla schopna úvěr splácet řádně a včas, což se nakonec po určité době projevilo. Žalobkyně tedy formálně dostála svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy informovala na formuláři žalovanou o jejích povinnostech, zjistila si její příjmovou situaci, avšak úvěruschopnost nesprávně vyhodnotila, tak, aby jí mohla poskytnout úvěr, který nebude schopna žalovaná splácet. Není možno tento nesprávný postup přičítat k tíži žalované a tuto neúměrně zatížit povinností zaplatit půjčenou částku se sjednanými úroky, popř. poplatky.

27. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

28. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že mezi účastníky byla uzavřena neplatná smlouva o úvěru a žalobkyni vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 991 a násl. o. z., a to v rozsahu vydání toho, co žalovaná získala (§ 2993 o. z.), tedy rozdíl mezi částkami, které byly z obou dvou smluv žalovanou převzaty, a částkami, které žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila. Tento rozdíl je pak vyjádřen ve výroku rozsudku a představuje bezdůvodné obohacení na základě neplatného právního úkonu, který je žalovaná povinna vydat. Tím, že žalovaná nesplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a soud přiznal žalobkyni dle § 1970 o. z. také úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších novel.

29. Náklady řízení pak byly přiznány dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, soud pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.