75 CO 78/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 62.668 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2021, č. j. 16 C 115/2019-241,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v tomto správném znění: „ Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62.668 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 89.787 Kč od 7. 2. 2018 do 17. 7. 2018, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 59.000 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 3.668 Kč od 16. 12. 2017 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ a ve výroku III. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 59.294,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4.743,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 63.868 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 89.787 Kč od 7. 2. 2018 do 17. 7. 2018, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 59.000 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 3.668 Kč od 16. 12. 2017 do zaplacení (výrok I.), dále žalovanou ve prospěch žalobkyně zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 59.860,01 Kč (výrok II.), a konečně rozhodl o nákladech řízení státu tak, že žalovanou zavázal k jejich náhradě v částce 17.708 Kč.

2. Včasným odvoláním proti uvede uvedenému rozsudku, a to proti výrokům I. a II., brojí žalovaná, namítajíc, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rovněž věc nesprávně právně posoudil. Domáhala se tak zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu. Namítala, že dle jejího názoru, zásadní důkaz ve věci provedený, a to znalecký posudek zůstal být nejasný, neboť zodpovězení otázky, zda byly dodány správné zárubně, závisí od znění certifikátu, který byl dodán ke kompletu“ dveře – zárubně“ a který znalec neměl k dispozici. Pokud v řízení navrhovala k důkazu zjištění obsahu tohoto certifikátu, byl tento návrh zamítnut, když okresní soud argumentoval tím, že vada spočívající v rozporu s certifikátem nebyla předmětem vytčení vad věci. Nejistota ohledně znění certifikátu se totiž projevuje v tom, jaká měla být tloušťka materiálu, z něhož měly být zárubně vyrobeny, když pokud by měly být vyrobeny z plechu tloušťky 2mm, jak mělo být uvedeno v certifikátu předcházejícímu i následujícímu době dodání, pak by žalobkyní dodané zárubně nebyly kompatibilní s dveřmi BT3. Žalovaná pak vyjádřila přesvědčení, že žalobkyně dodala zárubně neodpovídající technickým normám, což je vada skrytá, kterou mohl odhalit jen znalecký posudek.

3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že považuje napadený rozsudek za věcně správný. Zdůraznila, že v řízení byla žalovaná poučena k tomu, aby tvrdila, jaké vady u dodaného zboží byly zjištěny, což bylo konkretizováno tak, že dveře nepasovaly do zárubní a tyto vady pak prokazovala znaleckým posudkem, což však prokázáno nebylo.

4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen návrh) doručeným okresnímu soudu dne 11. 4. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 59.000 Kč s příslušenstvím, dále částky 3.668 Kč příslušenstvím a částky 1.200 Kč, za skutkových tvrzení o tom, že žalovaná dne 9. 1. 2018 objednala u žalobkyně šestnáct kusů ocelových zárubní číslo pravých a dvanáct kusů levých. Žalobkyně zboží dodala 23. 1. 2018 a následně dodávku vyúčtovala fakturou číslo na částku 89.787 Kč splatnou dne 6. 2. 2018. Po urgencích zaplatila žalovaná 17. 7. 2018 na tento dluh částečnou úhradu ve výši 30.787 Kč. Nadále chybí přes výzvy k úhradě doplatit 59.000 Kč. V důsledku prodlení s úhradou žalované vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení. Dále tvrdila, že dne 31. 10. 2017 žalovaná objednala u žalobkyně jeden kus ocelové zárubně číslo levé. Žalobkyně zboží dodala 1. 12. 2017. Následně dodávku vyúčtovala fakturou číslo znějící na částku 3.668 Kč splatnou 15. 12. 2017. Žalovaná přes výzvy tuto částku neuhradila a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení. Částku 1.200 Kč, kterou nárokovala, pak odůvodnila tím, že se jedná o upomínací náklady ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve věci vydaný el. platební rozkaz byl k odporu žalované zrušen. Procesní obrana žalované byla založena na tom, že její základní požadavek na dodávané zárubně byl ten, že do těchto zárubní musí přesně pasovat dveře určitého typu, konkrétně dveře typu anonymizována tři slova. Žalobkyně se tedy zavázala takové zárubně dodat. Následně byly zárubně postupně dodávány a na místě stavby i zapravovány, v průběhu toho žalovaná hradila žalobkyni cenu za tyto dodávky, z části zálohově, z části po jejich dodání. Cena za zboží dodané žalobkyni na základě objednávky číslo je tedy uhrazena v plném rozsahu a cena za zboží dodávané na základě objednávek číslo byla uhrazena v rozsahu, v jakém tvrdí žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Všechny zárubně z uvedených objednávek však byly vyrobeny chybně, neboť v době, kdy byly zapraveny do stavby a začaly se do nich zasazovat dveře typu anonymizována tři slova, zjistilo se, že tyto do dodaných zárubní nepasují. Žalovaná tedy zárubně reklamovala, a to dne 16. 7. 2018 emailem, avšak neúspěšně. Žalobkyně vady zárubní do dnešního dne neodstranila. Vzhledem k nedodání správného zboží neměla žalobkyně nárok na úhradu ani části ceny za dodané zboží, když žalovaná prováděla úhrady na cenu zboží v době, kdy o vadnosti zboží ještě nevěděla. Na první pohled byly zárubně bezvadné a vada se objevila teprve při osazování dveří. Po jejím zjištění tedy žalovaná odmítla a i nadále odmítá cenu doplatit, neboť žalobkyně nedodala požadovaná zboží. První jednání ve věci se konalo dne 2. 12. 2019, kdy soud zahájil dokazování listinami a bylo odročeno na den 20. 1. 2020, resp. s ohledem na následné převolávání až na den 8. 6. 2020, kdy byl proveden listinný důkaz a výslech svědka příjmení. V průběhu řízení se pak žalobkyně vyjádřila i s ohledem na výslech svědka příjmení, že žalovaná u dodavatele dveří, jiného subjektu, reklamovala vadu zavírání dveří s tím, že dodavatel dveří vady odstranil opravou dne 27. 3. 2018 a že se tak žalovaná domáhá ze stejné vady i slevy proti žalobkyni, na což právo nemá. Okresní soud následně ve věci ustanovil znalce příjmení jméno příjmení a uložil mu znalecký úkol spočívající mimo jiné v posouzení, zda žalobkyně řádně splnila svou dodávku dodáním zárubní, do kterých mají pasovat dveře typu anonymizována dvě slova, a taktéž posoudit, zda došlo ke správné montáži zárubní a dveří. Znalec posudek písemně podal dne 23. 12. 2020. Proti usnesení ze dne 20. 1. 2021 č. l. 172 o určení znalečného brojila žalovaná odvoláním, které bylo shledáno jako nedůvodné a napadené usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno. Na den 20. 10. 2021 bylo ve věci voláno jednání, které se uskutečnilo a v rámci něhož znalec setrval na písemně podaném posudku a tento doplnil k dotazům stran; následně u téhož jednání okresní soud vyhlásil napadený rozsudek.

6. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění uvedená pod body 3. až 9. napadeného rozsudku odkazuje.

7. Krajský soud dále akceptuje skutkové závěry okresního soudu uvedené pod bodem 10. a dílem pod bodem 17. napadeného rozsudku se zdůrazněním, že žalovanou vytčené vady zárubní spočívající v nekompatibilitě dveří a zárubní obsahově zahrnovaly stav, kdy dveřní křídla osazená do zárubní nešlo otevřít, zavřít, resp. drhla o protilehlou stranu zárubně u zámků a že tento stav nebyl vyvolán vadou na straně zárubní, když byly dodány zárubně, do kterých řádně vyrobené dveře typu anonymizována dvě slova rozměrově pasují.

8. Krajský soud dále jako správné přejímá právní závěry okresního soudu o tom, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byly uzavřeny kupní smlouvy, jejichž předmětem byly výše specifikované zárubně, za něž měla žalovaná zaplatit dohodnutou kupní cenu, pročež zárubně byly žalované dodány a žalovaná kupní cenu v dohodnutém rozsahu neuhradila, resp. zůstala tuto dlužnou v rozsahu, v němž byly nároky v řízení uplatněny. Pokud pak okresní soud přiznal žalobkyni požadované částky z titulu nedoplatku kupních cen, pak je jeho rozhodnutí, včetně přiznaného příslušenství, věcně správné a odvolací soud jej ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil ve správném znění, když do celkové částky součtu nedoplatků kupních cen (jistin dluhů), pro větší přehlednost, na rozdíl od okresního soudu nezahrnoval příslušenství ve formě paušalizovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč dle § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb., které pak uvedl samostatně.

9. Pokud se žalovaná v posuzované věci bránila proti uplatněným nároků tvrzením, že dodané zboží vykazovalo vadu a z této procesní obrany dovozovala právo na slevu z kupní ceny a i možnost kupní cenu do odstranění vad nehradit, pak této procesní obraně nebylo lze přisvědčit, jak správně dovodil okresní soud. Za zdůraznění hodné je to, že žalovaná vytkla žalobkyni vady spočívající v nekompatibilitě zárubní a dveří, které se projevily v tom, že dveřní křídla osazené do zárubní nešlo otevřít, zavřít, resp. drhla o protilehlou stranu zárubní u zámků, přičemž v řízení bylo nepochybně znaleckým posudkem vyvráceno, že tento stav byl vyvolán dodanými zárubněmi, neboť tyto byly vyrobeny dle technické dokumentace a řádně vyrobené dveře typu anonymizována dvě slova do dodaných zárubní rozměrově pasují (viz závěry znaleckého posudku). Obsah spisu pak dává podklad pro závěr o tom, že vytčené vady byly způsobeny vadnou dodávkou samotných dveří třetím subjektem, ve vztahu k němuž ostatně žalovaná nároky z odpovědnosti za vady rovněž uplatnila a který vytčené vady odstranil, nikoliv však ke spokojenosti žalované.

10. Pokud žalovaná namítala nepoužitelnost závěrů znaleckého posudku za situace, kdy znalcem nebyl zjištěn příslušný certifikát k zárubním, z nichž by měl být učiněn závěr o tom, jaká tloušťka plechu měla být použita k výrobě zárubní, pak okresní soud tuto námitku rovněž správně jako důvodnou neshledal, neboť žalovaná ve vztahu k žalobkyni neuplatňovala nároky z vad z titulu odpovědnosti za vady založené na vytčení vady nesprávně k výrobě použitého materiálu (tedy jakosti věci), nýbrž vady jak uvedeno shora. I kdyby tedy bylo v řízení prokázáno, že v rozporu s požadavkem na materiálové provedení zárubní (viz certifikát), byly takovéto (vadné) zárubně žalované dodány, neměnilo by to ničeho na posouzení věci, a to právě proto, že takovéto vady nebyly dosud (v době před zahájením řízení ani za řízení) vytčeny.

11. Odvolací soud současně přezkoumal i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, přičemž okresní soud správně dle výsledku řízení tuto, co do základu, přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Okresní soud správně určil, že náhradu nákladů tvoří náhrada nákladů za zaplacený soudní poplatek a nákladů spojených se zastoupení advokátem, tedy náhradu na jeho odměnu, hotové výdaje, cestovné a ztrátu času a tyto rovněž správně kvantifikoval (viz bod 20. napadeného rozsudku), vyjma náhrady cestovného za jízdu dne 20. 10. 2021, kdy tuto vypočetl nesprávně částkou 4.162,41 Kč, když správný výpočet činí 3.974,90 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,7 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.). Okresní soud rovněž nesprávně zvažoval náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek, který nečiní 2.555 Kč, nýbrž 2.507 Kč. Pokud žalobkyně, jak vyplývá z obsahu spisu EPR, zaplatila na soudním poplatku více, tj. 2.555 Kč, namísto správné výše 2.507 Kč, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalované a v uvedeném rozdílu se tak nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatnění práva. Je zřejmé, že tato disproporce vznikla tím, že žalobkyně do základu pro výpočet soudního poplatku zahrnula i částku 1.200 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky, které jsou však příslušenstvím ve smyslu § 513 OZ a jsou-li uplatněny s pohledávkou (jako v této věci) netvoří samostatný základ pro stanovení soudního poplatku. Po uvedené korekci cestovní náhrady za cestu k soudnímu jednání dne 20. 10. 2021, včetně z této přiznané náhrady na daň z přidané hodnoty, a korekci náhrady za soudní poplatek, představuje náhrada nákladů řízení, která svědčí žalobkyni částku 59.548,70 Kč. Proto byl nákladový výrok II. změněn.

12. V důsledku podaného odvolání byl, jako souvisejí výrok, odvolacímu přezkumu otevřen i výrok III., napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení státu. Rovněž v tomto směru okresní soud správně o dané matérii rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., tedy podle výsledku řízení náhradu státu přiznal proti neúspěšné žalované, a za situace, kdy byl rozsudek ve výroku I. o věci samé potvrzen, bylo rovněž toto rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, neboť odvolání žalované nebylo vyhověno. Žalovaná tedy má povinnost uhradit žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ AT“) ve výši 3.620 Kč (sepis vyjádření k odvolání žalované § 11 odst. 1 písm. k/ AT), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a dále z 21% DPH z odměny a náhrad, tj. 823,20 Kč, neboť advokát žalobkyně dle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyni na nákladech odvolacího řízení náleží částka 4.743,20 Kč.

14. Místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku. Samostatné dovolání jen proti výroku II. a II. přípustné není. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.