75 Co 8/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení aktiv a pasiv pozůstalosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 20. 8. 2025, č. j. 11 C 14/2025-103, I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1., 2. a 3. na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 64 869,70 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaných.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že aktiva a pasiva pozůstalosti, tzn. práva a povinnosti z darovací smlouvy ze dne 9. 7. 2024, včetně povinnosti, tj. závazku zůstavitele z darovací smlouvy odevzdat spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech obdarovanému , Jméno žalobce, , náležela ke dni smrti zůstaviteli, který byl k témuž dni zavázán ke splnění pasiv pozůstalosti (výrok I.) a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným do rukou společných a nerozdílných na náhradu nákladů řízení částku 121 444,80 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, poněvadž na určení, kterého se žalobce domáhá, není naléhavý právní zájem. V řízení o pozůstalosti po zemřelém , jméno FO, byla zjištěna jako sporná aktiva a pasiva pozůstalosti práva a povinnosti z darovací smlouvy datované dne 9. 7. 2024 uzavřené mezi zůstavitelem jako dárcem a žalobcem jako obdarovaným, kterou měl zůstavitel darovat spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětných nemovitých věcech žalobci. Řízení o pozůstalosti po jmenovaném však bylo již pravomocně skončeno. Za těchto okolnosti nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť sporná aktiva či pasiva ani po vyřešení jejich spornosti již nelze zohlednit v pozůstalostním řízení. Tento závěr je plně aprobován závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 2680/2022, uveřejněné pod číslem 84/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle něhož „Dědic se může podle § 189 odst. 1 z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s., a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Uvedené platí i tehdy, byla-li spornost aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti zjištěna až v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (§ 193 odst. 1, část věty za středníkem z. ř. s.). Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na majetek, ohledně kterého je mezi dědici a pozůstalým manželem spor o to, zda byl ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění manželů (§ 162 odst. 2 věty druhé z. ř. s.). Podání žaloby a vedení řízení o určení, že sporná aktiva pozůstalosti náležela ke dni smrti zůstaviteli (popř. že byl k témuž dni zavázán ke splnění pasiv pozůstalosti) není důvodem k přerušení pozůstalostního řízení.“ Za těchto okolností soudu nezbylo než žalobu zamítnout, neboť žalobcem požadované určení nijak nemůže eliminovat stav ohrožení práva žalobce či jeho nejistoty v právním vztahu.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, kterým se domáhal, aby krajský soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání, když okresní soud neúplně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Odkazoval na závěry Městského soudu v Praze v rozhodnutí ze dne 31. 3. 1995, sp. zn. 33 Ca 228/94, dle kterého: „V řízení o dědictví po zemřelém účastníku smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem před podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí se do aktiv dědictví zařadí jeho práva a do pasiv dědictví jeho povinnosti vyplývající ze smlouvy. Zemřel-li převodce, náležejí do aktiv dědictví také převáděné nemovitosti. Úmrtí dárkyně má za následek, že je především třeba v dědickém řízení zařadit do aktiv dědictví i nemovitosti uvedené v darovací smlouvě (ke dni úmrtí byly vlastnictví zůstavitelky a na tom nic nezmění ani eventuální povolení vkladu katastrálním úřadem) a do pasiv dědictví se zařadí závazek zůstavitelky vyplývající z této darovací smlouvy (odevzdat nemovitost obdarovanému).“ Žalobce v souladu s ustanovením § 189 odst. 1 z. ř. s. podal žalobu o určení, že aktiva a pasiva pozůstalosti vyplývající z darovací smlouvy náležela ke dni smrti zůstaviteli, který byl k témuž dni zavázán ke splnění pasiv pozůstalosti, tzn. závazku zůstavitele z darovací smlouvy odevzdat spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech žalobci. Darovací smlouva představuje právní důvod vzniku závazku, jehož podstata spočívá v dobrovolném a bezplatném poskytnutí daru, jimž dárce sleduje především zvětšení majetku obdarovaného jako projev své velkorysosti a vděku. Žalobce hrubě nesouhlasí s rozhodnutím soudu o zamítnutí žaloby a s jeho odůvodněním, stejně jako s celým postupem soudu od zahájení řízení, kdy soud půl roku vyzýval účastníky k vyjádřením, replikám a duplikám, aby pak po zahájení jednání a neúspěšné výzvě ke smíru podrobně zástupcům účastníků vysvětloval, jak to bude dlouhé a pro všechny účastníky nepříjemné řízení, kde bude třeba nařídit minimálně jeden znalecký posudek, načež beze slova vysvětlení najednou jednání na 15 min. přerušil a při pokračování zamítl navržené důkazy a vyzval strany k závěrečným návrhům, po kterých oznámil vyhlášení rozhodnutí za týden. Žalobce se právem domnívá, že v této čtvrthodině přerušeného jednání se soud teprve poprvé seznámil s podklady k podané žalobě a rozhodl o zamítnutí žaloby. Žalobce má za to, že tímto postupem soud zcela nesmyslně navýšil náklady řízení, postupoval v rozporu s o. s. ř. a porušil žalobcovo právo na spravedlivý proces, které patří k těm nejdůležitějším základním lidským právům, která vůbec máme. Každý jednotlivec má díky němu právní záruku spravedlivého a rovného zacházení, o kterou se může opřít, což v tomto řízení žalobce vskutku nemohl. Žalobce má rovněž za to, že zamítnutí jeho žaloby, podané zcela po právu, došlo i k porušení č. 36 Listiny, dle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

4. Žalovaní se k odvolání žalovaného vyjádřili tak, že navrhli rozsudek okresního soudu potvrdit s tím, že jej považují po skutkové i právní stránce za správný, stejně tak po procesní stránce postupoval okresní soud správně. Požadavek občanského soudního řádu na existenci naléhavého právního zájmu u určovacích žalob, a sice v době rozhodování soudu, sleduje cíl předcházet zbytečným soudním sporům v případech, kdy se lze domáhat ochrany práva přímo žalobou na plnění. Taková situace nastala i v projednávané věci, neboť rozhodnutí o určení, jehož se žalobce domáhá, by pouze vedlo k opětovnému projednání pozůstalosti v dědickém řízení. Úspěch žalobce v tomto řízení by tak pouze podnítil vznik dalšího pozůstalostního řízení. Za stavu, kdy je dědické řízení pravomocně skončeno, je znám okruh dědiců i velikost jejich dědických podílů, postrádá podaná žaloba podle názoru žalovaných naléhavý právní zájem. Odvolání žalobce je proto zcela nedůvodné.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Jeseníku dne 17. 2. 2025 se žalobce domáhal určení, že aktiva a pasiva pozůstalosti, tzn. práva a povinnosti z darovací smlouvy ze dne 9. 7. 2024, včetně povinnosti, tj. závazku zůstavitele z darovací smlouvy odevzdat spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech obdarovanému , Jméno žalobce, , náležela ke dni smrti zůstaviteli, který byl k témuž dni zavázán ke splnění pasiv pozůstalosti. Svou žalobu odůvodnil tím, že Okresní soud v Jeseníku rozhodl usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 16 D 236/2024-62, v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , narozenému , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , bytem naposledy , adresa, , zemřelém , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , tak, že stanovil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti a schválil dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti ze dne 30. 1. 2025 a potvrdil podle ní nabytí dědictví. Dědici byli žalobci a žalovaní jako děti zůstavitele. Do aktiv pozůstalosti soud zařadil i spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na nemovitých věcech, a to pozemku p. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, - rodinný dům v části obce , adresa, , pozemku p. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. - jiná stavba, pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, - orná půda, pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha, pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha, pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha, pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha, jež jsou zapsány na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, v ceně 1 650 000 Kč (dále jen „předmětné nemovité věci“). Ještě před smrtí zůstavitele byla mezi ním a žalobcem uzavřena darovací smlouva, kterou měl zůstavitel jako dárce darovat žalobci jako obdarovanému shora uvedený spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech. Tato darovací smlouva splňuje náležitosti, které zákon vyžaduje pro uvedený smluvní typ. K podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dle této darovací smlouvy však ke dni úmrtí zůstavitele nedošlo. Dle žalobce úmrtím zůstavitele nezanikl jeho závazek založený za jeho života darovací smlouvou, neboť z povahy věci vyplývá, že nejde o povinnost, která by byla výhradně vázána na jeho osobu. Soud však nezařadil do aktiv a pasiv pozůstalosti práva a povinnosti z uvedené darovací smlouvy včetně povinnosti, tj. závazku zůstavitele z darovací smlouvy odevzdat spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech obdarovanému žalobci, a to s ohledem na skutečnost, že darovací smlouva byla ze strany žalovaných rozporována pro její neplatnost zejména s odkazem na zdravotní stav zůstavitele. Soud se tedy omezil v souladu s § 173 z. ř. s. na zjištění spornosti uvedeného pasiva pozůstalosti a k uvedeným povinnostem zůstavitele z předmětné darovací smlouvy při projednání pozůstalosti nepřihlížel. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle žalobce vyplývá z toho, že v daném případě je právo žalobce zpochybněním platnosti darovací smlouvy ohroženo. Žalovaní uvedli, že nerozporují průběh řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , rozporují však okolnosti a okamžik uzavření darovací smlouvy mezi zůstavitelem a žalobcem, jakož i její platnost. Dle žalovaných je darovací smlouva antidatována a zůstavitel jednal v duševní poruše, která jej činila neschopným právně jednat, jsou přesvědčeni o neplatnosti darovací smlouvy, a navrhli proto žalobu zamítnout. Své vyjádření žalovaní následně doplnili tak, že v souladu s právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 se může dědic podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstavitele, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s., a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel. Okresní soud ve věci nařídil jednání na den 13. 8. 2025, kde strany učinily své přednesy, žalovaný namítal, že žaloba byla podána do právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, tedy včas, kdy svou argumentaci opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu. K důkazu bylo čteno usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze spisu 16 D 236/2024, následně zamítnuty ostatní důkazy a přítomní poučení dle ust. § 119a odst. 2 o. s. ř., následně předneseny závěrečné návrhy. Jednání bylo odročeno na den 20. 8. 2025 za účelem vyhlášení rozhodnutí a tohoto dne byl vyhlášen napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 3. a 5. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje.

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, i zde se krajský soud zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, kdy na právní argumentaci okresního soudu lze beze zbytku odkázat a k této není čeho doplnit. Krajský soud zcela akceptuje názor okresního soudu, že v daném případě není dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení. Krajský soud nemá důvod se odchylovat od naprosto přiléhavé, okresním soudem aplikované judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek NS ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022), dle níž „Dědic se může podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s.“ Z uvedeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že právní mocí rozhodnutí o dědictví dědic (žalobce) takový naléhavý právní zájem pozbývá, kdy tato skutečnost v průběhu řízení nastala dne 26. 2. 2025. Je zcela irelevantní, že žaloba v této věci byla podána před právní mocí rozhodnutí o dědictví (17. 2. 2025). K tomu, že by uvedené postačovalo-podání žaloby před právní mocí, ostatně žalobce žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu neoznačil. Navíc okolnost, že právní mocí rozhodnutí o dědickém právu (lhostejno kdy) odpadá právní zájem na shora uvedeném určení, jednoznačně plyne i z toho, že podání a vedení žaloby o určení, že sporná aktiv a pasiva pozůstalosti náležela ke dni smrti zůstaviteli, není důvodem přerušení pozůstalostního řízení, tudíž právní moc konečného rozhodnutí nastává nezávisle na výsledku tohoto řízení. Po právní moci usnesení o dědictví by pak nemohlo mít řízení o této určovací žalobě pro žalobce v konečném důsledku žádný faktický význam. Na procesním postupu okresního soudu pak neshledal krajský soud ničeho nezákonného či protiústavního.

9. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku II. o nákladech řízení, kde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ohledně neúspěchu ve věci na straně žalobce a správně vypočetl jejich výši.

10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšný, neboť jeho odvolání nebylo vyhověno. Žalobce tedy má povinnost uhradit žalovaným plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7, § 9a písm. d), vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve výši 49 440 Kč za 2 úkony právní pomoci po 24 720 Kč při třech zastoupených osobách dle § 12 odst. 4 AT (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 9. 4. 2026 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalobce ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč) dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 2 071,30 Kč (jízdné za cestu z , adresa, do , Anonymizováno, a zpět dne 9. 4. 2026 – účtovaných 220 km vozidlem o doložené průměrné spotřebě 7,4 l/100 km jízdy, při doložené ceně paliva 47,50 Kč/l a náhradě za opotřebení 5,90 Kč/km jízdy dle vyhl. č. 573/2025 Sb.), náhrady za čas promeškaný cestou ze sídla právního zástupce žalovaných k soudu a zpět ve výši 1 200 Kč (8 započatých půlhodin po 150 Kč) dle ust. § 14 odst. 3 AT a 21% DPH z částek odměny a náhrad ve výši 11 258,37 Kč. Žalobce je tedy povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 64 869,70 Kč.

11. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobců s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.