8 Co 104/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 75 166,70 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 9. 2024, č. j. 9 C 55/2024-155,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 166,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 279,23 Kč, úrok 9,9 % ročně z částky 75 166,70 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 75 166,70 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, v částce, 23 060,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku, a dále je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 366 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na soudním poplatku z odvolání částku 3 759 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě číslo účtu: , č. účtu, , VS , var. symbol, .

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 166,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 279,23 Kč, úrok 9,9 % ročně z částky 75 166,70 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 75 166,70 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 079 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žaloba byla zamítnuta, žalovaná považuje žalobu za zcela nedůvodnou, předloženou smlouvu o úvěru včetně konsolidace pohledávek za neplatnou. Důvodem absolutní neplatnosti je postup banky v rozporu s dobrými mravy, když k datu uzavření smlouvy o úvěru žalovaná dlužila již evidentně dvěma bankovním ústavům – , právnická osoba, a , právnická osoba, a nebyla již v tomto okamžiku schopna hradit splátky obou úvěrů. Žalovaná s navýšením jistiny úvěru nesouhlasila, z důvodu jejích osobních poměrů jí další finanční částka neměla být poskytována. Před uzavřením se banka nezabývala úvěruschopností žalované, která k datu podpisu byla rozvedená, samoživitelka s postiženým dítětem a vleklými zdravotními problémy, kdy jedinými jejími příjmy byly dávky státní sociální podpory. Banka si objektivně finanční podmínky žalované neověřila, ničím nepodložila, žalovaná neměla uzavřenou pracovní smlouvu, neměla pravidelný příjem jiný, než dávky státní sociální podpory. Žalovaná sama nemá dostatečné právní povědomí o tom, jaký obsah mají jednotlivé právní úkony, proto namítala, že neměla v úmyslu při jednání s bankou uznávat své závazky, navíc namítala, že její dluh je zcela promlčen. Žalovaná považovala postup banky vůči ní v rozporu s dobrými mravy, nesouhlasila s úvahou okresního soudu, že nedošlo k poškození žalované jako spotřebitelky, přestože zákon č. 321/2001 Sb. neukládal povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru zkoumat úvěryschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr, přesto měla banka z důvodu ochrany svých zájmů prověřit příjmy žalované, zabývat se její situací před poskytnutím úvěru, resp. před konsolidací. Dále žalovaná namítala, že na dlužnou částku uhradila splátky, které žalobkyně do celkového vyčíslení dluhu nezohlednila. Žalovaná má za to, že není povinna hradit jakýkoliv úrok z prodlení a úrok za půjčení finanční částky, poněvadž v žádné z dohod takovýto úrok není sjednán, žalovaná také namítala, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu. K námitce žalované ohledně úvěryschopnosti žalobkyně uvedla, že konsolidace úvěru je finanční postup, který je využíván jedinci, kteří mají více různých úvěrů a chtějí tyto dluhy sloučit do jednoho úvěru s výhodnějšími podmínkami, neboť podstatou je oddálení zesplatnění původních dluhů. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytnutím konsolidačního úvěru de facto snížila riziko případné nesolventnosti žalované. Pokud se týká námitky, že žalovaná nemá dostatečné právní povědomí, pak dohody o splátkách neobsahují žádné ujednání, které by pro osobu průměrného rozumu bylo nesrozumitelné, jedná se o dvě strany textu, kde je přesně napsáno, o co se jedná. K námitkám ohledně nároku na příslušenství žalobkyně sdělila, že v článku II. odst. 1 Dohody o splátkách bylo skutečně uvedeno, že dluh není úročen, avšak po dobu účinnosti této dohody. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně porušovala smluvní podmínky, v souvislosti s dohodou o splátkách došlo ke zesplatnění pohledávky. Z tohoto důvodu žalobkyně požadovala dlužnou jistinu spolu s kapitalizovaným příslušenstvím a se zákonným úrokem z prodlení. K tvrzením žalované, že dne 26. 9. 2022 provedla vklady na účet č. , č. účtu, , které byly plněním na žalovaný dluh a které nejsou zahrnuty v platební historii žalované, žalobkyně uvedla, že na úvěrovém účtu ke dni 26. 9. 2022 eviduje splátku ve výši 510 Kč.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalované bylo podáno důvodně.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela dne 17. 10. 2007 smlouvu, na základě níž poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 195 000 Kč, které zčásti zaslala na dluh žalované evidovaný u , právnická osoba, , konkrétně částku 30 700 Kč, dále na dluh žalované u , právnická osoba, a zbývající část, tj. částku 23 678,49 Kč zaslala na účet žalované. Před touto smlouvou měla žalovaná uvedené nesplacené závazky, které byly touto dohodou konsolidovány. Žalovaná se zavázala peníze vrátit , právnická osoba, formou 120 anuitních měsíčních splátek ve výši 2 566,15 Kč, a to počínaje dnem 28. 11. 2007. Roční úroková sazba byla dohodnuta na 9,90 %, nedílnou součástí smlouvy byly i produktové podmínky a sazebník. Vzhledem k tomu, že žalovaná svému závazku nedostála a nehradila splátky řádně a včas, , právnická osoba, dluh zesplatnila k 26. 9. 2012 a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že , právnická osoba, se snažila o dohodu s žalovanou, o čem svědčí Dohoda o uznání dluhu z 28. 5. 2018 a ze dne 23. 4. 2020. V těchto dohodách a uznáních závazků se žalovaná zavázala uhradit věřiteli zbývající část dluhu v pravidelných měsíčních splátkách.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku společnosti , právnická osoba, a tato společnost pak postoupila pohledávku na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a žalobkyně je tak aktivně legitimována k vymáhání předmětné částky.

7. Pokud se týká právního posouzení věci okresním soudem, tak toto je správné potud, že podle ust. § 3028 odst. 3 o. z. je třeba smlouvu posoudit podle dosavadních právních předpisů. Okresní soud však nesprávně v dané situaci aplikoval na danou smlouvu občanský zákoník č. 40/1964 Sb. účinný do 31. 12. 2013.

8. Podle ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. č. 513/1991 Sb. se řídí podle tohoto zákona mimo jiné i smlouvy o úvěru. Patří tedy mezi takzvané „absolutní obchody“. Smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je tedy nutné posoudit podle ust. § 497 obch. zák.

9. Podle ust. § 497 obch. zák. č. 513/1991 Sb. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 392 odst. 1 věty prvé obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

11. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.

12. Podle ust. § 394 odst. 2 obch. zák. u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.

13. Podle ust. § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky.

14. Podle ust. § 408 odst. 1 věty prvé obch. zák., bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet.

15. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná tedy uzavřely 17. 10. 2007 smlouvu o úvěru podle ust. § 497 obch. zák., na základě níž poskytla společnost MONETA žalované finanční prostředky v celkové výši 195 000 Kč, když tyto finanční prostředky se zavázala žalovaná vrátit ve splátkách po 2 566,15 Kč včetně úroků a poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně závazek nedodržela, došlo k zesplatnění závazku k 26. 9. 2012 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky.

16. Okresní soud v odůvodnění napadaného rozsudku sice správně uvedl, že zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru nestanovoval poskytovatelům úvěru povinnost zkoumat úvěryschopnost osoby žádající o spotřebitelský úvěr, nicméně z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/2020 vyplývá, že obecné soudy jsou povinny zohlednit, zda věřitel dostatečně prověřil a posoudil schopnost úvěrovaných splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměl, zvláště když věřitel prověření úvěryschopnosti provedl nedostatečně a v důsledku toho uzavřel úvěrovou smlouvu s úvěrovaným, který pro svoje majetkové poměry zjevně nebyl schopen závazek splnit. Pokud se tímto obecné soudy nezabývají, tak porušují korektiv dobrých mravů. Dále bylo v nálezu uvedeno, že obecné soudy jsou povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle. V tomto případě vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů, uvedených v žádosti o úvěr, kde bylo uvedeno, že žalovaná pracuje, že její příjem činí 16 000 Kč, příjem domácnosti 60 000 Kč, splátky má 6 126 Kč, má jednu vyživovací povinnost. Z toho lze dovodit, že společnost , právnická osoba, nedostatečně zkoumala úvěryschopnost žalované před poskytnutním úvěru, poněvadž neměla dostatečné údaje ohledně příjmů a výdajů žalované a tyto nijakým způsobem neměla ověřeny. Navíc v době poskytnutí úvěru velmi dobře věděla, že žalovaná má další, nemalé dluhy, které není schopná platit, o čem svědčí i to, že úvěr sloužil ke konsolidaci dalších úvěrů. Takovéto jednání je v rozporu s dobrými mravy, a proto odvolací soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalovanou dne 17. 10. 2007 jako absolutně neplatnou.

17. Za dané situace se odvolací soud dále zabýval namítkou promlčení, vznesenou žalovanou v průběhu řízení. Promlčení pohledávky ze smlouvy o úvěru se řídí obch. zák., přičemž obecná promlčecí doba činí 4 roky (§ 397 obch. zák.), začíná běžet ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti) a je limitována horní hranicí 10 let ode dne, kdy začala běžet poprvé. Maximální promlčecí doba je 10 let v obchodních závazkových vztazích ode dne, kdy počala poprvé běžet bez ohledu na jiná ustanovení obch. zák. Pro posouzení námitky promlčení je tak v projednávané věci rozhodná pouze doba splatnosti úvěru, která nastala v dané věci dne 26. 9. 2012, a to bez ohledu na opakované uznání závazku. Jestliže žaloba byla podána 20. 12. 2023, stalo se tak po uplynutí absolutní promlčecí doby určené ust. § 408 obch. zák. V tomto směru odkazuje odvolací soud na rozhodnutí NS ČR 32 Cdo 1773/2010.

18. I pokud by byl závazek posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, promlčecí doba by v takovém případě začala běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k plnění ze strany společnosti , právnická osoba, , a to bez ohledu na to, zda , právnická osoba, o neplatnosti smlouvy věděla, či nikoliv. V takovém případě uplynula i čtyřletá obecná promlčecí doba.

19. Ze shora uvedených důvodů nemohlo být žalobě vyhověno, poněvadž nárok žalobkyně je promlčen.

20. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu žalobkyně zamítl.

21. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladu řízení před soudy obou stupňů.

22. V řízení před okresním soudem byla žalovaná plně úspěšná a měla by tak v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu jí prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly, čemuž odpovídá i výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně.

23. Pokud se týká náhrady nákladů odvolacího řízení, v tomto řízení měla žalovaná plný úspěch, proto jí náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši, a to jednak za právní zastoupení, kdy byl žalované ustanoven zástupce z řad advokátů. Tyto náklady pak sestávají z odměny za 4 úkony právní služby, tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis odvolání, náhlednutí do spisu a studium spisu a účast u odvolacího jednání dne 24. 6. 2025 podle ust. § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., to je 4 x 4 140 Kč, dále jí náleží režijní paušál 4 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, tj. 1 800 Kč, náhrada za promeškaný čas 2 x 150 Kč, tj. 300 Kč a cestovné z , adresa, a zpět ve výši 398 Kč, a to osobním vozidlem , Anonymizováno, RZ , SPZ, při jízde , adresa, a zpět, při ujetí celkem 48 km, při paušální náhradě 5,80 Kč/km a průměrné spotřebě 7 l/100 km a ceně paliva 35,80 Kč a dále 21% DPH z těchto částek, což je 4 002,20 Kč. Celkem představují náklady za zastoupení žalované částku 25 060,20 Kč, kterou byla žalobkyně zavázána v souladu s ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

24. S ohledem na úspěch žalované jí byly přiznány náklady za jízdné vlakem z , adresa, do , adresa, a zpět ve výši celkem 2 x 133 Kč a dále za celodenní jízdenku MHD v Ostravě 100 Kč.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla osvobozena od placení soudního poplatku z odvolání, došlo k přenosu poplatkové povinnosti na žalobkyni v souladu s ust. § 2 odst. 3 a 5, § 3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy soudní poplatek činí 5 %, tj. 3 759 Kč.

26. Okresní soud ještě rozhodne o doplatku soudního poplatku z žaloby, podle ust. § 3 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb.