8 Co 113/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o 115.999 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 5. 2. 2024, č. j. 116 C 330/2023-60,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, ohledně splatnosti částky 39.300 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39.300 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, ohledně 10% úroku z prodlení ročně z částky 39.300 Kč za dobu od 17. 6. 2023 do zaplacení, se rozsudek mění tak, že žaloba se v této části zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.300 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 17. 6. 2023 do zaplacení, v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč splatných vždy každého posledního dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť jediné splátky, přičemž první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém rozhodnutí nabude právní moci.

2. V odstavci II. výroku rozsudku byla žaloba žalobkyně na zaplacení částky 37.315 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím zamítnuta, v odstavci III. výroku byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 17. 6. 2023 do zaplacení v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč splatných vždy každého posledního dne v měsíci, předem, k rukám žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť jediné splátky, přičemž první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém rozhodnutí nabude právní moci. V odstavci IV. výroku byla žaloba žalobkyně na zaplacení částky 18.624 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím zamítnuta, a dále byla zamítnuta v odstavci V. žaloba ohledně zaplacení částky 16.760 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. uzavřeny tři smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalované částku 40.000 Kč dne 8. 2. 2019, dne 1. 11. 2018 částku ve výši 23.000 Kč a dne 8. 6. 2018 částku ve výši 24.000 Kč. Předmětné smlouvy jsou v souladu s ust. § 1800 smlouvami spotřebitelskými. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá soud za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, když při uzavření smluv je povinen věřitel postupovat v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Okresní soud tak dovodil neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení. V odstavci I. výroku vyhověl žalobě, když dospěl k závěru, že na částku 40.000 Kč bylo uhrazeno žalovanou 700 Kč a bezdůvodné obohacení činí 39.300 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci I. výroku, podala žalobkyně včas odvolání, a to co do splatnosti přiznané částky a domáhala se jeho změny tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni přiznanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, in eventum ve splátkách po 1.400 Kč měsíčně, splatných vždy každého posledního dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť jediné splátky, přičemž první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém rozhodnutí nabude právní moci. Žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu o uložení povinnosti žalované plnit dlužnou částku stanovenou výrokem I. rozsudku v měsíčních splátkách po 200 Kč. Tímto rozhodnutím došlo k neúměrnému zvýhodnění žalované. Splátky po 200 Kč jsou vzhledem k výši dluhu nedostatečné s ohledem na skutečnost, že soudy obvykle ukládají splátky v takové výši, aby pohledávka včetně příslušenství byla uhrazena ve 24 měsíčních splátkách, v odůvodněných případech nejvýše v 36 měsíčních splátkách. Pokud by byla dodržena tato výše splátek, žalovaná by svůj dluh nikdy neuhradila, neboť narůstající úrok za měsíc v tomto případě činí částku 340 Kč. V tomto směru odkázala na ust. § 160 o. s. ř., kdy každé prodloužení lhůty či povolení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné pariční lhůtě tří dnů.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně splatnosti tam přiznaných částek včetně úrokového příslušenství, v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když žalobkyně v odvolání tato skutková zjištění nenapadá. Rovněž nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy z důvodu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované.

8. Okresní soud s ohledem na skutková zjištění správně posoudil nárok žalobkyně v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., když mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 40.000 Kč dne 8. 2. 2019. Daná smlouva je smlouvou spotřebitelskou v souladu s ust. § 1800 o. z. a při uzavření smlouvy je věřitel povinen postupovat v intencích ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. k 8. 2. 2019.

9. V souladu s ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Okresní soud tak správně stanovil splátky ve výši 200 Kč, a to s ohledem na majetkové poměry žalované, když tato pobírá příspěvek na bydlení ve výši 8.800 Kč, doplatek na bydlení ve výši 1.700 Kč a částku 3.130 Kč jako doplatek životního minima, přičemž ze svého příjmu hradí částku 500 Kč jakožto exekuci společnosti innogy, bydlí v bytě 2+1, vyživovací povinnosti nemá. V daném případě, pokud se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která je posuzována rovněž ve smyslu ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ohledně splatnosti dané částky není možno postupovat v souladu s ust. § 160 o. s. ř. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, vyplývá, že důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankci), je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.

11. S ohledem na shora uvedené tedy vyplývá, že výši splátek je nutno stanovit podle možností splácení žalovanou a stejně tak zároveň tak platí, že žalovaná se nemohla doposud dostat do prodlení se splácením dané částky, pokud je odstavec I. výroku napaden odvoláním, tj. pokud je napadená splatnost přiznané částky, v tom případě nenáleží žalobkyni ani nárok na úroky z prodlení z přiznané částky. Zároveň také platí, že není možno přiznat žalobkyni plnění pod ztrátou výhody splátek, neboť žalovaná má povinnost plnit podle svých možností.

12. S ohledem na shora uvedené pak byl rozsudek okresního soudu ohledně splatnosti přiznané částky 39.300 Kč změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39.300 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně a ohledně 10% úroku z prodlení ročně z částky 39.300 Kč za dobu od 17. 6. 2023 do zaplacení byl rozsudek změněn tak, že se žaloba v této části zamítá.

13. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. V řízení před soudem I. stupně byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když v převážné míře byla úspěšná žalovaná, které rovněž žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.