8 Co 118/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 14.335,20 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2025, č. j. 27 C 613/2024-33,

I. Řízení o odvolání žalobkyně do odstavce I. výroku ohledně zaplacení částky 12.700 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení se zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně lhůty k plnění částky 12.700 Kč s příslušenstvím, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12.700 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V další napadené části, tj. v odstavci II. výroku, se rozsudek potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.839,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokátky A, , advokátky sídlem , adresa, .

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.700 Kč s 12,75% úrokem z prodlení od 1. 9. 2024 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku ve výši 5.925 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to až do úplného zaplacení, vše pod ztrátou výhody splátek. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 500 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení od 14. 6. 2024 do zaplacení, 14,75% úrokem z prodlení z částky 12.700 Kč od 14. 6. 2024 do 31. 8. 2024, 2% úroku z prodlení z částky 12.700 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, částky 1.135,20 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3.960 Kč, byla zamítnuta.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně zjistila, že žalovaná disponuje toliko částkou 1.824,21 Kč, přesto se s ní dne 14. 5. 2024 dohodla, že jí poskytne částku ve výši 13.200 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem 17.160 Kč do 13. 6. 2024. Na poskytnutou částku žalovaná žalobkyni uhradila toliko 500 Kč. Okresní soud danou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru. Vzal za prokázáno, že žalobkyně sice posuzovala schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, nicméně z tohoto vyvodila nesprávné závěry. Žalobkyně sice řádně zkoumala jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalované, a to prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalované. Takový výpis z účtu za dobu tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy mezi účastníky řízení byl dostatečným indikátorem toho, jaké jsou pravidelné příjmy žalované, jakým způsobem tato hospodaří. Byť žalobkyně mohla vyžadovat další listiny, např. nájemní smlouvu, příjmy a výdaje spolužijících osob žalované či jiné obdobné listiny, výpis z účtu lze většinou považovat za dostačující. Z výpisu z účtu, který měla žalobkyně k dispozici, je však patrné, že konečný zůstatek na účtu žalované činil 1.824,21 Kč, přičemž žalovaná měla žalobkyni splatit jednorázově do jednoho měsíce částku 17.160 Kč. Žalobkyně tak neměla žalované úvěr vůbec poskytnout, neboť peněžní prostředky žalované pro splacení úvěru byly zjevně nedostačující. Jestliže poskytovatel úvěru zjistí, že jím poskytnuté prostředky nebudou vráceny, tak musí přistoupit k odmítnutí uzavření úvěrové smlouvy (viz rozsudek NS ČR z 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

3. Okresní soud tak dovodil, že daná úvěrová smlouva je neplatná s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a žalobkyni tak náleží nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. a náleží jí tak rozdíl mezi vyplacenou částkou 13.200 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 500 Kč. Okresní soud dále vzal za prokázáno, že výzvou ze dne 21. 8. 2024, odeslanou téhož dne, měla žalovaná zaplatit dluh do 31. 8. 2024 a do prodlení se tak dostala od 1. 9. 2024 a od toho data okresní soud přiznal zákonný úrok z prodlení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Uvedla, že pokud se týká posouzení úvěruschopnosti žalované, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru si žalobkyně opatřila jednak výpisy z bankovních účtů žalované za tři měsíce předcházející podání žádosti o poskytnutí předmětného úvěru, a to konkrétně za období od 15. 2. 2024 do 14. 5. 2024. Z uvedených výpisů z účtů žalobkyně měla potvrzeno sdělení žalované, že žalovaná je zaměstnaná u , právnická osoba, v , adresa, , z výpisu z účtů žalované bylo žalobkyni potvrzeno, že za rozhodné období čistý měsíční příjem činí 23.000 Kč. Za výši osobních výdajů žalované žalobkyně považovala částku 12.500 Kč. Žalobkyně si k osobě žalované před uzavřením smlouvy opatřila náhled na zprávu z úvěrového registru, v němž by mohly být evidovány další závazky žalované. Z této zprávy zjistila, že žalovaná nehradí ničeho na splátky dlouhodobých úvěrů a že na její jméno byl sice veden jeden mikroúvěr s jistinou ve výši 14.400 Kč, tento však měl být ukončen ke dni 12. 5. 2024 a vzhledem k předchozí výborné platební historii žalované a tomu, že se NRKI aktualizuje 1x měsíčně, žalobkyně nepochybovala o tom, že žalovaná uvedený úvěr již splatila. Z registru žalobkyně zjistila, že má žalovaná velmi dobré tzv. CB Score, které se hodnotí na stupnici A až M, kdy žalovaná byla na dané stupnici v registru ohodnocena skórem A představujícím nejlepší možné hodnocení. Žalovaná byla stálým klientem žalobkyně, kdy úvěr, který je předmětem soudního řízení, byl v pořadí šestým úvěrem, který žalovaná v krátké časové souvislosti u žalobkyně převzala. Veškeré předchozí úvěry žalovaná vždy žalobkyni řádně uhradila. Předchozí úvěr ve výši 11.100 Kč uhradila ještě před termínem. Dle přesvědčení žalobkyně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozsudek ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, neplatnost úvěrové smlouvy stran nedostatečného posouzení úvěruschopnosti při řádném uhrazení všech předchozích úvěrů nemůže být shledána. S touto argumentací žalobkyně se soud I. stupně nijak nevypořádal. Stejně tak žalobkyně nesouhlasí se stanoviskem soudu I. stupně, že žalobkyně se nemůže v daném řízení odkazovat na rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 9. 2024, č. j. 14 C 175/2024-43, jelikož se jednalo jiný případ. Dle žalobkyně se jednalo o skutkově obdobný případ jako případ projednávaný v tomto soudním řízení, kdy spotřebitel prostřednictvím komunikace na dálku převzal u žalobkyně úvěr ve výši 10.000 Kč se splatností 30 dní a okresní soud dospěl k závěru, že byl správný postup žalobce, že spotřebitel je úvěruschopný na základě řádně uhrazených předchozích úvěrů převzatých u žalobkyně. Okresní soud zde uvedl, že s ohledem na opakované čerpání finančních prostředků, resp. předchozí smlouvy o úvěru a jejich úhradu, žalobkyně byla přesvědčena o schopnosti žalované závazky splácet a tímto způsobem nabyla přesvědčení, že jeho finanční a majetkové poměry jsou takové, aby byl schopen dostát závazku vyplývajícímu ze smlouvy a nemusel činit další kroky k posuzování úvěruschopnosti. Žalobkyně je přesvědčena, že žalobkyní popsaný způsob ověření výdajů spotřebitele je zcela adekvátní danému typu úvěrů – mikroúvěr, žalobkyně zdůraznila, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce i výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobkyně svým klientům poskytuje spotřebitelské úvěry s jistinou do výše 20.000 Kč a s dobou splatnosti 15 až 30 dní a nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby u daného typu úvěrů zkoumala úvěruschopnost spotřebitele natolik detailně, jako např. v případě hypotečních úvěrů. Pokud se týká uložení povinnosti ve splátkách 500 Kč, toto rozhodnutí soudu nemá oporu v provedeném dokazování.

5. U odvolacího jednání žalobkyně vzala částečně zpět odvolání proti odstavci I. výroku rozsudku ohledně částky 12.700 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení a setrvala na odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení, do lhůty k plnění a proti odstavci II. výroku.

6. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně odvolací soud v souladu s ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení zastavil co do částky 12.700 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení.

7. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem, tedy že žalovaná od žalobkyně na základě smlouvy ze dne 14. 5. 2024 obdržela částku 13.200 Kč, dne 16. 7. 2024 zaplatila žalovaná částku 500 Kč a že se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit celkem , hodnota, Kč do 13. 6. 2024. Stejně tak se ztotožňuje se zjištěními ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované. V podrobnostech odvolací soud na skutková zjištění učiněná okresním soudem jako na správná a úplná odkazuje. Pokud u odvolacího jednání zástupkyně žalobkyně předložila soudu potvrzení o CNCB, lustraci a kontrolu insolvenčního registru, touto listinou odvolací soud důkaz neprováděl, když tento byl předložen po koncentraci řízení a pro právní posouzení, jak je učinil okresní soud, jsou tyto důkazy nadbytečné.

10. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem, pokud danou smlouvu posuzoval jako smlouvu úvěrovou ve smyslu ust. § 2395 o. z. a § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Stejně tak se shoduje se závěry učiněnými okresním soudem, že žalobkyně zkoumala jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalované, a to prostřednictvím výpisů z bankovního účtu za poslední tři měsíce předcházející uzavření smlouvy, nicméně okresní soud dospěl ke správnému závěru, že pokud z výpisů z účtu žalované vyplývá, že její zůstatek na účtu činil 1.824,21 Kč, přičemž do jednoho měsíce měla jednorázově žalovaná splatit částku 17.160 Kč, pak vůbec neměla žalobkyně úvěr žalované poskytnout, neboť finanční prostředky na účtu žalované byly nedostačující pro zaplacení dané částky. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná předchozích šest úvěrů, které jí žalobkyně poskytla, bez problémů uhradila. To, že žalovaná nebyla schopná takovýto úvěr uhradit, nutně musí vyplývat i z tvrzení žalobkyně uvedených v odvolání, a to, že měsíční příjem žalované činil 23.000 Kč, její výdaje 12.500 Kč, je tak zřejmé, že žalovaná za 1 měsíc nemohla uhradit žalobkyni částku 17.160 Kč, neboť jí tato částka po odpočtu výdajů z jejích příjmů a se zůstatkem částky na účtu nezbývala. Pokud žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná kromě příjmů z pracovního poměru byla vedena jako OSVČ, netvrdila, jaký faktický příjem jako OSVČ žalovaná dosahovala. Žalobkyně měla být o to více obezřetná, pokud, jak tvrdí žalovaná v podání na č. l. 16, bylo návrhu žalované na oddlužení vyhověno příslušným soudem dne 2. 11. 2017 a oddlužení bylo splněno dne 1. 3. 2023. Tuto skutečnost si rovněž mohla žalobkyně ověřit.

11. Odvolací soud má za to, že rozhodnutí okresního soudu není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, na který žalobkyně odkazovala. Naopak závěry okresního soudu z tohoto rozsudku vychází, když v bodu 30. rozsudku je uvedeno, že smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoliv tento úvěr mu neměl být poskytnut. Jak je již shora uvedené, okresní soud nedovodil, že by žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, své závěry jednoznačně postavil na tom, že s ohledem na majetkovou situaci žalované jí žalobkyně vůbec úvěr poskytnout neměla. Za této situace je úvěrová smlouva neplatná, neboť existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

12. Odvolací soud má rovněž za to, že není vázán rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jak uvedl okresní soud, na který poukazovala žalobkyně ve svém odvolání, ani rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2025, č. j. 64 Co 182/2025-144, na který žalobkyně poukazovala, když po skutkové stránce se vždy jedná o zcela jiné případy. V každém jednotlivém případě je nutno posuzovat jak příjmovou, tak výdajovou stránku úvěrovaného.

13. Okresní soud tak správně dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, byť se jedná o mikroúvěr, a to s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 87 odst. 1 tohoto zákona a správně posuzoval nárok žalobkyně dle ust. § 2991 o. z. a násl. z titulu bezdůvodného obohacení, tedy jako rozdíl mezi částkou 13.200 Kč, kterou žalobkyně poskytla žalované a žalovanou zaplacenou částkou 500 Kč. Žalobkyni tak náleží rozdíl mezi těmito částkami, což je částka 12.700 Kč. Pokud se týká úroku z prodlení z této částky, okresní soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 1. 9. 2024, tedy od doby, kdy se žalovaná ocitla v prodlení, když dluh měla splnit do 31. 8. 2024.

14. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku jako věcně správný potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

15. Pokud se týká lhůty k plnění, zde odvolací soud má za to, že okresní soud nezkoumal majetkové poměry žalované a nemohl tak učinit závěr o možnosti žalované splácet dluh v pravidelných splátkách po 500 Kč. V tomto směru odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou částku včetně úrokového příslušenství do tří dnů od právní moci rozsudku.

16. Pokud se týká nákladového výroku, odvolací soud s ohledem na měnící rozsudek okresního soudu rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně včetně úrokového příslušenství požadovala částku 19.545,62 Kč, přičemž jí byla přiznána částka 13.390,58 Kč, a to včetně úrokového příslušenství ke dni rozhodnutí okresního soudu, tj. ke dni 3. 2. 2025. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 68,50 %, neúspěšná v rozsahu 31,50 % a rozdíl činí 37 %. Náklady řízení před soudem I. stupně tak měly být přiznány v rozsahu 37 %, a nikoliv v rozsahu 77,20 %, jak je okresní soud přiznal. Okresní soud nepochybil, pokud uvedl, že celkové náklady řízení činí částku 7.675,22 Kč a 37 % z této částky je 2.839,80 Kč. Tuto částku je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

17. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, zde byla částečně úspěšná žalobkyně a částečně neúspěšná ohledně zamítavé části, proto má odvolací soud za to, že je na místě o nákladech odvolacího řízení rozhodnout tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo, a to v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.