27 C 613/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 14 335,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 700 Kč s 12,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 5 925 Kč, což zároveň může učinit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci toto rozhodnutí, a to až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 500 Kč s 14,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, 14,75% úroku z prodlení z částky 12 700 Kč od , datum, do , datum, , 2% úroku z prodlení z částky 12 700 Kč od , datum, do zaplacení, částky 1 135,20 Kč a kapitalizovaného úroku 3 960 Kč, zamítá.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 14 335,20 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (úroky byly kapitalizovány v částce 3 960 Kč za dobu od , datum, do , datum, ), z titulu rámcové smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 13 200 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni do dne , datum, vrátit celkem 17 160 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, především prostřednictvím výpisu z účtu žalované. Žalovaná však sjednaný úvěr nesplatila řádně a včas – uhradila toliko 500 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 13 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 13 200 Kč od , datum, do , datum, .

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť úrok ve smlouvě sjednaný lze považovat za nepřiměřeně vysoký, a dále je skutečností, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.

3. Úvodem třeba zkonstatovat, že žalobkyně u nařízeného jednání změnila svou žalobu tak, že nadále požaduje i 14,75% úrok z prodlení z částky 13 200 Kč od , datum, do zaplacení, přičemž s ohledem na to, že výsledky dosavadního řízení jednoznačně mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, rozhodl soud podle ust. § 95 odst. 2 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) a contrario o připuštění změny žaloby.

4. Soud pak vzal v řízení nejprve ze shodných tvrzení účastníků řízení (ust. § 120 odst. 3 o. s. ř.) za prokázáno, že oba účastníci podepsali Rámcovou smlouvu o úvěru i Smlouvu o úvěru ze dne , datum, ; že žalovaná od žalobkyně na základě smlouvy ze dne , datum, obdržela 13 200 Kč; a že žalovaná dne , datum, zaplatila žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, částku 500 Kč.

5. Soud po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující podstatné skutečnosti:

6. Z listiny označené jako SMLOUVA O ÚVĚRU, opatřené datem , datum, , že v této je žalovaná označena jako „klient“ jménem, příjmením, datem narození, trvalou adresou, doručovací adresou, číslem OP a číslem bankovního účtu a žalobkyně jako „společnost“ mj. identifikačním číslem a sídlem. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované 13 200 Kč a žalovaná žalobkyni vrátí celkem 17 160 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu žalované za období , datum, až , datum, , že příjem na takovém účtu činil částku 429 734,86 Kč a výdaje částku 427 910,65 Kč.

8. Z listiny označené jako Poslední výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby opatřené datem , datum, včetně podacího archu, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou uvedeného dne k zaplacení žalobou požadované částky do , datum, .

9. Z ostatních v řízení provedených – avšak v rozsudku neuvedených – důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Pokud přitom jde o další listiny týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením shora jmenované smlouvy, tyto zahrnují vlastní prohlášení a hodnocení žalobkyně a nejsou způsobilé osvětlit způsob takového zkoumání úvěruschopnosti. Přehled dříve uzavřených smluv mezi účastníky řízení rovněž nemohl mít význam pro právní hodnocení věci (srov. odst. 17. a násl. tohoto rozsudku), neboť rozhodujícím bylo to, zda žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v rámci právě shora jmenované smlouvy; jinými slovy, případná skutečnost, že žalovaná žalobkyni na základě dříve uzavřených smluv řádně splácela, resp. že žalobkyně v případě takových smluv zároveň i řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neměla význam pro posuzování toho, zda žalobkyně porušila či neporušila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované v rámci smlouvy shora jmenované. Konečně, pokud jde o rozsudek Okresního soudu ve , adresa, , jenž do spisu u jednání založila žalobkyně, tento rovněž neměl vliv na právní posouzení podepsaného soudu, neboť šlo o jiný projednávaný případ (podepsaný soud přitom neměl k dispozici spis a jiné listiny z takového spisu účastníky řízení k důkazu navrhovány nebyly) a ačkoliv v tam uvedené věci okresní soud dospěl k závěru o řádném zkoumání úvěruschopnosti, podepsaný soud vzhledem k dokazování provedenému v tomto řízení dospívá k závěru jinému.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

11. Žalobkyně zjistila, že žalovaná disponuje toliko částkou 1 824,21 Kč, přesto se s ní dne , datum, dohodla tak, že jí poskytne částku ve výši 13 200 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem 17 160 Kč do , datum, ; žalovaná žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradila toliko 500 Kč; žalobkyně vyzvala žalovanou dne , datum, k zaplacení žalobou požadované částky do , datum, .

12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy a jejích dodatků (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci pak v projednávaném sporu má citované ust. § 86 ZoSÚ, neboť tento upravuje povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Soud přitom vzal za prokázáno, že před uzavřením smlouvy žalobkyně sice posuzovala schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, nicméně z toho vyvodila nesprávné závěry. Z důkazů žalobkyní předložených totiž soud zjistil, že žalobkyně řádně zkoumala jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalované, a to prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalované. Takový výpis z účtu za dobu tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy mezi účastníky řízení byl přitom dostatečným indikátorem toho, jaké jsou pravidelné příjmy žalované a jakým způsobem tato hospodaří. Byť žalobkyně mohla vyžadovat další listiny, např. nájemní smlouvu, příjmy a výdaje spolužijících osob žalované či jiné obdobné listiny, výpis z účtu lze většinou považovat za dostačující, a to zvlášť v současné době, kdy převažuje bezhotovostní styk. Soud však nemůže přehlížet skutečnost, že z takového výpisu z účtu, který měla žalobkyně k dispozici, je patrné, že konečný zůstatek na účtu žalované činil 1 824,21 Kč, přičemž žalovaná měla žalobkyni splatit jednorázově do jednoho měsíce částku 17 160 Kč. Žalobkyně tak neměla žalované úvěr vůbec poskytnout, neboť peněžní prostředky žalované pro splacení byly zjevně nedostačující. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele přitom není samoúčelná, tedy nestačí ji pouze uskutečnit, nýbrž je třeba, aby poskytovatel úvěru řádně vyhodnotil, zda na základě takto provedeného zkoumání může spotřebiteli peněžní prostředky poskytnout, resp. zda bude spotřebitel schopen je splatit (srov. i citovaná rozhodnutí vyšších soudů shora). Jestliže přitom po takovém zkoumání poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistí, že jím poskytnuté prostředky nebudou vráceny, v souladu s dikcí shora citovaných ustanovení musí přistoupit k odmítnutí uzavření úvěrové (či jiné) smlouvy (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi účastníky řízení pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ).

20. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a smluvní pokutě. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 12 700 Kč vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení částky ve výši 13 200 Kč uhradila žalobkyni toliko 500 Kč, jak bylo v řízení nesporné, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 12 700 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne , datum, odeslanou téhož dne, přičemž zaplatit měla žalovaná dle výzvy do , datum, , tudíž se dostala do prodlení dne , datum, , pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta splatnosti (a to včetně nákladů řízení – srov. násl. odstavec tohoto rozsudku) byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na špatnou finanční situaci žalované a ust. § 87 odst. 1 věta poslední ZoSÚ jí soud stanovil povinnost zaplatit dlužnou částku po 500 Kč měsíčně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)

21. Část výroku I. týkající se náhrady nákladů řízení je odůvodněna ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 14 335,20 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 12 700 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 1 635,20 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 88,6 % a neúspěch 11,4 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 77,2 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a účast u jednání soudu) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do , datum, (pokud jde o úkony učiněné a náhrady hotových výdajů vynaložené do tohoto data), resp. od , datum, (pokud jde o úkony učiněné a náhrady hotových výdajů vynaložené od tohoto data) – dále jen vyhlášky. Odměna za první tři úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) a za úkon účasti u jednání dle § 7 bod 5. vyhlášky ve výši 1 700 Kč, což činí celkem 2 600 Kč. Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů, přičemž za první tři úkony dle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a za úkon účasti u jednání dle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 450 Kč, což činí celkem 750 Kč. Náhrada za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, tj. z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět v rozsahu 4 x započatá půlhodina po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky a cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 vyhlášky a vyhlášky č. 475/2024 Sb. za cestu k ústnímu jednání z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět motorovým vozidlem tov. zn. Porsche , Anonymizováno, v rozsahu 192 km, při spotřebě 9 l/100km, ceně benzinu 35,80 Kč/l a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,80 Kč/km činí celkem 2 332 Kč (tj. 600 Kč + 1 732 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 5 682 Kč) odpovídá částce 1 193,22 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 7 675,22 Kč pak náleží žalobkyni 77,2 %, což představuje částka 5 925 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po , datum, , tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. K náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.