8 Co 149/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 23.747,65 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 16. 4. 2024, č. j. 106 C 55/2024-71,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.747,65 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17.586,30 Kč za dobu od 3. 10. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17.586.30 Kč za dobu od 3. 10. 2023 do zaplacení, zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno, příp. navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, když v žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že byl v dané době v pracovním poměru u zaměstnavatele , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , a to od 31. 12. 2018 až do dne podání žádosti, zároveň uvedl čistý měsíční příjem ve výši 21.000 Kč. Žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, , jehož kontrolou byla schopna potvrdit výši příjmu žalovaného a posoudit jeho schopnost řádně splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalovaný měl pravidelné příjmy ze zaměstnání, a to za sledované období od června do října 2020, když příjmy byly ověřeny z tohoto běžného účtu a zjištěno, že částka ve zkoumaném období dosáhla průměrně měsíční výši 20.018 Kč. Dále z běžného účtu žalobkyně zjistila, že za nájemné platí 5.790 Kč měsíčně, stanovené výdaje činily po započtení zjištěné výše nájemného 14.700 Kč, když žalobkyně je , právnická osoba, a disponuje lege artis vytvořenými a správně používanými statistickými modely. Žalobkyně tak při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmů 20.018 Kč, od této částky odečetla životní náklady ve výši 14.700 Kč a splátky úvěrů, které byly žalobkyní zjištěny, ve výši 3.322 Kč a dospěla k závěru, že platební kapacita žalovaného dosahuje částky 1.996 Kč, což postačuje pro měsíční splátky 540 Kč. Žalobkyně dále nesouhlasila s názorem soudu I. stupně, který nepřiznal žalobkyni ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když z výpisů, které založila žalobkyně do spisu, je zcela zřejmý podrobný výpočet vývoje výše jednotlivých složek pohledávky. Za účelem prokázání skutkových tvrzení pak navrhla provedení důkazů těmito výpisy, což okresní soud neučinil. V tomto směru odkazovala na rozhodnutí NS ČR 32 Odo 916/2003, kdy skutková tvrzení lze učinit odkazem na konkrétní listinu, která je účastníkem připojena k žalobě. Soudu I. stupně musí být z rozhodovací praxe známo, že kontokorentní úvěr, o který se v dané věci jedná, je poskytován k účtu klienta, kterému je umožněno přečerpat disponibilní zůstatek. Tento úvěr je čerpán každou odchozí platbou z účtu klienta a splácen každou příchozí platbou na účet klienta, pokud je jeho zůstatek na účtu nižší než nula. Nelze tedy při výpočtu bezdůvodného obohacení vycházet z toho, kolik bylo na předmětný účet uhrazeno a splaceno, jelikož je nutno vycházet ze zůstatků na běžném účtu klienta, který je v rámci výpisu měsíčně vypočten. S ohledem na výše uvedená rozhodnutí se lze na správnost údajů v těchto výpisech z bankovních účtů spolehnout. Pokud byla záporná částka na účtu klienta ke dni 31. 12. 2021 ve výši 13.145,53 Kč a dle výpisu poplatků na str. 22 – 23 výpisu byly vyčísleny zaplacené úroky ve výši 2.396,61 Kč, činila vyčerpaná částka bez úroku 10.748,92 Kč. Tuto skutečnost nemusel soud I. stupně dohledávat na 134 stranách výpisů, jak uvedl ve svém odůvodnění, ale mohl zjistit tuto skutečnost běžnou účetní operací, tj. 13.145,53 Kč mínus 2.396,61 Kč rovná se 10.748,92 Kč. K jistině by dále v případě přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení nebyly přičítány úroky, ale bylo by k ní připočteno 800 Kč za cenu vedení účtu ve výši 100 Kč měsíčně, která je poplatkem, který se však nevztahuje ke kontokorentnímu úvěru, a celková výše bezdůvodného obohacení by tak činila 11.548,92 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tak byla z doložených výpisů jednoduše seznatelná a z těchto rovněž vyplývalo, že žalovaný se do finančních problémů dostal až v září 2021, kdy mu byl ze strany úřadu práce v říjnu 2021 zaslán příspěvek v nezaměstnanosti za měsíc září 2021.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o kontokorentním úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový, nezajištěný, spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 18.000 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději do 23. 10. 2021. Byla dohodnuta úroková sazba ve výši 18,9 % ročně, kdy peníze z úvěru mohl žalovaný čerpat po celou dobu trvání smlouvy. K úvěru nebyly sjednané žádné pravidelné splátky, byl splatný 23. 10. 2021. Dopisem z 2. 10. 2022 sdělila žalobkyně žalovanému, že přes upomínání nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání pohledávek z nepovolených debetních zůstatků ve výši nepovoleného přečerpání 17.586,30 Kč. Předžalobní výzvou z 15. 8. 2023 upomínala žalobkyně žalovaného o úhradu neuhrazené dlužné splátky z úvěru.

6. Pokud se týká právního posouzení věci, okresní soud správně dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z.

7. Dále se okresní soud zcela správně zabýval tím, zda v souladu s ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zkoumala žalobkyně před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného a dospěla ke správnému závěru, že své povinnosti v tomto směru nedostála.

8. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, žalobkyně vycházela z žádosti žalovaného o úvěr, v němž uvedl, že je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, ., s výší příjmů 21.000 Kč, je svobodný, bydlí v nájemním bytě ve vlastnictví jiné osoby, počet členů domácnosti je 1, pokud jde o výdaje, v žádosti uvedl ostatní povinné výdaje ve výši 0, splátky klienta mimo , právnická osoba, ve výši 0, nájem zde není uveden. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřila žalovaného přes systém CCB, z něhož zjistila, že žalovaný měl celkem 3 existující kontrakty s celkovou výší měsíční splátky 3.322 Kč, náklady žalovaného zjistila z výpisu z běžného účtu, zejména ve vztahu k nájmu ve výši 5.790 Kč. Žalobkyně porovnala příjmy a výdaje, zohlednila příjem ve výši 2.018 Kč, vycházela z životních nákladů ve výši 14.700 Kč včetně nákladů na bydlení a dospěla k platební kapacitě žalovaného ve výši 1.996 Kč. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za dobu od června do října roku 2020, z nichž vyplýval příjem žalovaného ve výši okolo 20.000 Kč, dále z nich vyplýval pravidelný výdaj na nájemné 5.790 Kč měsíčně a další odchozí platby z účtu představovaly zejména různé platební transakce platební kartou, popř. výběry z bankomatu. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že bylo v možnostech žalobkyně, aby se zabývala výdajovou stránkou žalovaného a prověřila jeho konkrétní výdaje. Kromě toho odvolací soud zastává názor, že i kdyby se vycházelo z příjmu žalovaného okolo 20.000 Kč a z jeho výdajů okolo 14.700 Kč, pak žalovanému neměl být úvěr vůbec poskytnut. Z tohoto důvodu se odvolací soud ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, proto je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž k neplatnosti smlouvy přihlíží soud i bez návrhu (§ 588 o. z.).

9. Zcela správně pak okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že nárok žalobkyně by bylo možno posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí o. z. Z obsahu spisu vyplývá, že soud vyzval žalobkyni, aby doplnila své žalobní tvrzení o tom, jakou částku konkrétně za celou dobu žalovaný vyčerpal, jaké částky uhradil, a na co byly jednotlivé platby žalovaného započteny. Žalobkyně na výzvu ze strany okresního soudu doložila soudu výpisy z účtu za celou dobu trvání úvěru v počtu 138 stran a jednoduchým nahlédnutím nebylo možno zjistit, jakým konkrétním způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že dlužná částka představuje jistinu 17.586,30 Kč, úrok částku 2.909,36 Kč a úrok z prodlení částku 3.251,99 Kč. Odvolacímu soudu je znám soudy zastávaný názor akceptující jako výjimečný postup zprostředkované splnění povinnosti tvrzení odkazem na konkrétní listinu, která je účastníkem připojena k žalobě a výslovně na ni odkázáno Nejvyšší soud tento názor vyslovil např. v rozsudku 3 Cdon 370/1996 a navázal na ni také v pozdějších rozhodnutích, např. sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, 21 Cdo 2725/2007, přičemž vždy zdůrazňoval výjimečnost aplikace tohoto postupu a nutnost výslovného odkazu na obsah listiny. Meze restriktivní aplikace je nutno spatřovat v naplnění specifických okolností, za nichž není racionálního důvodu požadovat po žalobkyni, aby opisovala rozsáhlejší množství údajů obsažených v konkrétním listinném důkazním prostředku, které z něj zřetelně a jednoznačně vyplývají. Taková situace však v dané věci nenastala.

10. Nelze přehlédnout také tu skutečnost, že žalobkyně v odvolání tvrdila, že dle výpisů z účtu žalovaného je zcela seznatelné, že vyčerpaná částka bez úroků činila 10.748,92 Kč, avšak tato částka neodpovídá tvrzení žalobkyně v žalobě a také sestavě na č. l.

23. Pokud se týká částky 800 Kč za vedení účtu, tak se jedná o nový nárok, k němuž nemůže odvolací soud přihlédnout s ohledem na ust. § 216 odst. 2 o. s. ř. V daném případě tedy nelze vyhovět žalobě ani z hlediska vydání bezdůvodného obohacení, a proto byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen včetně nákladového výroku.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobkyně byla v odvolacím řízení neúspěšná a že žalovanému prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.