8 Co 16/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 44.462,57 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 10. 2024, č. j. 23 C 306/2024-48,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24.126,99 Kč za dobu od 7. 1. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24.126,99 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 29. 4. 2024 do 6. 1. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně od 7. 1. 2025 do zaplacení z částky 24.126,99 Kč se rozsudek potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 20.335,58 Kč, úroku ve výši 4.270,11 Kč a dále ve výši 22,70 % ročně z částky 41.727,57 Kč za dobu od 24. 6. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 171,13 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 44.462,57 Kč za dobu od 27. 3. 2024 do zaplacení. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24.126,99 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřela s žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou dne , Anonymizováno, , jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala dne 11. 8. 2021 bezhotovostně převodem peněžních prostředků na její běžný bankovní účet a zavázala se splácet tuto částku v měsíčních splátkách po 1.404,17 Kč. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky a původní věřitel oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 6. 2023 zesplatnil úvěr s příslušenstvím ke dni 23. 6. 2023 a vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2024 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Toto bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 2. 4. 2024.

3. Okresní soud skutková zjištění podřadil pod ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že daná smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když informace o jejich majetkových poměrech získal přímo od žalované, kdy žalovaná deklarovala v žádosti průměrný čistý příjem ve výši 20.016 Kč, pracovní poměr na dobu neurčitou. Tato skutečnost nebyla doložena žádnými důkazy, žalovaná zároveň uvedla, že má výdaje 0 Kč, což je velmi nevěrohodné. Okresní soud proto přiznal žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení jako rozdíl mezi vyplacenou částkou 50.000 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 25.873,01 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky ohledně splatnosti a žalovaná se v době vydání rozhodnutí nemohla dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (viz NS ČR 33 Cdo 3675/2021).

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání proti odstavci I. výroku a domáhala se jeho změny tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.126,99 Kč od 29. 4. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2024, které jí bylo odesláno dne 15. 4. 2024 a nejpozději třetí den po odeslání se výzva ke splnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 29. 4. 2024 žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaná měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila a v řízení před soudem prvého stupně ani netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně je doložil. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023 v obdobné věci a dále uvedla, že stejného názoru je pak konstantně většina odvolacích soudů, naposledy Krajský soud v Brně dne 25. 4. 2024 pod č. j. 27 C 71/2023-153 a rovněž Krajský soud v Ostravě ve věci č. j. 15 Co 54/2023-80.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když nejsou odvolatelem zpochybňována a stejně tak není zpochybňován závěr, že žalobkyni náleží nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované.

8. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Okresní soud správně po právní stránce posoudil, že žalobkyni nenáleží úrok z prodlení za situace, kdy nebyla mezi stranami dohodnuta splatnost pohledávky. V tomto případě ji určil soud do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když žalovaná se tak v době vydání rozhodnutí nemohla dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu. Správně pak poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí), je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.

10. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě upravující vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. o. s. u. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

11. S ohledem na shora uvedené, má odvolací soud za to, že okresní soud nepochybil, pokud dovodil, že splatnost zbývající části jistiny doposud nenastala a nemohl tak žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Až marným uplynutím této lhůty, tj. lhůty tří dnů od právní moci rozsudku, se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se zaplacením dluhu a až tehdy může žalobkyně požadovat úrok z prodlení. Splatnost tak v daném případě stanovil soud.

12. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem odvolatelky, že pokud žalovaná netvrdila, jaké jsou její možnosti splnit uvedený dluh a k tomu nenavrhla důkazy, pak měl být žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení již od doby, kdy byla žalovaná k zaplacení dluhu vyzvána, tj. od 29. 4. 2024. Naopak má odvolací soud za to, že je to žalobkyně, která má povinnost tvrzení a důkazní, že již v té době byla žalovaná schopna dluh splnit, což však žalobkyně nedokládá žádnými důkazy. Byla to právě žalobkyně, která způsobila neplatnost dané smlouvy, neboť řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Sankcí za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost je, že má pouze nárok na nesplacenou jistinu bez dalších úroků. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí „splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka dluh platit“. Je tak věcí soudu, jak stanoví splatnost v daném případě, když žalobkyně neprokazuje, že je žalovaná schopna platit již od výzvy a kdy je žalovaná zcela nečinná. V tomto směru má odvolací soud za to, že se nejedná o neúměrné zvýhodnění dlužníka na úrok věřitele, pokud sám soud stanoví splatnost, když jak je shora uvedeno, žalobkyně nese odpovědnost za to, že daná úvěrová smlouva je neplatná, neboť nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně zaplacení částky požadovala na základě smlouvy, nikoliv na základě předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost pak byla zjištěna až soudem a poté, co soud sdělil žalobkyni, resp. rovněž žalované svůj právní názor, že smlouva je absolutně neplatná, pak mohla žalovaná tvrdit a prokazovat, na kolik je v jejich schopnostech a možnostech jistinu vrátit, nikoliv dříve.

13. Jestliže soud stanovil povinnost žalované zaplatit dluh do tří dnů od právní moci rozsudku, až poté, co žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, je v prodlení. V tomto případě byl rozsudek žalované uložen u pošty dne 5. 12. 2024. Fikce doručení nastala po deseti dnech, tedy 15. 12. 2024. Tento den připadl na neděli, k doručení došlo 16. 12. 2024. Od následujícího dne začala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání, která skončila dne 31. 12. 2024 a rozsudek nabyl právní moci dne 1. 1. 2025. Žalovaná měla plnit do tří dnů, tedy do 4. 1. 2025, tento den však připadl na sobotu, plnit tak měla do 6. 1. 2025 a pokud dluh neuhradila, od 7. 1. 2025, je v prodlení a od tohoto data odvolací soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12 % a v tomto směru tak změnil rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. Ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 29. 4. 2024 do 6. 1. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně od 7. 1. 2025 do zaplacení z částky 24.126,99 Kč byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen.

14. Odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů v souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Jak v řízení před soudem prvého, tak před soudem druhého stupně byla žalobkyně tak v převážné míře neúspěšná, žalované žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.