8 Co 163/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: jméno zainteresované společnosti , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem advokát sídlem adresa zástupce zainteresované společnosti proti žalovanému: jméno zainteresované společnosti , IČO IČO zainteresované společnosti sídlem adresa zastoupený advokátem advokát sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o přezkoumání výpovědi z nájmu k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, ze dne 9. 5. 2024, č. j. 9 C 117/2023-73,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 8.566 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že výpověď z nájmu prostor sloužících k podnikání, a to pozemku p. č. , číslo, , na kterém stojí budova č. p. , číslo, , a pozemku p. č. , číslo, , vše v k. ú. i obci , obec, , sepsaná žalovaným dne 27. 4. 2023 a doručená žalobkyni téhož dne, je neoprávněná (odstavec I. výroku) a dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27.592 Kč (odstavec II. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku, podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a jemu budou přiznány náklady řízení.

3. Namítal, že pokud okresní soud ve věci uzavřel, že e-mailem ze dne 13. 7. 2020 provedla žalobkyně jednostranný zápočet přeplatku vzniklého z nesprávně účtovaného DPH za roky 2018 až 2020 na dlužné nájemné, jak jí bylo vyúčtováno fakturami za měsíce květen, červen a červenec 2020, a že zde tedy není dán výpovědní důvod ve smyslu čl. VI. Smlouvy uzavřené dne 18. 5. 2018 spočívají v prodlení nájemce (žalobkyně) s placením nájmu po dobu delší než jeden měsíc, pak takovýto jeho závěr není správný. Předmětný e-mail v prvé řadě nebyl podepsán statutárním zástupcem žalobkyně, rovněž pak byl odeslán ze soukromé adresy osoby , jméno FO, , a nikoliv z firemní adresy nájemce a především neobsahoval právní jednání, které by bylo možno vyložit jako jednostranný zápočet. V uvedeném e-mailu bylo výslovně uvedeno, že je žádáno započtení přeplatku na faktury za měsíc květen, červen a částečně červenec 2020. Takovéto právní jednání nelze vyložit jinak, než jako návrh dohody o zápočtu, a nikoliv jako jednostranný zápočet. K žádné dohodě následně mezi žalobkyní a žalovaným o zápočtu pak nedošlo. Navíc žalovaný následně předmětný přeplatek na DPH započetl na úplně jiné své pohledávky, které v té době považoval za pravé, a to přípisem ze dne 28. 7. 2020. Ani sama žalobkyně e-mail ze dne 13. 7. 2020 nepovažovala za jednostranný zápočet, o čemž svědčí její následné jednání, kdy přeplatek na DPH fakturou ze dne 26. 8. 2020, doručenou žalovanému dne 31. 8. 2020, započítává na konkrétní faktury žalovaného , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Navíc z obsahu e-mailu ze dne 13. 7. 2020 nelze ani seznat, na jaké konkrétní faktury žalobkyně navrhuje zápočet provést, resp. není zde uvedeno, že by se mělo jednat o faktury za nájem, což je pro rozhodnutí v této věci zásadní. Nadto žalovaný výpovědní důvod ze smlouvy uzavřené dne 18. 5. 2018 spatřoval a dosud spatřuje v nezaplacení nájmu za měsíc červenec 2020. Jestliže v e-mailu ze dne 13. 7. 2020 je uvedeno, že žalobkyně navrhuje započtení i částečně na fakturu za měsíc červenec, pak i kdyby se jednalo o perfektní jednostranný zápočet, tak není možné uzavřít, že došlo k započtení na celý nájem za měsíc červenec roku 2020. Pokud pak okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že výpověď z nájmu ze strany žalovaného je pokusem o zneužití práva či samotným zneužitím práva, které má spočívat v tom, že žalovaný podal výpověď až skoro po třech letech, kdy byl výpovědní důvod naplněn a že žalovaný žalobkyni před podáním výpovědi nezaslal upomínku, kterou by ji upozornil na dluh, jeho argumentace si jednak protiřečí a jednak takovéto úvahy nemají oporu v zákoně, neboť právo na podání výpovědi se nepromlčuje a rozhodující skutečností je tak pouze existence naplnění výpovědního důvodu a jeho trvání v době doručení výpovědi, což bylo v tomto případě splněno. Neexistuje pak ani žádná povinnost žalovaného upomínat žalobkyni na plnění její smluvní povinnosti, zvlášť v situaci, kdy se jedná o právnickou osobu, společnost s ručením omezeným, u které se předpokládá existence vysokých standardů řízení společnost a vnitřní kontroly. S absencí upomínky není spojen ani zánik práva na uplatnění výpovědi. Navíc žalovaný upomínku žalobkyni zaslal, což okresní soud konstatuje v bodě 19. odůvodnění rozsudku.

4. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Měla za to, že soud prvního stupně se již v odůvodnění rozsudku dostatečným způsobem vypořádal se všemi námitkami, které nyní žalovaný uvádí opětovně ve svém odvolání. Napadený rozsudek tak obstojí jak z právního hlediska, tak při vyhodnocování všech důkazů, které v této věci byly soudem prvního stupně provedeny. Soud prvního stupně se správně vypořádal se zápočtem domnělých dlužných nájmů ze měsíce květen, červen a červenec 2020, když sporný nájem „za červenec 2020“ byl uplatňován žalovaným v době, kdy již měl dlouhodobě na svém účtu přeplatek žalobkyně na DPH za roky 2018 a 2019 ve výši 14.961,45 Kč. Soud prvního stupně se rovněž dostatečným způsobem vypořádal s problematikou započtení všech pohledávek, a to především v bodech 38. až 47. odůvodnění rozsudku. Žalovaný se tak paradoxně dožaduje uhrazení „dlužného nájemného“, za situace, kdy sám má doposud na položce nájemné (či přijatých plateb souvisejících s pronájem nemovitosti) nadbývající finanční prostředky vyplývající z nájemní smlouvy ze dne 18. 5. 2018, a to v částce 3.149,45 Kč.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Pokud se jedná o skutková zjištění učiněná okresním soudem, tyto zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a stejně tak tyto důkazy okresní soud vyhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Na základě hodnocení těchto důkazů dospěl okresní soud ke zcela logickým a dostačujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci, který rovněž správně právně posoudil.

7. Platí to zejména ve vztahu k závěrům ohledně uzavření smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 18. 5. 2018, na základě níž žalovaný jako pronajímatel poskytl žalobkyni jako nájemci do užívání prostor sloužící k podnikání, a to pozemek p. č. , číslo, , na kterém stojí budova č. p. , číslo, , a pozemek p. č. , číslo, , vše v katastrálním území i obci , obec, , když se jednalo o areál , Anonymizováno, ve , obec, . Nájem byl sjednán na dobu neurčitou a nájemné činilo 5.906 Kč měsíčně, přičemž bylo splatné do 20. dne daného měsíce na účet pronajímatele uvedeného v daňovém dokladu. Rovněž pak bylo sjednáno, že žalovaný může nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby ze sjednaných důvodů, kdy jedním z těchto důvodů je hrubé porušení povinností ze strany žalobkyně, zejména tím, že je přes výzvu k nápravě po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného. Vypovídaná strana má právo proti výpovědi vznést do jednoho měsíce námitky, a pokud vypovídající strana nevezme výpověď do měsíce zpět, obrátí se na soud s žádostí o určení neoprávněnosti výpovědi ve lhůtě dvou měsíců od marného uplynutí lhůty pro zpětvzetí výpovědi.

8. Pokud se jedná o sporné nájemné, pak žalobkyni bylo nájemné za květen 2020 vyúčtováno fakturou č. , Anonymizováno, , nájemné za červen 2020 vyúčtováno fakturou č. , anonymizováno, a nájemné za červenec 2020 fakturou č. , Anonymizováno9. Z nesporných tvrzení účastníků, jakož i z doložených listin (e-mail ze dne 13. 7. 2020, přípis žalovaného ze dne 9. 9. 2020) vyplynulo, že žalobkyně měla v uvedené době, tj. v červenci 2020, vůči žalovanému pohledávku v podobě přeplatku na DPH ve výši 14.961,45 Kč, kdy žalovaný nesprávně žalobkyni účtoval DPH za faktury za nájem v letech 2018 – 2019.

10. Rozhodnutím Rady , obec, bylo dne 8. 7. 2020 žalobkyni prominuto nájemné za dobu od 1. 5. 2020 do 17. 5. 2020 ve výši 3.239 Kč.

11. E-mailem ze dne 13. 7. 2020 jednatel žalobkyně sdělil žalovanému, že vzhledem ke sdělení žalovaného, že bylo nesprávně účtováno DPH za faktury za nájem v letech 2018 – 2019, žádá tímto o započtení tohoto přeplatku na faktury za měsíce květen, červen a částečně červenec 2020.

12. Dne 28. 7. 2020 žalovaný provedl částečný zápočet své tvrzené pohledávky ve výši 174.132,33 Kč vůči pohledávce žalobkyně na přeplatek na DPH v letech 2018 – 2019, nicméně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 19 C 234/2021-59, bylo pravomocně rozhodnuto tak, že započítávaná pohledávka žalovaného vůči žalobkyni neexistovala.

13. Dne 14. 8. 2020 pak žalobkyně uhradila na účet žalovaného částku 2.667 Kč s v. s. 20000299 a dne 26. 8. 2020 provedla zápočet své pohledávky za žalovaným na přeplatku DPH ve výši 12.400 Kč vůči vystaveným fakturám žalovaného č. , Anonymizováno, ve výši 5.906 Kč a , Anonymizováno, ve výši 5.906 Kč, kdy s ohledem na komunikaci ve věci (srov přípis žalovaného ze dne 9. 9. 2020) je zjevné, že pohledávkou vyúčtovanou fakturou č. , Anonymizováno, je míněna pohledávka za nájemné za červenec 2020, vyúčtované ve skutečnosti fakturou č. , anonymizováno14. Dne 27. 4. 2023 zaslal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu, kterou odůvodnil tak, že přes upomínku zaslanou dne 17. 8. 2020 žalobkyně doposud neuhradila nájemné za červenec 2020, které jí bylo vyúčtováno fakturou č. , anonymizováno, ze dne 7. 7. 2020. Žalobkyně podala proti výpovědi dne 18. 5. 2023 námitky, které žalovaný neuznal přípisem ze dne 21. 6. 2023.

15. Pokud se jedná o právní hodnocení zjištěného skutkového stavu, pak okresní soud nepochybil, pokud vycházel z ust. § 2312 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když ve věci bylo nutno vyjít ze smluvního ujednání obsaženého ve smlouvě o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 18. 5. 2018, kdy účastníci si jako jeden z důvodů pro výpověď smlouvy ujednali hrubé porušení povinností ze strany nájemce, zejména tím, že je přes výzvu k nápravě po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného. Zároveň si pak sjednali postup vznesení námitek proti výpovědi a možnost podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi, kdy s ohledem na prokázaný skutkový stav (jak uvedeno shora pod body 7. a 14. odůvodnění) je zjevné, že žalobkyně uvedený postup dodržela a žaloba byla z její strany podána včas.

16. Na daném místě se tak okresní soud dále správně zabýval otázkou, zda bylo ze strany žalobkyně uhrazeno nájemné za červenec 2020 či nikoliv, neboť toto byl, s přihlédnutím k obsahu výpovědi z nájmu, jediný důvod svědčící pro její oprávněnost.

17. Z provedeného dokazování v této souvislosti vyplynulo, že žalobkyně měla v uvedené době, tj. v červenci 2020, vůči žalovanému pohledávku v podobě přeplatku na DPH ve výši 14.961,45 Kč, kdy žalovaný nesprávně žalobkyni účtoval DPH za faktury za nájem v letech 2018 – 2019. Naopak žalovaný měl vůči žalobkyni pohledávky z neuhrazeného nájmu za měsíce květen 2020, červen 2020 a červenec 2020.

18. Žalobkyně pak e-mailem ze dne 13. 7. 2020 sdělila žalovanému, že žádá, aby přeplatek vzniklý z nesprávně účtovaného DPH za roky 2018 a 2019, o kterém se dozvěděla ze sdělení žalovaného, byl započten na faktury za měsíce květen, červen a částečně červenec 2020.

19. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně, za to, že toto jednání žalobkyně je nutno posoudit jako platný úkon započtení, když vůle jednajícího (jednatele žalobkyně) byla v e-mailové korespondenci vyjádřena dostatečně určitě a srozumitelně s cílem uhrazení nájemného ze smlouvy ze dne 18. 5. 2018 za měsíce květen 2020 až červenec 2020, přičemž je nutno zdůraznit, že zákon pro provedení zápočtu žádnou formu nepředepisuje (§ 1982 občanského zákoníku), a že byly započítávány vzájemně dospělé pohledávky, když žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo požadovat uhrazení přeplatku DPH. V této souvislosti neobstojí ani odvolací námitky žalovaného, že v daném úkonu nejsou přesně označeny pohledávky z nájemného jednotlivými fakturami, neboť jiné pohledávky z nájmu mezi sebou účastníci neměli. S přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo a co muselo být účastníkům známo k datu takovéhoto provedení zápočtu, je pak zjevné, že tímto jednáním zanikly pohledávky žalovaného v rozsahu, v jakém se kryly s pohledávkou žalobkyně, tj. v rozsahu zbylého dlužného nájemného za květen 2020 ve výši 2.667 Kč (když již dne 8. 7. 2020 bylo radou města prominuto žalobci nájemné za květen 2020 ve výši 3.239 Kč) a za červen 2020 ve výši 5.906 Kč = 8.573 Kč a ze zbytku ve výši 6.388,45 bylo uhrazeno také nájemné za červenec 2020.

20. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na provedený zápočet nijak nereagoval, resp. následně dne 28. 7. 2020 provedl vlastní zápočet pohledávky žalobkyně na svou neexistující pohledávku, je pak jednání žalobkyně ze dne 14. 8. 2020, spočívající v úhradě části dlužného nájemného za květen 2020 a provedení opětovného zápočtu vlastní pohledávky na vrácení přeplatku DPH na dlužné nájemné za měsíce červen a červenec 2020, zcela pochopitelné. Nicméně ani jeden z následně provedených zápočtů nemůže být právně účinný, když pohledávky z dlužného nájemného zanikly již dříve na základě platně provedeného zápočtu ze dne 13. 7. 2020.

21. V neposlední řadě pak odvolací soud přitakává i závěrům okresního soudu týkající se nepoctivosti jednání žalovaného ve smyslu ust. § 8 občanského zákoníku, které nepožívá právní ochrany. Pokud totiž žalovaný chce dosáhnout zrušení uzavřené smlouvy tím, že dal žalobkyni výpověď z nájmu na konci dubna 2023 pro tvrzené dlužné nájemné za červenec 2020, které mu ovšem nijak nepřekáželo po dobu tří let, je zjevné jasné, že o zaplacení dlužného nájemného nejde a jediným jeho motivem bylo zbavit se žalobkyně jako nájemce. Toto jeho účelové jednání, kdy právo na nájemné pouze zneužil k prosazení svého skutečného záměru, a to dosažení ukončení nájemního vztahu, není možné posoudit vskutku jinak, než jako zneužití práva.

22. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, a to včetně nákladového výroku.

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně úspěšná i v této fázi řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně pak ve smyslu ust. § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3, písm. a) a § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tvoří odměna za 2 úkony právní služby á 2.500 Kč, a to za sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, tj. celkem 5.000 Kč, dále 2x paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému úkonu á 300 Kč (§ 13 téže vyhlášky), náhrada jízdného na trase , adresa, a zpět ve výši 1.079 Kč (jízda vozidlem Mazda 6 RZ , SPZ, při ujetí 128 km, spotřebě 7,4 l benzinu 95 okt na 100 km, ceně 38,20 Kč/l a amortizaci 5,60 Kč na 1 km) dle vyhl. č. 398/2023 Sb.), náhrada za ztrátu času á 100 Kč za 4 započaté půlhodiny strávené cestou v celkové výši 400 Kč a náhrada za 21% DPH ve výši 1.487 Kč. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení představuje částku 8.566 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.