8 Co 169/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zdržení se užívání pozemku k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 6. 4. 2023, č. j. 17 C 149/2022-56,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 7.728 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , jméno advokáta A, advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zdržet se užívání pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 19.655 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž se domáhal změnit rozsudek tak, aby žaloba žalobkyně byla zamítnuta, příp. navrhoval zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, pokud dospěje odvolací soud k závěru, že je nutné doplnit dokazování k otázce přístupu žalovaného k jeho pozemku. V odvolání žalovaný uvedl, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a současně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí navíc spočívá i na nesprávném právním posouzení věci. Prvostupňový soud dospěl s poukazem na judikaturu NS k závěru, že pokud se žalovaný domníval, že k přístupu na svůj pozemek používá veřejně přístupnou účelovou komunikaci, tedy komunikaci sloužící všem, nikoliv jen individuálně určeným osobám, nemohl být v oprávněné držbě práva odpovídajícího věcnému břemeni cesty. Okresní soud však opomíjí skutečnost, že byť silniční úřad, a to Městský úřad ve , adresa, , zamítl jejich společný návrh (s paní , jméno FO, ) o určení, že na pozemku p. č. , hodnota, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, stejným rozhodnutím však konstatoval ve svém výroku, že na předmětném pozemku žalobkyně se nachází (existuje) pozemní komunikace kategorie účelová komunikace veřejně nepřístupná. Z tohoto závěru silničního úřadu se podává, že předmětná cesta slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí. Pokud tedy okresní soud dovodil, že žalovaný nemohl být oprávněným držitelem práva odpovídajícího věcnému břemeni cesty, pak zcela nepochybně mohl a i nadále může parcelu žalobkyně používat jako vlastník přilehlé nemovité věci. Má tedy za to, že je na místě žalobu zamítnout právě z tohoto důvodu v případě, že se krajský soud ztotožní se závěry soudu I. stupně, zda vydržel či nikoliv služebnost cesty.

3. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když mají za to, že soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav, a věc také správně právně posoudil. Pro rozhodnutí byly důležité zejména dvě skutečnosti, a to, že žalovaný užíval předmětný pozemek v domnění, že se na něm nachází veřejná cesta, tedy nikoliv z titulu domnělého věcného břemene a dále, že žalovaný užíval pozemek mimo komunikace na základě výprosy (resp. na základě dobrých sousedských vztahů, jak uvedl ve své výpovědi), a tedy opět nikoliv z titulu domnělého věcného břemene. S ohledem na výše uvedené se žalovaný nechopil držby práva odpovídajícího věcnému břemeni a ani nebyl a ani nemohl být v dobré víře, že mu takové právo náleží. Žalobkyně má za to, že soud I. stupně zcela správně neprováděl další navržené důkazy, když ze samotného vyjádření žalovaného a z jeho výslechu bylo zřejmé, že nikdy nebyl přesvědčen o tom, že by se chopil držby nějakého věcného břemene. K tvrzení žalovaného, že žalovaný může užívat předmětný pozemek z titulu, že se na něm nachází pozemní komunikace kategorie účelová komunikace veřejně nepřístupná, žalobkyně uvedla, že kategorie pozemní komunikace – účelová komunikace veřejně nepřístupná je zbytkovou kategorií a jedná se o všechny cesty, které nespadají pod jinou kategorii. To, že je komunikace veřejně nepřístupná, vyjadřuje právě to, že k užívání takové komunikace musí mít osoba soukromoprávní titul, např. vlastnické právo, věcné břemeno, nájem apod., žalovaný však takový titul nemá. Žalovaný má přístup ke svým nemovitostem zajištěn prostřednictvím místní komunikace nacházející se na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , to znamená ani podmínka toho, že by žalovaný potřeboval komunikaci na předmětném pozemku k přístupu ke svým nemovitostem, není splněna.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že žalobkyně je mj. vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a že žalovaný je vlastníkem mj. pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Žalovaný tvrdil, že pozemek p. č. , hodnota, užívá v rozsahu 7,32 m2 od svého narození, když jeho právní předchůdci také pozemek užívali, a to jako jediný možný přístup na jeho parcelu do dvora p. č. , hodnota, , pro dovoz otopu, materiálu a zemědělské techniky. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že dne 6. 9. 2021 podal žalovaný spolu s , jméno FO, u Městského úřadu , adresa, návrh na zahájení řízení o určení existence komunikace, ve kterém se domáhali určení, že na pozemku p. č. , hodnota, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Silniční úřad návrh rozhodnutím z 24. 11. 2022 zamítl, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 12. 2022. Silniční úřad uzavřel, že zkoumaná cesta splňuje podmínky patrnosti a stálosti v terénu, slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí a zároveň tvoří spojnici k ostatním pozemním komunikacím. Uzavřel, že nemohl být naplněn znak souhlasu vlastníka s obecným užíváním, neboť bylo zjištěno, že pozemní komunikace neslouží široké veřejnosti, ale pouze úzkému okruhu osob – vlastníkům přilehlých pozemků. Nadto je pozemek zatížen věcným břemenem ve prospěch úzkého okruhu osob, dle spisu správního úřadu se jedná o pozemky ve vlastnictví paní , jméno FO, . Zároveň silniční úřad konstatoval, že v dané lokalitě existují i jiné komunikační alternativy přístupu. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že žalobci vyzývali žalovaného ke zdržení se užívání předmětného pozemku, na což žalovaný reagoval sdělením, že výzvu nedodrží, neboť k užívané části pozemku vydržel služebnost průchodu a průjezdu.

6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud věc posoudil správně i po právní stránce.

7. Podle ust. § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

8. Podle ust. § 1260 odst. 1 věty prvé o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena.

9. Podle ust. § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

10. Podle ust. § 1095 o. z. uplynula-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

11. Podle ust. § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

12. Podle ust. § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

13. Podle odst. 2 téhož právního ustanovení jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

14. Podle ust. § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

15. Podle ust. § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

16. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry okresního soudu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému svědčilo jakékoliv oprávnění k užívání pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Žalovaný jednak tvrdil, že dlouhodobě část pozemku p. č. , hodnota, užívá, stejně tak užívali tuto část pozemku i jeho předci, kteří bydleli stejně jako on v domě č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , hodnota, , a že došlo k nabytí služebnosti vydržením a dále tvrdil, že i kdyby spornou částku pozemku nevydržel, má právo užívat spornou část pozemku z toho důvodu, že se jedná o veřejně nepřístupnou účelovou komunikaci, která slouží k přístupu majitelů přilehlých pozemků a žalovaný ji nezbytně potřebuje, aby se mohl dostat na zadní část pozemku p. č. , hodnota, .

17. K vydržení služebnosti dle ust. § 1260 o. z. se vyžaduje podle § 1090 odst. 1 o. z. pravost držby a dále, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačoval ke vzniku služebnosti. Pro mimořádné vydržení pak není nutné prokázat právní důvod, ale je nutné prokázat držbu práva cesty po dobu 20 let a zároveň nesmí být prokázán nepoctivý úmysl držitele. Pouhé chování držitele, v tomto případě žalovaného, který projížděl přes předmětný pozemek, ještě neznamená, že je držitelem tohoto práva. Jednalo se o výprosu. Poctivou držbu pak je třeba odlišovat od svolení vlastníka věci s užíváním. Skutečnost, že žalovaný užíval cizí pozemek se souhlasem vlastníka, byť na dlouhou dobu, nevede k závěru, že je žalovaný poctivým držitelem. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, na základě tvrzení, že část pozemku p. č. , hodnota, dlouhodobě užíval jako veřejnou cestu, pak nemohl užívat pozemek žalobkyně v přesvědčení, že mu takové věcné právo náleží. V tomto směru správně soud I. stupně odkázal na judikaturu NS ČR.

18. Pokud žalovaný tvrdí, že spornou část pozemku p. č. , hodnota, užívá z toho důvodu, že se jedná o cestu, která slouží vlastníkům přilehlých pozemků, jak mj. vyplývá z rozhodnutí silničního úřadu, pak dle názoru odvolacího soudu zde chybí zásadní podmínky pro užívání sporné části předmětného pozemku. Z judikatury NS ČR i Ústavního soudu, např. z rozhodnutí 22 Cdo 2178/2012, 22 Cdo 4955/2015, II. ÚS 268/2006, mj. vyplývá, že v případě užívání pozemku jako účelové komunikace dochází k omezení vlastnického práva vlastníka pozemku, a to bez náhrady. Proto je užívání takového pozemku podmíněno souhlasem vlastníka pozemku a existencí naléhavé komunikační potřeby. V předmětné věci žalobkyně nesouhlasí s užíváním pozemku p. č. , hodnota, žalovaným. Z fotodokumentace založené ve spise, i z ortofotomapy zcela jasně vyplývá, že od okraje plotu k hranici pozemku žalobkyně je 2,40 m, v jiných místech skoro 4 m. Pokud žalovaný postavil v těchto místech plot, příp. boudu pro psa, sám si tak zúžil možnost přístupu k pozemku parc. č. , hodnota, . Také silniční úřad vycházel z toho, že existují jiné komunikační alternativy přístupu.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, a že žalovaný neoprávněně zasahuje do jejího vlastnického práva k tomuto pozemku, okresní soud správně žalobě vyhověl.

20. Soud I. stupně se také správně vypořádal s tím, proč neprováděl další dokazování.

21. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jakožto věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodněn úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení. Z tohoto důvodu jí byly přiznány náklady za právní zastoupení, a to odměna za vyjádření k odvolání žalovaného, kdy zástupce v té době zastupoval dva žalobce, takže odměna činí dle § 12 odst. 4 částku 2.400 Kč, dále má nárok na odměnu u odvolacího jednání ve výši 1.500 Kč (§ 9 odst. 1) advokátního tarifu, dále má nárok na 2 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a na cestovné k jednání ze , adresa, a zpět autem , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě paliva 4,7 l/100 km, vyhláškové ceně benzínu 35,80 Kč/l a paušální náhrady 5,80 Kč/km, tj. 1.287 Kč a dále má nárok na náhradu za promeškaný čas za 6 půlhodin á 100 Kč, tj. 600 Kč, a na 21% DPH z těchto částek, což je 1.341 Kč. Celkem tak představují náklady odvolacího řízení částku 7.728 Kč. Odvolací soud podotýká, že přiznal úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení tak, jak ji vyúčtoval její zástupce, tedy podle advokátního tarifu platného do 31. 12. 2024.