8 Co 178/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o ochranu držby k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 22. 7. 2025, č. j. 117 C 226/2025-104,

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6.655 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Usnesením v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se zásahu do držby movitých věcí nacházejících se v budově bez č. p. / č. e., zemědělská stavba, jenž je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, a dále ve venkovních prostorech o výměře 100 m², které jsou součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , manipulační plocha, zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm , Anonymizováno, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , které žalobkyně v minulosti užívala na základě Nájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobkyní jakožto nájemcem a žalovanou jakožto pronajímatelem, ve znění jejich pozdějších dodatků, zejména dodatku č. 1 ze dne 30. července 2024, , Anonymizováno, a na stanovení povinnosti žalované uvést držbu v předešlý stav vydáním předmětných movitých věcí, , Anonymizováno, , žalobkyni (odstavec I. výroku. Dále rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 6.655 Kč (odstavec II. výroku).

2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, když se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Na rozdíl od závěrů okresního soudu měla za to, že ve věci prokázala poslední pokojný stav, tj. svou držbu, i to, že ji žalovaná ruší. O tom, jaké konkrétní movité věci se nachází v předmětných nemovitostech, nemůže být pochyb s ohledem na skutečnost, že sama žalovaná v rámci vyrozumění o uplatnění zadržovacího práva, a dále ve svém vyjádření k podané žalobě potvrdila, že se v předmětných nemovitostech nachází právě movité věci uvedené v petitu žalobního návrhu. Žalovaná pak sama potvrdila, že narušila držbu žalobkyně a primárně se brání žalobě tvrzením, že uplatnila zadržovací právo k předmětným movitým věcem jako zákonem přiznané právo k zajištění jejích údajných splatných pohledávek vůči žalobkyni. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že zadržovací právo dle ustanovení § 2234 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), lze uplatnit výhradně k zajištění splatných pohledávek, které vyplývají přímo z nájemního vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem a nikoli z jakéhokoliv jiného vztahu (srov. rozsudek NS ČR 26 Cdo 2397/2024), což objektivně žalovaná nemá. Zadržovací právo má akcesorickou povahu, bez zajišťované pohledávky nemůže existovat a při jejím zániku zaniká. S ohledem na okolnosti celé kauzy, prokázané rozsáhlou komunikací mezi účastníky řízení, je nutno dospět k závěru, že zadržovací právo (jak dle ustanovení § 2234 o. z., tak dle ustanovení § 1395 obč. z.) žalovaná uplatnila dne , datum, , tedy ještě v době existence a trvání nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou č. , číslo, ze dne , datum, , který skončil až dne , datum, . Jelikož platí, že věřitel může zadržet cizí movitou věc – jak vyplývá z ustanovení § 1396 odst. 1 obč. z. (a contrario) – jen tehdy, má-li ji u sebe „právem“, tedy (řečeno jinak) má-li ji ve své detenci, kterou získal na základě smlouvy nebo jiného právního důvodu, tj. v oprávněné detenci (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3926/2020) a předpokladem pro to, aby věřitel měl věc, kterou hodlá zadržet, u sebe právem, je existence právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, na jehož základě se věc dostala do moci věřitele, nelze považovat právní jednání žalované, tedy uplatnění zadržovacího práva dle ustanovení § 1395 obč. z. za platné a právně závazné, neboť v době jeho uplatnění zcela jistě neměla movité věci v oprávněné detenci. Nadto dle názoru žalobkyně v řízení o ochraně rušené držby není možné k zadržovacímu právu přihlížet, jelikož se v tomto řízení dle ustanovení § 178 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění předpisů pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), soud omezí jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení a k ničemu dalšímu nepřihlíží. Není-li významnou (petitorní) námitka rušitele, že je vlastníkem věcí, pak nemůže být zásadní ani (rovněž petitorní) námitka, že rušitel je jako věřitel oprávněn movité věci, které má u sebe, zadržet k zajištění splatného dluhu. Posouzení, zda jsou splněny podmínky pro uplatnění zadržovacího práva, by si totiž vyžádalo zkoumání celé řady (mezi účastníky zjevně sporných – žalobkyně odmítá existenci pohledávek žalované, které byly podkladem pro uplatnění zadržovacího práva) právních otázek, k tomu však soud v posesorním řízení není oprávněn. Žalovaná je tak povinna své nároky uplatnit v případném petitorním řízení.

3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Argumentovala, že ve svém přípisu ze dne 28. 5. 2025, ani ve vyjádření k žalobě nepotvrdila specifikaci movitých věcí, které se v předmětných nemovitostech mají nacházet. V přípisu ze dne 28. 5. 2025, kterým uplatnila zadržovací právo, uvedla, že předmětem zadržení je „veškerý , Anonymizováno, uskladněný v předmětné hale, a který by podle našich informací měl zahrnovat následující materiály“. Z předmětného přípisu je tak zcela zřejmé, že žalovaná neví, jaké materiály se v předmětné hale ke dni vyhotovení tohoto přípisu nacházely, a proto zadržela „veškerý , Anonymizováno, “ s tím, že vyjmenovala materiály, které se podle jejího vědomí v hale nacházely v červnu 2024 (tj. o rok dříve), kdy byla naposledy provedena inventarizace těchto materiálů za účasti žalované. Žalobkyně své vlastnické právo k předmětnému materiálu v řízení v prvním stupni dále prokazovala „primárními účetními doklady“ – fakturami vystavenými na žalobkyni jako kupujícího jejími obchodními partnery jako prodávajícími v období od ledna 2023 do června 2024. Důkazní hodnotu těchto listin ovšem sama žalobkyně v žalobě zpochybnila tvrzením, že „daný materiál je svou povahou rychloobrátkovým zbožím … a proto množství materiálu v předkládaných primárních účetních dokladech neodpovídá množství daného materiálu, které se aktuálně nachází v prostorech vlastněných žalovanou“. Žalované se navíc mezitím podařilo také zjistit, že žalobkyně (až na výjimky) veškerý materiál, jehož nabytí dokládá předloženými fakturami dodavatelů, obratem přeprodávala společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , resp. v několika případech také společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (nově působící pod firmou , právnická osoba, , sídlem , adresa, . Obdobně žalobkyně obratem přeprodávala také ostatní materiál, jehož údajnou držbu prokazuje „primárními účetními doklady“. Žalobkyně tedy nemůže být vlastníkem veškerého v žalobě uváděného materiálu. Závěr prvoinstančního soudu, že žalobkyně (blíže neoznačeným přehledem datovaným rok nazpět a fakturami z období ledna 2023 až června 2024, tedy opět déle než rok starými) neprokázala poslední pokojný́ stav, je zcela na místě. Námitka žalobkyně, že v době uplatnění zadržovacího práva neměla splatnou pohledávku ze vzájemného nájemního vztahu, neodpovídá skutečnosti. Sama žalobkyně totiž existenci splatných pohledávek z dotčeného nájemního vztahu v žalobě potvrdila, a tedy tyto pohledávky logicky musely v době uplatnění zadržovacího práva existovat. Kromě toho žalovaná měla (a nadále má) další pohledávky (z jiného nájemního vztahu, jakož i z dalších právních důvodů), jejichž existenci žalobkyně taktéž připustila ve vzájemné e-mailové komunikaci mezi právními zástupci účastníků z 26. 5. 2025 a 27. 5. 2025. Není pak správný́ názor žalobkyně, že žalovaná nebyla oprávněna materiál, nacházející se uvnitř jejího areálu, zadržet k zajištění pohledávek z jiného než vzájemného nájemního vztahu. Možnost uplatnění zadržovacího práva ze strany pronajímatele i ve vztahu k jiným pohledávkám připouští Nejvyšší soud v (žalobkyní jinak citovaném) rozsudku ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 26 Cdo 2397/2024. Nedůvodnou je podle názoru žalované také námitka, že v řízení o ochraně rušené držby není možné přihlížet k zadržovacímu právu, neboť toto je součástí posouzení otázky, zda rušení držby je svémocné (bezprávné) či nikoliv ve smyslu ust. § 178 o. s. ř.

4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Pokud se jedná o skutkový stav věci, odvolací soud na daném místě ve shodě s okresním soudem konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, , č. , hodnota, , uzavřené s žalovanou jako pronajímatelem, užívala od 1. 4. 2023 pro účely svého podnikání prostor sloužící k podnikání v budově (hale) na pozemku p. č. , Anonymizováno, o rozloze 300 m² a venkovní prostory na pozemku p. č. , Anonymizováno, o rozloze 100 m², zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Nájemné bylo sjednáno ve výši 29.600 Kč měsíčně bez DPH se splatností na podkladě daňového dokladu. Pro případ prodlení s úhradou nájemného byla sjednána povinnost žalobkyně zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to do 5 dnů od doplacení, přičemž trvá-li prodlení déle než 5 dní, byla dále povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý týden prodlení, a to do 5 dnů od doplacení (čl. 7, bod 1 nájemní smlouvy). Dne 16. 4. 2024 žalovaná nájemní smlouvu vypověděla s tím, že výpovědní doba končí k 31. 5. 2024 (srov. nájemní smlouva č. , hodnota, , výpověď z nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 16. 4. 2024 včetně přílohy č. , hodnota, ). Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě uzavřeném dne 30. 7. 2024 se žalobkyně a žalovaná dohodly, že předmětný nájemní vztah skončí ke dni 31. 5. 2025. K tomuto datu se žalobkyně zavázala předmět nájmu vyklidit a vyklizený předat žalované (srov. nájemní smlouva ze dne 31. 3. 2023, ve znění dodatku ze dne 30. 7. 2024). Dne 28. 5. 2025 vyrozuměla žalovaná žalobkyni, že uplatnila zadržovací právo na movité věci nacházející se v areálu žalované na adrese , adresa, , v hale č. , hodnota, , kdy předmětem zadržení je veškerý , Anonymizováno, uskladněný v předmětné hale, a který by podle informací žalované měl zahrnovat materiály dle uvedené tabulky, která odpovídá soupisu materiálu uvedeného žalobkyní k žalobě. Důvodem zadržení bylo zajištění úhrady pohledávek žalované vůči žalobkyni, které k uvedenému dni činily celkem 4.616.198,44 Kč, kdy se jednalo o pohledávky na úhradu dlužného nájemného a souvisejících služeb dle nájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2023 (83.732,97 Kč) a nájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2023 (1.690.739,10 Kč), celkem 1.774.472,07 Kč (uveden je přehled jednotlivých faktur), pohledávky na úhradu ceny dopravy prováděné společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , v období červen 2023 až leden 2024, které byly smlouvou ze dne 27. 11. 2024 postoupeny původním věřitelem na žalovanou a k danému dni činí 1.134.698,07 Kč (uveden je přehled jednotlivých faktur) a pohledávky za , Anonymizováno, , který žalobkyni dodala společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , které byly původním věřitelem taktéž postoupeny na žalovanou smlouvou ze dne 27. 11. 2024, a k danému dni činí 1.707.028,30 Kč (uveden je přehled jednotlivých faktur – srov. vyrozumění o uplatnění zadržovacího práva ze dne 28. 5. 2025 včetně dodejky, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 11. 2024 a doručenky datové zprávy, faktury č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, ,). Dne 29. 5. 2025 nebyl zástupcem žalované umožněn zástupci žalobkyně vstup do areálu, v němž se pronajaté prostory nacházely (srov. čestné prohlášení , jméno FO, ze dne 29. 5. 2025). Před podáním žaloby žalobkyně dne 7. 7. 2025 uhradila žalované nájemné v částce 61.765,46 Kč s tím, že žalovaná potvrdila, že v minulosti vystavila žalobkyni opravné účetní doklady na částky 11.898,49 Kč a 10.069,02 Kč (srov. nesporná tvrzení účastníků).

6. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

7. Podle § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

8. Podle § 1395 odst. 1 o. z., kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.

9. Podle § 2234 o. z. má pronajímatel právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní.

10. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

11. Shora zjištěný skutkový stav je dostačující pro správný závěr okresního soudu v tom směru, že byly splněny podmínky pro projednání věci, když žalobní návrh byl ze strany žalobkyně podán v zachované 6týdenní lhůtě ve smyslu ust. § 1008 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když žalobkyně prokázala, že se o zásahu do jejího práva ze strany žalované dozvěděla dne 28. 5. 2025, přičemž žalobu podala dne 7. 7. 2025. Rovněž pak je nutno uzavřít, že žalobkyně v řízení prokázala držbu svého práva spočívající v užívání dotčené nemovitosti a , Anonymizováno, v ní uskladněného a pokojný výkon této držby. Žalovaná pak držbu žalobkyně nejpozději od 28. 5. 2025 ruší tak, že jednostranným právním jednáním, které bylo žalobkyni téhož dne doručeno, uplatnila k uvedenému , Anonymizováno, zadržovací právo z důvodu existence splatných pohledávek za žalobkyní a brání jí v nakládání s ním.

12. V této souvislosti je třeba uvést, že smyslem žaloby z rušené držby není ochrana hmotného práva svědčícího straně žalobce, nýbrž ochrana pokojného stavu (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4115/2011). Obecný soud proto nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Pro úspěšnost žaloby je nutné, aby žalobce prokázal, že je držitelem práva, které žalovaný ruší. Obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. Aby byl žalobce s žalobou úspěšný, musí prokázat jen to, že byl držitelem práva (že je před zásahem žalovaného pokojně vykonával) a že toto právo žalovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí (§ 154 o. s. ř.) ruší. Žalobce pak unese důkazní břemeno, prokáže-li existenci držby sporného práva, rušení práva žalovaným a reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnu. Žalovaný nicméně může popírat svémocnost zásahu. Může totiž mít především veřejnoprávní důvody k rušení (legální věcná břemena, právo zadržet cizí věc, právo provést domovní prohlídku, výkon civilního soudního rozhodnutí apod.), nebo může mít dovolení vyplývající ze soukromoprávního předpisu (např. právo odstranit kořeny nebo větve stromu - § 1016 o. z., dovolená svépomoc - § 1006 o. z. apod.).

13. Byť tedy žalobkyně v projednávané věci prokázala rušení posledního pokojného stavu (držby práva), a to bez ohledu na to, zda držbu práva k popsanému , Anonymizováno, žalobkyně vykonávala v souladu s hmotným právem (jako jeho vlastník), je nutno uzavřít, že žalovaná se chopila jeho držby na podkladě zákonného dovolení, které umožňuje držbu rušit, když sem je nutno řadit i uplatnění zadržovacího práva ve smyslu ust. § 1395 odst. 1 o. z., resp. § 2234 o. z. Právní závěry okresního soudu v tom směru, že se v daném případě nemůže jednat o svévolné rušení držby, proto zcela obstojí.

14. Žalovaná totiž vskutku v daném případě osvědčila existenci splatných pohledávek vůči žalobkyni (včetně postoupení pohledávek na žalovanou), přičemž pro oprávněnost uplatnění zadržovacího práva ve vztahu k věcem uloženým v předmětu nájmu je ve smyslu ust. § 2234 o. z. rozhodující, že mezi těmito splatnými pohledávkami, v době kdy se žalovaná chopila držby věcí, byla rovněž pohledávka z nájemního vztahu mezi účastníky dle nájemní smlouvy č. , hodnota, . Byť tuto pohledávku na dlužném nájemném žalobkyně částečně před podáním žaloby uhradila, i nadále z nájemní smlouvy vyplývají splatné pohledávky v podobě dlužného příslušenství a smluvní pokuty (splatné ve smyslu ust. čl. 7 bod 1 nájemní smlouvy). Ze zákona přitom nevyplývá, že by možnost uplatnit zadržovací právo byla podmíněna skončením nájemního vztahu. Pronajímatel má tak možnost zadržet věc jak v průběhu nájemního vztahu, tak i po jeho skončení.

15. Ve vztahu ke zbývajícím pohledávkám pak současně vzniklo žalované zadržovací právo dle ust. § 1395 o. z., neboť za dané situace (uplatněním zadržovacího práva dle ust. § 2234 o. z.) nelze dovodit, že by se žalovaná chopila držby sporného kovového a nekovového odpadu protiprávně, tj. násilím či lstí (§ 1396 o. z.)

16. S ohledem na výše uvedené bylo proto usnesení okresního soudu jako věcně správné dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno, a to včetně nákladového výroku.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v této fázi řízení plně úspěšná. Účelně vynaložené náklady žalované na odvolací řízení se sestávají z odměny za zastupování advokátem a z jeho hotových výdajů, kdy právní zástupce žalované v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, a sice vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 26. 9. 2025, za něž náleží odměna ve výši 2x 2.300 Kč (vypočtená z tarifní hodnoty sporu ve výši 30.000 Kč určené dle ust. § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) – to vše dle ust. § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu). K tomuto úkonu dále přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu). Protože zástupce žalované prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno výslednou částku odměny za zastupování a hotových výdajů (celkem 5.500 Kč) navýšit o náhradu za 21% DPH, tj. o částku 1.155 Kč. Celkem pak činí náklady žalované za odvolací řízení 6.655 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit žalované na účet právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).