8 Co 182/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovaným:

1. Anonymizováno , IČO 25865111 sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 2. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení pohledávky ve výši 26.857.923,50 Kč k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2024, č. j. 16 C 448/2023-23, I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované likvidačnímu správci do likvidační podstaty náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 3.388 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6.776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba na určení, že žalobkyni náleží pohledávka ve výši 26.857.923,50 Kč zamítnuta, žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému likvidačnímu správci do likvidační podstaty na náhradě nákladů řízení částku 6.776 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále byla žalobkyně zavázána zaplatit 2. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 10.164 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že nebylo sporné, že došlo k poskytnutí půjčky, tedy k uzavření smlouvy o půjčce a dohody o uznání dluhu, sporným bylo, zda pohledávka žalobkyně byla promlčena. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tříletá promlčecí lhůta uplynula dnem , Anonymizováno, , s čímž se žalobkyně neztotožňuje z důvodu, že v dohodě o půjčce, bylo dohodnuto, že půjčka má být vrácena do , Anonymizováno, První den, kdy měla být půjčka vrácena, je tedy 1. 1. 2014 a od tohoto data by běžela promlčecí lhůta a od tohoto data je rovněž počítán úrok z prodlení. Zároveň okresní soud dospěl k závěru, že uznáním dluhu není založen nový právní poměr, ale je utvrzen poměr již existující a promlčecí lhůta se z povahy věci bude řídit stejným právním předpisem jako právní vztah sám, tedy zákonem č. 40/1964 Sb., kdy dnem podpisu uznávacího prohlášení byl dluh promlčen a v případě promlčeného závazku se vyžadovalo aby ten, kdo dluh uznává, o promlčení dluhu věděl. Dále uzavřel, že z textu dohody o uznání nevyplývá, že by dlužník o tomto promlčení věděl, či že by se strany dohodly, že jejich práva a povinnosti se budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb. Žalobkyně má za to, že smluvní strany se v dohodě o uznání dluhu dohodly, že tuto dohodu uzavírají v souladu s ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. a tuto dohodu tedy dlužník podepisoval s vědomím, že se jejich závazek bude řídit zákonem č. 89/2012 Sb.

3. Prvá žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, pokud žalobkyně namítla nesprávné stanovení běhu promlčecí doby, pak lze sice přisvědčit žalobkyni, že promlčecí doba začala běžet až 1. 1. 2014, tedy ode dne, kdy měl dlužník dle uzavřené smlouvy o půjčce plnit, nikoli , Anonymizováno, , tedy dne následujícího po uzavření smlouvy o půjčce, nicméně tato okolnost není pro posouzení věci podstatná. Promlčecí doba se z povahy věci bude řídit stejnými předpisy jako právní vztah sám, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. Stejně i samotné uznání dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené před 31. 12. 2013 se i v situaci, že je učiněno až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., se bude na základě § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., řídit zákonem č. 40/1964 Sb., podle něhož se v případě uznání promlčeného dluhu vyžaduje, aby ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení věděl. Vůli stran podrobit se režimu nyní účinného občanského zákoníku nelze dovozovat toliko z písemné formy právního jednání či z jeho obsahu, není-li tam výslovně uveden úmysl smluvních stran v tomto duchu. Pokud žalobkyně tvrdí, že dlužník uznání podepisoval s vědomím, že jeho závazek se bude řídit zákonem č. 89/2012 Sb., měla toto své tvrzení před soudem prvého stupně prokázat. Započala-li promlčecí doba běžet 1. 1. 2014, pak podle ust. § 101 zákona č. 40/1964 Sb. uplynula 1. 1. 2017, byť je dohoda o uznání dluhu datována 31. 12. 2016, bylo v řízení prokázáno, že tato byla fakticky dlužníkem podepsána až po datu 25. 5. 2017, jak vyplývá z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a dlužníkem, ve kterém dlužníka žalobkyně žádá o podpis předložené dohody. Ustanovení § 558 zákona č. 40/1964 Sb. váže hmotně právní následky uznání dluhu zřetelně na skutečnou vědomost dlužníka o promlčení, tj. subjektivní účinek uznání, přitom není podstatné, zda dlužník měl a mohl vědět o tom, že jeho dluh je již promlčen. Neznalost právní úpravy promlčení, jakož i jiné důvody, z nichž by bylo promlčení nároku žalobkyně zjistitelné, nelze přičítat k tíži dlužníka. Naopak z konstrukce ust. § 557 obč. zák. lze dovodit, že vědomost dlužníka o skutečnosti promlčení musí prokazovat věřitel, když žalobkyně však této své povinnosti v řízení nedostála.

4. Druhý žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu, když žalovaný 2) má za to, že rozsudek okresního soudu byl vydán po právu, když dluh nebyl uznán platně. Z komunikace, ani z dohody o uznání dluhu není patrné, že dlužník, tj. zůstavitel , jméno FO, , si byl vědom promlčení dluhu nebo změny právní úpravy, a že tak došlo k platnému uzavření této dohody. Žalovaný 2) tak považuje dluh za promlčený a ztotožňuje se s rozsudkem prvoinstančního soudu.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 12. 11. 2013 poskytla žalobkyně , jméno FO, převodem na účet částku 20.000.000 Kč. Ve smlouvě se strany dohody na úroku z prodlení z navrácené půjčky ve výši 5 % p. a., počínaje 1. 1. 2014. Dne 25. 5. 2017 byl , jméno FO, e-mailem z e-mailové adresy , e-mail, vyzván k podpisu dohody o uznání dluhu. V dohodě o uznání dluhu , jméno FO, uznal svůj dluh ze smlouvy o půjčce z , Anonymizováno, co do důvodu a výše s tím, že dluh k datu podpisu této dohody činí na jistině 20.000.000 Kč a na úroku z prodlení částku 3.000.000 Kč. Na dohodě o uznání je uvedeno datum 31. 12. 2016. Dne 10. 11. 2020 , jméno FO, zemřel a v řízení o pozůstalosti byla nařízena likvidace pozůstalosti, kdy likvidačním správcem byl jmenován žalovaný 1). V rámci tohoto řízení uplatnila žalobkyně svou pohledávku, a to jako přihlášku pohledávky společnosti , právnická osoba, . do likvidace pozůstalosti. Žalovaný 2) v rámci pozůstalostního řízení shora uvedenou pohledávku z důvodu jejího promlčení popřel. Usnesením Okresního soudu v Ostravě z 13. 7. 2023 pak bylo žalobkyni uloženo podat ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení žalobu proti likvidačnímu správci pozůstalosti a proti věřiteli , Jméno zainteresované osoby 0/0, žalobu na určení, že jí pohledávka náleží, v jaké výši a že není promlčena, protože , Jméno zainteresované osoby 0/0, při přezkumném jednání namítl promlčení a soud tuto námitku považoval za opodstatněnou. Žalobu na určení podala žalobkyně 9. 8. 2023.

7. Podle ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejichž vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

8. Podle odst. 3 téhož právního ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle ust. § 558 zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

10. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud se správně zabýval tím, zda pohledávka žalobkyně z titulu smlouvy o půjčce a posléze z dohody o uznání dluhu z 31. 12. 2016 je promlčená či nikoliv. Správná je úvaha okresního soudu o tom, že uznání dluhu, ač má povahu samostatného právního jednání, je vždy svými důsledky akcesorické k hlavnímu právnímu vztahu, v daném případě tedy ke smlouvě o půjčce z , Anonymizováno, , uzavřené dle zákona č. 40/1964 Sb. Uznáním dluhu není založen nový právní poměr, je utvrzen poměr již existující, kdy dojde k utvrzení existujícího dluhu a k přetržení již existující promlčecí lhůty. Z povahy věci se pak bude řídit stejnými předpisy jako právní vztah sám, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. V daném případě tříletá promlčecí doba ve smyslu ust. § 101 zákona č. 40/1964 Sb. uplynula dnem 31. 12. 2013, takže promlčecí doba začala běžet 1. 1. 2014. Odvolací soud, na rozdíl od okresního soudu, má za to, že právo na soudní uplatnění pohledávky ze závazku vzniká zásadně tím, že se pohledávka stane splatnou, tj. dnem kdy měl dlužník povinnost splnit dluh. Tento den je počátkem promlčecí doby. V tomto směru lze odkázat např. na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Odo 683/2006. Nicméně v tomto řízení bylo prokázáno, že uznávací prohlášení – uznání dluhu, bylo podepsáno dlužníkem, tedy , jméno FO, prokazatelně až po 25. 5. 2017, jak vyplývá z e-mailové komunikace, takže v době uznání byl dluh již promlčen, a to bez ohledu na to, že uznání dluhu je datováno 31. 12. 2016.

11. Pokud žalobkyně namítala, že v dohodě o uznání se strany dohodly, že tuto dohodu uzavírají v souladu s ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., pak odvolací soud má za to, že pouze ta skutečnost, že v uznání dluhu z 31. 12. 2016 je uvedeno, že žalobkyně a , jméno FO, uzavírají v souladu s ust. § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady, neznamená, že se strany dohodly na tom, že se práva a povinnosti budou řídit novým občanským zákoníkem, tedy zákonem č. 89/2012 Sb. O tom svědčí také to, že uznání dluhu bylo zasláno dlužníkovi e-mailem k podpisu. Odvolací soud na okraj poznamenává, že skutečnou vůli jednajících stran již nelze zkoumat z důvodu úmrtí dlužníka.

12. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jakožto věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení, které jsou rovněž správné.

13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn úspěchem žalovaných v odvolacím řízení, kterým bylo v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Pokud se týká prvého žalovaného, tomu byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby, tj. vyjádření k odvolání v souladu s ust. § 7 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 2.500 Kč, dále byl přiznán režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z těchto částek, což je 588 Kč. Celkem tedy činí náklady řízení prvého žalovaného před odvolacím soudem 3.388 Kč. Pokud se týká druhého žalovaného, zástupci druhého žalovaného byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 6.776 Kč, a to za odměnu za dva úkony právní služby, tj. 2 x 2.500 Kč dle § 7 a 11 advokátního tarifu, a to za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, dále byly přiznány dva režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH z těchto částek, tj. 1.176 Kč.