8 Co 183/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 207.027,60 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 6. 2024, č. j. 8 C 374/2023-27,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 49.023,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba na zaplacení částky 158.004 Kč s 6,9% ročním úrokem z částky 207.027,60 Kč od 22. 3. 2023 do zaplacení byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vzal v řízení za prokázáno, že dne 1. 9. 2016 uzavřela žalobkyně s paní jméno FO smlouvu o úvěru č. číslo, na základě které jí poskytla finanční prostředky ve výši 500.000 Kč. Úvěr byl sjednán za účelem konsolidace úvěrů. Dne 5. 1. 2020 paní jméno FO zemřela a práva a povinnosti z dané úvěrové smlouvy převzala žalovaná na základě usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně, č. j. 15 D 59/2020-41 ze dne 20. 4. 2020. Ke dni úmrtí činil záporný zůstatek dluhu 331.298,79 Kč. Žalovaná neplatila splátky řádně a včas a žalobkyně využila svého smluvního práva úvěr ke dni 2. 7. 2022 zesplatnit. Dle tvrzení žalobkyně uhradily paní jméno FO a žalovaná celkem částku ve výši 423.976,40 Kč, po zesplatnění uhradila žalovaná částku 27.000 Kč. Žalovaná částka ve výši 207.027,60 Kč představuje jistinu pohledávky a žalobkyně k této částce dospěla součtem částek 500.000 Kč, což je čerpaný úvěr, 136.816,30 Kč, což jsou připsané úroky, 3.600 Kč činí částka za upomínky a 5.000 Kč poplatek za vyhodnocení žádosti o úvěr. Částka 12.584,70 Kč činí smluvní úrok, tj. celkem 658.004,63 Kč a po odečtení zaplacených splátek ve výši 450.976,40 Kč pak požaduje žalovanou částku.

3. Skutková zjištění okresní soud podřadil pod ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, když žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost úvěrované. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy jméno FO, které činily 23.130 Kč měsíčně a které pracovník žalobkyně zkontroloval na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Pokud jde o celkové životní výdaje, ty žalobkyně nezkoumala vůbec. Žalobkyni tak náleží nárok na bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu částky 500.000 Kč mínus 450.976,40 Kč, tj. ve výši 49.023,60 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem, a to jako lhůtu třídenní.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že žalobkyně předložila soudu jako důkaz prověření schopnosti úvěr splácet v obou poskytnutých úvěrech. Má za to, že posouzení úvěru provedla řádně a s péčí řádného hospodáře. V celém rozsahu je tedy žaloba důvodná, když namítá, že zákon o spotřebitelském úvěru neukládá žalobci povinnost k uchování dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud včetně zjištění, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost předchůdkyně žalované, když především nezkoumala celkové majetkové poměry předchůdkyně žalované, zejména její výdajovou stránku. Nelze odhlédnout rovněž od toho, že daný úvěr, který byl právní předchůdkyní žalované poskytnut, byl úvěrem na konsolidaci jiných úvěrů, tedy úvěrů, které úvěrovaná, tj. jméno FO řádně nesplácela.

8. Okresní soud dospěl ke správným právním závěrům v souladu s ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., že v tomto případě se jedná o neplatnou smlouvu, jde o neplatnost absolutní. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit v rámci výkladu neplatnosti smlouvy, když Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. V souladu s ust. § 9 platí, že principu zodpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky při výkladu ust. § 9 je nutno vycházet rovněž ze závěru zformulovaného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel může být schopen splatit poskytovaný úvěr dohodnutým způsobem.

9. Okresní soud proto dospěl ke správnému právnímu závěru, že žalobkyni v tomto případě náleží žalovaný nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., tedy rozdíl mezi částkou poskytnutou ve výši 500.000 Kč a částkou, kterou předchůdkyně žalované a žalovaná zaplatili ve výši 450.976,40 Kč, což je 49.023,60 Kč. Žádné další nároky žalobkyni nenáleží, tedy ani úrok z úvěru, ani částky za upomínky či poplatek za vyhodnocení žádosti o úvěr apod.

10. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části jako věcně správný potvrzen včetně nákladového výroku v souladu s ust. § 219 o. s. ř. .

11. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, které žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.