8 C 374/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 207 027,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky částka s 6,9 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalobkyně s paní jméno FO, narozenou datum, posledně bytem adresa Smlouvu o úvěru č. hodnota za účelem zaplacení dluhů. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla paní jméno FO úvěr ve výši částka, přičemž paní jméno FO byla vyčerpána částka ve výši částka. Dodatkem ke smlouvě ze dne datum na místo původního dlužníka (paní jméno FO) vstoupila do práv a povinností ze smlouvy žalovaná s ohledem na výsledek dědického řízení dle usnesení č. j. spisová značka. Tímto dodatkem došlo ke změně osoby dlužníka a žalovaná se zavázala plnit povinnosti z této smlouvy a přijímat práva s ní spojená. Mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto splácení úvěru ve výši částka, počínaje měsícem říjnem roku 2016, resp. červencem roku 2020. Úroková sazba činila 6,9 % ročně a byla neměnná po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy. Dále bylo dohodnuto, že žalovaná zaplatí žalobkyni vyúčtované poplatky, tedy ceny poskytnutých služeb a provedených úkonů ve výši stanovené sazebníkem, platným ke dni vyúčtování, tj. cenu za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši částka. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalované a tato byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná. Žalovaná platila dohodnuté splátky v termínu od měsíce října roku 2016 do měsíce června roku 2022, a to nepravidelně. Celkem žalovaná a paní jméno FO zaplatily do splatnosti celého úvěru částku částka. Mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto připisování úroku k jistině dluhu. Žalobkyně upomínala žalovanou k zaplacení dlužných splátek mimo jiné upomínkami ze dne datum a datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná na upomínky nereagovala a dlužné splátky nezaplatila, byla dne datum vyzvána k zaplacení dluhu v termínu do datum s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne datum. Žalovaná svou povinnost nesplnila a pohledávku žalobkyni nezaplatila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši částka a žalobkyně k této částce dospěla následovně: čerpán úvěr ve výši částka + připsané úroky ve výši částka (úrok ve výši 6,90 % ročně ode dne poskytnutí úvěru do datum) + upomínky ve výši částka (4 upomínky po částka) + poplatek za vyhodnocení žádosti ve výši částka + smluvní úrok ve výši částka (za dobu od datum do datum), součet těchto částek představuje částku částka a po odečtení zaplacených splátek ve výši částka (částka částka zaplacena do splatnosti + částka ve výši částka po splatnosti úvěru), činí dlužná jistina částka.

3. Usnesením č. j. spisová značka ze dne datum, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes pobočkovou síť žalobkyně. Žalovaná, resp. paní jméno FO v žádosti uvedla příjem ve výši částka, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že paní jméno FO nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku, z historie v interní evidenci klientů žalobkyně ověřila, že neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. jméno FO uvedla v žádosti o úvěr výdaje částka. Žalobkyně proto stanovila životní výdaje paní jméno FO po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částka. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu paní jméno FO stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Klient musí vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klienta, které vychází z ekonomického modelu. jméno FO v žádosti uvedla splátky ve výši částka., Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systému zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti tyto úvěry: splátkovou kreditní kartu mimo žalobkyni s limitem částka a s orientační splátkou částka (v rámci úvěrové žádosti zkonsolidována), kontokorentní úvěr mimo žalobkyni s limitem částka a orientační splátkou částka (v rámci úvěrové žádosti zkonsolidována), osobní úvěr mimo žalobkyni se splátkou částka (v rámci úvěrové žádosti zkonsolidována), spotřební úvěr mimo žalobkyni se splátkou částka a osobní úvěr mimo žalobkyni se splátkou částka. Splátka nového úvěru činila částka. jméno FO splátkové zatížení tedy činilo částka. Revolvingové produkty nemají pevně stanovenou splátku. Splátka závisí mimo jiné na čerpání sjednaného úvěrového rámce či smluvním nastavení, zda rámec je splatný ve splátkách nebo jednorázově. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalované zůstalo částka k pokrytí jejich životních nákladů.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Na základě ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tím souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela žalobkyně s paní jméno FO, narozenou datum, bytem adresa Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla paní jméno FO finanční prostředky ve výši částka. Úvěr byl poskytnut pouze na sjednaný účel, a tím byla konsolidace úvěrů. Konsolidací se rozumí úplné splacení úvěrů nebo půjček jejich sloučením do jednoho nového úvěru. jméno FO se zavázala hradit poskytnutý úvěr pravidelnými 96měsíčními splátkami po částka, počínaje měsícem dnem datum, přičemž při splnění všech podmínek činila poslední splátka částka a byla splatná dne datum. Spolu s jistinou úvěru se paní jméno FO zavázala uhradit poplatek za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši částka. Celková splatná částka, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru činila částka. Roční úroková sazba činila 6,90 %, RPSN 7,52 %. Banka byla oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, které se stanou její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou).

6. Dne datum paní jméno FO zemřela. Usnesením Okresního soudu v adresa, č. j. spisová značka ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum převzala práva a povinnosti ke konsolidačnímu úvěru č. č. účtu, vedenému na jméno jméno FO u právnická osoba. ke dni úmrtí se záporným zůstatkem ve výši částka, pozůstalá dcera Jméno žalované, narozená Datum narození žalované.

7. Dodatkem ke Smlouvě o úvěru, vedeném na úvěrovém účtu č. č. účtu ze dne datum došlo ke změně osoby dlužníka z výše uvedené smlouvy o úvěru, kdy na místo původní klientky jméno FO, dle usnesení č. j. spisová značka ze dne datum vstoupila do veškerých práv a povinností původního klienta plynoucích ze smlouvy paní Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, bytem adresa (žalovaná). Žalovaná uznala podle platných právních předpisů peněžitý dluh vůči žalobkyni, kterou tvoří jistina ve výši částka a dále dosud nevyúčtované úroky z úvěru podle Smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala splácet dluh pravidelnými 57měsíčními splátkami ve výši částka, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná datum. Při řádném splácení závazku byla poslední splátka ve výši částka splatná dne datum. Úroková sazba zůstala nezměněná a činila 6,9 % ročně. RPSN činila 7,23 %. Výše uvedené změny nemají vliv na povinnost platit úroky z úvěru a další ceny účtované podle Smlouvy o úvěru nebo v souvislostí s ní. Veškeré úhrady, které žalobkyně od žalované přijala v souvislosti s úvěrem před uzavřením tohoto dodatku považují za úhrady provedené řádně podle Smlouvy o úvěru a tento dodatek se jich nijak netýká. V případě nezaplacení dluhu má banka právo požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši. Jelikož žalovaná neplatila splátky řádně a včas, žalobkyně využila svého smluvního práva a úvěr ke dni datum zesplatnila. Dle tvrzení žalobkyně uhradily paní jméno FO a žalovaná částku ve výši částka a po zesplanění uhradila žalovaná částku částka. Žalovaná částka ve výši částka představuje jistinu pohledávky a žalobkyně k této částce dospěla součtem částkek částka (čerpaný úvěr) + částka (připsané úroky) + částka (upomínky) + částka (poplatek za vyhodnocení žádosti o úvěr) + částka (smluvní úrok), tj. celkem částka a odečtení zaplacených splátek ve výši částka.

8. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a paní jméno FO byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2395 občanského zákoníku, § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. S ohledem na skutečnost, že paní jméno FO dne datum zemřela, Dodatkem ke Smlouvě o úvěru ze dne datum vstoupila do práv a povinností ze Smlouvy o úvěru ze dne datum žalovaná s ohledem na výsledek dědického řízení. Tímto dodatkem došlo ke změně dlužníka.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od datum, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne datum spisové značky spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. S odkazem na citované závěry a rovněž na články 8 a 23 směrnice EU 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka).

16. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala schopnost původní žalované jméno FO splácet poskytnutý úvěr, nicméně toto tvrzení bylo vyvráceno předloženými důkazy. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy jméno FO, který činil částka měsíčně a který pracovník žalobkyně zkontroloval na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Pokud jde o celkové životní výdaje paní jméno FO, tyto žalobkyně nezkoumala vůbec. Žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující skutečné výdaje žalované (např. její životní náklady, náklady na bydlení), přičemž paní jméno FO uvedla v žádosti o úvěr výdaje ve výši částka. Žalobkyně uvedla, že výdaje stanovila podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku částka a vycházela ze statistických údajů, které ovšem nemají žádnou relevanci ve vztahu k budoucí schopnosti konkrétního dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost jméno FO úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

17. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

18. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, která představuje jistinu pohledávky a kterou paní jméno FO od žalobkyně převzala, odečetl částku, která již byla zaplacena, tedy částku částka (částka – částka). Žalobě vyhověl pouze v části žalobkyní poskytnutého plnění z neplatné smlouvy a zavázal žalovanou k úhradě částky částka, která vstoupila do práv a povinností ze smlouvy na místo původní dlužnice jméno FO.

19. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalované plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.

20. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.