8 Co 184/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 50.938,45 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 6. 2024, č. j. 10 C 103/2023-47,

I. Rozsudek okresního soudu se ohledně zaplacení částky 18.708,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.748 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 49.338,45 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 18.708,45 Kč od 2. 3. 2023 do 22. 5. 2023 ve výši 630,44 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.708,45 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, zrušuje a v této části se řízení zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ohledně zaplacení částky 32.230 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32.230 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč, když prvou splátku je povinna zaplatit do konce měsíce, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci a další splátky vždy do konce každého následujícího měsíce, až do úplného zaplacení, ohledně úroku z prodlení z částky 32.230 Kč ve výši 15 % ročně od 2. 3. 2023 do 22. 5. 2023 ve výši 1.086,10 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32.230 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 50.938,45 Kč spolu s úrokovým přísl. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že věřitel uzavřel s žalovanou dne 27. 8. 2021 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl dlužníkovi úvěrový rámec ve výši 55.000 Kč a z této částky žalovaná uhradila 22.770 Kč. Z karty klienta vzal soud za prokázáno, že věřitel při posuzování úvěruschopnosti dlužníka vycházel pouze ze zjištění, že dlužník byl bezdětný, v družském poměru a bydlel v podnájmu, byl důchodcem s příjmem 11.292 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činil 12.450 Kč měsíčně a měsíční výdaje na domácnost uvedené v žádosti činily 9.000 Kč. Dále vyšel ze spisu tamního soudu pod sp. zn. 11 C 24/2024, konkrétně z návrhu podaného dne 19. 12. 2023, kdy žalobkyně v tomto řízení tvrdila, že si byla vědoma, že s dlužníkem uzavřela dne 6. 11. 2020 smlouvu o úvěru č. , číslo, , v němž se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 70.000 Kč. Tento úvěr měl věřitel zesplatnit ke dni 27. 6. 2023, neboť dlužník své povinnosti neplnil. Dále ze spisu tamního soudu pod sp. zn. 11 C 52/2023 okresní soud zjistil, konkrétně z návrhu podaného dne 29. 5. 2023, že žalobkyně tvrdila, že si byla vědoma, že s dlužníkem dne 27. 8. 2021 uzavřela další smlouvu, a to o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , kdy úvěrový rámec byl sjednán částkou 25.000 Kč a na tuto částku bylo uhrazeno pouze 10.270 Kč. Ze smlouvy č. , Anonymizováno, o poskytování služby , název, ze dne 29. 6. 2023 a dodatku k této smlouvě č. 1 ze dne 9. 1. 2024, z výplatních dokladů invalidního důchodu, z příjmového pokladního dokladu ze dne 22. 2. 2024 okresní soud zjistil, že žalovaná od 29. 6. 2023 bydlí v pobytovém zařízení , název, , kde za ubytování a stravu hradí denně 490 Kč. Tyto náklady, pohybující se měsíčně v závislosti na počtu dní v konkrétním měsíci od 13.710 Kč do 15.190 Kč, hradí ze svého jediného příjmu, kterým je invalidní důchod ve výši 14.768 Kč.

3. Z tohoto skutkového stavu okresní soud dovodil, že žaloba je podána předčasně s odkazem na ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Okresní soud smlouvu jako celek vyhodnotil jako neplatnou, když žalobkyně neprokázala, že byla splněna povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně vycházela pouze z omezeného okruhu zjištění, nezohlednila konkrétní výdaje dlužníka, pouze je paušálně zahrnula do výdajů. V rámci tvrzení dokonce pracuje s tzv. normativními náklady na bydlení, což znamená, že faktické náklady nezjišťovala. Zákon konstruuje nově povinnost vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Žalovaná prokázala, že její měsíční výdaje převyšují měsíční příjmy, nadto byla zavázána další splátkou dluhu ve výši 400 Kč a není tedy v současné době v jejích možnostech dluh z titulu bezdůvodného obohacení jakkoliv, byť ve splátkách, splácet. Z toho důvodu není dosud pohledávka žalobkyně splatná a žaloba byla zamítnuta.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž zároveň vzala částečně zpět žalobu ohledně zaplacení částky 18.708,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.748 Kč, úroku ve výši 15% ročně z částky 49.338,45 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 18.708,45 Kč ode dne 2. 3. 2023 do 22. 5. 2023 ve výši 630,44 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.708,45 Kč ode dne 23. 5. 2023 do zaplacení. Domáhala se změny rozsudku okresního soudu tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32.230 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky ode dne 2. 3. 2023 do 22. 5. 2023 sazbou 15% ročně ve výši 1.086,10 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32.230 Kč ode dne 23. 5. 2023 do zaplacení, vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč. Uvedla, že z důvodové zprávy k § 87 ZoSÚ spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem, přičemž „odpovídající jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny v čase. Nebylo tedy úmyslem zákonodárce tímto ustanovením způsobit, že bude možné nárok na vrácení poskytnuté jistiny zamítnout, nýbrž bylo mířeno na individuální posouzení možností spotřebitele a nastavení splátkového kalendáře, i s měsíčními splátkami v minimální výši. Takto může soud dle komentářové literatury rozhodnout v krajních případech, přičemž formulace „nelze apriori vyloučit ani to, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec“, nemíří dle názoru žalobkyně na hmotněprávní splatnost či nesplatnost nároku žalobkyně na bezdůvodné obohacení, nýbrž na skutečnost, že soud může nastavit splácení poskytnuté jistiny v době budoucí, což odpovídá i důvodové zprávě k ZoSÚ. V opačném případě, tedy při zamítnutí žalobního návrhu pro opožděnost by došlo k tomu, že žalobkyně by musela podávat opakované žalobní návrhy, přičemž by projednání věci mohla bránit překážka věci rozsouzené. V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2091/2005 ze dne 5. 12. 2006 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že: „Soud při řešení otázky, zda projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, v případě zamítnutí žaloby v původním řízení pro předčasnost, přihlíží jen k tomu, zda v důsledku jiných (dalších) skutečností, které tu nebyly v době původního řízení, odpadl důvod, pro nějž byla žaloba v původním řízení „pro tentokrát“ zamítnuta“. Žalobkyně nemá informace o aktuálních možnostech žalované a žalovaná by nemusela tyto uvést žalobkyni pravdivě. Žalobkyně by byla donucena opakovaně podávat žalobní návrhy, platit soudní poplatky, doufajíc, že jednoho dne nastanou takové okolnosti, že bude soudem rozhodnuto o změně aktuálních možností žalované. Toto je v rozporu se spravedlivým uspořádáním práv a povinností, jež je uvedeno v ust. § 87 ZoSÚ a jež je protkáno celým právním řádem České republiky. Podle § 87 ZoSÚ je tedy nutné přihlédnout k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, ale nelze k tomuto přistupovat kompletně na úkor věřitele a tím tak založit nespravedlivou nerovnováhu jednotlivých stran řízení. V době uzavírání smlouvy byla žalovaná osobou plně svéprávnou, předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřela, měla možnost se s ní seznámit a v případě neporozumění se spojit se zaměstnanci žalobkyně a žádat o vysvětlení. Žalobkyně tak má za to, že nebyly splněny Nejvyšším soudem předpokládané krajní okolnosti potřebné pro to, aby nebyla jistina vůbec hmotněprávní splatná a dále, že zamítnutí žaloby pro předčasnost by způsobilo nespravedlivé uspořádání práv a povinností a zcela by upřednostnilo dlužníka před věřitelem. Nadto je žalobkyně toho názoru, že soud nedostatečně odůvodnil, z jakého důvodu je právě případ žalované takovým extrémním případem, ve kterém by nemělo vůbec dojít k hmotněprávní splatnosti. V tomto žalobkyně shledává předmětné rozhodnutí nepřezkoumatelným.

5. K odvolání žalovaná uvedla, že je v , název, v Kutné Hoře a pobírá pouze invalidní důchod, který jí nestačí ani na celou úhradu za stravu a pobyt.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

7. Předně odvolací soud v souladu s ust. § 222a o. s. ř. zrušil a zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, jak je uvedeno v odstavci I. výroku rozsudku, kdy žalovaná proti zpětvzetí žaloby ničeho nenamítala.

8. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, jako na zcela správná a úplná.

9. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZoSÚ), ve znění ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (věta prvá).

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. V daném případě okresní soud správně posoudil, že daná smlouva je neplatná s odkazem na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 ZoSÚ. Jak vyplývá z věty druhé § 86 odst. 1, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na poskytnutí úvěrového rámce ve výši 55.000 Kč a s ohledem na příjmy a výdaje žalované, které navíc žalobkyně řádně neověřovala, muselo jí být zřejmé, že žalovaná není schopná splátky úvěru splácet, když kromě tohoto úvěru mimo sféru žalobkyně splácela další splátky ve výši 5.846 Kč měsíčně. Tuto skutečnost navíc žalobkyně v odvolání nezpochybňovala. V daném případě tak je nutno dospět k závěru o neplatnosti dané úvěrové smlouvy.

12. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částky jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 ZoSÚ.

13. V daném případě doba splatnosti mezi účastníky dohodnuta nebyla, v tom případě stanoví splatnost soud a soud v souladu s ust. § 87 odst. 2 ZoSÚ v případě sporu, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí dobu na návrh některé ze stran sporu podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Právě s ohledem na spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran má odvolací soud za to, že je nesprávný závěr okresního soudu, že splatnost dané částky, tedy částky bezdůvodného obohacení jako rozdílu mezi částkou, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná zaplatila, doposud nenastala. V tomto směru odvolací soud souhlasí s názorem odvolatelky, že nemá informace o aktuálních možnostech žalované dluh splácet a byla by tak nucena opakovaně podávat žalobní návrhy a doufat, že jednou nastanou takové okolnosti, pro které bude žalovaná schopna dluh splácet. Odvolací soud má za to, že žalovaná je schopna daný dluh splácet minimálními splátkami ve výši 300 Kč, i s přihlédnutím k tomu, jak uvádí okresní soud, že již platí na jiné dluhy splátky ve výši 400 Kč.

14. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil žalované povinnost zaplatit částku 32.000 Kč v pravidelných splátkách po 300 Kč. Jelikož se jedná o stanovení splatnosti dluhu, kdy se žalovaná doposud nedostala do prodlení s plněním, nenáleží žalobkyni úroky z prodlení z této částky. Zároveň není možno ani stanovit, že pokud žalovaná nezaplatí byť jedinou splátku, stává se dluh splatným celý.

15. S ohledem na shora uvedené tak byl částečně rozsudek okresního soudu změněn, jak je uvedeno v odstavci II. výroku rozsudku v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a částečně potvrzen jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

16. Odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v převážné míře neúspěšná, když je nutno rovněž přičíst k tíži, že vzala žalobu zpět, aniž by došlo k uspokojení její pohledávky. V tomto směru je nutno spatřovat její zavinění ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Žalované žádné náklady před soudy obou stupňů nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.