8 CO 187/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa toho času stát. instituce , obec a číslo , PSČ obec zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 481.677,75 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 6. 2022, č. j. 37 C 4/2021-154,

I. Rozsudek okresního soudu se ohledně zaplacení částky 437.344,92 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 23. 11. 2020 do zaplacení, potvrzuje, ohledně částky 44.332,83 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od 20. 3. 2019 do 22. 11. 2020, úroku z prodlení ve výši 1,55 % z částky 437.344,92 Kč za dobu od 23. 11. 2020 do zaplacení, ohledně kapitalizovaného úroku v částce 18.147,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 341,12 Kč, ohledně 9,90 % ročního úroku z částky 481.677,75 Kč za dobu od 20. 3. 2019 do zaplacení, se rozsudek mění tak, že žaloba se v této části zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 73.773 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta sídlem [adresa].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 12.266,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 481.677,75 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 18.147,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 341.12 Kč, 9,90% ročním úrokem z částky 481.677,75 Kč za dobu od 20. 3. 2019 do zaplacení, 9,75% ročním úrokem z prodlení z částky 481.677,75 Kč za dobu od 20. 3. 2019 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení ve výši 153.693,82 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, obdržel peněžní prostředky, které se zavázal vrátit včetně úroku. Námitka žalovaného ohledně skutečnosti, že neuzavřel smlouvu o úvěru, resp. že ho nečerpal, byly vyvráceny důkazy. Proto žalobě žalobkyně vyhověl.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba žalobkyně bude zamítnuta. Uvedl, že od počátku tvrdí, že smlouvu o úvěru ze dne [datum] neuzavřel a žádný úvěr nečerpal. Pokud byla žalobkyní předložena smlouva skutečně skrze elektronickou podložku podepsána, pořád to nikterak neprokazuje, že ji takto podepsal právě žalovaný. Sám soud konstatuje, že je-li vytvořen tzv. biometrický podpis, umožňuje takový podpis zachycení statické části a dynamické charakteristiky. Namítal-li žalovaný, že předmětnou smlouvu nepodepsal, bylo povinností žalobkyně navrhnout důkaz prokazující tu skutečnost, že biometrický podpis na jí předkládané smlouvě, o kterém tvrdí, že je žalovaného, byl skutečně učiněn žalovaným. Pokud žalobkyně nepředložila soudu důkaz o tom, že jí označovaný biometrický podpis je podpisem žalovaného, neunesl důkazní břemeno.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že neobdržel částku 500.000 Kč. Žalovaný v odporu ze dne 28. 12. 2020 výslovně uvedl, že peněžní prostředky ve výši 500.000 Kč obdržel. Námitky žalovaného jsou zcela nevěrohodné a účelové. Žalovaný činí pouze obstrukce v řízení a účelově se snaží prodlužovat nalézací řízení a navyšovat náklady řízení.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními učiněnými okresním soudem, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček, kdy výše úvěru byla sjednána na částku 500.000 Kč, z čehož bylo ujednáno v článku III. bod 1 písm. a) smlouvy, že peněžní prostředky účelově na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi klientem a bankou, evidovaných na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ve výši 137.645,57 Kč budou odeslány ve prospěch tohoto úvěrového účtu a zbývající část jistiny úvěru neúčelově ve prospěch běžného účtu č. [bankovní účet]. Tato smlouva je opatřena podpisem žalovaného a je zde uvedeno„ podepsáno elektronicky pomocí signpad“. V žádosti o úvěr - konsolidace půjček ze dne [datum] opět podpis žalovaného elektronicky pomocí signpadu. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 15.500 Kč měsíčně, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 23.600 Kč, přičemž u jiných měsíčních splátek a ostatních nezbytných měsíčních nákladů byla uvedena částka 0, zároveň je v žádosti uveden výčet současných závazků klienta, a to úvěru u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] 137.645,57 Kč, číslo účtu [číslo]. Ke smlouvě o úvěru žalovaný poskytl občanský průkaz, který je součástí důkazů založených žalobkyní. Žalovaný řádně nehradil úvěr, proto ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k zesplatnění úvěru ke dni 18. 3. 2019, a to oznámením ze dne 19. 3. 2019. Výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] žalobkyně prokázala, že na účet žalovaného byla dne [datum] převedena částka 362.354,43 Kč. Dále žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému postoupení pohledávky, když tento dopis byl odeslán [datum] na adresu, jak ji uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru.

7. V odvolacím řízení dále krajský soud doplnil dokazování, a to platební historií ke smlouvě [číslo] na rodné číslo žalovaného, když z této platební historie krajský soud zjistil, že [datum] došlo k prvnímu čerpání úvěru na částku 137.645,57 Kč a z výpisu z úvěrového účtu ze dne [datum] krajský soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla na účet [číslo] odeslána částka 137.645,57 Kč. K těmto důkazům účastníci neměli žádné připomínky. Zástupkyně žalobkyně byla u odvolacího soudu vyzvána, nechť doloží doručenku o oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kterým oznamovala žalovanému dopisem ze dne [datum], když zástupkyně žalobkyně uvedla, že doručenku k tomuto nemá. Odvolací soud tedy provedl důkaz výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne 9. 11. 2020, kdy vzal za prokázáno, že žalovaný byl tímto vyzván k úhradě dlužné částky 657.389,72 Kč nejpozději ve lhůtě do 21. 11. 2020.

8. Žalobkyně dále na výzvu soudu doplnila, že žalovaný na celkově poskytnutý úvěr zaplatil celkem částku 62.655,08 Kč, když žalovaný k tomuto neměl připomínky a stejně tak netvrdil, že by zaplatil částku vyšší, než jak uvedla žalobkyně.

9. Pokud se týká posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tímto se okresní soud nijak blíže nezabýval. Jak však vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně ohledně úvěruschopnosti žalovaného navrhla, aby si soud učinil dotaz na právní předchůdkyni žalobkyně, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, nicméně tato na dotaz soudu neodpověděla. Odvolací soud tedy při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vychází pouze z jeho žádosti o úvěr - konsolidace půjček (č. l. 132), kde žalovaný uvedl svůj příjem, který však není nijak doložen, a stejně tak z této žádosti o úvěr nevyplývají žádné výdaje žalovaného. Odvolací soud tak má za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost, navíc úvěr byl poskytován částečně pro konsolidaci jiného úvěru a bylo tedy zřejmé, že žalovaný původně sjednaný úvěr nesplácel. I za této situace poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému další bezúčelový úvěr, kdy s ohledem na výši tohoto úvěru, ale rovněž na výši příjmů žalovaného bylo zřejmé, že není schopen dostát tak vysokému závazku.

10. Jinak se odvolací soud ztotožňuje s názorem okresního soudu, že nepochybně byla smlouva žalovaným podepsána, a to biometrickým podpisem, když především při sjednávání smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně rovněž k dispozici jeho občanský průkaz. To, že sjednal žalovaný smlouvu o úvěru, jak je žalobkyní tvrzena, je možno pak dovodit také z toho, že skutečně na účty, které patří žalovanému, příp. na účet úvěrový, byly žalovanému zaslány žalobkyní tvrzené částky, tedy přesně částka 500.000 Kč ve svém součtu. Skutečnou obranu žalovaného, že smlouvu nepodepsal nebo že neví, jakou částku od žalobkyně přijal, je skutečně jednáním účelovým a obstrukčním.

11. Pokud se týká právního hodnocení věci, odvolací soud s ohledem na shora zjištěné skutečnosti nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že byla uzavřena platná smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak vyplývá ze zjištěných skutečností shora, pak je nutno dospět k závěru, že daná smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

16. Rovněž Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 formuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Samotné příjmy bez návaznosti na výdaje nemají o úvěruschopnosti žádné vypovídací hodnoty, jak rovněž vyplývá z rozhodnutí NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Závěr o nutnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného a z toho vyplývající případná neplatnost smlouvy vyplývá rovněž z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -678/2018.

17. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se totiž o absolutní neplatnost, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možné považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ) a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

18. S ohledem na shora uvedené, kdy odvolací soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti dané smlouvy o úvěru, pak bylo na místě žalobu žalobkyně posuzovat v souladu s ust. § 2991 a násl. o. z., tedy z titulu bezdůvodného obohacení jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když žalobkyni náleží právo na zaplacení rozdílu mezi poskytnuto částkou 500.000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 62.655,08 Kč. Rozdíl pak činí částku 437.344,92 Kč, na kterou má žalobkyně nárok, a to včetně úroků dle ust. § 1958 a § 1970 o. z. v zákonné výši, a to od 12. 11. 2020, kdy s ohledem na předžalobní výzvu je žalovaný v prodlení od 23. 11. 2020. K tomuto datu činil zákonný úrok z prodlení částku 8,25 % ročně.

19. Z toho důvodu byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen ohledně částky 437.344,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 11. 2020, a to v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

20. Jestliže žalobkyně požadovala celkem úhradu částky 481.677,75 Kč a náleží jí správně částka 437.344,92 Kč, pak žaloba žalobkyně byla zamítnuta v rozdílu těchto dvou částek, tj. částky 44.332,83 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od 20. 3. 2019 do 22. 11. 2020. Dále byla zamítnuta o rozdíl úroku 9,75 % a zákonného úroku 8,25 % ročně, což je 1,55 % z částky 437, 344,92 Kč za dobu od 23. 11. 2020 do zaplacení, kdy žalobkyni tento nárok nepřísluší. Stejně tak z důvodu neplatnosti smlouvy a posuzování nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení nemůže žalobkyni náležet kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 341,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18.147,20 Kč a stejně tak jí nenáleží sjednaný úrok z úvěru ve výši 9,90 % ročně z částky 481.677,75 Kč za dobu od 20. 3. 2019 do zaplacení. Z toho důvodu byl v této části rozsudek okresního soudu změněn tak, že se žaloba zamítá (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.).

21. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

22. Za řízení před soudem I. stupně náleží zástupci žalobkyně náhrada nákladů řízení v rozsahu 48 %. Žalobkyně požadovala včetně úroku z prodlení částku 666.210,28 Kč, přiznána jí byla částka 494.569,66 Kč včetně úroku z prodlení ke dni rozhodnutí okresního soudu. Úspěch je 74 %, neúspěch 26 %, rozdíl činí 48 %. Okresní soud správně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve výši 153.693,82 Kč, přičemž odvolací soud odkazuje na odůvodnění učiněné okresním soudem v bodu 11. rozsudku. 48 % z částky 153.693,82 Kč činí 73.773 Kč, na které má žalobkyně nárok a žalovaný je povinen zaplatit tyto náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, zde je poměr úspěchu a neúspěchu shodný, takže zástupci žalobkyně náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 48 %. Za odvolací řízení náleží zástupci žalobkyně odměna pouze za 2 úkony právní služby, a to je vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího jednání, tedy za 2 úkony právní služby po 10.260 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč, tj. 21.120 Kč a z této částky 21% DPH, což je 4.435,20 Kč Celkem tak činí náklady odvolacího řízení částku 25.552,20 Kč a z této částky činí 48 % 12.266,50 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

24. Dle názoru odvolacího soudu nenáleží zástupci žalobkyně odměna za podání - doplnění žaloby ze dne 4. 10. 2022 (č. l. 179), když odvolací soud má za to, že tato tvrzení, kolik žalovaný plnil na dluh, měla být tvrzena již v řízení před soudem I. stupně.