8 Co 191/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení nemovitých věcí k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2024, č. j. 22 C 377/2021-139,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 1.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit část pozemku parc. č. , hodnota, a část pozemku parc. č. , hodnota, , oba zapsané u , právnická osoba, katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , LV č. , hodnota, , v rozsahu vyznačeném zeleným šrafováním v příloze č. 10 znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , Anonymizováno, ze dne 9. 11. 2022, který je nedílnou součástí výroku rozsudku, dále dopravníkový pás č. 514 z pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, , oba zapsané u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , LV č. , hodnota, , který je označen červeným šrafováním v příloze č. 10 znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , Anonymizováno, ze dne 9. 11. 2022, který je nedílnou součástí výroku rozsudku, to vše do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ostravě náhradu nákladů řízení ve výši 25.276,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem nemovitostí, které jeho právní předchůdce přenechal žalované do užívání za účelem manipulační plochy. V nájemní smlouvě bylo sjednáno ukončení nájemního vztahu výpovědí bez uvedení důvodu. Bylo prokázáno, že žalobce doručil žalované výpověď z nájmu nemovitostí, přičemž výpovědní lhůta ke dni podání žaloby uplynula. Nebyly shledány důvody, pro které by výpověď byla v rozporu s dobrými mravy. Právo užívat nemovitosti žalované skončilo uplynutím výpovědní doby ke dni 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 žalovaná užívá nemovitosti bez právního důvodu. Žalovaná se v nájemní smlouvě zavázala v případě ukončení nájmu uvést předmět nájmu do stavu, ve kterém se nacházel ke dni zahájení nájemního vztahu, přičemž žalovaná netvrdila, že ke dni počátku nájemního vztahu se na něm nacházel neznámý materiál, podsítné či dopravníkový pás.

3. Okresní soud skutková zjištění podřadil pod ust. § 2225 odst. 1 věta prvá, § 2231 odst. 1 a § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona. K námitce žalované, že materiál neznámého původu na nemovitosti neumístila, soud uvedl, že měla informovat žalobce jako pronajímatele, že se na nemovitostech kupí materiál neznámého původu, neboť se jedná o vadu předmětu nájmu ve smyslu § 2214 o. z. Tato námitka žalovanou nemůže zbavit smluvní a zákonné povinnosti vyklidit nemovitosti, neboť se protiprávnímu stavu ani nesnažila zabránit splněním oznamovací povinnosti. Stejně tak okresní soud shledal nedůvodnou námitku žalované, že vyklizením dojde k destrukci dopravníkového pásu, protože Smlouva a Dohoda, ze kterých dovozuje právo umístit ho na nemovitosti, byly uzavřeny na dobu maximálně do 31. 12. 2028, jeho vyklizení bylo předvídatelné. Ze zápisu č. 80 plyne, že se žalovaná k přemístění dopravníkového pásu vyjádřila souhlasně (bez obavy z destrukce) a nebyl shledán důvod pro omezení výkonu vlastnického práva žalobce movitou věcí žalované. Z dopisu ze dne 5. 8. 2014 právo žalované umístit materiál na nemovitostech nevyplývá, neboť absentuje označení plochy, které se souhlas týká. Dle čl. 7 nájemní smlouvy je možné provést změny smlouvy, tedy i účelu užití pozemků (manipulační plocha x úložné místo) jen písemnou formou, což jednostranné sdělení nesplňuje. Žalovaná dále odvozovala právo užívat předmětné nemovitosti nikoliv z nájemní smlouvy, ale z Dohody a Smlouvy a dopisu ze dne 5. 8. 2014. Smlouva upravuje práva a povinnosti smluvních stran při sanaci , adresa, a dle Smlouvy se „místo plnění týká části pozemku parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, “ bez bližšího upřesnění pojmu části pozemku. Smlouva je ve vymezení území, kterého se týká, neurčitá. Soud proto v této části ke Smlouvě nepřihlížel, když se jedná o zdánlivé jednání ve smyslu § 553 odst. 1 a § 554 o. z. Tento nedostatek nelze překlenout ani grafickou přílohou č. 2, protože nemovitosti v ní nejsou označeny jako zájmové území sanačních prací a z pojmu místo plnění sjednaných povinností žalobce nelze dovodit souhlas s umístěním materiálů a dopravníkového pásu na nemovitostech. V Dohodě pak je uvedeno, že rekultivace území se bude výlučně týkat ÚMTO a z přílohy č. 1 smlouvy nelze vycházet (viz odst. 12.) a z přílohy č. 2 smlouvy vyplývá, že nemovitosti leží mimo ÚMTO. Dohoda se tak nemovitostí netýká a nelze z ní dovozovat právo žalované užívat nemovitosti. Ani z dopisu ze dne 5. 8. 2014 neplyne právo žalované užívat nemovitosti. Námitka žalované, že materiál nevlastní, za situace, kdy byla jediným nájemcem nemovitostí žalovaná, je pro posouzení věci nerozhodné a soud tedy nezkoumal vlastnictví materiálu neznámého původu. Stejně tak nemá oporu v provedeném dokazování argument žalované, že faktický stav užívání žalobce akceptoval tím, že platbu žalované určenou jako nájem započetl na bezdůvodné obohacení. Žalobce jednoznačně projevil vůli nemovitosti vyklidit a nelze dovozovat konkludentní souhlas s jejich dalším užíváním.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k doplnění dokazování. Vytýkala soudu I. stupně, že nikdy neučinila nesporným, že by užívala pozemky i po skončení nájmu. Naopak se vyjádřila, že s žalobou nesouhlasí a že žalobce nijak nespecifikuje, jakým způsobem by měla žalovaná pozemky neoprávněně užívat. Žalovaná upřesnila, že uzavřením Smlouvy a Dohody o spolupráci mezi žalovanou a žalobcem dne 22. 12. 2016 a 30. 5. 2016 žalobce jednoznačně projevil vůli, aby na pozemcích byl umístěn předmětný materiál a dopravníkový pás (viz vyjádření ze dne 16. 5. 2024), což je významné pro správné právní i skutkové posouzení projednávané věci. Soud I. stupně byl povinen žalovanou poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy vyzvat žalovanou, aby stran otázky neužívání pozemku doplnila svá tvrzení, poučit ji, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy a vyzvat žalovanou k označení důkazů k prokázání sporných tvrzení. Totéž platí ohledně dalších skutečností, a to oznámení žalované o tom, že se na pozemcích kupí neznámý materiál. Tento závěr soud nepodložil žádnými provedenými důkazy. Soud I. stupně přehlédl skutečnost, že žalobce zcela bezpečně o materiálu na pozemcích věděl, jak vyplývá z jeho tvrzení a jak bylo prokázáno provedeným důkazem – Sdělením ze dne 8. 4. 2021 (viz odst. 18. rozsudku). Jestliže žalobce o materiálu věděl, pak ale nebyla, a není žalovaná z podstaty věci povinna tuto skutečnost žalobci oznamovat (odst. 20. odvolání). Soud I. stupně naopak v odstavci 38. napadeného rozsudku konstatoval, že žalovaná jako nájemce měla informace o stavu pozemků, ačkoliv ani k tomuto konstatování neprovedl žádné dokazování. Ohledně neužívání pozemků žalovanou a ohledně doby a okolností návozu materiálu na pozemky soud neprovedl navržené důkazy, konkrétně výslechy svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, kteří se měli vyjádřit k otázce nakládání s pozemky a jejich užívání. Také zamítl návrhy na provedení dalších důležitých důkazů, a to výslechem statutárního orgánu, fotodokumentací a dotazem na společnost , právnická osoba, . Je přitom zjevné, že uvedené navrhované důkazy byly klíčové z hlediska toho, jakým způsobem a kdy se skutečně předmětný materiál na pozemky dostal a jaká byla ohledně materiálu role jednak účastníků řízení a jednak společnosti , právnická osoba, , což soud I. stupně nezkoumal. Otázka, kdy se materiál na pozemky dostal, má význam, protože pokud se tam dostal až po skončení nájmu, resp. po skončení možnosti žalované s pozemky nakládat, pak uvedená povinnost k odstranění materiálu zcela jistě nemůže stíhat žalovanou. Dále žalovaná namítala nevykonatelnost petitu, když není specifikována věc, která má být z pozemku odstraněna a stále není jasné, v jakém objemu se žalobce domáhá vyklizení, resp. jaké jsou přesné rozměry materiálu, jehož odstranění se žalobce domáhá (kubatura, výškopis, polohopis, složení) tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným materiálem. Také žalovaná upozorňovala na to, že není možné odstranit ani dopravníkový pás, a to pro jeho neurčité vymezení a pro nevyhnutelnou destrukci okolí dopravníkového pásu. Dále žalovaná vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci, pokud aplikoval ust. § 2214 o. z. Dle tohoto platí, že: „Význam zde má přitom i skutečnost, zda pronajímatel o vadě věděl či musel vědět.“ Smyslem oznamovací povinnosti podle komentovaného ustanovení je získání této informace pronajímatelem, aby mohl vady odstranit. Jestliže tuto informaci již má, např. v důsledku prohlídky podle § 2219, postrádalo by smysl postihovat nájemce pro nesplnění oznamovací povinnosti. Skutečnost, že žalobce o výskytu materiálu na pozemcích bezpečně od počátku tohoto výskytu věděl, přitom jasně plynula z toho, co žalobce uvedl a předložil v průběhu prvoinstančního řízení, a to minimálně z tvrzení samotného žalobce, z jeho vyjádření ze dne 20. 4. 2022 a minimálně z provedeného důkazu sdělením žalobce ze dne 8. 4. 2021 (odst. 18. rozsudku). Jestliže žalobce o materiálu na pozemcích věděl, jakékoliv oznámení žalované ohledně tohoto materiálu ve smyslu citovaného ustanovení § 2214 o. z. by bylo nadbytečné. Splnění oznamovací povinnosti žalované soud I. stupně vyřešil v rozporu s právní úpravou a toto se promítlo do konečného rozhodnutí ve věci. Dále žalovaná rozporovala závěr soudu I. stupně uvedený v odstavci 46. napadeného rozsudku, a to, že žalobce prokázal, že mu svědčí ochrana vlastnického práva vůči žalované jako poslednímu nájemci a uživateli pozemku. Toto právní hodnocení je v příkrém rozporu s ust. § 1042, podle nějž vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak, než tím, že mu věc zadržuje. Účelem tohoto ustanovení je zabránit neoprávněným zásahům do vlastnického práva a pro úspěšnost negatorní žaloby se bez výjimky vyžaduje protiprávnost zásahu. Dále vytýkal soudu I. stupně nesprávný výklad smluvních ujednání mezi účastníky řízení, který měl podstatný vliv na konečné rozhodnutí ve věci. Souhlas žalobce, tedy jeho souhlasný projev vůle ohledně umístění materiálu a dopravníkového pásu vyplývá mj. ze Smlouvy o spolupráci uzavřené mezi účastníky řízení dne 22. 12. 2016. V čl. II. odst. 1 této Smlouvy o spolupráci je uvedeno místo plnění Smlouvy, a to výčtem konkrétních pozemků včetně pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Soud I. stupně v odstavci 42. napadeného rozsudku uvedl, že citovaná Smlouva je ve vymezení území, kterého se týká, neurčitá, neboť hovoří o částech pozemků bez bližšího upřesnění pojmu části pozemků, a proto se podle soudu I. stupně v této části jedná o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží (§ 553 odst. 1, § 554 o. z.). Soud I. stupně v napadeném rozsudku v odstavci 42. uvedl, že z pojmu místo plnění sjednaných povinností žalobce nelze dovodit souhlas s umístěním materiálu a dopravníkového pásu na pozemcích. Tento výklad soudu I. stupně je však v příkrém rozporu s kogentními zákonnými ustanoveními a ustálenou judikaturou ohledně interpretace právních jednání. Pokud se týká výkladu projevu vůle, odkázala žalovaná na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2178/2016. Žalobce se výslovně ve smlouvě o spolupráci ze dne 22. 12. 2016 zavázal k tomu, že zajistí po celou dobu provozu zařízení pro homogenizaci hlušiny, těžbu a naložení hlušiny na pásový dopravník podle požadavků , právnická osoba, , jestliže dopravní cesty pásového dopravníku budou instalovány v místech, které odsouhlasí žalobce (článek I. odst. 1 písm. a) Smlouvy). Uvedený souhlas není nijak podmíněn, ani omezen, mohl být jak písemný, ústní, tak konkludentní, nadto žalobce nikdy netvrdil, že by k umístění předmětného dopravního pásu souhlas nedal, či tento souhlas odvolal.

5. V doplněném odvolání žalovaná navrhla provést důkaz, a to Prohlášením a Potvrzením činnosti společnosti , právnická osoba, , které bylo učiněno dne 1. 7. 2024. V tomto Prohlášení společnost , právnická osoba, potvrzuje několik důležitých skutečností významných z hlediska správného zjištění skutkového stavu věci, když tento důkaz se dostal žalované do datové schránky až dnem 12. 7. 2024. Z prohlášení jednoznačně vyplývá, že v období od 1. 4. 2021 byla jedinou osobou, která užívala pozemky a která na těchto pozemcích prováděla činnost, spočívající mj. v návozu materiálu společnosti , právnická osoba, , a tedy z tohoto vyplývá, že žalovaná nebyla a ani nemohla být v předmětném období uživatelem pozemků a v žádném ohledu neodpovídá za materiál, který žalobce požaduje odstranit a ani nemohla žádným způsobem ovlivnit skutečnost, že na pozemky byl tento materiál navezen. Dále je Prohlášení pro projednávanou věc významné v tom směru, že potvrzuje, že žalobce byl o veškerých činnostech na pozemcích informován, a to včetně provádění návozu předmětného materiálu, který žalobce požaduje žalobou odklidit, a že žalobce prováděl pravidelné kontroly pozemků, přičemž pořizoval zápisy do provozního deníku a provozní dokumentaci z provedených kontrol. V Prohlášení společnost , právnická osoba, konstatuje, že žalobce jednal s touto společností o možnostech a podmínkách dalšího užívání pozemků, a dokonce že v současné době jedná společnost , právnická osoba, s žalobcem o způsobu a termínech vyklizení materiálu z pozemků. V dalším doplnění odvolání žalovaná uvedla, že společnost , právnická osoba, započala s přípravou a s faktickým odvozem materiálu, jehož vyklizení se žalobce domáhá. Jde tak o jasné potvrzení toho, že žalovaná uváděla a prokazovala po celé prvoinstanční řízení, že není osobou pasivně legitimovanou ve sporu a že za návoz a umístění daného materiálu na předmětných pozemcích není odpovědna, tedy že tento materiál byl na dané pozemky umístěn společností , právnická osoba, až poté, co žalovaná dané pozemky vyklidila. Solventnost nemá a nemůže mít žádný vliv na to, kdo je osobou pasivně legitimovanou k vyklizení daného materiálu. Soud I. stupně zcela rezignoval na zkoumání výpovědi předmětné nájemní smlouvy ze strany žalobce, která byla žalované doručena dne 16. 3. 2021. Žalovaná danou výpověď prokazatelně rozporovala a uváděla, že je neplatná, a to zejména pro její rozpor s dobrými mravy, když je motivována výlučně snahou žalobce poškodit žalovanou a eskalovat vzájemné spory mezi účastníky. Soud pouze konstatoval, že nebyly shledány důvody, pro které by výpověď byla v rozporu s dobrými mravy, aniž by však důvody rozporu s dobrými mravy zkoumala. Rovněž namítala, že v rozporu s judikaturou Ústavního soudu nebylo zástupcům žalované umožněno účastnit se místního šetření za účelem získání podkladů pro zpracování daného znaleckého posudku (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 1012/07).

6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že na výpověď žalobce reagovala žalovaná dopisem ze dne 6. 4. 2021, kde uvedla, že s ohledem na okolnosti v dopise uvedené považuje výpověď za právní jednání, které odporuje dobrým mravům ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 40/64 Sb., a proto je neplatná podle § 39 o. z. Zároveň uvedla, že nenachází důvod, pro který by měla k požadovanému vyklizení a předání dotčených pozemků přistoupit a poukázala na účet žalobce částku ve výši 469.750 Kč. V souladu s § 2213 o. z. je nájemce i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému a platit nájemné. Tato úprava je zásadně dispozitivní. Nájemce není oprávněn s věcí nakládat jinak, než ji sám užívat. Užívání pronajaté věci jako řádný hospodář vyžaduje stejnou péči, s jakou by věc užíval vlastník. Mezi způsoby péče řádného hospodáře patří i povinnost chránit věc před nebezpečím zásahu třetí osoby. Žalovaná nejednala s péčí řádného hospodáře, pokud umožnila v době trvání nájemní smlouvy třetí osobě užívat nemovité věci, a to ještě způsobem, který poškozuje nemovité věci návozem neznámého materiálu, který může mít dokonce povahu odpadu a který vylučuje žalobce z užívání věci. To platí o to více, že předmětem podnikání žalované je mezi jiným nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, či pronájem a půjčování věci movitých a že žalobce na toto protiprávní jednání výslovně žalovanou dopisem ze dne 8. 4 2021 upozornil, přičemž tato nesjednala žádnou nápravu a návoz materiálu probíhal nadále. Tento materiál byl navážen přes vrátnici žalované, kde žalovaná dokonce sama zajišťovala ostrahu. O porušení povinností žalované tedy nemůže být pochyb. O spolupráci mezi strážní službou a žalovanou svědčí i vyjádření žalované ze dne 30. 8. 2022, nazvané informace a žádost o znalecké ohledání za přítomnosti stran sporu. Tuto skutečnost dokládají i další fotografie ze dne 13. až 16. 4. 2021, založené ve spise. Žalovaná porušila povinnost užívat nemovité věci k ujednanému účelu, když účelem nájmu bylo užívání nemovité věci jako manipulační plochy pro zpracování zeminy a kameniva. Dle článku III. písm. a) nájemní smlouvy se nájemce zavázal užívat předmět nájmu v souladu s účelem nájmu a manipulační plochou je nutno rozumět plochu, která slouží k obsluze určitého objektu či areálu, např. příjezd vozidly, nezbytná vykládka zboží, dočasné parkování apod. Manipulační plochou však není plocha, kde by mohly být umístěny, byť dočasně, stavby či uskladňován materiál apod. Umístění dopravníkového pásu č. 514 a dovoz, či minimálně umožnění návozu materiálu žalovanou, který ani nemá podobu zeminy či kameniva, je porušením povinnosti nájemce užívat věc k ujednanému účelu. Jak již žalobce v IV., bod 8 písm. b) vyjádření ze dne 20. 4. 2022, uvedl: „Existuje (-ovala) úzká podnikatelská spolupráce mezi žalovanou a společností , právnická osoba, “ Na toto tvrzení reagovala žalovaná ve vyjádření ze dne 7. 6. 2022 tak, že toto tvrzení žalobce je nepodložené a nepravdivé. „Čirou náhodou“ pak přípisem ze dne 30. 8. 2022 předložila žalovaná do řízení jako listinný důkaz Prohlášení a Potvrzení společnosti , právnická osoba, ze dne 18. 8. 2022, jehož obsahem je vyjádření jednatele, že neznámý materiál je v jejím vlastnictví a tento odstraní do 31. 12. 2022 a po vydání napadeného rozhodnutí další Prohlášení a Potvrzení činnosti společnosti , právnická osoba, ze dne 1. 7. 2024. V článku VI. nájemní smlouvy bylo ujednáno, že nájemce je oprávněn přenechat nemovité věci do podnájmu jen s předchozím písemným souhlasem pronajímatele. Nájemce však s písemným souhlasem pronajímatele s podnájmem nedisponuje. Tím, že žalovaná umožnila užívat nemovité věci společnosti , právnická osoba, , hrubě porušila nájemní smlouvu. Současně porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře dle § 2213 o. z. Dle § 2216 o. z. platí, že umožní-li nájemce užívat věc třetí osobě, odpovídá pronajímatel za ujednání této osoby stejně jako kdyby věc užíval sám. V článku III. písm. b) nájemní smlouvy se nájemce zavázal v případě ukončení nájmu uvést předmět do stavu, ve kterém se nacházel ke dni zahájení nájemního vztahu, pokud se s pronajímatelem nedohodne jinak. K žádné takové dohodě nedošlo a žalovaná toto ani netvrdí. Z § 2225 o. z. se podává, že při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila. Odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Skončením nájmu zaniklo právo nájemce věc užívat a žalovaná byla povinna k 1. 7. 2021 vyklizené nemovitosti odevzdat žalobci, což se dosud nestalo a je tak v prodlení. To, že žalovaná nadále nemovité věci užívá, je nesporné, neboť zde má umístěn dopravníkový pás č. 514, přetříděnou hlušinu (podsítné) a nachází se zde materiál neznámého původu. Tuto skutečnost potvrdila sama žalovaná během jednání dne 11. 4. 2022, když uvedla, že na pozemcích má umístěn pásový dopravník a uvedla číslo dopravníku a konstatovala, že nechala na pozemcích přetříděnou hlušinu a nachází se zde i jiný materiál, který není ve vlastnictví žalované. Ve vztahu k tomuto materiálu také lze odkázat na vyjádření žalované při jednání ze dne 8. 6. 2022 („Pokud se jedná o jeho vymezení na účelové mapě, tak toto vymezení nezpochybňuji“). Žalovaná tak je pasivně legitimována, když vystupuje minimálně současně v pozici nepřímého rušitele. Žalovaná v bodě 5. odvolání namítá, že nemovité věci užívá z titulu Smluv o spolupráci, uzavřených mezi žalobcem a žalovanou dne 22. 12. 2016 a 30. 5. 2016 a že žalovaná nemovité věci nepředala, neplynou z žádného jejího tvrzení a provedeného důkazu. Toto tvrzení žalované je evidentně v rozporu s jejími dřívějšími vyjádřeními, když ve vyjádření k žalobě ze dne 13. 1. 2021 v čl. III. bod 2. uvedla tento hmotněprávní důvod užívání nemovitých věcí (shodně s vyjádřením ze dne 7. 6. 2022 a ze dne 8. 6. 2022). Pokud žalovaná rozporuje, že nikdy neuvedla, že nepředala nemovité věci zpět žalobci, tak toto plyne již z reakce žalované na výpověď ze dne 6. 4. 2021, kdy nenachází žádný důvod, pro který by měla k požadovanému vyklizení a předání dotčených pozemků přistoupit. Pokud žalovaná namítá, že soud I. stupně se vůbec nezabýval otázkami, zda a jakým způsobem žalovaná nemovité věci užívá, tato okolnost má být dokonce žalobcem neprokázána, k tomu žalobce odkazuje na bod 19. vyjádření, kde žalovaná potvrzuje umístění těchto movitých věcí na nemovitých věcech a jednak na bod 10. vyjádření žalobce ze dne 20. 4. 2022, jakož i tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu. Žalobce k otázce nespornosti umístění movitých věcí, které má žalovaná z nemovitých věcí vyklidit, odkazuje na předložené fotografie a znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 9. 11. 2022. Pokud žalovaná potvrzovala, že nemovité věci užívá, resp. jsou zde umístěny její movité věci, nebylo rozhodně důvodu, aby jí soud I. stupně poučoval dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v otázce nevyužívání pozemků. Žalobci nemůže být na újmu, že upozornil žalovanou k objasnění věci přípisem ze dne 8. 4. 2021 ohledně navážení neznámého materiálu, na který žalovaná nereagovala. Pokud žalovaná tvrdí, že v době zahájení návozu, tedy v dubnu 2021, kdy nájemní Smlouva byla účinná, ztratila možnost nemovité věci užívat, je toto tvrzení hrubě nepravdivé, o čemž svědčí i její reakce ze dne 6. 4. 2021 a úhrada nájemného v tento čas, a to až do 30. 9. 2022. Žalovaná rovněž mohla nájemní smlouvu ukončit sama, což se nestalo. Pokud se týká žalovanou vytýkaného postupu soudu I. stupně, že neprovedl navržené důkazy, jednalo se o důkazy, které pro věc neměly vypovídající hodnotu anebo rozhodné skutečnosti byly již prokázány jinými důkazy. Pokud se týká námitky nevykonatelnosti žalobního petitu, žalobce je přesvědčen, že nalézacím soudem formulovaný petit je vykonatelný a odpovídá ustálené soudní praxi. Žalobní petit musí znít na vyklizení, viz Cpj 25/73. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 180/96 vyplývá závěr, že žaloba o vydání části pozemku je přesná a určitá nejen tehdy, jestliže je část pozemku označena v připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, jestliže je identifikována jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká. Tvrzení, že ve výroku soudu není specifikován materiál (kubaturou, výškopisem, polohopisem a složením), který má žalovaná vyklidit, žalobce uvádí, že jednak je z průběhu řízení zřejmé, jakého materiálu se věc týká (viz bod 45. napadeného rozsudku) a jednak z právní doktríny vyplývá, že po žalobci ani nelze požadovat, aby se domáhal odstranění zcela konkrétních věcí ze své nemovitosti. V mezidobí od vynesení nalézacího rozsudku do doby jeho výkonu by mohla nastat situace, kdy žalovaná na pozemek žalobce vnese další věci. Pokud žalovaná namítá, že dopravníkový pás č. 514 nelze vyklidit, k údajné nepřemístitelnosti v zápise č. 80 bod č. 9 k požadavku žalobce na přemístění mezi jiným dopravníkového pásu č. 514 sama žalovaná uvedla, že umožní žalobci jeho přemístění na náklady a dle potřeb žalobce, z čehož tedy plyne, že tento dopravníkový pás je bezpochyby přemístitelný bez narušení jeho podstaty. Pokud se týká ust. § 2214 o. z., nesprávný závěr okresního soudu nemá vliv na správnost rozsudku okresního soudu. O vadu předmětu nájmu nejde, jde-li o nedostatek vzniklý porušením povinnosti nájemce věc užívat jako řádný hospodář nebo porušením povinnosti spočívající v umožnění užívat věci třetí osobě. Pokud žalovaná uvádí, že souhlas žalobce s umístěním materiálu a dopravníkového pásu na nemovitých věcech plyne ze Smlouvy o spolupráci, uzavřené mezi účastníky dne 22. 12. 2016, jelikož k převodu změny organizační složky státu u nemovitých věcí na žalobce došlo až dne 15. 2. 2021, nemohl takový souhlas před tímto datem řádně učinit, Smlouva o vzájemné spolupráci byla ukončena odstoupením k 13. 1. 2020. A nejsou uvedeny ani v mapce, která je přílohou č. 1 Dohody, je zjevné, že nemovité věci se netýkaly Dohody. Je sice pravdou, že v čl. II. odst. 1 Smlouvy bylo uvedeno, že místem plnění jsou i části pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , avšak bližší vymezení místa plnění smlouvy bylo stanoveno v příloze č. 2 Smlouvy. Z mapové přílohy č. 2 Smlouvy vyplývá, že pozemky parc. č. , hodnota, a pac. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, předmětem plnění Smlouvy ve shodě s Dohodou nebyly, neboť nespadají do , Anonymizováno, , když se dotýkají pouze hranic tohoto území. Tuto okolnost potvrdil i zástupce žalované při jednání dne 22. 5. 2024 „Z grafického vymezení v této mapě je zjevné, že hranice ÚMTO je vedena mimo předmětné pozemky“. Ze samotného pojmu místo plnění uvedeného ve Smlouvě nelze dovodit souhlas žalobce s umístěním materiálu a dopravníkového pásu na nemovitých věcech. Pokud žalovaná uvádí, že souhlas žalobce s umístěním dopravníkového pásu č. 514 plyne z čl. I. odst. 1 písm. a) Smlouvy, tak toto ujednání upravuje povinnost žalované s péčí řádného hospodáře na vlastní náklady provozovat zařízení pro homogenizaci hlušiny. Měla-li žalovaná na mysli čl. I. odst. 2 písm. a) Smlouvy, tak z textace tohoto článku se podává, že podmíněný souhlas žalobce se týkal dopravníkových pásů pro těžbu a naložení hlušiny, přičemž dopravníkový pás č. 514 k tomuto účelu neslouží. Neodvolatelný či jiný souhlas žalobce s umístěním dopravníkového pásu a materiálu ze Smlouvy, Dohody či listiny žalobce ze dne 5. 8. 2014 na nemovitých věcech dovodit nelze. Pokud žalovaná doplnila odvolání a předložila Prohlášení a Potvrzení činnosti společnosti , právnická osoba, ze dne 1. 7. 2024, jejímž obsahem je vyjádření, že jedinou osobou, která byla nájemcem a užívala nemovité věci k 1. 4. 2021, je tato společnost, jedná se o důkaz, který nepředstavuje výjimku ze zákazu novot v systému neúplné apelace ve smyslu § 205a odst. f) o. s. ř., jelikož se týká skutečností nastalých již před rozhodnutím soudu I. stupně a žalované objektivně nic nebránilo, aby tento důkaz uplatnila již v řízení před soudem I. stupně. Je potřeba zmínit, že jde o prohlášení hrubě nepravdivé, když nájemní Smlouva byla k 1. 4. 2021 účinná a sama žalovaná potvrdila, že na nemovitých věcech má umístěnou přetřízenou hlušinu a dopravníkový pás č.

514. Stejně tak je nepravdivé tvrzení žalované, že žalobce byl o veškerých činnostech na nemovitých věcech informován. To, že žalobce prováděl kontrolu nemovitých věcí, ukazuje, že žalobce na rozdíl od žalované jednal v souladu s péčí řádného hospodáře. Komunikoval-li cca rok a půl po ukončení nájemní smlouvy žalobce na základě žádosti společnosti , právnická osoba, s touto společností o možnosti užívání části nemovitých věcí, tak tato okolnost mu nemůže být na újmu.

7. V doplnění vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že minulý měsíc zaregistroval, že opravdu došlo k částečnému odvozu materiálu z nemovitých věcí. Materiál je ukládán na pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , která je ve vlastnictví společnosti , Anonymizováno, kde žalovaná má na základě územního rozhodnutí Magistrátu města , adresa, ve spojení s rozhodnutím Magistrátu města , adresa, o povolení změny stavby při dokončení ze dne 30. 5. 2023 povolenou stavbu sanace území pro depozici hlušiny ve východní části odvalu , adresa, . Je tak evidentní, že tento materiál byl na nemovité věci uložen v součinnosti a pro potřeby žalované, když byl určen pro další využití v rámci realizace této stavby, jejímž stavebníkem je právě žalovaná. Společnost CF je přitom velmi pravděpodobně majetkově a personálně propojená s žalovanou, osobou , jméno FO, , který je předsedou dozorčí rady žalované a jejím nepřímým majitelem a současně předsedou představenstva a majitelem CF. Dále pak osobou , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl v letech 2017 až 2023 statutárním zástupcem žalované a v současné době je členem představenstva CF a , tituly před jménem, , jméno FO, , který v letech 2015 až 2022 byl členem představenstva žalované a aktuálně zastupuje člena představenstva při výkonu funkce a současně je předsedou dozorčí rady CF. Žalovaná ničeho nedokládá, že by výkon práva na ochranu vlastnictví ji vážně poškodil a že by vyhovění žalobě se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalované. Možno také doplnit, že dopravníkový pás č. , hodnota, není v provozu více než čtyři roky a užitek žalované tedy dlouhodobě nepřináší. Pokud žalovaná namítala, že vypracování znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, trpí nezhojitelnou vadou a tuto vadu má představovat skutečnost, že znalecký posudek ignoruje objem (kubaturu), a že nebylo zástupcům žalované umožněno se účastnit místního šetření, stanovení objemu materiálu nebylo předmětem zadání rozsudku a ani být nemuselo (viz rozsudek NS ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 180/96), a proto o vadu jít nemůže. Zatímco žalovaná provádějící ostrahu v areálu věděla o rekognoskaci terénu a předběžném ohledání činěné znalkyní dne 1. 9. 2022, žalobce nikoliv. K ohledání došlo až dne 31. 10. 2022, a to za účasti zástupců žalobce a žalované (viz bod 2.2.5 znaleckého posudku). Žalovaná strana zjevně měla možnost se vyjadřovat ke všem získaným podkladům na místě samém. Nemohlo tak dojít k dotčení práv žalované, jak dovozuje žalovaná.

8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud. Pro posouzení žaloby je rozhodující, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 28. 3. 2011 uzavřena nájemní Smlouva, na základě které přenechal právní předchůdce žalobce žalované pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , za účelem podnikání – manipulační plocha pro zpracování zeminy a kameniva (čl. II.) a žalovaná se zavázala užívat předmět nájmu v souladu s účelem nájmu a v případě ukončení nájmu uvést předmět nájmu do stavu, ve kterém se nacházel ke dni zahájení nájemního vztahu, pokud se nedohodne jinak (čl. III.). Smlouva byla uzavřena od 1. 4. 2011 na dobu neurčitou a právní vztah založený touto smlouvou bylo možné ukončit dohodou nebo písemnou výpovědí, kdy výpovědní lhůta činila tři měsíce a začala běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé straně (čl. IV.). Žalobce adresoval žalované dne 11. 3. 2021 sdělení, ve kterém oznámil, že ke dni 15. 2. 2021 došlo na straně vlastníka nemovitostí ke změně subjektu hospodaření s těmito pozemky s tím, že nově má právo hospodařit s nimi žalobce. Žalobce nájemní smlouvu vypověděl ve tříměsíční výpovědní lhůtě. Výpověď byla doručena žalované dne 16. 3. 2021 a nájem tak skončil ke dni 30. 4. 2021.

10. Pokud se týká dalšího užívání předmětných nemovitostí žalovanou, okresní soud správně dovodil, že i po datu 1. 7. 2021 žalovaná nadále předmětné nemovitosti užívala. Bylo na žalované, aby prokázala, že předmět nájmu v souladu s nájemní smlouvou odevzdala a předala žalobci. V tomto směru byla žalovaná u odvolacího jednání poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., aby ohledně odevzdání a předání označila důkazy (viz NS ČR 22 Cdo 1007/2014 ze dne 27. 5. 2014). Po tomto poučení žalovaná uvedla, že pozemky byly fakticky vyklizeny k 1. 4. 2021 a v podstatě již byly vyklizeny a nebyly užívány od 1. 3. 2020, kdy v lednu 2020 ze strany žalobce byla vypovězena Smlouva o spolupráci a Dohoda o vzájemné spolupráci. Ohledně těchto tvrzení navrhla výslech , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, Palmaie.

11. Odvolací soud považoval výslech těchto svědků za nadbytečný, když tito měli prokázat, že předali předmětné nemovitosti již na základě výpovědi ze Smlouvy a z Dohody o spolupráci. Toto je v rozporu s dalším tvrzením žalované, kdy tvrdí, že má za to, že nadále platí Smlouva a Dohoda o spolupráci, když toto je předmětem soudního sporu vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 19 C 283/2020, a dále s ohledem na skutečnost, že žalovaná nadále tvrdí, že dopravníkový pás vyklizen nebyl, neboť tento je právě součástí Smlouvy a Dohody o spolupráci. Tito svědci se měli vyjadřovat k době, která se netýká předmětu sporu, když rozhodující je, zda žalovaná odevzdala předmětné nemovitosti dle Smlouvy nájemní.

12. Odvolací soud má za to, že žalovaná neprokázala předání a odevzdání předmětných pozemků žalobci. To dovozuje odvolací soud rovněž ze skutečnosti, že sama žalovaná potvrdila, že na nemovitosti je umístěn dopravníkový pás, rovněž u ústního jednání dne 11. 4. 2022 konstatovala, že tam nechala přetříděnou hlušinu a že se zde nachází i jiný materiál, který není v jejím vlastnictví. Nemohla tedy odevzdat předmětné nemovitosti, jak tvrdí, přičemž tvrdila, že tak učinila již v roce 2020 poté, co byly vypovězeny Smlouva o spolupráci a Dohoda o spolupráci. To, že předmětné pozemky užívala žalovaná i poté, co obdržela výpověď, vyplývá z její obrany proti výpovědi z nájemní smlouvy, kdy na výpověď z nájemní smlouvy reaguje tak, že výpověď považuje za rozpornou s dobrými mravy, žalovaná nadále i po 1. 7. 2021 hradila nájemné, a to až do 30. 9. 2022, s výpovědí nesouhlasila.

13. Odvolací soud tak má za to, že i poté, co uplynula výpovědní lhůta, žalovaná nadále předmětné pozemky užívala, nepředala je a neodevzdala žalobci dle nájemní smlouvy.

14. V souladu s ust. § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

15. Žalovaná tak je povinna vyklidit předmětné nemovitosti s ohledem na skutečnost, že nájem předmětných pozemků skončil a žalovaná je nadále užívala.

16. Nelze přisvědčit námitce žalované, že výpověď je v rozporu s dobrými mravy a že se s tímto soud zcela nevypořádal. V nájemní smlouvě byla ujednána možnost výpovědi z nájmu, žalovaná tak mohla a musela předpokládat, že nájemní Smlouva může být ukončena výpovědí. Žalobu by bylo možno zamítnout např. z důvodu přílišné tvrdosti, kterou odvolací soud neshledává, a dále v případě, že by se ze strany žalobce jednalo o zjevné zneužití práva, což rovněž splněno není, neboť jako vlastník pozemků rozhoduje on o tom, komu předmětné nemovitosti pronajme a kdy případně vypoví nájemní smlouvu. Rovněž nemůže být v rozporu s dobrými mravy výpověď za situace, kdy žalovaná začala navážet na pozemky neznámý materiál, příp. umožnila tento návoz materiálu, což je v rozporu s účelem smlouvy, a nemůže se tak žalovaná bránit tím, že by byla výpověď v rozporu s dobrými mravy.

17. Pokud se týká užívacího práva, třetí osobě by to bylo možno zřídit ve smyslu ust. § 2215 odst. 1 o. z. jen se souhlasem pronajímatele, který tady zjevně dán nebyl.

18. V tom případě v souladu s ust. § 2216 o. z., umožní-li nájemce užívat věc třetí osobě, odpovídá pronajímateli za jednání této osoby stejně, jako kdyby věc užíval sám.

19. Nájemce tak odpovídá za jednání třetích osob, kterým umožňuje věc užívat. Naplnění podmínky umožnění věc užívat lze spatřovat v jakémkoliv jednání nájemce, na základě kterého třetí osoba získala faktický přístup k věci, a to bez ohledu na to, jestli se tak stalo po právu nebo protiprávně. Jednání nájemce, na základě kterého třetí osoba získá k věci přístup, nemusí mít pouze podobu konání, např. tak, že je žalovaná vpustí na svůj pozemek, ale také opomenutí. Za opomenutí nájemce odpovídá pouze tehdy, pokud lze na jeho straně shledat porušení povinnosti užívat věc jako řádný hospodář. V takovém případě může žalovaná odpovídat i tehdy, pokud ponechá předmětné nemovitosti bez dozoru apod. Odpovědnost žalované za umístěný materiál neznámého původu je nutno spatřovat v tom, že k tomuto návozu začalo docházet ještě v době trvání nájemní smlouvy, jak rovněž vyplývá z fotografií, které byly provedeny k důkazu u jednání odvolacího soudu, přičemž nepochybně o tomto návozu žalovaná musela vědět, když na daném pozemku měla umístěnou vrátnici, jak sama uvedla, a přestože zde byla ostraha, dle jejího tvrzení pouze v nočních hodinách, nicméně v ranních hodinách tuto skutečnost zjistit již mohla a je logické, že měla na tuto skutečnost upozornit žalobkyni a měla se návozu materiálu bránit, zvlášť za situace, kdy se tak dělo v době trvání nájemní smlouvy, kdy s výpovědí nájemní smlouvy nesouhlasila, byť s zde umísťoval materiál neznámého původu. Pokud tak nepostupovala, je nutno dovodit její odpovědnost za návoz materiálu neznámého původu na pozemky, které měla v nájmu od žalobce.

20. Pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu jednoznačně vyklizeny nejsou. Žalovaná je užívala i po skončení nájemního vztahu, když dle Smlouvy čl. III. písm. b) nájemní smlouvy nestačí z nich odstranit věci, ale vyklizení zahrnuje odevzdání tak, aby měl žalobce k pozemkům volný přístup a mohl s nimi volně nakládat. Dosud však nejsou odstraněny věci nájemce, příp. třetí osoby, když žalovaná nečinností umožnila umístění neznámého materiálu třetí osoby a je nutno tak dospět k závěru, že žalovaná je nepřímým rušitelem (viz NS ČR 26 Cdo 4018/2014).

21. Pro úspěšnost žaloby tak postačí, jak rovněž uvádí žalobce ve svých podáních, že žalovaná pozemek užívá (22 Cdo 2999/2011), a že doposud pozemek nebyl odevzdán tak, aby k němu žalobce měl přístup jakožto vlastník pozemku a mohl realizovat své vlastnické právo (22 Cdo 646/2009). Uložení materiálu neznámého původu na dotčené pozemky tak představuje trvalý zásah do práv vlastníka a žalobce se správně domáhá jeho vyklizení (§ 1042 o. z.). Tím, že docházelo k návozu stovek nákladních automobilů přes vrátnici žalované, jak tvrdí žalobkyně, a prokazuje toto fotografiemi, žalovaná toto nevyvrací, nemůže být o rušebním jednání žalované pochyb. Rovněž neobstojí obrana žalované, že přístup na dané pozemky je i odjinud, nejen přes vrátnici žalované. Toto tvrzení bylo vyvráceno fotografiemi, kdy je zcela zřejmé, že nákladní automobily převážely materiál kolem unimobuněk modré barvy, kde, jak žalovaná sama uvedla, 200 m od těchto unimobuněk je budova, ve které má žalovaná kanceláře a kde rovněž sídlí ostraha.

22. Pokud se týká umístění dopravníkového pásu, žalovaná namítala, že tento tam byl umístěn se souhlasem žalobce již na základě Smlouvy o spolupráci z roku 2016. Jak Smlouva o spolupráci, tak Dohoda o spolupráci byly vypovězeny již v roce 2020, což žalovaná nezpochybňovala. Pak není na místě se zabývat tím, zda je nebo není z dohody zřejmé místo umístění dopravního pásu a není rovněž nutno vykládat obsah těchto smluv, jak namítá žalovaná, tedy co znamená „část pozemku , Anonymizováno, a část pozemku , Anonymizováno, “. Proto také neobstojí námitka žalované, že její právo užívat předmětné pozemky vyplývají z dohody o spolupráci a ze smlouvy o vzájemné spolupráci, když tyto smlouvy byly vypovězeny dávno předtím, než byla vypovězena nájemní Smlouva. I tak by však bylo nutno souhlasit s žalobcem, že v příloze č. 2 k Dohodě jsou jednoznačně vymezeny pozemky, kterých se tato Dohoda týkala a pozemky, které byly předmětem nájemní smlouvy, tj. p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , nebyly v části, kterých se Dohoda týkala. Navíc tyto dohody byly uzavřeny za účelem , adresa, , Dohoda se tak netýkala předmětu nájmu, a tedy předmětu vyklizení.

23. Rovněž námitka žalované, že předmětný materiál je ve vlastnictví Rekultivací, s ohledem na shora uvedené nemá vliv na povinnost žalované tyto pozemky po skončení nájmu vyklidit, neboť právě žalovaná odpovídá i za jednání této třetí osoby, která je vlastníkem tohoto materiálu neznámého původu.

24. Dále je nutno podotknout, že pokud měl být dopravníkový pás umístěn dle smlouvy a dohody o spolupráci vždy na základě souhlasu, ať už předchůdce žalobce, nebo žalobce, tak rozhodně nebyl umístěn na základě jakékoliv dohody či smlouvy a vlastník pozemku tak může svůj souhlas s umístěním dopravníkového pásu odvolat.

25. Pokud se týká námitky, že tento dopravníkový pás není možno bez poškození tohoto dopravního pásu odstranit, rovněž tato námitka je irelevantní.

26. K námitce žalované o tom, že daný petit není vykonatelný, v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, např. 2 Cdon 180/96, žaloba o vydání části pozemku je přesná a určitá nejen tehdy, jestliže část pozemku je označena na připojeném geometrickém plánu, jako je tomu v tomto případě, ale také tehdy, jestliže je identifikována jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká. Jestliže byl v daném případě vypracován znalecký posudek, který přesně vymezil prostor, kde se daný neznámá materiál nachází a rovněž co se týče výškopisu, je nutno dospět k závěru, že výrok rozsudku je zcela vykonatelný.

27. Pokud okresní soud neprovedl všechny navrhované důkazy, lze souhlasit se soudem I. stupně, že tyto důkazy neměly význam pro právní posouzení věci (bod 33. rozsudku).

28. Odvolací soud má za to, že žalovanou navrhovaný důkaz až v odvolacím řízení - Prohlášení , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2024, je důkazem, který mohla žalovaná označit kdykoliv v průběhu řízení do koncentrace řízení, takovýto důkaz pak je v rozporu jednak s ustanoveními o koncentraci řízení a jednak s ust. § 205a o. s. ř.

29. Pokud se týká námitky ohledně nesprávného právního hodnocení věci, kdy okresní soud rovněž věc odůvodňoval ust. § 2214, je pravdou, že toto ustanovení na daný případ nedopadá, nicméně ani toto částečně nesprávné posouzení věci nemá význam na celkové právní hodnocení věci, jak ho provedl okresní soud, kdy správně uložil žalované povinnost předmětné pozemky vyklidit.

30. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen včetně nákladových výroků.

31. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný a náleží mu tak v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Pověřenec žalobce požadoval paušální náhradu za 4 úkony, a to za 2 písemná vyjádření k odvolání žalované, za účast u odvolacího jednání a za přípravu na toto odvolací jednání. Odvolací soud tak přiznal žalobci v souladu s ust. § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 4 těchto paušálů po 300 Kč, tedy celkem 1.200 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku.