8 Co 201/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22.877,33 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě, ze dne 16. 7. 2024, č. j. 16 C 95/2024-37,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně splatnosti částky 18.511,96 Kč mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.511,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a pro případ prodlení se zaplacením této částky je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od prvého dne po uplynutí lhůty k plnění až do úplného zaplacení této částky.

II. V další napadené části, tj. v odstavci II. výroku, se rozsudek ohledně 15% úroku ročně z částky 18.511,96 Kč za dobu od 29. 8. 2023 do zaplacení potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 18.511,96 Kč, a to ve splátkách po 800 Kč měsíčně, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky i se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení (odstavec I. výroku) a zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7.488,04 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.660,63 Kč, s úrokem ve výši 13,31 % ročně běžícího z částky 21.879,33 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 664,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně běžícího z částky 7.488,04 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení běžícím z částky 18.511,96 Kč od 15. 2. 2023 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. rozsudku (odstavec II. výroku). Dále rozhodl tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává (odstavec III. výroku).

2. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému dne , Anonymizováno, částku 26.000 Kč, kdy žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a dalšími poplatky v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1.493 Kč. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy (§ 1810 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“), kdy žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitelka jako podnikatel, byla věřitelka povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr k příjmové a výdajové stránce žalovaného neuvedla žádná konkrétní fakta. Ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy tak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když ani netvrdila, natož pak prokazovala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na tuto skutečnost dospěl okresní soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto původní věřitelka z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 26.000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení. Žalovaný žalobkyni, resp. její předchůdkyni, zaplatil již před podáním žaloby 7.488,04 Kč. Žalobkyně tak má nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi uvedenými částkami, tj. v rozsahu 18.511,96 Kč. Okresní soud pak rovněž uložil žalovanému povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalovaného, když výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k poměrům a finanční situaci žalovaného, který zůstal po celou dobu řízení pasivní, stanovil tak, aby vůbec k narovnání mezi účastníky došlo alespoň v dohledném časovém horizontu. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením jednotlivých splátek pak rovněž okresní soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení.

3. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavce I. výroku ohledně splatnosti přiznané částky a co do odstavce II. výroku ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.511,96 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala změnit rozsudek v těchto částech tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.511,96 Kč pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě prodlení s úhradou byť jediné z nich se stává okamžitě splatným celý zůstatek dlužné částky, a rovněž aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.511,96 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení dle splatnosti určené v odstavci I. výroku. V odvolání uvedla, že úroky z prodlení žalobkyně žádala a požaduje v zákonné výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek řádně splnila, když žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 26.000 Kč. V prodlení je pak podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, protože pak s odkazem na § 1957 odst. 2 o. z. může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, proto považuje žalobkyně jako první den prodlení 29. 8. 2023. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023, které mu bylo téhož dne odesláno. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty se tak 29. 8. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od té doby žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. Dále žalobkyně namítala, že žalovanému nevzniká povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Přičemž však břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně tak měla za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (bezdůvodného obohacení) ve výši 18.511,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.511,96 Kč od 29.08.2023 do zaplacení. Pokud pak okresní soud v odstavci I. rozsudku uložil žalovanému hradit povinnost ve splátkách, opomněl ve výroku uvést splatnost celého závazku žalovaného pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky dle rozsudku (tj. stanovit vykonatelnost celého rozsudku). O tento dovětek by měl být uvedený výrok doplněn.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

6. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 26.000 Kč, který se zavázal splácet v dohodnutých měsíčních splátkách po 1.493 Kč. Žalovaný na tento úvěr uhradil částku 7.488,04 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

7. Pokud se týká právního posouzení věci, okresní soud správně posoudil vztah mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z. a správně se zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a dospěl ke správnému závěru, že předchůdkyně žalobkyně této povinnosti nedostála, když v tomto směru ničeho netvrdila ani neprokazovala a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Z tohoto důvodu přiznal okresní soud žalobkyni rozdíl mezi tím, co předchůdkyně žalobkyně žalovanému fakticky poskytla a mezi tím, co uhradil. Proti tomuto závěru žalobkyně v odvolání ostatně nebrojila.

8. Pokud pak žalobkyně v podaném odvolání brojila proti nepřiznání úroků z prodlení z dlužné částky 18.511,96 Kč běžících již od 29. 8. 2023, je třeba v prvé řadě zdůraznit, že tímto svým odvoláním obsahově brojí proti stanovení splatnosti dlužné částky ze strany okresního soudu. Nejvyšší soud totiž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz), přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V projednávané věci tedy určil splatnost nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Pokud se pak žalovaný nijak nebránil, že by nebylo v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdil a neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného ji uhradit ve splatnosti určené do tří dnů od právní moci rozsudku, nikoliv, jak nesprávně okresní soud uvedl, že za dané situace je nutno stanovit splatnost dlužné částky v přiměřených splátkách, když určení takovéto splatnosti nemá v tomto směru oporu v provedeném dokazování ve vztahu k „možnostem dlužníka“ (srov. znění ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).

9. Je tedy zjevné, že žalovaný se v době vydání rozsudku nemohl dostat do prodlení s plněním dluhu a z těchto důvodů odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného zaplatit jistinu úvěru do tří dnů od právní moci rozsudku.

10. Vzhledem k tomu, že odvoláním byla napadena toliko splatnost jistiny a úroky pouze z části, byl žalovaný zavázán spolu s jistinou zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, pokud by se dostal do prodlení s plněním.

11. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18.511,96 Kč od 29. 8. 2023 do splatnosti předmětné částky byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen, neboť za danou dobu se žalovaný nemohl dostat žalovaný do prodlení s plněním, jak uvedeno shora.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně je odůvodněn převážnou mírou neúspěchu žalobkyně v tomto řízení, výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn toliko částečným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení.