8 Co 207/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 100.188,16 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 7. 2024, č. j. 26 C 93/2024-35,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 90.685 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 90.685 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 90.685 Kč od 27. 1. 2024 do 26. 8. 2024 a ohledně 2,25% úroku z prodlení ročně z částky 90.685 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 90.685 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13.382,60 Kč spolu s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 98.594,08 Kč od 17. 1. 2024 do 14. 2. 2024 a ve výši 15 % ročně z částky 98.594,08 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 98.594,08 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení byla zamítnuta. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , Anonymizováno, smlouva o úvěru č. , číslo, . Dle smlouvy měl být žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 100.000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně 15,49% úroku a poplatku za sjednání úvěru ve výši 2.000 Kč formou 96 měsíčních splátek po 1.863 Kč, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje červnem 2023 a konče květnem 2031. Čerpání úvěru ve výši 100.000 Kč má soud za prokázané z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 18. 1. 2024. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila 5x 1.863 Kč v době od 20. 6. 2023 do 20. 10. 2023 a dopisem ze dne 17. 1. 2024 oznámila žalobkyně žalované, že zesplatnila úvěr pro prodlení s jeho splácením a vyzvala ji k úhradě částky 104.067,60 Kč do deseti dnů.

3. Okresní soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 citovaného zákona a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Nárok žalobkyně tak okresní soud posoudil z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Dále dospěl k závěru, že žalovaná doposud není v prodlení, když soud stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého úvěru. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila ničeho o svých majetkových poměrech a možnostech dluh splácet, proto soud stanovil splatnost do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavci II. výroku, kdy se domáhá jeho změny tak, aby žalobkyni byl přiznán 15% úrok z prodlení ročně z částky 90.685 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení a dále podala odvolání proti odstavci III. výroku. Uvedla, že má za to, že pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka vydat bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, a toto musí spotřebitel prokázat. Vztah mezi obecnou a zvláštní právní úpravou času plnění lze proto vyjádřit tak, že obecná právní úprava se podpůrně použije tam, kde zvláštní právní úprava nestanoví něco jiného. Zvláštní právní úprava však otázku času plnění nevyčerpává do té míry, že by použití obecné právní úpravy zcela vyloučila. Obecná a zvláštní úprava mají společné to, že splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Pokud však možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, respektive spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, má žalobce za to, že zvláštní právní úprava nevylučuje použít obecné a jejich aplikace vede ke stejnému výsledku. Určení možnosti spotřebitele splnit věřiteli dluh prodlužuje splatnost pohledávky, tím prospívá postavení spotřebitele. Jde o skutečnosti, kterých se spotřebitel má dovolávat jako pro sebe příznivých a přinášejících výhodu. Žalobkyně spatřuje pochybení soudu prvního stupně v neúplném zjištění skutkového stavu věci, neboť žalovanou nebyly navrhnuty a nebyly provedeny žádné důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že skutečně nebylo v možnostech žalované splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele ze dne 17. 1. 2024, když žalovaná zůstává po celou dobu zcela pasivní. Žalovaná nesplnila svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou částku. I přesto soud rozhodl tak, že žalobkyni nebyl přiznán nárok na zákonný úrok z prodlení, když soud automaticky prezentoval neschopnost žalované bezdůvodné obohacení vrátit. Ze skutečnosti, že žalovaná na svůj dluh od 23. 10. 2023 neplnila ničeho, neplyne automaticky, že to nebylo v jejích možnostech. Takovou presumpci považuje žalobkyně za nepřípustnou, neboť jde o neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Žalobkyně má za to, že soud prvého stupně měl přiznat žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky určené jako bezdůvodné obohacení, když žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu prokazatelně vyzvala přípisem ze dne 17. 1. 2024.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

7. Krajský soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud a zcela se rovněž ztotožňuje s jeho právními závěry.

8. Pokud se týká nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z přiznané částky, pak okresní soud nárok žalobkyně posoudil zcela v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.

9. V tomto směru je rozhodující ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 věty třetí o spotřebitelském úvěru, dle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Toto ustanovení je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, tento nárok vzniká teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající částky jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 z. o. s. ú. Pokud jde o spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud, v případě, že nedojde k dohodě o splatnosti mezi účastníky tak, jako tomu bylo v tomto případě. Okresní soud tuto splatnost stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku za situace, kdy dohodou stran nebyla určena splatnost zbytku spotřebitelského úvěru. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila, nebránila se žalobě a netvrdila nic o svých majetkových poměrech, pak dle názoru odvolacího soudu okresní soud správně určil splatnost do tří dnů od právní moci rozsudku. Nelze souhlasit s názorem odvolatele, že se žalovaná dostala do prodlení po výzvě žalobkyně k zaplacení zbytku dluhu a že bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala skutečnosti o svých možnostech splatit požadovanou částku.

11. Pokud žalovaná nesplnila svou povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku, když výrok odstavce I. je již v právní moci, pak se žalovaná dostala do prodlení se splácením této částky a žalobkyni náleží úrok z prodlení z této částky, ovšem až za dobu, kdy se dostala do prodlení. Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek byl doručován zásilkou, která byla připravena k vyzvednutí dne 25. 7. 2024. Po 10 dnech nastala fikce doručení, pokud si žalovaná zásilku nevyzvedla, lhůta deseti dnů uplynula 4. 8. 2024. Tento den připadl na neděli, rozsudek byl doručen žalované 5. 8. 2024. Od 6. 8. 2024 počala běžet 15 denní lhůta pro podání odvolání, konec lhůty připadl na 20. 8. 2024 a 21. 8. 2024 rozsudek nabyl právní moci. Žalovaná měla plnit do tří dnů, tedy do 24. 8. 2024. Tento den však připadl na sobotu, proto měla povinnost plnit v pondělí 26. 8. a pokud tak neučinila, od 27. 8. 2024 je žalovaná v prodlení.

12. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 90.685 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 90.685 Kč od 27. 1. 2024 do 26. 8. 2024 a 2,25% úroku z prodlení ročně z částky 90.685 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

13. Odvolací soud rozhodoval v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Okresní soud správně stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a takto rozhodl rovněž odvolací soud. V odvolacím řízení byla žalobkyně pouze částečně úspěšná, a tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.