8 Co 207/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D. a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 845.038,30 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 4. 2025, č. j. 11 C 76/2022-230, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 16. 6. 2025, č. j. 11 C 76/2022-253,

I. Řízení o odvolání žalobce do odstavců II. a III. výroku rozsudku se zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a IV. výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 13.378 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 155.501,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 81.633,86 Kč za dobu od 4. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 73.867,24 Kč za dobu od 4. 6. 2022 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu žalobce na stanovení povinnosti žalované zaplatit mu úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.766,62 Kč za dobu od 26. 4. 2019 do 3. 6. 2022, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 36.933,62 Kč za dobu od 26. 5. 2019 do 3. 6. 2022, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 36.933,62 Kč za dobu od 26. 6. 2019 do 3. 6. 2022, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.933,62 Kč za dobu od 26. 7. 2019 do 3. 6. 2022 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.933,62 Kč za dobu od 26. 8. 2019 do 3. 6. 2022 (odstavec II. výroku), zamítl žalobu žalobce na stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku 689.537,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 455.584,63 Kč za dobu od 2. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 81.829,44 Kč za dobu od 12. 8. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 148.701,81 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.306,80 Kč za dobu od 12. 9. 2019 do zaplacení (odstavec III. výroku) a dále rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 70.077,92 Kč (odstavec IV. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podala v rozsahu odstavců I. a IV. výroku žalovaná včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Namítala, že napadený výrok I. vychází z nesprávného závěru okresního soudu, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení za užívání předmětu nájmu po odstoupení od smlouvy. Žalovaná však od počátku tvrdí, že předmětnou nájemní smlouvu neuzavřela a prostory v rozhodné době neužívala. Pokud žalobce uplatňuje nárok z bezdůvodného obohacení, platí, že výši tohoto obohacení je povinen prokázat. Ohledně této skutečnosti byl soudem výslovně poučen a bylo mu sděleno, že výše bezdůvodného obohacení musí být zjištěna znaleckým posudkem z oboru ekonomiky či oceňování nemovitostí, neboť se jedná o odbornou otázku. Žalobce přesto znalecký posudek nenavrhl a výslovně uvedl, že jej navrhovat nebude. Soud prvního stupně přesto dospěl k závěru o výši bezdůvodného obohacení bez odborného podkladu, pouze na základě úvah o rozsahu prostor a tvrzení o hypotetickém nájemném. Takový postup je však spekulativní a odporuje ustálené judikatuře. Nárok žalobkyně proto nebyl prokázán. Nadto žalovaná dále namítala procesní pochybení soudu, který provedl důkaz úředními záznamy o podání vysvětlení učiněnými v rámci trestního řízení, aniž by byl tento důkaz kteroukoli ze stran navržen. Jedná se o nepřípustný důkaz, k němuž nelze v civilním řízení přihlížet. Navíc nahrazení výslechu svědků úředními záznamy je možné jen při shodě stran, což v této věci nenastalo. Žalovaná trvala na osobním výslechu dotčených osob a namítala jejich nevěrohodnost, zejména s ohledem na tvrzení o falšování podpisů a neoprávněném podnikání na její jméno. Okresní soud tyto důkazy navíc provedl nepředvídatelně až u závěrečného jednání, aniž by dal stranám prostor se k nim vyjádřit, čímž porušil právo žalované na spravedlivý proces. Okresní soud se rovněž vůbec nevypořádal s námitkou, že jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce odstoupil od nájemní smlouvy dne 29. 3. 2019, avšak převzal prostory zpět až 31. 8. 2019, ačkoli bylo zřejmé, že žalovaná je neužívá. Po tuto dobu ponechal žalobce vztah bez řešení, ačkoliv mu nic nebránilo v okamžitém převzetí prostor, které se nacházejí v budově s provozem právnická osoba. Žalobce tak svým postupem vytvořil stav, který následně využívá k tvrzení o bezdůvodném obohacení, přestože žalovaná v uvedeném období nepodnikala a měla příjmy ze zaměstnání, což vyplývá i z dokumentace uvedené v insolvenčním řízení žalované. Žalovaná pak rovněž trvala na tom, že předmětnou smlouvu nepodepsala. Předložený znalecký posudek z oboru písmoznalectví nestanoví jednoznačný závěr o pravosti podpisu, ale pouze pravděpodobnost střední až nízké, a nelze jej tak považovat za přesvědčivý důkaz. Posudek je navíc zatížen vadami, neboť nebyla provedena srovnávací zkouška písma žalované za účasti všech relevantních osob a znalec vycházel z nejednotných a nevhodných podkladů. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru o existenci závazku žalované, uplatnila žalovaná kompenzační námitku spočívající v započtení kauce ve výši 29.167 Kč, která byla podle nájemní smlouvy složena, avšak nikdy nebyla vypořádána ani započtena na údajný nárok žalobkyně.

3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Měl za to, že s ohledem na skutečnost, kdy uplatnil nároky z předmětné nájemní smlouvy v insolvenčním řízení vedeném proti žalované a kdy žalovaná nároky z dané nájemní smlouvy v daném řízení nepopřela, je zjevné, že žalovaná si musela být vědoma toho, že předmětnou smlouvu uzavřela a že nájemné činilo právě částku 36.933,62 Kč měsíčně. Je tedy zřejmé, že po skončení nájemní smlouvy žalovaná dluží žalobci částku odpovídající dříve sjednanému nájemnému až do doby, kdy byla nemovitost žalobci zpět předána, to vše ve smyslu ust. § 2999 odst. 2 občanského zákoníku. Rovněž uváděl, že žalovaná v odstoupení od smlouvy byla vyzvána k odevzdání předmětu nájmu s tím, aby kontaktovala pana jméno FO. Nic takového však neučinila. Předmět nájmu pak byl odevzdán až v srpnu 2019. Pokud se jedná o námitku započtení kauce tak, jak ji žalovaná nově uplatnila v podaném odvolání, měl za to, že k této nelze přihlížet, nicméně odkázal na oznámení o započtení pohledávky za měsíc březen 2019, kdy tato kauce byla započtena na část nájemného. Předmětné oznámení pak bylo žalované zasláno a tato si jej převzala dne 3. 5. 2021.

4. Žalobce pak zároveň podal proti rozsudku, co do odstavců II. a III., včasné odvolání, které následně podáním ze dne 11. 7. 2025 vzal v celém rozsahu zpět.

5. Odvolací soud proto nejprve s ohledem na daný dispozitivní úkon žalobce spočívající ve zpětvzetí odvolání podle § 207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), odvolací řízení o odvolání žalobce výrokem v odstavci I. rozsudku zastavil.

6. Dále odvolací soud z podnětu podaného odvolání žalované přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Pokud se jedná o skutková zjištění učiněná okresním soudem, tyto zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a stejně tak tyto důkazy okresní soud vyhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti a odvolací soud tak na ně pro stručnost odkazuje.

8. Platí to zejména ve vztahu k uzavření smlouvy ze dne 25. 7. 2017, na základě níž žalobce přenechal žalované do užívání nebytové prostory vymezené v budově č. p. číslo, která je součástí pozemku parc. č. St. číslo v k. ú. a obci adresa, a to v 6. NP místnosti Anonymizováno o celkové výměře Anonymizováno, v 5. NP místnosti Anonymizováno o celkové výměře Anonymizováno, ve 4. NP místnosti Anonymizováno o celkové výměře Anonymizováno, ve 3. NP místnosti Anonymizováno o celkové výměře Anonymizováno, ve 2. NP místnosti Anonymizováno o celkové výměře Anonymizováno a v 1. NP místnosti Anonymizováno o celkové výměře Anonymizováno (dále jen „Nebytové prostory“) a žalovaná se zavázala platit za jejich užívání nájemné, které v roce 2019 činilo 36.933,62 Kč včetně DPH a dále zálohy na služby spojené s nájmem, které měly být následně vyúčtovány. Žalovaná se pak v předmětné smlouvě rovněž zavázala odevzdat žalobkyni nebytové prostory nejpozději ke dni ukončení Smlouvy, o čemž měl být sepsán předávací protokol. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 31. 7. 2020 s tím, že žalobkyně byla oprávněna od Smlouvy odstoupit v případě prodlení žalované s placením nájemného nebo úhrad za služby poskytované s nájmem (k tomu srov. Smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání č. Anonymizováno – dále jen „Smlouva“). Dne 28. 7. 2017 byly Nebytové prostory protokolárně předány žalované (srov. Protokol o předání a převzetí na č. l. 23v spisu). Z důvodu nezaplacení nájemného a záloh za měsíce 9/2018 až 1/2019 a dalších částek žalobkyně od Smlouvy odstoupila, přičemž toto odstoupení bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 29. 3. 2019. Žalovaná však Nebytové prostory předala žalobkyni až dne 31. 8. 2019, o čemž byl sepsán protokol. (srov. odstoupení od smlouvy a předávací protokol na č. l. 43, 44 spisu).

9. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že skutečnost, že žalovaná podepsala Smlouvu a další související listiny (předávací protokoly, dodejku) je nutno dovodit s přihlédnutím ke znaleckému posudku jméno FO, znalkyně z oboru a odvětví písmoznalectví, kdy tato přesvědčivě ve vztahu k podpisu žalované na uvedených dokumentech uzavřela, že je pravděpodobnější, že je podepsala žalovaná, než že by se jednalo o padělek, když na předmětných podpisech žalované nebyly nalezeny známky falšování, podpisy jsou rychle a spontánně psané, což je typické pro pravé podpisy a kdy na předmětných podpisech je tolik shodných znaků, že třetí osoba by je nemohla napodobit. Na uzavření Smlouvy ze strany žalované a užívání předmětu nájmu je pak nutno usuzovat i ze skutečnosti, že žalovaná sama ve svém návrhu na povolení oddlužení a v přiloženém seznamu závazků jiný svůj dluh ze Smlouvy uvedla, a přihlášenou pohledávku žalobkyně ze Smlouvy v celkové výši 649.363,30 Kč v rámci insolvenčního řízení uznala.

10. Stejně tak na uzavření Smlouvy a užívání předmětu nájmu ze strany žalované ukazuje dále i obsah připojeného spisu PČR Anonymizováno, jakkoliv protokoly o podaném vysvětlení osob jméno FO a jméno FO, jehož jsou součástí, je nutno hodnotit jako důkaz listinou. V této souvislosti nicméně odvolací argumentace ohledně nepřípustnosti takovéhoto důkazu nemůže obstát, neboť vyžádání a připojení trestního spisu bylo ze strany žalobkyně navrženo již u prvního jednání nalézacího soudu. Pokud žalovaná svou odvolací námitkou odkazovala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, kdy s ohledem na zásadu přímosti je nepřípustné nahrazovat důkaz výslechem svědka, který byl navržen a lze jej objektivně provést pouhým přečtením protokolu o výpovědi vyhotoveném v jiném řízení, za situace, kdy účastník řízení pravdivost obsahu protokolu o výpovědi popírá (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 731/2006), je nutno v daném případě uvést, že po čtení úředních záznamů o podání vysvětlení žalobkyně u jednání dne 22. 4. 2025 tyto žádným relevantním způsobem nezpochybnila, vyjma námitek ohledně neobvyklosti toho, aby v 22 letech zaměstnávala paní jméno FO a kdy dále poukazovala na svůj nedobrý zdravotní stav. Tvrzení žalované, že její zdravotní stav vylučoval její podnikání, však z provedeného důkazu lékařskými zprávami nevyplynulo. Protokol(y) o podaném vysvětlení navíc v daném případě svědčí toliko podpůrně pro skutečnost, která byla v řízení prokázána jinak. Za dané situace proto nebylo třeba navrhované svědkyně volat k výslechu.

11. Na uvedených závěrech pak nemůže ničeho změnit ani poukaz žalované na skutečnost, že v době podpisu Smlouvy měla přerušeno provozování živnosti, když vskutku bylo na ní (a nikoli na žalobkyni), aby zajistila provozování své vlastní živnosti na základě řádného a platného živnostenského oprávnění.

12. Neobstojí pak ani odvolací argumentace ve vztahu k jednání žalobkyně v rozporu s poctivostí a dobrými mravy, pokud mezi odstoupením od Smlouvy a převzetím předmětu nájmu uplynula doba cca 5 měsíců (od 29. 3. 2019 do 31. 8. 2019). Bylo na žalované, aby předmět nájmu předala v souladu s ujednáním ve Smlouvě a byla v tomto směru aktivní. Liknavost žalované v tomto směru nelze přičítat k tíži žalobkyně, resp. jejímu nepoctivému jednání, když navíc z odstoupení od Smlouvy, které bylo žalované prokazatelně doručeno, vyplývá i její další postup s tím, že má kontaktovat příslušnou osobu a jí nemovitost předat.

13. Na daném místě je tedy třeba uzavřít, že žalovaná a žalobkyně platně uzavřely smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání ve smyslu ust. § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž nájemní vztah trval až do 29. 3. 2019, kdy došlo k jeho ukončení odstoupením ze strany žalobkyně. Žalovaná byla povinna dle odst. 2.2. písm. i) Smlouvy (a rovněž dle § 2225 odst. 1 o. z.) vyklizené Nebytové prostory předat žalobkyni ke dni ukončení Smlouvy dne 29. 3. 2019, avšak učinila tak až dne 31. 8. 2019. Je tedy zřejmé, že v době od 30. 3. 2019 do 31. 8. 2019 užívala nebytové prostory bez právního důvodu a žalobci proto v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o. z. vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení.

14. Byť si je odvolací soud vědom, že pokud se jedná o určení výše takovéhoto bezdůvodného obohacení, je dosavadní judikatura ustálena na názoru, že v takovém případě se peněžitá náhrada za užívání nemovitosti bez právního důvodu poměřuje (zpravidla) obvyklou výší nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné nemovitosti v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5484/2007, ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2777/2009, nebo ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2063/2009) je třeba uvést, že platný a účinný občanský zákoník vnesl do této problematiky s účinností od 1. 1. 2014 nové ustanovení, kdy dle ust. § 2999 odst. 2 platí, že pokud ochuzený plnil za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty. V praxi to tedy znamená, že jestliže ochuzený pronajímatel poskytoval při existenci nájemní smlouvy nemovitost k pronájmu za určitou cenu, pak se při následném odpadnutí tohoto právního důvodu má určit výše bezdůvodného obohacení na základě ceny sjednané touto nájemní smlouvou. Důvodová zpráva k začlenění tohoto ustanovení do civilního práva pak uvádí, že jestliže bylo plněno za úplatu, ať již podle neplatné smlouvy, anebo v rámci závazku, který byl následně zrušen, není následně rozumný důvod, aby ochuzený požadoval náhradu obvyklé ceny, a proto se navrhuje přiznat mu náhradu ve výši ceny ujednané smlouvou, která byla následně zrušena. Zároveň pak dle druhé věty zmíněného ustanovení výše uvedená norma neplatí, má-li úplata charakter důvodu neplatnosti smlouvy nebo důvodu pro zrušení závazku, anebo byla-li částka úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. O takovýto případ dle věty druhé se pak v projednávané věci ovšem nejedná a odvolací soud tedy nevidí důvod, pro který by nebylo možno postupovat dle citovaného ustanovení občanského zákoníku.

15. S přihlédnutím k uvedenému proto odvolací soud ve shodě s okresním soudem konstatuje, že žalobci svědčí nárok na zaplacení částky 155.501,10 Kč odpovídající dlužnému nájemnému po dobu užívání předmětu nájmu ze strany žalované po skončení smluvního vztahu, a to od 23. 4. 2019 do 31. 8. 2019 (tj. 4x 36.933,62 Kč + 7.766,62 Kč) tak, jak se žalobou domáhal. To vše spolu s úrokovým příslušenstvím běžícím od 4. 6. 2022, když co se týče určení splatnosti pohledávky, lze v plném rozsahu odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 20.

16. Pokud se dále jedná o vznesenou kompenzační námitku v rámci odvolacího řízení, je nutno uvést, že judikatura Nejvyššího soudu se ustálila v závěru, že námitku započtení - s následky uvedenými v § 98 o. s. ř. - může vznést žalovaný nejen za řízení před soudem prvního stupně poté, co nastala koncentrace řízení, ale i v odvolacím řízení, které je založeno na systému neúplné apelace; jde o institut hmotného práva, jehož uplatnění zákon nekoncentruje do určitého stadia řízení. Nicméně skutečnosti, z nichž je zánik žalované pohledávky započtením vzájemné pohledávky dovozován, jakož i důkazy je prokazující, smějí být uplatněny jen způsobem a za podmínek uvedených v § 118b o. s. ř. V daném případě složení namítané kauce, která neměla být vypořádána, vyplynula přímo z čl. 3.13 Smlouvy a povinnost jejího vrácení po skončení nájmu do jednoho měsíce vyplývá z čl. 3.17 smlouvy, nicméně vypořádání této kauce bylo žalobkyní prokázáno doložením oznámení o započtení pohledávky na nájemné za měsíc březen 2019 ze dne 14. 4. 2021, kdy tato kauce byla ze strany žalobce užita na úhradu části dlužného nájemného za uvedený měsíc, a to ve smyslu ujednání čl. 3.15 Smlouvy.

17. S ohledem na shora uvedené byl tedy rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci I. výroku jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení v odstavci IV.

18. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný, proto mu v souladu s ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Za odvolací řízení žalobci náleží paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ust. § 1 odst. 1, 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (2x příprava na jednání a 2x účast u jednání odvolacího soudu) á 450 Kč, to vše s přihlédnutím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 a dále 2x cestovné za cestu adresa a zpět k jednání osobním vozidlem Anonymizováno ve výši 11.578 Kč (ujeto 2x 748 km při průměrné spotřebě 5,3 l benzinu 95 okt. na 100 km při vyhláškové ceně paliva 34,70 Kč/l a amortizaci vozidla ve výši 5,90 Kč/km – k tomu srov. vyhl. č. 573/2025 Sb.). Celkem tak žalobci náleží náhrada nákladů ve výši 13.378 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.