8 Co 208/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 34.567,62 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 6. 2024, č. j. 21 C 167/2024-44,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, ohledně splatnosti částky 18.098 Kč, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.098 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a pro případ prodlení se zaplacením této částky je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, a to až do zaplacení této částky.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4.178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.098 Kč v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1.500 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti, až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o osm procentních bodů. Žaloba byla zamítnuta ohledně zaplacení částky 16.469,62 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jak je specifikováno v odstavci II. výroku a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne , Anonymizováno, žalovaný požádal na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz poskytovatele spotřebitelských úvěrů společnost , právnická osoba, ., o úvěr ve výši 23.000 Kč s tím, že by se zavázal zaplatit celkovou částku úvěru ve výši 66.384 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1.576 Kč. Součástí splátky byly úroky za poskytnutý úvěr a měsíční úhrada za pojištění a zápůjční úroková sazba by činila 66,80 % ročně. Žalovaný návrh smlouvy podepsal jedinečným kódem , Anonymizováno, . Společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému v dopise ze dne 24. 8. 2022, že návrh smlouvy o úvěr akceptovala a žalovaný čerpal dne , Anonymizováno, úvěr ve výši 23.000 Kč. Žalovaný na tento úvěr zaplatil dvě splátky po 1.576 Kč a jednu splátku ve výši 1.750 Kč, tj. celkem 4.902 Kč. Úvěruschopnost předchůdkyně žalobkyně posuzovala tak, že vyšla z příjmů žalovaného ve výši 27.000 Kč měsíčně, životního minima žalovaného ve výši 4.620 Kč, nákladů na bydlení ve výši 4.400 Kč a ostatních nákladů ve výši 200 Kč a dospěla k závěru, že rezerva žalovaného činí 16.780 Kč. Příjmy žalovaného ověřila z příjmů na účtu žalovaného za měsíc květen 2022, červen 2022 a červenec 2022. Dne 26. 2. 2023 došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Okresní soud s odkazem na ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 citovaného zákona dospěl k závěru, že daná smlouva je absolutně neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyni tedy přiznal částku 18.098 Kč jako rozdíl mezi poskytnutou jistinou 23.000 Kč a zaplacenou částkou 14.902 Kč, a to v měsíčních splátkách, když žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný je schopen zaplatit dlužnou jistinu ihned, do tří dnů od právní moci rozsudku. Rovněž nepřiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení, který náleží teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nové době splatnosti stanovené soudem.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti splatnosti přiznané částky, podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.098 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení podle předchozí věty pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti podle předchozí věty, až do úplného zaplacení. Dále se domáhala náhrady nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že nesouhlasí s uloženými splátkami a požaduje, aby bylo uloženo žalovanému zaplatit přiznanou částku ve lhůtě 3 dnů dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Každé prodloužení lhůty či povolení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné pariční lhůtě tří dnů. Soud I. stupně tak pochybil, když neměl prokázanou majetkovou a sociální situaci žalovaného, a přesto žalovanému uložil hradit jemu uloženou povinnost ve splátkách. V těchto případech je nutné obligatorně přihlédnout také k chování neúspěšného účastníka řízení, který měl dostatek času svůj závazek vůči žalobkyni před podáním žaloby řešit. Při prostudování odůvodnění napadeného rozsudku žalobkyně zjistila, že soud I. stupně pochybil, když neuvedl v odůvodnění napadeného rozsudku žádné konkrétní důkazy osvědčující nepříznivou sociální a majetkovou situaci žalovaného, na základě kterých soud I. stupně přistoupil k uložení splácení přiznané částky žalovaným ve splátkách. Žalobkyni není zřejmé, z jakého důvodu soud I. stupně vůbec přistoupil k možnosti uložit žalovanému uhradit svou povinnost ve splátkách, když ani žalovaný o možnost hradit dluh ve splátkách nežádal. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 93 Co 575/2014, kde tento soud uvedl, že při výjimečném určení splátek, v nichž má žalovaný svoji povinnost splnit (oproti plnění ve třech dnech od právní moci rozhodnutí), musí soud hodnotit nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale je nutné zohlednit i zájmy žalobce jako věřitele na přiměřené době, v níž má být žalovaným dluh zaplacen. K takovému postupu tedy musí existovat důvody. Žalobkyně se domnívá, že s institutem povolení splácet přiznanou částku ve splátkách je nutno nakládat soudy uvážlivě, neboť nepřiměřené zvýhodňování jedné strany sporu může vést také k porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Ke stanovení možnosti hradit dluh žalovaným ve splátkách nebylo ze strany soudu I. stupně důvodu přistupovat, neboť žalovaný byl zcela nečinný, soud tedy neměl nikterak prokázanou skutečnost, že žalovaný je vůbec schopen závazek uhradit ve stanovených splátkách. Na základě uvedeného je žalobkyně přesvědčena, že soud I. stupně pochybil, když uložil žalovanému možnost hradit jeho závazek vůči žalobkyni ve splátkách a v této části považuje rozsudek za nesprávný.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v odvoláním napadené části, tj. ohledně splatnosti přiznané částky a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud stran uzavřené smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

7. Okresní soud rovněž věc správně posoudil po právní stránce, pokud dospěl k absolutní neplatnosti dané smlouvy.

8. Odvolací soud nesouhlasí s názorem odvolatelky, že pokud se týká povinnosti zaplatit přiznanou částku, ať již ve lhůtě tří dnů, případně ve splátkách, že se jedná o lhůtu k plnění ve smyslu ust. § 160 o. s. ř. V tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.

9. Rozhodující je ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy, dle kterého, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Toto ustanovení je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Rozhodně doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 ZoSÚ. V projednávané věci určil splatnost nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Lze přisvědčit žalobkyni, že pokud okresní soud zavázal žalovaného splácet přiznanou částku ve splátkách, nemá jeho rozhodnutí oporu v provedeném dokazování, ani v tvrzení žalovaného ve vztahu k jeho možnostem dlužnou částku uhradit. Žalovaný byl totiž v průběhu řízení zcela nečinný. Netvrdil tak, a ani neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci, proto nebyl pro stanovení splatnosti dlužné částky ve splátkách žádný důvod. Za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.

11. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně je odůvodněn převážnou mírou neúspěchu žalobkyně v tomto řízení.

13. Pokud se týká nákladů odvolacího řízení, žalobkyně byla plně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolání bylo podáno dne 25. 7. 2024, z toho důvodu v souladu s přechodnými ustanoveními článku II. vyhlášky č. 258/2024 Sb. za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení, resp. o přiznání odměny advokátovi žalobkyně postupoval v souladu s ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, a to z § 9 odst. 1 citované vyhlášky, když hodnotu věci nebo práva nelze vyjádřit v penězích. Tarifní hodnota činí 10.000 Kč, odměna advokáta za 1 úkon právní služby činí 1.500 Kč, a to za podané odvolání. Dále náleží zástupci žalobkyně 1 režijní paušál ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tedy celkem částka 1.800 Kč. Z této částky náleží zástupci žalobkyně 21% DPH, což je částka 378 Kč, celkem tak odměna advokáta činí 2.178 Kč. Dále náleží žalobkyni náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání, tj. částka ve výši 2.000 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení částku 4.178 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.