8 Co 226/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D. a JUDr. Daniely Kabátové a ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno IČO: Anonymizováno sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví k části pozemku k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 6. 2024, č. j. 9 C 109/2019-208,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 9.186 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že část zemského povrchu tvořícího plochu ohraničenou body 3 se souřadnicemi , Anonymizováno, se souřadnicemi , Anonymizováno, se souřadnicemi , Anonymizováno, dle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, , ověřený , tituly před jménem, , jméno FO, dne 23. 5. 2023, se souhlasem , právnická osoba, s očíslováním parcel dne 25. 5. 2023, označená v tomto geometrickém plánu jako parcela č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , je ve vlastnictví žalobce (odstavec I. výroku), zavázal žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 47.531,50 Kč (odstavec II. výroku) a dále rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Opavě náhradu nákladů státu ve výši 49.537 Kč (odstavec III. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalobce bude zavázán uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení. Žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu, že žalobce byl v dobré víře, že užíval jako vlastník vymezenou část pozemku ve vlastnictví žalovaného, kdy toto užívání vyhodnotil soud jako omluvitelný omyl. Měl za to, že okresní soud provedl nepřípustně extenzivní výklad dobré víry žalobce a jeho tzv. omluvitelného omylu ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu a pouze převzal tvrzení žalobce, aniž by bylo prokázáno. Žalobce především neprokázal své tvrzení, že postavil plot z bílých cihel v místě starého laťkového plotu. Toto tvrzení žalobce bylo naopak vyvráceno znaleckým posudkem z oboru geodézie, kdy z jeho závěru je zcela zřejmé, že původní laťkový plot byl v jiném místě. Dále pak nebylo ani prokázáno tvrzení žalobce, že plot s bílými sloupky postavil v roce 1993. Pokud byl plot s betonovými (bílými) sloupky prokazován na fotografii ze září 2001, pak znalec ve svém posudku odkázal na vyhotovení dvou geometrických plánů, které k žádosti žalobce provedl , právnická osoba, , a to v roce 2010 a 2011, kdy minimálně z vyhotovení těchto geometrických plánů muselo být žalobci zřejmé, že plot z bílých cihel porušuje vlastnickou hranici žalovaného. Ve věci je podle žalovaného podstatné, že žalovaný je , Anonymizováno, s tím, že mimo jiného rozsáhlého nemovitého majetku je i vlastníkem silnic II. a III. tříd a silničních pozemků, na nichž se tyto stavby nacházejí. Není v možnostech žalovaného, aby v terénu vyznačil a hlídal případné porušení jeho vlastnického práva a jediný okamžik, kdy žalovaný je schopen zjistit či ev. reagovat na porušení svého vlastnického práva, je situace, ve které vlastník vedlejšího pozemku provádí nějakou „činnost“, kterou je možno provést s jeho souhlasem či s jeho vědomím, což potvrdila i ve své výpovědi svědkyně , jméno FO, . Žalovaný tak zareagoval poprvé až v roce 2015, kdy jej žalobce požádal o stanovisko ke garážovému stání a nikoli ke stavbě garáže a oplocení, kterou následně vybudoval. Již v této době nemohl být žalobce v dobré víře, že provádí stavební činnost na svém pozemku a v daném případě tedy pouze zneužil svého, jak okresní soud hodnotí, omluvitelného omylu k tomu, aby získal neoprávněným způsobem část pozemku ve vlastnictví žalovaného.

3. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil tak, že navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Uváděl, že z předložených fotografií vyplývá, že již v březnu roku 1992 existovala pouze část laťkového plotu, a to směřující kolmo k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ve vlastnictví žalovaného. Vlastnická hranice mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, nebyla v terénu vůbec seznatelná. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl užíván již právní předchůdkyní žalobce, , jméno FO, , z níž bylo vlastnické právo převedeno na žalobce na základě darovací smlouvy ze dne , Anonymizováno, , přičemž tato užívala pozemek až k pozemní komunikaci nacházející se na pozemku parc. č. , Anonymizováno, a stejně tak činil následně i žalobce. Tuto skutečnost dosvědčují svědecké výpovědi , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, k vysvětlení jím podaného znaleckého posudku vyplynulo, že přesný průběh vlastnické hranice mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nebyl vůbec zřejmý. V roce 1992 společnost , Anonymizováno, vyhotovila geometrický plán č. , hodnota, , v němž je hranice vyznačena, avšak z dohledaných dokumentů nevyplývá, z čeho vycházela. Přesná hranice tak není dohledatelná, čemuž nasvědčuje i zápis v katastru nemovitostí, který je evidován s kódem kvality 8, odpovídající nepřesnosti cca 2,8 m. Pokud se jedná o dobu stavby plotu z bílých cihel, pak ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že se tak stalo do roku 1997. Tento plot navazoval na skříňku rozvodu kabelové televize, kdy z výpovědi , jméno FO, vyplývá, že kabelová televize byla v obci zavedena v roce 1995 a při její stavbě byl vyžadován souhlas žalobce s jejím umístěním na jeho pozemku. Poukazuje-li žalovaný na geometrické plány vyhotovené , právnická osoba, , pak geometrický plán č. , hodnota, zaměřoval oddělení pozemku č. , Anonymizováno, nacházející se za budovou č. p. , Anonymizováno, a geometrický plán č. , Anonymizováno, ze dne 19. 12. 2011 zaměřuje rovněž jinou část zemského povrchu. Z ničeho tak nevyplývá, v čem by mohly narušovat dobrou víru žalobce. Pokud dále žalovaný uvádí, že je , Anonymizováno, vlastnící silnice II. a III. třídy a není v jeho silách kontrolovat a zjistit porušení svého vlastnického práva, pak tato okolnost není pro posouzení případného vydržení podstatná. Absenci dobré víry pak nelze dovodit ani ze skutečnosti, že žalovaný v roce 2015 podával stanovisko ve věci zamýšlené výstavby garážového stání v místě nynější garáže. Jak bylo v řízení před okresním soudem prokázáno, uvedená část zemského povrchu, na němž je postavena část garáže, se nachází v linii, v níž dříve stál plot s bílými cihlami a ještě dříve plot laťkový a garáž tuto linii nepřesahuje.

4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované a žalobkyně ve věci samé není důvodné.

5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, když tyto odpovídají obsahu provedených důkazů, náležitě je vyhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti a na základě hodnocení těchto důkazů dospěl rovněž k adekvátním právním závěrům.

6. Platí to zejména ve vztahu ke zjištění, že darovací smlouvou ze dne , Anonymizováno, , registrovanou státním notářstvím , Anonymizováno, se žalobce stal vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , mimo jiné i pozemku parc. č. , Anonymizováno, kdy tento pozemek byl na rozhraní s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, oplocen starým laťkovým plotem. Toto oplocení pak žalobce nahradil plotem se sloupky z bílých cihel. Lze pak vzít za prokázané, že tento (nový) plot byl postaven v roce 1995, resp. nejpozději do roku 1997, když svědek , jméno FO, potvrdil, že v tomto roce se v obci zaváděla kabelová televize a voda a u žalobce byla postavena rozvodná skříň z bílých cihel, která se stala součástí nového plotu, kdy žalobce plot stavěl spolu s rekonstrukcí svého domu. Tato skříň se nyní nachází v úrovni čelní zdi budovy žalobcem nově zbudované garáže před domem č. , hodnota, . Svědkyně , jméno FO, pak uvedla, že žalobce na nový plot použil plastové latě, které mu dali ke 40. narozeninám a plot stál, když jezdila za maminkou, která zemřela v r. 1997. Oba svědci dále potvrzovali, že uvedený nový plot byl pohledově vybudován v místě, kde se nacházel původní laťkový dřevěný plot, který existoval v r. 1992. Svědci rovněž uvedli, že u domu č. , hodnota, , který žalobce získal darem, byla v uvedené době předzahrádka až k cestě, a tak se užívala. Z výslechu svědkyně , Anonymizováno, pak vyplynulo, že v roce 2017 při prohlídce silnice žalovaný zjistil, že žalobce před svým domem č. , hodnota, staví zděnou garáž, přičemž Stavební úřad v , Anonymizováno, žalobci povolil v daném místě pouze postavení garážového stání, a to navíc aniž by ještě před tím žalovaný s takovou stavbou vyslovil souhlas. Žalovaný proto vyzval žalobce k zastavení stavby. Ve snaze legalizovat stavbu garáže v roce 2018 žalobce nechal provést zaměření svého pozemku , Anonymizováno, , přičemž z uvedeného vyplynulo, že roh garáže již stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Tuto skutečnost pak dne 31. 10. 2018 sděluje žalovanému (srov. nesporná tvrzení účastníků na č. l. 20 a 26 spisu). Dle znaleckého posudku a výpovědi znalce , tituly před jménem, , jméno FO, pak hranice mezi pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, sledovala průběh linie bývalého laťkového plotu, který předcházel plotu se zděnými sloupky, jak bylo zaměřeno geometrickým plánem společnosti , Anonymizováno, č. , hodnota, , kdy ovšem podklady určení hranice mezi uvedenými pozemky nebyly dohledatelné, a tato společnost proto vzala za rozhodující linii daného plotu. Plot se sloupky z bílých cihel, který byl zbourán v roce 2017, pak nebyl nikdy zaměřen, až znalec Hlaváček ve svém zaměření odhadl, že tento se nenacházel v linii hranice, které měla odpovídat linii původního laťkového plotu, byl mu z části předsazen a zasahoval do pozemku parc. č. , Anonymizováno, , stejně jako nyní roh garáže (srov. měřičský náčrt ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , anonymizováno, ).

7. Podle § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

8. Podle § 129 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

9. Podle § 130 odst. 1) cit. zákona je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným.

10. Podle § 134 odst. 1) cit. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o věc movitou, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

11. Pokud se jedná o právní posouzení věci a dobré víry žalobce ve vztahu k vlastnictví sporné části zemského povrchu, pak i zde okresní soud vyšel správně z aplikace zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a z judikatury Nejvyššího soudu ČR, z níž vyplývá, že otázka, zda někdo jednal v dobré víře či nikoliv, není otázkou skutkovou, ale právním posouzením; obecný soud musí vždy zvážit, zda zjištěné skutečnosti dobrou víru v dané věci objektivně vylučují anebo zda účastník řízení byl v dobré víře. Hodnocení důkazů pak směřuje ke zjištění skutkového stavu, tedy okolností, na které lze úsudek o existenci dobré víry vázat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4925/2016). Přitom je třeba přihlížet ke všem okolnostem daného případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4925/2016). Dobrou víru je pak vždy nutno hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska účastníka řízení (z hlediska jeho osobního přesvědčení); srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3407/2015. Zákon totiž neposkytuje ochranu nedbalému uživateli, který byl sice (snad, možná) subjektivně přesvědčen o tom, že mu vykonávané právo k pozemku svědčí, ovšem jeho omyl byl se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu neomluvitelný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4925/2016). O dobré víře lze tedy uvažovat tam, kde se subjekt mylně domnívá, že mu určité právo svědčí, a jde přitom o omyl omluvitelný, tedy takový, k němuž došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu po každém požadovat. Je proto nezbytné vždy brát v úvahu, zda subjekt neměl, resp. nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že mu právo náleží. Dobrá víra přitom zaniká ve chvíli, kdy se subjekt od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu právo svědčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 145/2003).

12. Jestliže tedy při posuzování dobré víry žalobce o tom, že je vlastníkem sporné části zemského povrchu, zohlednil nalézací soud shora uvedené skutkové okolnosti s přihlédnutím k tomu, že žalobce až do roku 2018 nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že je vlastníkem dané části zemského povrchu, když poprvé se dozvěděl, že není jeho vlastníkem až z geometrického zaměření zpracovaného v tomto roce, kdy z něj vyplynulo, že stavba garáže zasahuje částečně do pozemku žalovaného (pomocného silničního pozemku), pak nepochybil. Pokud totiž svědkyně , jméno FO, vyzývala žalobce v r. 2017, aby nestavěl, nebylo to z důvodu zpochybňování jeho vlastnického práva, ale proto, že Správa silnic nedala ke stavbě své souhlasné stanovisko a stavbu garáže označila za černou stavbu. Do té doby pak žalovaný vlastnické právo žalobce, ani Stavební úřad v , Anonymizováno, povolující žalobci dříve stavbu garážového stání k dané části pozemku jakkoliv nesporoval. Rovněž pak ani namítanými geometrickými plány zpracovanými , právnická osoba, v r. 2010 a v r. 2011 nelze dovodit, že by tyto zpochybňovaly dobrou víru žalobce v oprávněnou držbu sporné části pozemku, když tyto byly zpracovány k zaměření jiných pozemků. Rozhodující totiž je, že spornou část pozemku žalobce užíval jako vlastní v omluvitelném omylu, a to až do rozsahu oplocení plotem z bílých cihel, který byl vybudován v letech 1995 až 1997, přičemž slyšení svědci potvrdili, že tento byl vybudován v rámci linie původního laťkového plotu, kdy pozemek byl užíván jako předzahrádka až k vozovce. Skutečnost, že plocha cca 4,5 m2, podél hranice pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , jak je vytyčená geometrickým plánem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 23. 5. 2023, č. , hodnota, , a byla původně zjevně připlocena k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jež náleží k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , nemohla být žalobci s ohledem na svou zanedbatelnost ani z žádného jiného geometrického plánu (na cca 8 metrech délky) seznatelná. Žalobcův omluvitelný omyl k vlastnictví dané plochy pozemku je tedy dán a je nutno dospět k závěru o vydržení sporné části pozemku, když žalobce jej užíval v dané podobě v dobré víře minimálně 10 let již od roku 1992.

13. S ohledem na výše uvedené byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen, a to včetně výroků o náhradě nákladů řízení (§ 219 o. s. ř.).

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl i v této fázi řízení plně úspěšný. Účelně vynaložené náklady žalobce na odvolací řízení se sestávají z odměny za zastupování advokátem a z jeho hotových výdajů, kdy právní zástupce žalovaného v odvolacím řízení učinil celkem 2 úkony právní služby, a sice převzetí věci ze dne 31. 10. 2024 a účast u jednání soudu dne 30. 4. 2025, za něž ve smyslu ust. 9 odst. 3, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náleží odměna 2.500 Kč, resp. 3.700 Kč (s účinností novely ust. § 9 advokátního tarifu od 1. 1. 2025), celkem tedy 6.200 Kč. K těmto úkonům dále přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025), celkem 750 Kč. Dále tvoří náklady žalobce cestovné za cestu k odvolacímu jednání ve výši 2.236 Kč (vzdálenost , adresa, – , adresa, a zpět 2x 130 km, spotřeba vozidla 7,0 benzínu 98 okt. na 100 km, cena 1 litru benzínu 40,50 Kč a sazba náhrady za 1 km jízdy 5,80 Kč – dle vyhl. č. 457/2024 Sb.). Celkem pak činí náklady žalobce za odvolací řízení 9.186 Kč. Tuto částku je pak žalovaný povinen zaplatit žalobci na účet právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).