8 CO 227/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 22.721,01 Kč k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 14. 9. 2022, č. j. 14 C 12/2022-73,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, potvrzuje.

II. V další napadené části, tj. v odstavci III. výroku, se rozsudek mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.513,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 7. 9. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba na zaplacení částky 2.721,01 Kč s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 20.000 Kč od 26. 8. 2021 do 23. 11. 2021, úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 20.000 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 22.721,01 Kč od 27. 8. 2021 do 6. 9. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2.721,01 Kč od 7. 9. 2021 do zaplacení, byla zamítnuta. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.918 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 12 měsíčních splátkách po 1.893 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 23.000 Kč, výdaje ve výši 13.990 Kč, z toho náklady na bydlení 8.099 Kč. K tomu předložil výpisy z účtu za období od 1. 12. 2020 do 28. 2. 2021, podle nichž mu byly na účet připsány od jeho zaměstnavatele společnosti [právnická osoba] 12. 12. 2020 částka 28.844 Kč, 14. 1. 2021 částka 21.049 Kč a 12. 2. 2021 částka 21.788 Kč, přičemž dále měl žalovaný zřízen trvalý příkaz ve výši 500 Kč, 900 Kč a 200 Kč a každý měsíc mu byla stržena splátka hypotéky z účtu ve výši 6.375,40 Kč Vedle toho byl povinen platit pojištění k hypotéce ve výši 574 Kč, které však řádně nehradil, na tuto platbu mu nezůstávalo na účtu dost prostředků. Dále inkaso žalovaného činilo 3.110 Kč. Zůstatky na účtu byly k 31. 12. 2020 ve výši 0 Kč, k 31. 1. 2021 ve výši 8.882,37 Kč a 28. 2. 2021 ve výši 399,94 Kč, 3. 2. 2021 došlo na účtu žalovaného ke změně nulové úrokové sazby na sankční úrokovou sazbu 8,25 % p. a. a dále měl žalovaný zvýšené výdaje za PlaystationNetwork a internetové sázky na portálu Tipsport. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho. Okresní soud skutková zjištění podřadil zejména pod ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 580 a § 588 občanského zákoníku, a dospěl k závěru o neplatnosti dané smlouvy především z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Pokud by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, musela by dospět k závěru o důvodných pochybnostech o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet a měla tak vyhodnotit, že není žalovanému oprávněna úvěr poskytnout. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru vyplatila žalovanému částku 20.000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaný neprokázal, že by na dlužnou částku cokoliv zaplatil.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavcům II. a III. výroku a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ke skutečnosti, že si předchůdkyně žalobkyně nevyžádala potvrzení o výši příjmů žalovaného od zaměstnavatele, jak uvádí soud ve svém odůvodnění, žalobkyně uvedla, že postupovala v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, dle kterého je předložení výpisů z účtu žadatele jedním ze způsobů, jakým může poskytovatel dostát požadavku na vynaložení odborné péče při ověřování tvrzení žadatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Pokud se týká výdajů žalovaného, žalobkyně zjišťovala od žalovaného veškeré jeho výdaje, kdy žalovaný uvedl svoje celkové měsíční výdaje (včetně splátek úvěru a bydlení) ve výši 13.990 Kč měsíčně. Tyto údaje byly verifikovány prostřednictvím normativních nákladů na bydlení, údajů o životním minimu a údajů z bankovního a nebankovního registru. Nelze se tedy ztotožnit s názorem soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala jiné závazky či úvěry žalovaného pouze pomocí nebankovního registru klientských informací, když v rámci posuzování úvěruschopnosti počítala i s bankovními závazky. Žalovaný dle úvěrové zprávy nebyl na hypotečním úvěru jediným dlužníkem, nýbrž zde figuroval další spoludlužník, a proto není možné celou splátku, příp. i platbu pojištění automaticky přisoudit pouze jemu, čehož je důkaz i příchozí platba na splátku pojištění od [jméno] [příjmení], jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného. Při ověřování výdajů žalovaného je třeba se zaměřit nejen na výši výdajů, ale i na jejich charakter a rozlišovat údaje mandatorního charakteru a výdaje zbytné povahy. Právě výdaje na služby jako PlaystationNetwork, příp. na internetové sázky tvoří velkou část měsíčních výdajů žalovaného, tyto výdaje nepochybně nelze považovat za mandatorní výdaje. Současně je z úvěrové zprávy patrná jednak bezproblémová splátková historie hypotečního úvěru a jednak disponibilní úvěrový limit v celkové výši 110.000 Kč, který nebyl de facto vůbec čerpán.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích II. a III. výroku v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem jako na správná a úplná. Okresní soud rovněž věc posoudil zcela správně po právní stránce.

7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění ke dni 12. 4. 2021 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 o. s. ř. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 2 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a vzájemně spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 odst. 1 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Odvolací soud se plně ztotožňuje s názorem okresního soudu, že ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru neposuzovala úvěrující dostatečně úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Pokud se týká příjmu žalovaného, ten byl skutečně ověřen pouze výpisem z účtu žalovaného, kdy částka 23.000 Kč nebyla pravidelným příjmem žalovaného, neboť žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného pouze za 3 měsíce, neměla zprávu zaměstnavatele o jeho průměrném měsíčním příjmu, kdy, jak vyplývá z výpisu z účtu, kromě měsíce prosince příjem žalovaného spíše dosahoval průměrně 21.000 Kč, jak vyplývá z výpisů z účtu za období od 1. 1. 2021 a 31. 1. 2021 a za období od 1. 2. 2021 až 28. 2. 2021, a stejně tak si právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřovala výdaje žalovaného, kdy ten uvedl výdaje na bydlení ve výši 8.099 Kč a tyto výdaje nejsou ničím ověřeny. Naopak z výpisu z účtu dále vyplývá, že žalovaný platil hypoteční splátky ve výši 6.375 Kč, pojištění spojené s hypotečním úvěrem ve výši 574 Kč, dále inkaso měsíčně 3.110 Kč a navíc měl trvalé příkazy ohledně částek 500 Kč, 900 Kč a 200 Kč, když nebyl zjištěn účel těchto plateb. Souhrn všech těchto výdajů žalovaného včetně jím uváděné částky 8.099 Kč na bydlení činí 19.758 Kč, přičemž pokud měl dále splácet úvěr poskytnutý právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 1.893 Kč, tak jeho výdaje činily částku 21.651 Kč, tedy částku, která se rovnala jeho příjmům a nepochybně žalovaný musel ještě z něčeho hradit své náklady na stravu, ošacení apod. Okresní soud tak dospěl ke správnému závěru, že pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, musela by dospět k závěru o důvodných pochybnostech o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet a měla tak vyhodnotit, že není žalovanému oprávněna úvěr poskytnout.

12. Za situace, kdy nebyla řádně zkoumaná úvěruschopnost žalovaného, okresní soud dospěl ke správnému závěru o absolutní neplatnosti dané smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Okresní soud pak zcela správně odkázal na rozsudky Evropského soudního dvora, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 1201/2012.

13. Jelikož v případě spotřebitelského úvěru se jedná o speciální ustanovení § 86 a § 87, okresní soud rovněž správně posoudil, že i pokud je daná smlouva neplatná, pak vznikla žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit na jistině, a to podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to právě ve výši 20.000 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaný jakoukoliv částku na takto poskytnutý úvěr zaplatil.

14. Okresní soud rovněž správně rozhodl o úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., a to tak, že v případě absolutní neplatnosti smlouvy je žalovaný povinen platit na výzvu, když výzva ze dne 26. 8. 2021 byla žalovanému odeslána 27. 8. 2021, přičemž měl platit do 10 dnů ode dne odeslání, tj. do 6. 9. 2021, ode dne 7. 9. 2021 je žalovaný v prodlení.

15. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, na žádné jiné částky, než jak byly přiznány v odstavci I. výroku, žalobkyni nárok nenáleží, proto okresní soud zcela správně zamítl žalobu žalobkyně ohledně částek, jak jsou uvedeny v zamítavém výroku odstavce II.

16. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

17. Pokud se týká výroku o náhradě nákladů řízení, kterým bylo rozhodnuto v odstavci III. výroku rozhodnutí bylo v tomto směru změněno v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.513,80 Kč. Okresní soud totiž chybně stanovil poměr úspěchu a neúspěchu, když v případě rozhodování o úspěchu a neúspěchu je nutno vycházet z částek požadovaných žalobkyní včetně úrokového příslušenství. Žalobkyně požadovala včetně úrokového příslušenství částku 27.117,25 Kč, přiznána jí byla včetně úroku do dne rozhodnutí okresního soudu částka 21.737,26 Kč. Úspěšná byla v rozsahu 80 %, neúspěšná v rozsahu 20 % a rozdíl těchto částek je 60 %. To je rozsah nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni. Okresní soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení nepochybil, když celkem by žalobkyni náležela náhrada nákladů ve výši 2.523 Kč, z toho 60 % činí 1.513,80 Kč.

18. V odvolacím řízení byl žalovaný úspěšný, žádné náklady mu nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.