14 C 12/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 22 721,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 721,01 Kč s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 8. 2021 do 23. 11. 2021, úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 22 721,01 Kč od 27. 8. 2021 do 6. 9. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 721,01 Kč od 7. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 918 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 22 721,01 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že její právní předchůdkyně právnická osoba s žalovaným uzavřela smlouvu o hotovostním úvěru číslo na základě které žalovanému dne 12. 4. 2021 poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit úroky, a to prostřednictvím 12 splátek po 1 893 Kč. Úrok byl sjednán v sazbě 19,99 % ročně a byl rovněž dohodnut poplatek za zprostředkování úvěru 400 Kč a měsíční pojistné ve výši 168 Kč. Pro případ nezaplacení 2 měsíčních splátek po sobě nebo 1 splátky déle než 3 měsíce bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnit úvěr. Žalovaný nezaplatil splátky za měsíce květen 2021 a červen 2021, úvěr tak byl ke dni 26. 8. 2021 zesplatněn. Pro případ opožděných plateb byly sjednány smluvní pokuty (500 Kč za každou opomenutou platbu či je-li dlužná částka nižší než 500 Kč, ve výši dlužné částky). Dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením žalobkyně jako nástupnické společnosti se právnická osoba s.r.o., jmění přešlo na žalobkyni dne 1. 12. 2021, kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Žalobkyně podanou žalobou požaduje zaplacení částky ve výši 22 721,01 Kč sestávající z poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 400 Kč, dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 1 317,01 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 500 Kč za pozdní úhradu splátky za květen 2021, dlužného pojistného ve výši 504 Kč. Žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy. Smluvní úrok z prodlení žalobkyně požaduje za dobu od 26. 8. 2021 do 23. 11. 2021, tj. 90 dnů ode dne zesplatnění ve výši 19,99 % p.a. a následně ode dne 24. 11. 2021 podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 8,5 %.

2. Žalobkyně svým následným podáním ze dne 9. 6. 2022 (č.l. 62 – 63) doplňovala žalobu ohledně způsobu vyčíslení kapitalizovaných úroků ve výši 1 317,01 Kč, posuzování úvěruschopnosti žalovaného a vysvětlení požadavku na úhradu úroku 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení, k čemuž se vyjádřila shodně jako v podané žalobě. Uvedla konkrétní výpočet kapitalizovaného úroku 1 317,01 Kč, z něhož je zjevné, že jde o souhrn měsíčních úroků ve výši 19,99 % ročně z dlužné jistiny, která byla postupně ponižována dle splátek sjednaných ve splátkovém kalendáři. Ve vztahu k úvěruschopnosti sdělila, že žalovaný před uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný, nevyživuje žádné dítě, je zaměstnán u společnosti právnická osoba s čistými měsíčními příjmy 23 000 Kč, výdaje má 13 990 Kč měsíčně s tím, že částka 8 099 Kč měla připadat na bydlení ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou a zbylá částka ve výši 5 891 Kč na ostatní výdaje. Výše příjmů byla ověřena prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného, výdaje byly verifikovány prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Nahlédnutím do registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru měl jeden závazek z hypotečního úvěru se splátkou 6 375 Kč měsíčně a dvě kreditní karty se zbývající jistinou k doplacení ve výši 13 Kč, kromě toho byl žalovaný prověřován v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS bez negativního nálezu, u žalovaného nebylo identifikováno riziko exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovanému zbude měsíčně k dispozici částka 8 273 Kč a vyhodnotila proto, že žalovaný bude schopen hradit měsíční splátku 2 061 Kč.

3. Soud vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně soudu sdělila, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: -) z listiny„ Úplný výpis z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka číslo“ (č.l. 28 – 37), že na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021 došlo k fúzi sloučením žalobkyně jakožto nástupnické společnosti se právnická osoba s.r.o. jakožto společnosti zanikající, jmění zanikající právnická osoba s.r.o. přešlo na nástupnickou společnost právnická osoba, což bylo zapsáno do obchodního rejstříku 1. 12. 2021; -) z listiny„ Smlouva o úvěru“ (č.l. 21 – 22) a listiny„ Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy číslo“ (č.l. 18), že právnická osoba s.r.o. a žalovaný uzavřeli dne 12. 4. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě se právnická osoba s.r.o. zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán na 400 Kč, roční úroková sazba na 19,99 %, RPSN na 26,52 %. Celková částka, kterou měl žalovaný za úvěr zaplatit, činila 22 709,36 Kč, konečná splatnost úvěru byla 15. 4. 2022. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný bude úvěr splácet v 12 měsíčních splátkách po 1 893 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 5. 2021, výše poslední splátky je závislá na přesném datu poskytnutí úvěru. V čl. 5 smlouvy bylo sjednáno, že nebude-li žalovaný dluh řádně splácet, je žalobkyně oprávněna mu naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a to za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. Nezaplatí-li žalovaný 2 měsíční splátky po sobě nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude právnická osoba s.r.o. požadovat, aby žalovaný vrátil celou dosud nesplacenou jistinu včetně dlužného úroku a případných jiných plateb (např. smluvních pokut). Po zesplatnění je oprávněna dále účtovat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 % z nesplacené jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru, úroků a pojistného, maximálně ve výši 0,1 % denně z částky, ohlední níž je žalovaný v prodlení, a to do výše 200 000 Kč. U žalovaného bylo ve smlouvě uvedeno bankovní spojení bankovní účet; -) z listiny“ Úvěrové podmínky” (č.l. 26 – 27, 28 – 40), že se jedná o nedílnou součást smlouvy o spotřebitelském úvěru a tato obsahuje blíže úpravu uzavření smlouvy, plnění ze smlouvy, podmínky splácení úvěru, skončení smlouvy, sankce a jiná opatření v důsledku prodlení, řešení sporů a závěrečná ustanovení. Úvěrové podmínky byly poskytnuty ve dvou zněních s účinností od 15. 12. 2020 a s účinností od 1. 12. 2021; -) z listiny„ Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru číslo“ (č.l. 13 – 14), že právnická osoba s.r.o. a žalovaný uzavřeli dne 3. 5. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dodatek k úvěrové smlouvě, kterou bylo sjednáno pojištění na dobu od 4. 5. 2021 do 15. 4. 2022 se sazbou pojistného 8,9 % z měsíční splátky a měsíčním pojistným ve výši 168 Kč. Měsíční splátka s pojištěním tak byla zvýšena na 2 061 Kč; -) z listiny“ Potvrzení o vyplacení úvěru číslo (č.l. 19), že právnická osoba s.r.o. vyplatila dne 12. 4. 2021 na účet číslo bankovní účet částku 20 000 Kč s variabilním symbolem číslo se zprávou pro příjemce:“ anonymizováno: půjčka pro celé jméno žalovaného; -) z listiny„ Splátkový kalendář“ (č.l. 23), že datum čerpání úvěru bylo 12. 4. 2021, výše půjčky 20 000 Kč, den pravidelné splátky 15. den v měsíci, měsíční splátka 1 893 Kč, vytvoření splátkového kalendáře 30. 8. 2021, doba splácení 12 měsíců, úrok 19,99 %, předepsány byly poplatek 400 Kč, jistina 20 000 Kč, úroky 1 317,01 Kč, pokuty 500 Kč a pojistné 504 Kč, celkem 27 721,01 Kč. Na žádnou z předepsaných částek nebylo uhrazeno ničeho; -) z listiny„ Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru“ (č.l. 25) včetně podacího archu (č.l. 17), že právnická osoba s.r.o. dopisem ze dne 26. 8. 2021 zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 22 721,01 Kč ve lhůtě 10 dnů, jinak se obrátí na soud. Dopis byl odeslán dne 27. 8. 2021; -) z listiny„ Předžalobní výzva“ (č.l. 7) včetně historie zásilky (č.l. 6), že právnická osoba s.r.o. prostřednictvím právního zástupce opět vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 22 721,01 Kč se smluvní pokutou, úroky a navíc nákladů právního zastoupení, jinak dojde k vymáhání pohledávky soudní cestou. Dopis byl odeslán dne 6. 10. 2021; -) z výpisu z nebankovního registru klientských informací (č.l. 10 – 12), že žalovaný měl v době pořízení výpisu hypoteční úvěr s výší měsíční splátky 6 375 Kč a dále 2 kreditní karty, jednu s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a zbývající částkou 13 Kč a druhou s úvěrovým rámcem 60 000 Kč; -) z listin„ Osobní informace“ (č.l. 15, 41 – 42) a přehledu příjmů a výdajů žalovaného (č.l. 20), že žalovaný uvedl, že je svobodný, má 25 let, nemá děti, je majitelem nemovitosti, bydlí ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou, je zaměstnancem ve společnosti právnická osoba, má příjmy 23 000 Kč. Ohledně výdajů uvedl celkové výdaje 13 990 Kč a výdaje na bydlení 8 099 Kč; -) z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 12. 2020 do 28. 2. 2021 (č.l. 43 – 58), že žalovanému byla na účet přisána dne 11. 12. 2020 mzda od společnosti právnická osoba ve výši 28 844 Kč, dne 14. 1. 2021 ve výši 21 049 Kč a dne 12. 2. 2021 ve výši 21 788 Kč. Na účet žalovaného chodila kromě toho mzda další osoby jméno příjmení. Žalovaný měl zřízen trvalý příkaz číslo ve výši 500 Kč, trvalý příkaz číslo ve výši 900 Kč, trvalý příkaz číslo ve výši 200 Kč. Každý měsíc byla z účtu stržena splátka hypotéky ve výši 6 375,40 Kč (dne 18. 12. 2020, dne 20. 1. 2021, dne 19. 2. 2021). Dne 14. 12. 2020 provedl žalovaný platbu ve výši 3 110 Kč s popisem platby„ Upomínka s pošty mi nepřišla tak vám posílám platbu inkasa za minulý měsíc převodem z účtu“. Konečný zůstatek účtu žalovaného k 31. 12. 2020 činil 0 Kč, k témuž dni byla provedena pouze částečná platba hypotéky žalovaného ve výši 64,37 Kč, dne 5. 1. 2021 se mu strhla z účtu další částečná platba na hypotéku ve výši 500 Kč, dne 11. 1. 2021 poslala jméno příjmení žalovanému částku 574 Kč s popisem platby„ dluh za pojištění hypotéky celé jméno žalovaného“. Platba ve výši 574 Kč jako splátka hypotéky u anonymizováno banky byla provedena i dne 29. 1. 2021, konečný zůstatek z účtu žalovaného na konci měsíce ledna 2021 byl 8 882,37 Kč, na konci měsíce února 2021 byl 399,94 Kč. Dne 26. 2. 2022 byla provedena opět pouze částečná platba na pojištění hypotéky ve výši 94,02 Kč. Dne 3. 2. 2021 je na účtu zaznamenána„ změna úrokové sazby z 0,00 % p.a. na 8,25 % p.a. sankční“. Také bylo zjištěno, že žalovaný vynakládá výdaje za„ PlaystationNetwork“ a sázky společnosti webová adresa, v měsíci únoru 2021 provedl 26 takových sázek ve výši 100 Kč až 300 Kč, ve většině případů ve výši 200 Kč.

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je dále neuvádí ani nehodnotí.

6. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z žalobkyní uvedených skutkových tvrzení a označených důkazů, je následující: Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba s.r.o., jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným uzavřela dne 12. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne poskytla žalovanému převodem na jeho účet úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit formou 12 měsíčních splátek ve výši 1 893 Kč zahrnujících vedle splátky jistiny i splátku úroku ve výši 19,99 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 400 Kč. Posléze právnická osoba s.r.o. s žalovaným uzavřela dne 3. 5. 2021 dodatek číslo ke smlouvě o úvěru, na jehož základě bylo sjednáno pojištění úvěru s měsíčním pojistným 168 Kč. Měsíční splátka úvěru spolu s pojištěním se tak zvýšila na částku 2 061 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, možnost zesplatnění úvěru, bude-li žalovaný v prodlení se zaplacením dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že má příjmy ze zaměstnání od společnosti právnická osoba ve výši 23 000 Kč a výdaje ve výši 13 990 Kč, z toho náklady na bydlení 8 099 Kč. Předložil k tomu žalobkyni výpisy z účtu za období od 1. 12. 2020 do 28. 2. 2022, podle nichž mu byly na účet připsány od společnosti právnická osoba dne 12. 12. 2020 částka 28 844 Kč, dne 14. 1. 2021 částka 21 049 Kč a dne 12. 2. 2021 částka 21 788 Kč, kromě toho žalovanému na účet chodila mzda osoby jméno příjmení od téhož zaměstnavatele. Žalovaný měl zřízen trvalý příkaz číslo ve výši 500 Kč, trvalý příkaz číslo ve výši 900 Kč, trvalý příkaz číslo ve výši 200 Kč. Každý měsíc mu byla stržena splátka hypotéky z účtu ve výši 6 375,40 Kč (dne 18. 12. 2020, dne 20. 1. 2021, dne 19. 2. 2021), vedle toho byl povinen platit pojištění k hypotéce ve výši 574 Kč, které však řádně nehradil, protože mu na tuto platbu nezůstávalo na účtu dost prostředků, v jednom případě mu jméno příjmení poukázala na účet částku 574 Kč s popisem platby„ dluh na pojištění hypotéky celé jméno žalovaného“. Inkaso žalovaného činilo 3 110 Kč. Zůstatky na účtu žalovaného byly 31. 12. 2020 ve výši 0 Kč, 31. 1. 2021 ve výši 8 882,37 Kč a dne 28. 2. 2021 ve výši 399,94 Kč. Dne 3. 2. 2021 došlo na účtu žalovaného ke změně nulové úrokové sazby na sankční úrokovou sazbu 8,25 % p.a.. Žalovaný má zvýšené výdaje za„ PlaystationNetwork“ a internetové sázky na portálu webová adresa, v měsíci únoru 2021 provedl 26 takových sázek ve výši 100 Kč až 300 Kč, ve většině případů ve výši 200 Kč. právnická osoba provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru klientských informací, z nějž zjistila, že žalovaný splácí hypotéku v měsíčních splátkách 6 375 Kč a dále má dvě kreditní karty s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a 60 000 Kč. Žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho, a proto právnická osoba s.r.o. dopisem ze dne 26. 8. 2021 úvěr zesplatnila a poskytla žalovanému lhůtu 10 dnů od doručení tohoto dopisu k uhrazení dlužné částky. Dopis byl žalovanému odeslán dne 27. 8. 2021. Poté právnická osoba s.r.o. vyzývala žalovaného k zaplacení prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2021, která byla žalovanému odeslána dne 6. 10. 2021. Žalovaný neprokázal platbu dlužné částky. Dne 1. 12. 2021 došlo k fúzi sloučením žalobkyně jako nástupnické společnosti se právnická osoba s.r.o. jako zanikající společnosti a jmění zanikající právnická osoba s.r.o. přešlo na žalobkyni.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 9. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 12. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 13. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 14. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 16. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila příjmy a zejména výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě vycházela z chybných příjmů žalovaného 23 000 Kč měsíčně, ač měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za 3 měsíce, z nichž je zjevné, že příjem žalovaného s výjimkou měsíce prosince 2020, kdy zaměstnanci dostávají pravidelně prémie, dosahoval pouze částky 21 000 Kč. Částka 23 000 Kč tak nebyla pravidelným příjmem žalovaného, ale jednalo se o částku odpovídající přibližně průměrně příjmům žalovaného za 3 měsíce, ovšem se zohledněním vyššího příjmu žalovaného v měsíci prosinci 2020. Potvrzení od žalovaného o výši jeho příjmů vystavené zaměstnavatelem žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného nevyžádala. Zejména však právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřovala výdaje žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného je zjevné, že jím tvrzené výdaje na bydlení 8 099 Kč nejsou pravdivé. Žalovaný do této částky zahrnul zjevně splátky svého hypotečního úvěru, z výpisů z účtu žalovaného je však zjevné, že hypoteční splátky žalovaného činily 6 375 Kč, kromě toho platil žalovaný pojištění spojené s hypotečním úvěrem ve výši 574 Kč měsíčně a inkaso 3 110 Kč měsíčně, tj. celkem částku 10 059 Kč Vedle toho právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala další výdaje žalovaného, například na dopravu, záliby, výdaje spojené s jeho zdravotním stavem, jiné splátky apod.. Z výpisů z účtu žalovaného je přitom zřejmé, že tento má zvýšené výdaje v souvislosti s jeho zálibami, které zjevně spočívají v hraní počítačových her pomocí služby PlaystationNetwork, a dále s internetovými sázkami. Kromě toho má žalovaný na účtu zřízeny 3 trvalé příkazy s nezjištěným účelem. Jiné půjčky či úvěry byly právní předchůdkyní žalobkyně zjišťovány pouze pomocí nebankovního registru klientských informací, z žádných listinných důkazů nevyplývá, že tyto byly zjišťovány od žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného je také zjevné, že jeho výdaje byly mnohem vyšší, než jím tvrzené výdaje 13 990 Kč, neboť žalovanému na konci měsíce ve dvou ze tří kalendářních měsíců nezbývaly na účtu žádné finanční prostředky, tento nezvládal řádně splácet ani pojištění spojené s hypotečním úvěrem, když na konci měsíce se mu na toto pojištění z účtu strhla ve dvou měsících pouze částečná platba na toto pojištění a v jednom případě mu jméno příjmení poslala na jeho účet platbu na jeho dluh na pojištění hypotéky. Také v období před připsáním mzdy žalovaného na jeho účet byly zůstatky na účtu žalovaného velmi nízké, v měsíci prosinci 2020 měl žalovaný ke dni 8. 12. 2020 na účtu pouze 56,46 Kč, a to až do 11. 12. 2020, kdy mu byla na účet připsána mzda, v měsíci lednu 2021 měl žalovaný dne 14. 1. 2021, než mu byla téhož dne připsána na účet mzda, zůstatek na účtu pouze 64,37 Kč a v měsíci únoru 2021 měl žalovaný na účtu ke dni 10. 2. 2022 pouze částku 362,37 Kč do dne 12. 2. 2021, kdy mu byla na účet připsána mzda. Předtím dne 3. 2. 2022 byl zůstatek účtu žalovaného dokonce v záporných hodnotách. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného tak zjevně nedosahoval takové částky, aby byl žalovaný schopen úvěr splácet, žalovaný pravidelně před termínem výplaty mzdy vyčerpal prakticky všechny své finanční prostředky ze svého účtu, přesto si právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným tvrzené výdaje nijak neověřila, nevzala ani v potaz výpisy z účtu žalovaného, které svědčily o nepravdivosti údajů sdělených žalovaným. Soud tedy považuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní za nedostatečné, které bylo realizováno pouze v rovině tvrzení žalovaného, nikoliv důkazní.

18. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

19. Pokud by v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, musela by dospět k závěru o důvodných pochybnostech o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyhodnotit, že podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není žalovanému oprávněna úvěr poskytnout.

20. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

21. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 22. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

23. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 20 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Nárok na vrácení jistiny následně v důsledku fúze právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně přešel na žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by na dlužnou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoli hradil, k úhradě částky 20 000 Kč tak byl zavázán v rámci výroku I. rozsudku včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

24. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za prokázané odeslání výzvy ze dne 26. 8. 2021 žalovanému dne 27. 8. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně v této výzvě poskytla žalovanému lhůtu k plnění v délce 10 dnů, splatnost tak nastala dnem 6. 9. 2021 a ode dne 7. 9. 2021 je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl proto žalobkyni přiznán od tohoto data, a to v zákonné výši 8,5 % ročně.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala podanou žalobou částku 22 721,01 Kč s příslušenstvím, soud její nárok shledal důvodným pouze co do částky 20 000 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná jen z 88,02 % a neúspěšná z 11,98 %, vznikl jí tak nárok na náklady řízení v rozsahu 76,04 % Tyto náklady řízení sestávají ze: a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 071 Kč dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.; b) odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 advokátního tarifu, když žalobkyně podala návrh na ustáleném vzoru, jež podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; d) náhrady za 21% DPH ve výši 252 Kč; tj. celkem 2 523 Kč Náklady řízení v rozsahu 76,04 % z této částky náležející žalobkyni tak činí 1 918 Kč a byly jí přiznány výrokem III. tohoto rozsudku.

26. Odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ze dne 9. 6. 2022 soud žalobkyni ani v rozsahu 76,04 % nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby. Povinností žalobkyně bylo podat žalobu řádně s uvedením všech rozhodujících tvrzení, aniž by musela být soudem vyzývána k jejich doplnění. V případě žaloby, kterou se žalobkyně domáhá plnění z titulu spotřebitelského úvěru, je povinností žalobkyně již v žalobě dostatečným způsobem tvrdit, jak byla zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného a z podané žaloby musí být zřejmé, jak žalobkyně dospěla k jednotlivým požadovaným částkám. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze podání, kterým svá tvrzení na výzvu soudu doplnila, považovat za účelně učiněné a odměna a režijní paušál za takové podání nenáleží. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.