8 Co 245/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34.227,53 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 9. 2024, č. j. 9 C 94/2024-22,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 094,55 Kč za dobu od 12. 11. 2024 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 094,55 Kč za dobu od 12. 11. 2024 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 094,55 Kč za dobu od 23. 9. 2023 do 11. 11. 2024, ohledně úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 24 094,55 Kč za dobu od 12. 11. 2024 do zaplacení a ohledně zaplacení částky 4 779,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 23. 9. 2023 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 117 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24.094,55 Kč a částku 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta ohledně částky 4.632,98 Kč, úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 28.727,53 Kč od 13. 9. 2023 do 12. 10. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28.727,53 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 28.727,53 Kč od 13. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1.277,59 Kč, částky ve výši 5.000 Kč, úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 5.000 Kč od 13. 9. 2023 do 30. 11. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5.000 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 5.000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 191,66 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 117 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná měla u žalobkyně veden běžný účet na základě rámcové smlouvy č. , hodnota, . Žalovaná se zavázala na tomto účtu udržovat zůstatek v takové výši, aby vystačila jak na platební příkaz, tak na případné poplatky s tím spojené. Žalovaná této povinnosti nedostála a na účtu jí vznikl nepovolený debet ve výši 500 Kč, který nedorovnala. Dodatkem č. 5 ze dne 3. 9. 2021 k uvedené rámcové smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované tzv. kontokorent ve výši 5.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet průběžně. Před uzavřením tohoto dodatku žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z jejích tvrzení v žádosti, kde žalovaná uvedla, že má pravidelný příjem 25.000 Kč, bydlí ve státním bytě, na bydlení dává 4.500 Kč a na jídlo 2.000 Kč. Příjmy si žalobkyně ověřila z výpisu z běžného účtu žalované, vedeného u , právnická osoba, ., za dobu od 10. 3. 2021 do 8. 6. 2021. Na účtu se nachází několik transakcí se společností , Anonymizováno, ., o které je soudu z úřední činnosti známo, že poskytuje spotřebitelské úvěry. Pokud se týká trvalých příkazů, z účtu odchází 1.411 Kč měsíčně. Ostatní pravidelné výdaje, např. na bydlení, nejsou z účtu patrné. Kromě toho žalobkyně vyšla ze statistického modelu a statistických dat a dospěla k tomu, že žalovaná má výdaje ve výši 3.860 Kč. Soud nezjistil, jaké konkrétní částky žalovaná z kontokorentu skutečně čerpala. Dne 27. 7. 2022 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 30.000 Kč převodem na její běžný účet, které měla splácet po 536 Kč. Žalovaná ve splátkách uhradila celkem 5.905,45 Kč a další splátky nehradila. K zesplatnění kontokorentu a úvěru došlo dopisem ze dne 14. 9. 2023.

3. Skutková zjištění podřadil okresní soud pod ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 citovaného zákona. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, z toho důvodu dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy. Žalobkyni tak náleží rozdíl mezi poskytnutou částkou úvěru ve výši 30.000 Kč a žalovanou vrácenou částkou na jistině 5.905,45 Kč, tedy žalobkyni náleží nárok na 24.094,55 Kč. Pokud se týká kontokorentu, i přes výzvu soudu žalobkyně nebyla schopná přesvědčivě uvést, jakou částku žalovaná z kontokorentu čerpala a kolik na něj uhradila a tím, že se nedostavila k jednání, zbavila se možnosti být poučena. Žalobkyni nenáleží příslušenství ze smlouvy o zápůjčce, když splatnost nebyla sjednána a splatnost jistiny doposud nenastala s ohledem na znění ust. § 87 ZoSÚ v souladu s rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Naopak soud vyhověl žalobě týkající se částky 500 Kč, kdy na základě uzavřené rámcové smlouvy vznikla žalobkyni povinnost zřídit a vést žalované běžný účet, což splnila, avšak žalovaná svůj závazek spočívající v povinnosti udržovat na platebním účtu peněžní prostředky, porušila a byl evidován nepovolený debetní zůstatek 500 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavci II. výroku tak, že požadovala jeho změnu, že žalobkyni bude přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.094,55 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, částka 4.779,49 Kč a z této částky 15% úrok od 23. 9. 2023 do zaplacení. Uvedla, že pokud se týká kontokorentu ve výši 5.000 Kč, v dokumentu Přehled čerpání a splácení kontokorentu je ve sloupci Čerpaná jistina uvedena přesná výše vyčerpané jistiny a je zde jasně uvedeno, že 10. 4. 2023 kontokorent čerpán nebyl, pak měla žalovaná na svém účtu zůstatek 151,74 Kč, čerpání začalo 11. 4. 2023, kdy žalovaná vyčerpala částku 4.872,46 Kč a následně se výše čerpané jistiny snížila. Žalobkyně způsob čerpání a úhrady kontokorentu popsala ve svém vyjádření ze dne 17. 5. 2024, článku III., kde rovněž uvedla, že na úroky kontokorentu žalovaná dosud uhradila celkem 220,51 Kč. I tato informace je zřejmá z Přehledu čerpání a splácení kontokorentu, část úhrady úroků vpravo (66,38 Kč + 77,64 Kč + 76,49 Kč). Žalobkyně tedy tvrdila a prokázala jak vyčerpané a nesplacené jistiny kontokorentu ve výši 5.000 Kč, tak plnění, které v souvislosti s kontokorentem od žalované dosud přijala (220,51 Kč).

5. Pokud se týká úroku z prodlení, soud I. stupně prohlásil smlouvu o úvěru i kontokorentu za absolutně nepatnou a plnění žalobkyně na základě této smlouvy je tak plněním bez právního důvodu. Na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava času dle ust. § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení platí, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Zvláštní úprava pak uvádí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalobkyně má za to, že pravidlo o času plnění zakotvené v ZoSÚ, vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka vydat bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele a toto musí spotřebitel prokázat. Vztah mezi obecnou a zvláštní právní úpravou času plnění lze proto vyjádřit tak, že obecná právní úprava se podpůrně použije tam, kde zvláštní právní úprava nestanoví něco jiného. Zvláštní právní úprava otázku času plnění nevyčerpává do té míry, že by použití obecné právní úpravy zcela vyloučila. Obecná a zvláštní právní úprava mají společné to, že splatnost pohledávky nemůže předcházet výzvě věřitele. Pokud však možnostem spotřebitele odpovídá splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele bez zbytečného odkladu, resp. spotřebitel netvrdí a neprokáže, že to není v jeho možnostech, má žalobkyně za to, že zvláštní právní úprava nevylučuje použití obecné a jejich aplikace vede ke stejnému výsledku. Určení možnosti spotřebitele splnit věřiteli dluh prodlužuje splatnost pohledávky a tím prospívá postavení spotřebitele. Jde o skutečnosti, kterých se spotřebitel má dovolávat jako pro sebe příznivých a přinášejících výhodu. Proto je to právě spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit dluh. Skutkové zjištění, že nebylo a není v možnostech spotřebitele splnit dluh bez zbytečného odkladu, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování. Není na soudu, aby bez podkladů ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele splnit dluh na základě vlastních domněnek. Žalobkyně proto spatřuje pochybení soudu I. stupně v neúplném zjištění skutkového stavu věci, neboť žalovanou nebyly navrhnuty a nebyly provedeny žádné důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že skutečně nebylo v možnostech žalované splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele ze dne 14. 9. 2023, kdy žalovaná zůstala po celou dobu zcela pasivní. Žalobkyně má za to, že žalovaná nesplnila svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání skutečnosti o svých možnostech splatit požadovanou částku. V tomto směru odkázala žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 72 Co 199/2024-92, ze dne 31. 7. 2024, dle kterého „…aplikace ust. § 87 ZoSÚ představující speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy se použije pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil ve lhůtě uvedené ve výzvě k plnění. Za situace, kdy spotřebitel toto neprokáže, a není-li stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.)…“.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

8. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, především že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena 27. 7. 2022 smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 30.000 Kč, z této částky žalovaná uhradila částku 5.905,45 Kč a v případě bezdůvodného obohacení zbývá k úhradě částka 24.094,55 Kč. Dodatkem č. 5 ze dne 3. 9. 2021 k rámcové smlouvě č. , hodnota, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované tzv. kontokorent ve výši 5.000 Kč, přičemž okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně i přes výzvu soudu neprokázala, jakou částku žalovaná z kontokorentu čerpala a kolik na něj uhradila a toto nebylo možné zjistit ani z předloženého výpisu z účtu a nebylo možné jednoduše nahradit tvrzení žalobkyně. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, proto se zbavila možnosti být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Okresní soud rovněž dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, což žalobkyně ve svém odvolání nezpochybňovala.

9. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právním hodnocením věci. Okresní soud správně na danou věc aplikoval ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl ke správnému závěru, že pokud nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, je daná smlouva neplatná a žalobkyně může požadovat poskytnuté plnění z titulu bezdůvodného obohacení.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Ze závěru Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, vyplývá, že důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). V důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele, a tedy soukromoprávní sankcí, je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran.

12. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka – spotřebitele dluh splatit. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Účelem takové úpravy je pak ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

13. Okresní soud správně dovodil, že splatnost mezi stranami nebyla dohodnuta, pak ji určí soud a soud ji určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a rovněž shledal nárok žalobkyně na úrok z prodlení z přiznaných částek za nedůvodný, což také okresní soud odůvodnil. Dle názoru odvolacího soudu důkazní břemeno, že bylo v možnostech dlužníka, tedy žalované, dluh zaplatit od výzvy, leží na žalobkyni. V tomto směru žalobkyně žádné důkazy nenavrhla. Odvolací soud tak nesouhlasí s názorem odvolatelky, že bylo v možnostech žalované dluh splácet již prvního dne poté, co jí byl spotřebitelský úvěr, který byl neplatný, tedy bezdůvodné obohacení, vydat následující den poté, co jí byla částka vyplacena, a pokud v tomto směru tedy odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze.

14. Jestliže soud stanovil splatnost dluhu tak, že ji stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku a žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, teprve poté se dostává do prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení. Rozsudek byl doručen žalované 21. 10. 2024. Patnáctidenní lhůta pro podání odvolání uplynula 5. 11. 2024 a 6. 11. 2024 nabyl rozsudek v odstavci I. výroku právní moci. Žalovaná byla povinna plnit do tří dnů od právní moci, tj. do 9. 11. 2024. Tento den však připadl na sobotu, měla tak povinnost plnit 11. 11. 2024 a od 12. 11. 2024 je žalovaná v prodlení s plněním přiznané částky, tj. částky 24.094,55 Kč. V tomto směru odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř.

15. V další napadené části odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, a to s ohledem na shora uvedenou argumentaci ohledně nároku žalobkyně na úrok z prodlení z částky 24.094,55 Kč. Odvolací soud se dále ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobkyně v žádném směru neprokázala výši částky kontokorentu, kterou žalovaná čerpala a kterou je povinna vrátit, z předložených výpisů z účtu toto nevyplývá, a tedy rozsudek okresního soudu byl rovněž potvrzen ohledně zamítavé částky 4.779,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky 23. 9. 2023, to vše v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

16. Okresní soud rovněž nepochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení a jako věcně správný byl tak potvrzen rovněž odstavec III. výroku rozsudku v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

17. V odvolacím řízení byla žalobkyně v převážné míře neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.