9 C 94/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 227,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 094,55 Kč a částku 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 632,98 Kč, úrok ve výši 17,90 % ročně z částky 28 727,53 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 28 727,53 Kč od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 15,00 % ročně z částky 28 727,53 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 277,59 Kč, částku ve výši 5 000 Kč, úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 15,00 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 191,66 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 117 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 34 227,53 Kč s příslušenstvím, a to hned z titulu tří smluv, které uzavřela se žalovanou. Žalobkyně uzavřela dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, na základě které žalované aktivovala běžný účet. Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě představující smlouvu o úvěru č. , IBAN, žalovaná požádala žalobkyni o úvěr 30 000 Kč, který byl žalované schválen a vyplacen dne , datum, . Žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 536 Kč, které zahrnují splátku jistiny a úrok 17,9 % ročně. Žalovaná hradila řádně splátky od , datum, do , datum, , ale splátku splatnou dne , datum, žalovaná uhradila pouze 9,45 Kč a žádnou další již žalovaná neuhradila. Vzhledem k tomuto porušení smluvní povinnosti žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, což žalované oznámila dopisem ze dne , datum, , který byl zároveň předžalobní upomínkou. Žalovaná proto dluží nesplacenou jistinu 28 727,53 Kč, nesplacený smluvní úrok z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 1 277,59 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne , datum, do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne , datum, . Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku 17,9 % ročně z částky 28 727,53 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení z částky 28 727,53 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní úrok 15 % ročně z částky 28 727,53 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení až od , datum, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 277,59 Kč za období od , datum, do , datum, . Dodatkem č. , hodnota, ke shora uvedené rámcové smlouvě ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalované kontokorent ve výši 5 000 Kč, ale jelikož žalovaná neplnila podmínky, žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění ke dni , datum, , což žalované oznámila dopisem ze dne , datum, , ale žalovaná nic dalšího nezaplatila. Žalobkyně proto z tohoto titulu požaduje po žalované nesplacenou jistinu 5 000 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do , datum, , se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 191,66 Kč za období od , datum, do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do , datum, .

2. K výzvě soudu žalobkyně souhrnně ke smlouvě o úvěru a ke kontokorentu uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že u příjmu vyšla z předchozí žádosti žalované, kde byl příjem ověřen z výpisu z jejího běžného účtu, přičemž žalovaná potvrdila, že ke změně zdroje ani výše příjmů nedošlo. Pokud se týká výdajů vycházela z informací poskytnutých žalovanou v žádostech o úvěr, nahlédla do interních a externích databází. Žalovaná u obou žádostí shodně uvedla, že výdaje na bydlení činí 4 500 Kč, výdaje na léky, jídlo a dopravu činí 2 000 Kč, žalobkyně pak přičetla dle expertní analýzy k výdajům u kontokorentu částku 3 860 Kč a u úvěru částku 4 620 Kč. Splátkové výdaje si pak žalobkyně ověřila a vyšla u kontokorentu z toho, že žalovaná splácí 1 562 Kč a u úvěru, že splácí 5 189 Kč. Dále z žádostí mělo vyplývat, že žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí ve státním bytě. Rovně žalobkyně sledovala pohyby na běžném účtu žalovaného, kde nebyly evidované exekuční srážky, transakce spojené s hazardem.

3. V neposlední řadě žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 500 Kč z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu žalované, který jí byl zřízen shora citovanou rámcovou smlouvou, jejíž součástí byly Obchodní podmínky, dle které se žalovaná zavázala udržovat na tomto účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby, což žalovaná neučinila a vznikl nepovolený debet. K vyrovnání debetu ji žalobkyně vyzvala, ale žalovaná jej nedorovnala.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se nedostavila žalobkyně ani žalovaná. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti. Žalovaná se neomluvila, a to ani přesto, že jí předvolání k jednání bylo řádně doručeno dne , datum, . S ohledem na uvedené soud konal jednání v nepřítomnosti účastníků.

5. Soud u jednání provedl listinné důkazy, které předložila žalobkyně v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a zjistil z nich následující skutečnosti.

6. Z Dodatku číslo , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr číslo , IBAN, ve výši 30 000 Kč, který by splácela ve 121 měsíčních splátkách po 536 Kč s úrokovou sazbou 17,90 % ročně (jeden měsíc měla být bonusová sazba 16,90 % ročně). Tento dodatek byl oběma stranami podepsán dne , datum7. Z výpisu z běžného účtu za dne , datum, bylo zjištěno, že tohoto dne přišla na běžný účet žalované částka 30 000 Kč.

8. Přehledy plateb úvěru bylo prokázáno, že žalovaná na svůj závazek uhradila celkem 5 905,45 Kč.

9. Rámcovou smlouvou č. , hodnota, bylo mezi žalobkyní jako bankou a žalovanou jako klientkou dohodnuto, že žalobkyně bude žalované poskytovat její služby, včetně služeb platebních, zejména pro ni bude vést běžný účet. Smlouva byla podepsaná dne , datum, . z Obchodních podmínek, které byly součástí této smlouvy bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaná se zavázala na účtu udržovat dostatečný dostupný zůstatek jak pro úhradu platebního příkazu, tak pro případnou úhradu poplatků.

10. Z Dodatku číslo , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta možnost čerpat takzvaný kontokorent, a to do výše 5 000 Kč s tím, že jej bude splácet průběžně a vyčerpaná část kontokorentu se bude úročit sazbou 18,90 %. Tento dodatek byl oběma stranami podepsán dne , datum, .

11. Z výpisu z běžného účtu za období , datum, do , datum, bylo zjištěno, že ke dni , datum, došlo k převedení kontokorentu 5000 Kč. Z výpisu také vyplývá, že konečný zůstatek na účtu činil mínus 500 Kč.

12. Z Přehledu plateb kontokorentu soud nezjistil konkrétní částku, která byla skrze kontokorent čerpána, ani to kolik bylo na kontokorent uhrazeno žalovanou.

13. Z výzvy k zaplacení dluhu – takzvané předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jak dluhu z půjčky číslo , IBAN, , tak kontokorentu a také dluhu na běžném účtu č. , hodnota, . Zásilka byla žalované odeslána dne , datum, (podací arch).

14. Výpisem z účtu vedeného u , právnická osoba, . za dobu od , datum, do , datum, , který byl pořízen dne , datum, soud zjistil, že v červnu , rok, na účet přišla platba s popisem „MZDA“ ve výši 26 262 Kč, v květnu ve výši 42 900 Kč, v dubnu pak ve výši 18 713 Kč. Na účtu se nachází několik transakcí se společností , právnická osoba, ., o které je soudu z úřední činnosti známo, že poskytuje spotřebitelské úvěry. Pokud se týká trvalých příkazů, za měsíc z účtu odchází 1 411 Kč. Pokud se týká ostatních pravidelných výdajů, např. na bydlení, tyto nejsou z účtu patrné. Jestliže měl tento výpis sloužit ke zkoumání úvěruschopnosti žalované k poskytnutí kontokorentu, je dlužno dodat, že Dodatek o kontokorentu byl uzavřen až , datum, .

15. Výpisem z účtu vedeného u , právnická osoba, . za dobu od , datum, do , datum, , který byl pořízen dne , datum, (tedy až poté, co byl úvěr dne , datum, vyplacen) soud zjistil, v srpnu , rok, na účet přišlo nemocenské ve výši 23 873 Kč, v červenci nemocenské 5 033 Kč a platba s popisem „MZDA“ ve výši 18 361 Kč, v červnu došla mzda 27 993 Kč. Trvalé příkazy byly nastaveny na částku celkem 4 911 Kč měsíčně. Pokud se týká ostatních pravidelných výdajů, např. na bydlení, tyto nejsou z účtu patrné.

16. Z Úvěrové zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná měla existující 4 splátkové závazky a dva nesplátkové závazky. Splátkový úvěr z , datum, na částku 120 000 Kč žalovaná splácela měsíčně částkou 1 528 Kč a zbývalo jí doplatit 95 splátek. Další úvěr ze dne , datum, měla na částku 199 500 Kč na který hradila měsíčně 2 442 Kč a zbývalo jí doplatit 93 splátek. Úvěr ze dne , datum, ve výši 5 000 Kč splácela částkou 100 Kč měsíčně a zbývalo jí uhradit 90 splátek. Osobní úvěr ze dne , datum, na částku 70 000 Kč splácela měsíčně částkou 1 119 Kč a zbývalo doplatit 110 splátek. Pokud se týká nesplátkových úvěrů, rak měla založené dva kontokorenty (jeden z nich je předmětem žaloby) s uvěrovým rámcem 5 000 Kč. Součástí zprávy jsou záznamy o dalších již splacených úvěrech ukončených ve většině případů dnem , datum, , tedy v den, kdy si vzala shora uvedený úvěr a došlo zjevně k refinancování.

17. Z Úvěrové zprávy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná měla existující 1 splátkový závazek v podobě úvěru sjednaného dne , datum, na částku 141 154Kč, který měsíčně splácela částkou 1 562Kč a zbývalo jí doplatit 120 splátek. Dále měla aktivní jednu kreditní kartu. Nelze přehlédnout, že žalovaná byla v části „SCORE“ hodnocena „maximální delikvence“ a „vysoká částka překročení limitu za posledních 12 měsíců“.

18. Z tabulky na č. l. 11 spisu soud zjistil, že žalobkyně vyšla při žádosti o kontokorent a o úvěr z příjmu žalované ve výši 25 000 Kč, dále toho, že žalovaná bydlela ve státním bytě, byla svobodná a neměla žádnou vyživovací povinnost. Stejné byly i výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč a výdaje na jídlo, léky a dopravu ve výši 2 000Kč. Kromě toho u kontokorentu žalobkyně přičetla do výdajů částku 3 860 Kč a u úvěru částku 4 620 Kč.

19. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nic, co by přispělo k objasnění skutkového stavu věci. Další předložené důkazy soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr pro nadbytečnost neprováděl, když by na jeho závěr neměly žádný vliv.

20. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná měla u žalobkyně veden běžný účet na základě rámcové smlouvy č. , hodnota, . Kromě jiného se žalovaná zavázala na tomto účtu udržovat zůstatek v takové výši, aby vystačil jak na platební příkaz, tak na případné poplatky s tím spojené. Žalovaná této povinnosti nedostála a na účtu jí vznikl nepovolený debet ve výši 500 Kč, který nedorovnala.

21. Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, k uvedené rámcové smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované tzv. kontokorent do výše 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet průběžně. Před uzavřením tohoto dodatku žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z jejích tvrzení v žádosti, kde žalovaná uvedla, že má pravidelný příjem 25 000 Kč, bydlí ve státním bytě, na bydlení dává4 500 Kč a na jídlo, léky a dopravu hradí 2 000 Kč. Příjmy si žalobkyně ověřila z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u , právnická osoba, za dobu od , datum, do , datum, , který byl pořízen dne , datum, . Z výpisu vyplývá, že v červnu 2021 na účet přišla platba s popisem „MZDA“ ve výši 26 262 Kč, v květnu ve výši 42 900 Kč, v dubnu pak ve výši 18 713 Kč. Na účtu se nachází několik transakcí se společností , právnická osoba, ., o které je soudu z úřední činnosti známo, že poskytuje spotřebitelské úvěry. Pokud se týká trvalých příkazů, za měsíc z účtu odchází 1 411 Kč. Pokud se týká ostatních pravidelných výdajů, např. na bydlení, tyto nejsou z účtu patrné. Kromě toho vyšla ze statistického modelu a statistických dat, jakož i nahlédla do interních a externích databází, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná má výdaje 3 860 Kč. Z úvěrové zprávy, kterou si žalobkyně vyžádala, vyplývá, že žalovaná měla existující 1 splátkový závazek v podobě úvěru sjednaného dne , datum, na částku 141 154 Kč, který měsíčně splácela částkou 1 562 Kč a zbývalo jí doplatit 120 splátek, jednu kreditní kartu. Nelze přehlédnout, že žalovaná byla v části „SCORE“ hodnocena „maximální delikvence“ a „vysoká částka překročení limitu za posledních 12 měsíců“. Soud z provedeného dokazování ani z tvrzení žalobkyně nezjistil, jakou konkrétní částku žalovaná z kontokorentu skutečně čerpala, ani to, jakou částku celkem uhradila, a to za celou dobu trvání dohody.

22. Písemným dodatkem č. , hodnota, k rámcové dohodě uvedené shora datovaným dne , datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč převodem na její běžný účet oproti závazku žalované zaplatit 121 splátek po 536 Kč. Výpisem z běžného účtu žalované žalobkyně prokázala, že na účet žalované byla dne , datum, připsána částka 30 000 Kč. Žalovaná uhradila ve splátkách celkem 5 905,45 Kč. Žalovaná však další splátky již neuhradila a dostala se do prodlení. Před uzavřením tohoto dodatku žalobkyně zkoumala úvěruschopnost obdobně, jako v případě dodatku č. , hodnota, . Žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná má pravidelný příjem 25 000 Kč, bydlí ve státním bytě, na bydlení dává 4 500 Kč a na jídlo, léky a dopravu hradí 2 000 Kč. Příjmy si žalobkyně ověřila z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u , právnická osoba, za dobu od , datum, do , datum, , který byl pořízen dne , datum, (tedy až poté, co byl úvěr dne , datum, vyplacen). Z výpisu mimo jiné vyplývá, že v srpnu 2022 na účet přišlo nemocenské ve výši 23 873 Kč, v červenci nemocenské 5 033 Kč a platba s popisem „MZDA“ ve výši 18 361 Kč, v červnu došla mzda 27 993 Kč. Trvalé příkazy byly nastaveny na částku celkem 4 911 Kč měsíčně. Pokud se týká ostatních pravidelných výdajů, např. na bydlení, tyto nejsou z účtu patrné. Kromě toho žalobkyně vyšla ze statistického modelu a statistických dat, jakož i nahlédla do interních a externích databází, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná má výdaje 4 620 Kč. Z úvěrové zprávy, kterou si žalobkyně vyžádala, vyplývá, že žalovaná měla existující 4 splátkové závazky a dva nesplátkové závazky. Splátkový úvěr z , datum, na částku 120 000 Kč žalovaná splácela měsíčně částkou 1 528 Kč a zbývalo jí doplatit 95 splátek. Další úvěr ze dne , datum, měla na částku 199 500 Kč na který hradila měsíčně 2 442 Kč a zbývalo jí doplatit 93 splátek. Úvěr ze dne , datum, ve výši 5 000 Kč splácela částkou 100 Kč měsíčně a zbývalo jí uhradit 90 splátek. Osobní úvěr ze dne , datum, na částku 70 000 Kč splácela měsíčně částkou 1 119 Kč a zbývalo doplatit 110 splátek. Pokud se týká nesplátkových úvěrů, rak měla založené dva kontokorenty (jeden z nich je předmětem žaloby) s uvěrovým rámcem 5 000 Kč. Součástí zprávy jsou záznamy o dalších již splacených úvěrech ukončených ve většině případů dnem , datum, , tedy v den, kdy si vzala shora uvedený úvěr a došlo zjevně k refinancování. Kromě toho všeho vyšla žalobkyně ze statistického modelu a statistických dat, jakož i nahlédla do interních a externích databází, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná má výdaje 4 620 Kč.

23. Protože žalovaná kontokorent ani úvěr řádně nesplácela, žalobkyně přistoupila k jejich zesplatnění, a to dopisem ze dne , datum, , který byl zároveň předžalobní upomínkou, ve kterém žalobkyně vyčíslila žalované dluh z úvěru, kontokorentu a také nepovoleného debetu na jejím běžném účtu a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení. Žalovaná následně již nic dalšího nezaplatila. Nic dalšího soud z předložených důkazů nezjišťoval s ohledem na níže rozvedený právní závěr.

24. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely nejprve rámcovou smlouvu, která byla zároveň smlouvu o účtu podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a následně na základě jejích dodatků další dílčí smlouvy. Dodatkem č. , hodnota, byla mezi stranami uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. na základě, které se žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Předtím Dodatkem č. , hodnota, mezi sebou účastnice uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., dle které se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, který žalovaná mohla opakovaně čerpat. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

29. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

30. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost s odbornou péčí, a to jak v případě „klasického úvěru“, tak u „kontokorentu“. Pokud se týká příjmů žalobkyně měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalované vedeného u , právnická osoba, . Jak však bylo zjištěno provedeným dokazování, v případě kontokorentu se nejednalo o výpisy bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru, ale jednalo se o 3 měsíce staré výpisy. Stejně tak v případě zápůjčky, žalobkyně soudu poskytla (snad jen nedopatřením) výpis z účtu žalované, který byl opatřen až měsíc poté, co byla smlouva se žalovanou uzavřena a zápůjčka jí poskytnuta. V tomto směru je nutné připomenout, že v § 78 odst. 2 písm. b) ZSU je stanovena povinnost uchovávat dokumenty sloužící pro zkoumání úvěruschopnosti. Pokud by soud v tomto směru nebyl zcela formalistický, bylo by možné uzavřít, že příjmy si žalobkyně zjišťovala, a i nějakým způsobem ověřovala a v tomto směru postupovala s odbornou péčí. To stejné však nelze v žádném případě říct o zkoumání výdajů. Už jen z tabulky výdajů, ze kterých žalobkyně vycházela je nutné poukázat na výdaje na bydlení, které jsou vzhledem k obvyklým cenám nájmů, bez dalších okolností, nepřiměřeně nízké. Shodné lze uvést u výdajů na jídlo, léky a dopravu, které měly být pouze ve výši 2 000 Kč. Největším nedostatkem však zejména v případě zápůjčky bylo nedostatečné zohlednění splátkového zatížení žalované. Jestliže žalovaná si opakovaně půjčuje, refinancuje své zápůjčky, a přesto všechno žádá o poskytnutí další zápůjčky, měla se žalobkyně o výdaje žalované zajímat o to více. Přihlédnutí ke statistickým údajům je pak pouze doplněk řádného zkoumání úvěruschopnosti a v žádném případě nelze dát žalobkyni za pravdu, že takto může stanovit částku výdajů žalované, když příjmy i výdaje je potřeba u každého klienta zkoumat individuálně. Jelikož tato údaje nejsou zjistitelné z výpisu z účtu, nelze uzavřít, že žalobkyně výdaje zkoumala s odbornou péčí. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce i smlouvu o úvěru v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatné, protože soud je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka a úvěr jsou v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly v tomto směru předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud o úvěruschopnosti nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

31. Jelikož byly smlouva o úvěru a smlouva o kontokorentu uzavřené mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. S ohledem na uvedené soud zkoumal a vyzýval žalobkyni, aby doplnila čerpanou částku a částku uhrazenou u kontokorentu. Žalobkyně v řízení prokázala, že na podkladě smlouvy o zápůjčce poskytla žalované celkem částku 30 000 Kč a žalovaná jí vrátila na jistině částku 5 905,45 Kč, pročež jí z tohoto důvodu dluží částku 24 09,55 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení uvedené částky a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení. Pokud se týká kontokorentu, tak žalobkyně i přes výzvu soudu nebyla schopna přesvědčivě uvést, jakou částku žalovaná z kontokorentu čerpala a kolik na něj uhradila. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a sama se tak připravila o možnost tuto problematiku soudu objasnit a případně obdržet poučení podle § 118a o. s. ř. Uvedenou částku také nebylo možné jednoznačně zjistit z předložených výpisů z účtu a nebylo možné jednoduše nahradit tvrzení žalobkyně. V tomto směru proto soud žalobu zcela zamítl, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala, jakou jistinu žalované poskytla a jakou částku jí žalovaná vrátila.

32. Pokud se týká žalobkyní požadovaného příslušenství ze smlouvy o zápůjčce, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně a předložené transakční historie uhradila poslední (celou) splátku na zápůjčku dne , datum, a dosud nic dalšího neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba (resp. ta část nároku opírající se o smlouvu o zápůjčce) jako nedůvodná zamítnuta.

33. Naopak soud zcela vyhověl žalobě týkající se částky 500 Kč, neboť na základě uzavřené rámcové smlouvy vznikla žalobkyni povinnost zřídit a vést žalované běžný účet, což splnila, avšak žalovaná svůj závazek, spočívající v povinnosti udržovat na platebním účtu peněžní prostředky, porušila, když byl účtu evidován nepovolený debetní zůstatek ve výši 500 Kč, který dosud neuhradila.

34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 24 594,55 Kč (53,5 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 21 380,4 Kč (46,5 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 7 %. Tyto náklady se rovnají částce 1 670 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 370 Kč a částku 300 Kč za jeden režijní paušál dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za podání žaloby po 300 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 7 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 117 Kč.

35. Lhůtu k plnění soud v případě výroků I. a III. rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky.