8 CO 249/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 924.017 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2022, č. j. 30 C 246/2020-82,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 30.316 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 924.017 Kč s úrokovým příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 121.527,56 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že se žalobkyně a žalovaná ústně dohodly, že žalovaná bude v prostorách žalobkyně (dále jen sklad žalobkyně) v [obec] ukládat své věci, které pro ten účel žalovaná žalobkyni předá. Strany nejednaly o vazbě jednoznačně určené výše ceny za uložení věcí na rozsah skladovací plochy, druh a velikost skladované věci, dobu či způsob skladování apod. V řízení nebylo zjištěno, že by strany v rámci tvrzené ústní dohody dohodly povinnost žalované platit žalobkyni cenu za umístění věcí žalované ve skladu žalobkyně v [obec] a žalovaná měla ve skladu žalobkyně průběžně v době od [datum] do [datum] umístěny věci, které žalovaná žalobkyni pro ten účel předala. Žalovaná neměla do skladu žalobkyně přístup bez přítomnosti žalobkyně, resp. žalobkyní pověřené osoby, a žalobkyně po celou dobu, za kterou je žalobou požadované skladné, toto neúčtovala a k jeho zaplacení žalovanou nevyzývala. K zaplacení skladného za dobu od [datum] do [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou až v květnu [rok], přičemž pohledávky [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] za žalobkyní byly odkoupeny [právnická osoba], jejímž jednatelem byl pan [příjmení] (jednatel žalované), a to za účelem předpokládaného kapitálového vstupu pana [příjmení] do společnosti žalobkyně. K realizaci kapitálového vstupu pana [příjmení] do společnosti žalobkyně nedošlo. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoliv uhrazeno. To, že smlouva nebyla sjednána jako úplatná, okresní soud dovozoval z toho, že žalobkyně tvrdila, že výše skladného nebyla výslovně sjednána a měla být dána cenou obvyklou, následně v podání ze dne 29. 6. 2021 žalobkyně uvedla, že výše úplaty byla ústně sjednána tak, že bude odpovídat standardním podmínkám v regionu a že konečná faktura bude vystavena po zamýšleném majetkovém vstupu žalované do společnosti žalobkyně, jak o něm bylo v předmětné době jednáno. Později žalobkyně tvrdila, že mezi stranami bylo ujednáno, že žalobkyně je obecně povinna poskytnout žalobkyni za uložení věcí protiplnění. Dále to vyplývá z toho, že žalobkyně po celou dobu neúčtovala skladné a nevyzývala k jeho zaplacení, nebyla sjednána vazba konkrétně určené výše ceny na rozsah skladovací plochy, dobu ani způsob skladování, o sjednané bezúplatnosti svědčí také skutečnost o odkupu pohledávek třetích osob ([právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]) za žalobkyní, společností personálně propojenou s žalovanou ([právnická osoba] [anonymizováno]) a s tím časově korespondující jednání mezi stranami o majetkovém vstupu jednatele žalované do společnosti žalobkyně. Rovněž svědek [příjmení] výslovně uvedl, že pan [příjmení] odkoupil pohledávky za žalobkyní a jednal o vstupu do společnosti žalobkyně a že nějaké skladné se v tu dobu neřešilo, to se začalo řešit, až když nebyl popsaný záměr realizován. Žalobkyně měla vůči společnosti pana [příjmení] závazky v řádech milionů korun.

3. Danou smlouvu, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou, okresní soud posoudil dle ust. § 2402 a násl. o. z. jako smlouvu o úschově, a nikoliv jako smlouvu o skladování dle § 2415 odst. 1 o. z., neboť smlouva byla sjednána jako bezúplatná, přičemž je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah (§ 1725 věta druhá o. z.), i zákon sám existenci bezúplatných vztahů předpokládá v ust. § 1747 o. z., kdy obecně platí, že jestliže někdo, zvlášť pak podnikatel, uzavírá bezúplatnou smlouvu, zpravidla má pro to důvod, spočívající např. ve zvláštním vztahu ke druhé smluvní straně.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Zejména vytýkala soudu I. stupně, že nepovažuje za správnou právní kvalifikaci učiněnou okresním soudem, pokud smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posuzoval jako smlouvu o úschově podle § 2402 o. z. Přijetí věci do úschovy má totiž primárně jednorázový charakter a splnění závazku schovatele nevyžaduje výkon jakýchkoliv specifických činností. Lze si představit úschovu (např. úschovu zavazadel), která je schovatelem provozována jako výdělečná činnost za pomocí k tomu určených kapacit, tyto jsou však využívány pro uspokojení jednorázových potřeb různých uschovatelů, a stěží by úschova byla využívána pro účely průběhu ukládání a opětovného vyzvedávání předmětů uschovatele, sloužících k výkonu jeho obchodní činnosti. Naproti tomu skladování dle § 2415 o. z. předpokládá, že skladovatel má skladovací kapacitu pro kontinuální přebírání a vydávání zboží a pro výkon veškerých souvisejících manipulačních činností - provádí tedy komplexní správu předmětu skladování zboží od jeho přijetí, evidence, manipulace, až po jeho výdej, a to průběžně a standardně, nikoliv ve vztahu k ojedinělým kusům zboží. Z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná průběžně navážela své zboží do skladových prostor žalobkyně a toto zboží personál žalobkyně přejímal, prováděl s ním manipulaci potřebnou k jeho uskladnění, prováděl údržbu prostor tak, aby zajistil její vhodnost k uskladnění zboží, evidoval a následně průběžně podle pokynů žalované vydával zpět žalované k další přepravě, vše po dobu 1 roku. K tomu žalobkyně používala personál, odpovídající techniku. Žalobkyně s žalovanou neuzavírala na každou jednotlivou dodávku zboží samostatnou smlouvu. Nesprávná právní kvalifikace smluvního vztahu je důsledkem nesprávného hodnocení ze strany soudu I. stupně, totiž hodnocení samotné úplatnosti. To, že žalobkyně nevystavila daňový doklad nebo nepožadovala v určitou dobu provedení úhrady, neznamená, že se svého nároku vůči žalované vzdala. Mnohé výpovědi účastníků řízení i svědků se vyjadřovaly k okolnostem, za nichž jednatel žalované [titul] [příjmení] vstoupil do kontaktu s jednatelem žalobkyně [titul] [příjmení]. Svědek [příjmení] uvedl, že [titul] [příjmení] projevil zájem vstoupit do společnosti žalobkyně za současného navýšení základního kapitálu o cca [částka] [anonymizována dvě slova] a převzetí úvěru od [právnická osoba]. Po dlouhých jednáních ohledně podmínek realizace tohoto vstupu nakonec [titul] [příjmení] od úmyslu vstoupit do společnosti upustil a požadoval úhradu pohledávky, postoupené od [právnická osoba], což se podařilo vyřešit až prodejem předmětného areálu v [obec], v němž probíhalo skladování. Podle svědka vnímal [titul] [příjmení] roli [titul] [příjmení] jakožto roli osoby, která má nabýt pohledávku [právnická osoba], vstoupit do společnosti žalobkyně a poskytnout mu tak možnost klidného rozvoje a využívání hodnotných patentů, a nikoliv jako osobu, která nakonec bude požadovat úhradu dané pohledávky za podmínek zcela shodných s úvěrující bankou. Požadavkem [titul] [příjmení] na úhradu celé výše pohledávky i jejího příslušenství se [titul] [příjmení] cítil být podveden, protože [titul] [příjmení] tímto postupoval v rozporu s jejich prvotní dohodou a s celým účelem jeho angažmá v záležitosti žalobkyně. S těmito výpověďmi osob, které byly s oběma stranami (jak s [titul] [příjmení], tak s [titul] [příjmení]) v přímém osobním kontaktu, pak korespondují i další výpovědi, resp. listinné důkazy. Nelze opomenout e-mail z [datum], v němž [titul] [příjmení] informuje svědka [titul] [příjmení] o výsledcích jednání s [titul] [příjmení] ohledně úhrady pohledávky a v této souvislosti o sdělení [titul] [příjmení] vztahujícím se k očekávané faktuře za nájemné, kterým nelze rozumět nic jiného, než úplatu za uložení zboží v areálu v [obec]. Svědkyně [jméno] [příjmení] jakožto zaměstnankyně žalované popsala okolnosti jednání, v rámci něhož bylo dohodováno skladování, přičemž zmínila sdělení [titul] [příjmení], že skladování zboží má probíhat zdarma, protože je navázána nějaká [anonymizováno] [příjmení] jakožto jednatel žalobkyně na základě kontaktu s [titul] [příjmení] očekával, že ze strany jím ovládaných společností dojde k přímé i nepřímé pomoci řešení dluhu žalobkyně vůči [právnická osoba] formou jejich kapitálového vstupu do společnosti, převzetí pohledávky od [právnická osoba] a zprostředkování nových obchodních záležitostí. Toto vedlo k tomu, že [titul] [příjmení] nabídl [titul] [příjmení] v roce [rok] možnost využití skladovacích prostor za velice nadstandardních podmínek. V podnikatelském prostředí není obvyklé, aby byly uzavírány smlouvy na plnění, za něž není poskytnuto žádné protiplnění. Protiplnění pochopitelně nemusí mít jen peněžitou povahu a protiplnění mělo být poskytnuto v podobě přímé i nepřímé pomoci ze strany některé ze společností I. [příjmení]. Soud v napadeném rozsudku zohlednil pouze svědeckou výpověď [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž výpověď svědka [příjmení] hodnotil celkově jako nedůvěryhodnou z důvodu blízkého a ekonomického propojení s žalobkyní, zatímco zcela uvěřil výpovědi [příjmení], která je však zaměstnankyní žalované a s [titul] [příjmení] se vidí až 4x týdně. To rovněž svědčí o snížení důvěryhodnosti její výpovědi. Naproti tomu soud I. stupně zcela bez vysvětlení a nepochopitelně nevzal v rozhodnutí v potaz výpověď [titul] [příjmení], který byl jako advokát v úzkém osobním kontaktu s představiteli obou stran. Tento svědek se k očekávané roli [titul] [příjmení] a jeho společnosti vyjádřil zcela explicitně, a to způsobem nezakládajícím jakékoliv pochybnosti o pravdivosti jeho výpovědi. K této klíčové výpovědi soud nepřihlédl, neuvedl k tomu žádný konkrétní důvod, ze svědeckých výpovědí zohlednil pouze výpověď zaměstnankyně žalovaného [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně postupoval v rozporu s ust. § 132 o. s. ř. v otázce učiněných skutkových zjištění díky tomu dospěl k nesprávným závěrům. Postup [titul] [příjmení] se zásadně lišil od postupu, který byl předmětem jejich původní dohody a který oprávněně žalobkyně očekávala a začala se domáhat úhrady ceny za skladované zboží.

5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že okresní soud správně dovodil, že smluvní strany nikdy nezamýšlely sjednat úplatné skladování zboží, které mělo být v [obec] uschováno a opatrováno bezplatně. To tvrdí žalovaná od počátku zcela konstantně, přičemž naproti tomu tvrzení žalobkyně o obsahu dohody se v průběhu řízení několikrát měnila. Měnila se i další základní skutková tvrzení ohledně rozsahu plochy pro uschování zboží. Dohoda o bezúplatnosti uschovávání věcí byla uzavřena v době, kdy byl [titul] [příjmení] spokojen s tím, že má potencionálního investora a nabízel bezplatnou službu. Následně ovšem [titul] [příjmení] svá stanoviska měnil, vymýšlel nové a nové podmínky, označoval nové zájemce na koupi areálu, dohodu s těmi dřívějšími nedodržoval. Přitom v té době jednatel žalované [titul] [příjmení] již zcela bezúplatně řešil zefektivnění provozu žalobkyně, snížení zcela zbytečných výdajů, absolvoval s [titul] [příjmení] na své náklady služební cesty v záležitostech žalobkyně apod. I další věřitel žalobkyně [jméno] [příjmení] vypověděl, že měl své [anonymizováno] u žalobkyně uloženy bez jakýchkoliv smluv a nic za to neplatil. Požadavek na zaplacení skladného poprvé žalobkyně vznesla až předžalobní upomínkou. Dokonce i tehdy již právní zástupce žalobkyně advokát [titul] [příjmení] na otázku k tomuto odpověděl poněkud vyhýbavě, že se již nepamatuje, avšak žádnou fakturu na skladné nikdy neviděl a skladné se v tu dobu neřešilo. Pokud by bylo sjednáno úplatné skladování, zabývala by se žalovaná zcela přirozeně konkrétními cenami za skladovací místo a čas, a nikdy by nepřistoupila na jakýsi paušální nájem skladovacích ploch. U ústního jednání dne 28. 4. 2022 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], z jejíž výpovědi je nejpodstatnější, že na jednáních mezi účastníky se nikdy nebavili o žádných cenách, o financích se nejednalo. Svědkyně vypověděla, že žalovaná takto vzdálené prostory mohla využívat právě proto, že byla dohodnuta bezúplatnost smluvního vztahu. Smysl vozit věci tak daleko byl pouze v případě jejich opatrování zdarma. Svědkyně [příjmení] naprosto věrohodně popsala průběh schůzky v [obec] a další okolnosti, které sama znala, na výsledku řízení nemá žádný zájem a nebylo potřeba s ní něco projednávat nebo rozebírat. Shodně jako svědkyně [příjmení] vypovídal i svědek [jméno] [příjmení], který uvedl, že po celou dobu měl za to, že umístění zboží v [obec] je bezúplatné. V případě svědka [titul] [jméno] [příjmení] je situace jiná, jelikož tento svědek jakožto věřitel žalobkyně má jasný ekonomický zájem na výsledku tohoto sporu. Netají se ani tím, že mu vadí, že žalobkyně musela zaplatit své dluhy věřiteli [právnická osoba], které byly zajištěny zástavními právy na areálu žalobkyně. Jeho pohledávky zřejmě do dnešního dne zaplaceny žalobkyní nebyly. Svědek žádnému původnímu jednání mezi účastníky o parametrech úschovy přítomen nebyl.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud se plně ztotožňuje se zjištěními učiněnými okresním soudem a v podrobnostech na ně odkazuje, když rozhodující je zjištění, že žalobkyně se s žalovanou ústně dohodly, že žalovaná bude v prostorách žalobkyně ukládat své věci, nebyl přitom zřejmý rozsah skladovací plochy a ani doba umístění věcí žalované. Strany tak nejednaly o vazbě jednoznačně určené výše ceny za uložení věcí na rozsah skladovací plochy, druh velikost skladované věci, jak správně uvádí okresní soud, dobu či způsob skladování. Stejně tak nebylo prokázáno na základě provedených důkazů, že by byla sjednána jakákoliv úplata za umístění věcí žalované ve skladu žalobkyně.

8. Dle názoru odvolacího soudu okresní soud zcela logicky a správně vyhodnotil provedené důkazy zejména výslechy svědků v souvislosti s listinnými důkazy, a to vše v souladu s ust. § 132 o. s. ř. To se týká rovněž výpovědi svědka [titul] [příjmení], kdy okresní soud vyšel z jeho výpovědi v tom smyslu, že pohledávky bank za žalobkyní odkoupil pan [příjmení] a nějaké skladné se v tu dobu neřešilo (bod 26. f) rozsudku). To se začalo řešit, až když popsaný záměr, tj. vstup společnosti pana [příjmení] do společnosti žalobkyně nebyl realizován. Je nutno přihlédnout také k té skutečnosti, že [titul] [příjmení] nebyl ve vztahu s žalobkyní v době, kdy měla být dohoda mezi žalobkyní a žalovanou uzavírána. Okresní soud pak zcela jasně a srozumitelně uvedl, z čeho dovozuje svá zjištění ohledně toho, že nebyla sjednaná úplata, když právě přihlédl ke všem uvedeným důkazům a rovněž k tvrzením účastníků řízení. Lze souhlasit s tím, že žalobkyně měnila svá tvrzení, zejména ohledně plochy, která měla být ze strany žalované užívána, po celou dobu vtahu s žalovanou neúčtovala skladné, a ani k plnění žalovanou nevyzývala, to se stalo až v květnu [rok], tedy poté, kdy bylo zřejmé, že nedojde ke vstupu společnosti I. [příjmení] do společnosti žalobkyně. Tuto skutečnost navíc žalobkyně nijak nepopírala, neboť sama uvedla, a to i u jednání před odvolacím soudem, že svědek [příjmení] se vyjadřoval k oběma společnostem [titul] [příjmení] a z té výpovědi vyplývalo to, že v době počátku skladování se neřešil obsah smlouvy, protože tady byla nějaká jejich spolupráce a to mělo vyústit ve vstup [titul] [příjmení] do společnosti žalobkyně tak, že měl být vnesen hmotný a nehmotný kapitál, za což měl p. [příjmení] dostat určitý podíl ve společnosti žalobkyně, k tomu však nedošlo a když se dohoda nerealizovala, tak měla žalobkyně za to, že by měla obdržet určitou protihodnotu za skladování v podobě skladného. Je tedy zřejmé, že se žalobkyně rozhodla požadovat skladné až v době, kdy se nerealizoval vstup [titul] [příjmení] do společnosti žalobkyně. Navíc tomu, co tvrdila sama žalobkyně, odpovídá i e-mailová komunikace mezi [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [příjmení] ze dne [datum], kdy [titul] [příjmení] sděluje, že patrně by měli vystavit fakturu za manipulaci a uložení výrobků od 12. 9. 2018 do 30. 9. 2019, tedy za pronájem, a že také neví, jestli je nutné, aby měli nějakou smlouvu či objednávku, která doposud není, a její antedataci by mohl [příjmení] nějak zneužít. Jak správně uvádí okresní soud, dalším korespondujícím prvkem v řetězci úvah soudu o sjednané bezúplatnosti posuzovaného vztahu je zjištěný skutkový stav, že odkup pohledávek třetích osob, tj. [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] za žalobkyní společností personálně propojenou s žalovanou, s tím časově korespondující jednání mezi stranami o majetkovém vstupu jednatele žalované do žalobkyně, následná nerealizace majetkového vstupu jednatele žalované do žalobkyně, dále skutečnost, že žalobkyně měla vůči společnosti pana [příjmení] ([právnická osoba]) závazky v řádech milionů korun. Ani svědek [příjmení] jednoznačně nepotvrdil, že by byla dohoda o úplatnosti, když sám tento svědek uvedl, že vztah mezi žalobkyní a žalovanou se postupně měnil, od vstupu strategického partnera z různých důvodů se pak upustilo, takže žalobkyně předpokládala, že dojde k tomu, že za to, že tam jsou skladovány produkty firmy pana [příjmení], není tento vztah bezúplatný. Sám potvrdil nepříznivou ekonomickou situaci žalobkyně, která pro nedostatek zakázek byla v situaci, která byla problematická, byli tam věřitelé, kteří tuto firmu financovali, včetně svědka [jméno] [příjmení]. I on byl tedy věřitelem, přičemž také potvrdil, že i on měl v prostorách žalobkyně uložen svůj [anonymizováno] beze smlouvy a za uložení ničeho neplatil.

9. Pokud se týká právní kvalifikace věci, učiněné okresním soudem, odvolací soud se neztotožňuje s názorem okresního soudu, že v daném případě mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úschově právě z toho důvodu, že smlouva mezi účastníky nebyla sjednána jako úplatná a nemohlo se tedy z toho důvodu jednat o smlouvu ve smyslu ust. § 2415 o. z., tedy o smlouvu o skladování.

10. Dle § 2415 odst. 1 o. z., smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné. Dle odstavce 2 je-li opatrování věci předmětem podnikání skladovatele, má se za to, že strany uzavřely smlouvu o skladování.

11. Dle § 2402 o. z., smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro schovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat do úschovy dalšímu schovateli.

12. Dle § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Dle odst. 2 ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle, kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu vůle nebo zákon.

13. Dle § 1746 odst. 1 zákonná ustanovení upravující jednotlivé tyty smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle odst. 2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

14. Dle § 1747 o. z., je-li smlouva bezúplatná, má se za to, že dlužník se chtěl zavázat spíše méně, než více.

15. Dle § 555 odst. 1 o. z., právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

16. Dle § 548 odst. 1 o. z., vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.

17. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení smlouva je zpravidla podřaditelná určitému typu smlouvy, jejž zákon upravuje. Zda jde o ten či onen konkrétní smluvní typ, plyne ze zákonné úpravy a strany nemohou smlouvu kvalifikovat odlišně. Smlouvu je nutno vždy posuzovat podle jejího obsahu, přičemž strany smlouvy mohou volně obsah smlouvy určit, přičemž kvalifikace smlouvy jako určitého typu vyplývá ze zákona a přísluší soudu, aby ji určil. Není-li určení typu smlouvy možné, protože smlouva je atypická, může jít o smlouvu nepojmenovanou.

18. Úprava smluv v občanském zákoníku je převážně dispozitivní, spočívá v usnadnění kontraktace a předcházení sporům. Dojde-li ke sporu, soud bude řešit otázky vzájemných práv a povinností jen podle obsahu smlouvy, doplněnému základními dispozitivními ustanoveními. U podnikatelů pak před dispozitivními ustanoveními budou mít přednost obchodní zvyklosti (§ 558 o. z.).

19. Pro určení typu smlouvy jsou podstatné náležitosti, jak vyplývají z úpravy jednotlivých typů smluv. Smlouva, která definiční znaky naplňuje, je smlouvou daného typu. Naopak neobsahuje-li smlouva některou z podstatných náležitostí, o smlouvu daného typu nejde a bude pak na posouzení konkrétního případu, zda si strany své závazky stanovily dostatečně určitě (pak není důvod odepřít platnost takové smlouvě). Pokud tomu tak nebude, bude smlouva chápána jako nepojmenovaná - bude se řídit ustanoveními o smlouvě, které jsou jí nejbližší (30 Cdo 229/2000). 20. § 2415 upravuje skladování jako samostatný typ smlouvy podřaditelný obecnější úschově, kdy se jedná o obchodní variantu smlouvy o úschově. Je to konsensuální kontrakt, na rozdíl od úschovy, která je kontraktem reálným. Převzetí věci k uskladnění je plnění závazku založeného předtím uzavřenou smlouvou. Základní obsah závazku založeného smlouvou o skladování je závazek skladovatele převzít předmět skladování, uložit jej a opatrovat. Ukladatel se pak zavazuje zaplatit za to skladovateli skladné. Předmětem skladování je věc, přičemž z povahy uskladnění je zřejmé, že musí jít o hmotnou movitou věci, přičemž předmětem skladování mohou být jak věci určené individuálně, tak i určené druhově. I pokud jsou k uskladnění dány věci druhově určené, musí být nějakým způsobem vymezeny individuálně, např. tím, že jsou uloženy odděleně od ostatních skladovaných věcí nebo označením jména majitele apod. Pokud by druhově určená věc nebyla dostatečně odlišena od ostatních skladovaných věcí, tj. nebyla dostatečně individualizována, šlo by o nepravidelnou úschovu, kterou občanský zákoník neupravuje. Požadavek individualizace i druhově určených věcí vyplývá z § 2420, podle něhož má skladovatel uložit věc odděleně od ostatních s označením, že jde o věci ukladatele. Věc, která je předmětem uskladnění, musí být ve smlouvě určena dostatečně určitě, jinak by smlouva mohla být právním jednání zdánlivým (§ 553 odst. 1). Aby mohl být závazek řádně plněn, měla by být sjednána i doba, v níž skladovatel věc k uskladnění převezme. Pokud o této době smlouva mlčí, měly by si strany být vědomy úpravy obsažené v § 2419, podle níž závazek zanikne, není-li věc předána skladovateli do 6 měsíců od uzavření smlouvy. Smlouva o skladování je smlouvou úplatnou, může být uzavřena i bez dohody o úplatnosti a dohody o výši skladného za předpokladu, že skladovatel je podnikatelem, jehož předmětem podnikání je opatrování uložené věci, pak se uplatní vyvratitelná domněnka, že strany uzavřely smlouvu o skladování. Vyvratitelná domněnka řeší jen případný nedostatek dohody stran o tom, zda smlouva je úplatná nebo bezúplatná. Pokud strany mlčí o výši skladného, pak se uplatní úprava obsažená v § 1792, tj. platí, že úplata (skladné) byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy.

21. V daném případě je zřejmé, že si zejména strany nedohodly předmět skladování, když z ujednání stran vyplývalo, že žalobkyně poskytne žalované prostor a žalovaná si tam uskladní své věci bez jakékoliv jejich specifikace, bez toho, že by byl určen rozsah skladovací plochy a že by tady především dohoda o úplatě, nebo že by o úplatě mlčeli, když bylo jednoznačně prokázáno, že tato smlouva měla být uzavřena jako smlouva bezúplatná. V daném případě tak nelze na danou věc aplikovat ust. § 2415.

22. Zároveň však nelze aplikovat ani ustanovení o úschově ve smyslu § 2402 o. z. Charakteristickým znakem smlouvy o úschově je závazek schovatele převzít věc a opatrovat ji pro uschovatele, přičemž přijetí věci do úschovy má primárně jednorázový charakter a splnění závazku schovatele nevyžaduje výkon jakýchkoliv specifických činností.

23. K poskytnutí prostoru k uložení věci v případě, že je na klientovi, jaké věci budou v takovém prostoru uloženy, pak takovýto právní poměr nebude pokládán za smlouvu o úschově, když chybí znaky smlouvy o úschově.

24. Ze shora uvedeného tak je nutno dospět k závěru, že byla uzavřena nepojmenovaná smlouva mezi stranami, přičemž strany si sjednaly bezúplatnost pro používání prostoru daného k dispozici žalobkyní. Jak navíc vyplynulo z tvrzení účastníků, zejména pak z tvrzení žalobkyně, daný prostor nebyl používán nikdy ke skladování, ale jednalo se o výrobní haly. Navíc ani žalobkyně nikdy nepodnikala v tom, že by něco skladovala, což vše nasvědčuje tomu, že nemohla být uzavřena smlouva o skladování ve smyslu ust. § 2415 o. z.

25. Pokud se týká bezúplatných smluv, je pravdou, že takovéto smlouvy jsou výjimečným jevem a přesněji by se mělo hovořit o bezúplatném závazku, protože jde o charakteristiku povinností, které ze smlouvy vznikají. I v bezúplatných závazcích mají obě strany povinnosti. Bezúplatná smlouva odporuje svou podstatou základní ekonomické funkci závazku jako právní formě směny statků. Neznamená to však, že by založení takového vztahu bylo něčím nenormálním, záleží na celém kontextu operace. Jde přitom o smluvní volnost v souladu s principem dobré víry a dobrých mravů a nelze uzavřít, že nelze uzavřít smlouvu, která by založila nerovný závazek. Jestliže tedy někdo uzavírá bezúplatnou smlouvu, zpravidla má pro to důvod spočívající v jiné smlouvě, nebo ve zvláštním vztahu k druhé smluvní straně.

26. V daném případě bezúplatnost byla vázána, jak tvrdí žalobkyně, na poskytnutí protiplnění ze strany žalované, které mělo spočívat právě v tom, že žalovaná odkoupila pohledávky [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], resp. byly odkoupeny [právnická osoba], jejímž jednatelem byl [titul] [příjmení] (také jednatel žalované), za účelem předpokládaného kapitálového vstupu p. [příjmení] do společnosti žalobkyně, čímž v podstatě oddálil, jak vyplynulo z provedeného dokazování, hrozbu konkurzu na žalobkyni. Jak dále vyplynulo z výpovědí svědků, pan [příjmení] také zaměstnával zaměstnance žalobkyně, pro které žalobkyně neměla práci, žalovaná bezúplatně řešila zefektivnění provozu žalobkyně, snížení zbytečných výdajů, byly absolvovány s [titul] [příjmení] na náklady žalované služební cesty v záležitostech žalobkyně apod., z toho důvodu nabídl [titul] [příjmení] právě bezplatnou službu p. [příjmení]. Až následně, kdy nedošlo ke vstupu společnosti I. [příjmení] do společnosti žalobkyně, bylo zřejmé, že žalobkyně chtěla účtovat žalované skladné. Nicméně žádná podmínka v ujednáních mezi žalobkyní a žalovanou v tom smyslu, že pokud nedojde ke vstupu žalované do společnosti žalobkyně, pak se z bezúplatné služby stane služba úplatná, sjednaná nebyla, když nebyla ani tvrzena ze strany žalobkyně.

27. Z toho důvodu je nutno dospět k závěru, že za poskytnutí prostoru ze strany žalobkyně žalované nebyla sjednána žádná úplata, a to právě z důvodu protiplnění ze strany p. [příjmení], ať už prostřednictvím žalované, nebo [právnická osoba] Okresní soud správně žalobu žalobkyně zamítl.

28. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen, a to včetně nákladového výroku v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

29. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná, proto jí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení učinil zástupce žalované 2 úkony právní služby, tj. vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, za což mu náleží odměna 2x 12.020 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč, tj. celkem 24.640 Kč. Dále mu náleží cestovné ve výši 214,50 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu], [registrační značka], při ujetí celkem 26 km, průměrné spotřebě benzínu 7,4 l [číslo] km, vyhláškové ceně benzínu 95 - 41,20 Kč, paušální sazbě 5,20 Kč/km. Dále mu náleží náhrada za ztrátu času, a to 2 půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč, tj. celkem 25.054,50 Kč a z této částky 21% DPH, tj. 5.261,45 Kč Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 30.316 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.