30 C 246/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 924 017 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba doručená soudu dne 29. 9. 2020, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 924 017 Kč, úrok ve výši 10 % ročně z částky 924 017 Kč za dobu od 19. 9. 2019 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 121 527,56 Kč, a to k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 29. 9. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 924 017 Kč s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky, což odůvodnila tak, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti mj. provozovala na adrese [ulice a číslo], [číslo] [obec] nebytové prostory sloužící zejména k uskladnění zboží (skladovací hala), po celé časové období, v němž docházelo ke skladování, byla žalobkyně vlastníkem mj. pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba pro výrobu a skladování [adresa] v [obec] (okres [okres]), a v téže lokalitě vlastnila rovněž pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba pro výrobu a skladování bez čp/če, v níž se nacházely prostory, v nichž byly uskladněny movité věci žalované. Ke skladování pro žalovanou docházelo ve východní části výše uvedené stavby pro výrobu a skladování bez čp/če, stojící na pozemku parc. [číslo] to na cca 700m2 z celkové užitné plochy této stavby. Na základě ústní dohody mezi jednatelem žalobkyně a jednatelem žalované, která byla uzavřena v období mezi 17. 8. 2018 a 21. 8. 2018 u příležitosti jednání o znění změn společenské smlouvy a tehdy plánovaném majetkovém vstupu Ing. [příjmení], resp. jeho společnosti, do žalované, bylo od žalované přebíráno zboží, které bylo ukládáno a opatrováno žalobkyní ve skladovacích prostorech a vydáváno dle požadavků žalované. Tuto manipulaci prováděli zaměstnanci žalobkyně. Skladování probíhalo nejméně v období od 12. 9. 2018 do 18. 9. 2019, tj. více než jeden rok. Zboží uskladněné pro žalovanou zabíralo s haly a dalších přibližně 300 m2. Uvedené činnosti mají charakter skladování ve smyslu ust. § 2415 odst. 1 o. z., a dohoda mezi žalobkyní a žalovanou ohledně uskladnění zboží ve skladovací hale a provádění jeho manipulace má charakter smlouvy o skladovaní, kdy žalobkyně byla skladovatelem a žalovaná ukladatelem. Žalobkyně své povinnosti z takto vzniklé smlouvy o skladování plnila vždy řádně a včas. Podle ust. § 2415 odst. 1 o. z. je smlouva o skladování zásadně úplatná. Výše skladného v tomto případě nebyla výslovně sjednána a měla by tak být dána cenou obvyklou, kterou je cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění s tím, že konečná faktura bude vystavena po zamýšleném majetkovém vstupu žalované do společnosti žalobkyně, jak o něm bylo v předmětné době jednání. Skladné za provedení skladování zboží za skladovací období činí částku 924 017 Kč včetně DPH, přičemž tato částka vychází z obvyklé ceny (skladného) za jeden metr čtvereční plochy skladovacích prostor v daném místě a čase, které činí 85 Kč bez DPH/měsíc, rozsahu využití prostor pro uskladnění zboží v rozsahu 700 m2, byť reálná plocha potřeba pro uskladnění zboží překročila 700 m2, když zboží bylo umístěno krom skladovací haly také i na 300 m2 dalších ploch bezprostředně navazujících na skladovací halu, a skladovacího období (12 měsíců), a dále odměny za manipulaci, která je rovněž součástí skladného v celkové částce 49 650 Kč bez DPH. Žalobkyně vyúčtovala část odměny za skladování zboží, a to fakturou č. 2019 na částku 60 077 Kč vč. DPH, splatnou dne 30. 9. 2019, přestože se jedná jen o část skladného, nebyla ani tato faktura do dnešního dne uhrazena. K žalobou uplatněné částce žalobkyně uvádí, že vycházela ze standardních cen obvyklých v daném místě a čase, přičemž vlastní rešerší trhu dospěla z dostupných informací k tomu, že obvyklé skladné za obdobných podmínek se v daném čase pohybovala v rozmezí 80 -110 Kč/m2/měsíc; žalobkyně přitom vychází z dolní hranice tohoto rozmezí, z plochy, která byla využívána ke skladování, tzn . 700 m2 a doby skladování 12 kalendářních měsíců; tj. částka skladného činí 714 000 Kč, tj. 863 940 Kč vč. DPH. Dále žalobkyně evidovala počet hodin odpracovaných svým personálem při naskladňování, vyskladňování a další manipulaci, mj. pomocí vysokozdvižného vozíku, v souvislosti s předmětným skladováním; takto bylo odpracováno celkem 43,5 hod. v hodinové sazbě 700 Kč a 40 hod. v hodinové sazbě 480 Kč; výpočtem tak žalobkyně dospěla k úplatě za manipulaci 49 650 Kč, tj. 60 077 Kč vč. DPH. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2020 k úhradě celého dlužného skladného, dlužná částka zůstala neuhrazena. Později žalobkyně doplnila, že výše úplaty byla ústně sjednána tak, že bude odpovídat standardním podmínkám v regionu s tím, že konečná faktura bude vystavena po zamýšleném majetkovém vstupu žalované do společnosti žalobkyně, jak o něm bylo v předmětné době jednáno. Žalobkyně k tvrzení žalované, že pokud žalovaná operovala s argumentem vzdálenosti mezi sídle žalované a skladem, že by při úplatném skladovaní to pro ni zakládalo ekonomickou nevýhodnost skladování za obvyklých tržních podmínek, pak dle žalované byly skladované výrobky v [obec] skladovány v meziskladu, tzn., byly následně expedovány dále, a to i do zahraničí, nelze proto akceptovat úvahy o přepravě„ tam a zpět“. Tehdejší infrastruktura žalobkyně byla navíc technicky i organizačně nadstandardní, a to jak z hlediska čistoty skladovacích prostor (která je významným parametrem pro výrobky žalované), personálu vyškoleného k práci s vysokozdvižným vozíkem, možností příjezdu nákladním automobilem, přítomnost bezpečnostních kamer atd. – není tak zdaleka jisté, že by žalovaná byla schopna nalézt podobně kvalitní zázemí blíže [obec].

2. Žalovaná nárok žalobkyně uplatněný žalobou neuznala, navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná tvrdila, že jednatel žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] se dozvěděl o existenci žalobkyně od [právnická osoba] v průběhu roku 2018 za situace, kdy žalobkyně měla problémy s hrazením splatných úvěrů u této banky, dlužila rovněž Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s. a žalobkyni zcela reálně hrozilo podání věřitelského insolvenčního návrhu ze strany těchto bank. Žalobkyně se ocitala ve stavu faktického úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, 2 ins. zákona. Jelikož jednatel žalované i v minulosti v rámci svých investic vstoupil do zadlužených firem a tyto konsolidoval, banka zjevně sledovala ochranu bonity svých úvěrových pohledávek. V případě, že by [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebo některá z jeho firem majetkově vstoupila do podnikání žalobkyně, bylo reálné s bankou jednat i o přeúvěrování žalobkyně. Jednatel žalobkyně a její většinový společník [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] za zmíněných okolností vstoupil do jednání s jednatelem žalované [příjmení] [příjmení] jako s potenciálním investorem, který může jeho firmu zachránit od konkurzu. Po jednáních obou těchto účastníků bylo dohodnuto, že jedna z firem s majetkovou účastí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – konkrétně [právnická osoba], [IČO] odkoupí úvěrové pohledávky vůči žalobkyni od obou citovaných bank, Ing. [jméno] [příjmení] nabude většinový obchodní podíl 51% v rámci základního kapitálu žalobkyně za symbolickou částku 1 Kč, postará se o ekonomickou a právní stabilizaci žalobkyně včetně jednání s bankou o úvěrové angažovanosti a [anonymizováno] [příjmení] se zaměří na odbornou stránku výroby zařízení na ekologickou likvidaci odpadů – tzv. fermentorů. [právnická osoba] po jednáních s [právnická osoba] a Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou a.s. a po uzavření výše citovaných interních dohod s [anonymizováno] [příjmení] smlouvami o postoupení pohledávek skutečně odkoupila bankovní úvěrové pohledávky vůči žalobkyni – stalo se tak konkrétně smlouvami ze dne 30. 7. 2018 a 4. 10. 2018. Hrozba konkurzu na žalobkyni tak byla odvrácena. V této době, kdy se tedy Ing. [jméno] [příjmení] měl stát novým většinovým společníkem žalobkyně a řešil odkup splatných pohledávek bank vůči žalobkyni, nabídl mu [anonymizováno] [příjmení], že v sídle žalobkyně jsou volné prostory, kde je možno bez problémů a nákladů skladovat výrobky žalované (žalovaná je další firmou spoluvlastněnou Ing. [jméno] [příjmení]). Mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto, že za skladování nebude žalobkyně žalované nic účtovat a že půjde o skladování bezúplatné. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že skladování mělo probíhat za komerčních podmínek a že pouze nebylo dohodnuto skladné, na takovou dohodu by žalovaná nikdy nepřistoupila. Skladování za komerčních podmínek by žalovaná z logistických důvodů v žádném případě neřešila v [obec] u [obec], jelikož tehdejší sídlo žalobkyně je vzdáleno od sídla žalované cca 23 km a pokud by žalobkyně měla za skladování platit standardní nájemné a ještě k tomu hradit náklady za přepravu tam a zpět, neměla by taková dohoda pro žalovanou žádný ekonomický smysl. Kdyby žalovaná nutně potřebovala skladovat zboží mimo svůj areál (což nepotřebovala a využila bezúplatné nabídky), sjednala by si skladovací prostory v blízkém okolí. Zmíněnou dohodu o bezúplatnosti skladování potvrzuje i to, že žalobkyně žalované skladné nikdy neúčtovala, nevystavila a nedoručila žalované na skladné žádný daňový doklad. Přitom dle § 28 zákona o DPH je třeba daňový doklad vystavit do 15 dnů od uskutečnění zdanitelného plnění. Navíc žalobkyně, byť to z textu žaloby jednoznačně nevyplývá, pravděpodobně požaduje DPH ve výši 21% v rámci žalované částky, přičemž pokud žalobkyně průběžně daňové doklady nevystavovala, lze důvodně pochybovat, že DPH státu vůbec odváděla. Postup samotné žalobkyně tedy vyvrací žalobní argumentaci a potvrzuje obranu žalované, že se nikdy nemělo jednat o skladování za úplatu. Jediný daňový doklad, který žalobkyně v souvislosti s projednávanou věcí žalované vystavila, je faktura č. 2020 ze dne 23. 9. 2019 na„ manipulaci s výrobky“; tuto fakturu žalovaná vrátila žalobkyni hned 24. 9. 2019 jako naprosto neoprávněnou. Skladné jako takové nebylo fakturováno nikdy, jelikož bylo bezúplatné. Když pak mělo dojít k dohodnutému převodu obchodního podílu v rámci žalobkyně na Ing. [jméno] [příjmení], jenž splnil dohodu odkupem pohledávek, [anonymizováno] [příjmení] svůj závazek nedodržel, začal si klást další podmínky, neustále svá stanoviska měnil. V důsledku tohoto zcela nesolidního přístupu [anonymizována dvě slova] musel [anonymizováno] [příjmení] rezignovat na záměr stát se společníkem žalované a [právnická osoba] nezbylo než trvat na úplné úhradě svých pohledávek, k čemuž došlo v rámci prodeje nemovitostí žalobkyně obchodní společnosti [právnická osoba], IČO [číslo] v prosinci 2019. Následně až dodatečně v květnu 2020 obdržela žalovaná předžalobní upomínku. Žalovaná dále tvrdila, že rozsah plochy pro uskladnění zboží nebyl v daném objektu stanoven ani vymezen, v průběhu času se měnil, jelikož zboží se průběžně také odváželo, což žalobkyně vůbec nezohledňuje. Tvrzený konstantní rozsah skladovací plochy 700 m2 proto nemůže odpovídat realitě. S ohledem na dohodu účastníků, že skladné bude bezúplatné, se proto nijak neřešila ani účelnost skladování ve smyslu racionálního využití plochy, na což by jinak žalovaná přirozeně dohlížela a muselo by to být průběžně evidováno a potvrzováno. Rovněž tvrzená výše skladného nemá žádnou objektivní oporu, avšak jak žalovaná zdůrazňuje, žádné skladné se požadovat nemělo. Žalovaná navrhovala zamítnut žaloby v celém rozsahu.

3. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti.

4. Výpisem z registru živnostenského podnikání žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně měla v posuzované době živnostenské oprávnění pro obor činnosti: Skladování, balení zboží, manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě.

5. Účastnickým výslechem žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně nikdy nepodnikala v tom, že by něco skladovala.

6. Z veřejně dostupného registru plátců DPH soud zjistil, že žalobkyně byla v posuzované době plátcem DPH.

7. Ze skutkově shodných tvrzení stran, listin nazvaných Uznání dluhu ze dne 10. 12. 2019, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2018, účastnického výslechu žalobkyně a výslechu svědka [příjmení] a [příjmení], soud vzal za zjištěné, že pohledávky [právnická osoba] a Českomoravské záruční a rozvojové banky a.s. za žalobkyní byly odkoupeny [právnická osoba], [IČO], jejímž jednatelem byl p. [příjmení] (též jednatel žalované), a to za účelem předpokládaného kapitálového vstupu p. [příjmení] do společnosti žalobkyně; k realizaci kapitálového vstupu p. [příjmení] do společnosti žalobkyně nedošlo.

8. Z nesporných tvrzení stran, z výslechu svědka [příjmení], [příjmení] soud zjistil, že žalovaná měla ve skladu žalobkyně v [obec] v době 12. 9. 2018 - 18. 9. 2019 uloženy své věci.

9. Závěr, že žalovaná neměla do skladu přístup bez přítomnosti žalované, resp. její odpovědné osoby, soud učinil z výpovědi svědkyně [příjmení], [příjmení], kteří byli zaměstnanci žalované.

10. Z e-mailové komunikace mez stranami soud zjistil následující skutečnosti. Z e-mailu ze dne ze dne 18. 9. 2019 odeslaného v 10:29 hod., soud zjistil, že ani v tomto okamžiku neexistovala dohoda o tom, že by žalovaná byla povinna platit skladné na základě dohody uzavřené na konci srpna 2018 tak, jak žalobkyně tvrdí. V e-mailu z 17. 9. 2019 odeslaném v 13:42 hod. žalobkyně uvádí výslovně, že„ nějaká“ smlouva či objednávka se žalovanou není, a dále, že by žalobkyně„ patrně měla vystavit žalované fakturu za manipulaci a uložení výrobků od 12. 9. 2018 do 30. 9. 2019, tedy ne za pronájem“. E-mail z 18. 9. 2019 není způsobilý prokázat tvrzení žalobkyně o úplatnosti dohody tak, jak žalobkyně tvrdí. Obsah této komunikace svědčí pro závěr, že strany si sjednaly dohodu o uložení věcí žalované jako bezúplatnou.

11. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně po celou dobu skladné žalované účtovala, k jeho zaplacení žalovanou dříve vyzývala.

12. Nebylo zjištěno, že by strany v rámci tvrzené ústní dohody sjednaly konkrétně vazbu jednoznačně určené výše ceny za skladování na rozsah skladovací plochy, druh/velikost skladované věci, dobu či způsob skladování apod.

13. Soud z výslechu svědkyně [příjmení] zjistil, že tato je zaměstnankyní žalované. Svědkyně, její nadřízený pan [příjmení] tehdy jeli s jednatelem žalované na prohlídku prostor do [obec]. Svědkyně uvedla, že nejprve byli uvedeni do místnosti, ve které si společně sedli, byla jim nabídnuta káva a pití, a projednávali, kde bude materiál žalované uskladněn. Žalobkyně žalované ukázala halu, kde může žalovaná materiál uskladnit s tím, že je třeba vždy den předem žalované zavolat, aby v hale někdo byl a materiál složil, vyložil a uložil do haly. Svědkyně výslovně uvedla, že žádné další parametry se na této schůzce, která se uskutečnila někdy na konci srpna -začátku září 2018 nedohodly, ani metry čtvereční, ani časové údaje, ani to, jak velkou plochu může žalovaná zavážet pak. Svědkyně výslovně uvedla, že při tomto jednání se žalobkyně a žalovaná nebavily o žádných cenách ani o výměře skladovacích prostor, a také, že o financích se při této schůzce nejednalo.

14. Svědek [příjmení] [příjmení] vypověděl, že v době, kdy pan [příjmení] začal s žalobkyní komunikovat o možném partnerství, jsem se účastnil několika jejich jednání. Potvrdil, že věci žalované byly u žalobkyně skladovány. Pokud jde o to skladování, svědek uvedl, že žalobkyně se parametry skladování snažila domluvit, vztah se postupně měnil a od vstupu strategického partnera se z různých důvodů pak upustilo, takže žalobkyně předpokládala, že dojde k tomu, že za to, že tam jsou skladovány produkty firmy pana [příjmení], že tento vztah není bezúplatný. Svědek uvedl, že byl přítomen několika jednání, kde se o parametrech skladování hovořilo. Uvedl též, že nějaké dohodě na začátku jsem nebyl přítomen. Svědek potvrdil, že ekonomická situace žalobkyně byla taková, že pro nedostatek zakázek, žalobkyně byla v situaci, která byla problematická, protože tam byli věřitelé, kteří tu firmu financovali, mezi tyto jsem mimochodem patřil i já; žalobkyně se nedopouštěla prodlení ve splácení svých závazků, svých úvěrů. Svědek uvedl, že měl pohledávky vůči žalobkyni, řádově v milionech korun, i nyní je věřitelem žalobkyně. Svědek potvrdil, že pan [příjmení] nebo jeho firmy odkoupily pohledávky vůči žalobkyni od bank. Sám měl u žalobkyně v předmětném skladu uložený svůj fermentor, a to bez nějakých smluv, dosud za jeho uložení nic neplatil.

15. Z listiny Předžalobní upomínka soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 5. 2020 vystavila listinu, kterou žalovanou hodlala vyzvat k zaplacení žalobou uplatněné částky, a to nejpozději do 21. 5. 2020.

16. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se ústně dohodly, že žalovaná bude ve svých prostorách v [obec] (na pozemku a v části stavby pro výrobu a skladování bez čp/če stojící na pozemku parc. [číslo] v [obec] okres [okres] - dále jen sklad žalobkyně) ukládat své věci, které pro ten účel žalovaná žalobkyni předá. Strany nejednaly o vazbě jednoznačně určené výše ceny za uložení věcí na rozsah skladovací plochy, druh/velikost skladované věci, dobu či způsob skladování apod. V řízení nebylo zjištěno, že by strany v rámci tvrzené ústní dohody dohodly povinnost žalované platiti žalobkyni cenu za umístění věcí žalované ve skladu žalobkyně v [obec]. Žalovaná měla ve skladu žalobkyně v [obec] průběžně v době od 12. 9. 2018 do 19. 9. 2019 průběžně umístěny věci, které žalovaná žalobkyni pro ten účel předala. Žalovaná neměla do skladu žalobkyně přístup bez přítomnosti žalobkyně, resp. žalobkyní pověřené osoby. Žalobkyně po celou dobu, za kterou je žalobou požadováno skladné, skladné žalované neúčtovala a jeho zaplacení žalovanou nevyzývala. Žalobkyně je plátcem DPH. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení skladného za dobu od 12. 9. 2018 do 19. 9. 2019 uplatněného žalobou až v květnu 2020 [právnická osoba] a Českomoravské záruční a rozvojové banky a.s. za žalobkyní byly odkoupeny [právnická osoba], [IČO], jejímž jednatelem byl p. [příjmení] (též jednatel žalované), a to za účelem předpokládaného kapitálového vstupu p. [příjmení] do společnosti žalobkyně; k realizaci kapitálového vstupu p. [příjmení] do společnosti žalobkyně nedošlo. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno.

18. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

19. Žalobkyně svůj nárok odvozovala od dohody, kterou považovala za smlouvu o skladování, jež měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou v ústní formě, a to v období mezi 17. 8. 2018 a 21. 8. 2018. Skutečnost, že uložení věcí ve skladu žalobkyně (místem uložení věcí žalované byl pozemek a část stavby pro výrobu a skladování bez čp/če stojící na pozemku parc. [číslo] v [obec] okres [okres] - dále jen sklad žalobkyně) v době od 12. 9. 2018 do 19. 9. 2019 skutečně proběhlo, přitom byla mezi stranami nesporná.

20. Mezi stranami bylo v prvé řadě sporné tvrzení žalobkyně, že dohoda o uložení věcí ve skladu žalobkyně byla sjednána jako úplatná. Toto tvrzení žalovaná zásadně sporovala a tvrdila, že dohoda byla naopak sjednána jako bezúplatná.

21. Soud uvádí, že obecně platí, že smlouva o skladování může být uzavřena i bez dohody o úplatnosti a dohody o výši skladného, pro určení výše skladného pak uplatní úprava obsažená v § 1792 o. z. Pokud by bylo lze tak, jak tvrdila žalobkyně, smluvní vztah posoudit jako smlouvu o skladování, uplatnila by se úprava uvedená v § 2415 odst. 1 o. z., dle které se smlouvou o skladování skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné. Dle § 2415 odst. 2 o. z. je-li opatrování věci předmětem podnikání skladovatele, má se za to, že strany uzavřely smlouvu o skladování.

22. K tomu soud uvádí, že dle skutkového závěru žalobkyně měla v posuzované době živnostenské oprávnění pro obor činnosti: Skladování, balení zboží, manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě; v rámci účastnického výslechu však sama žalobkyně (jednající jednatelem [příjmení]) výslovně uvedla, že žalobkyně nikdy nepodnikala v tom, že by něco skladovala. Soud tak i s ohledem na níže uvedené závěry o kontextu posuzovaného vztahu (viz níže) dospěl k závěru, že při uložení věcí žalované ve skladu žalobkyně nebylo dosažení zisku ze skladování podstatou – hospodářskou kauzou posuzovaného vztahu, tj. dosažení zisku za uložení věcí žalované nebylo podnikatelským záměrem žalobkyně a důvodem posuzovaného právního jednání. Z toho důvodu se v dané věci neuplatní vyvratitelná domněnka uvedená v § 2415 odst. 2 o. z.; tj. žalobkyni tedy nesvědčí domněnka, že by mezi stranami byla uzavřena dohoda o skladování.

23. Žalobkyni tak tížilo břemeno tvrzení a důkazní o její sporné skutkové verzi, a to v prvé řadě o tvrzené úplatnosti dohody. Na tomto místě soud konstatuje, že v daném případě se jedná o řízení sporné, které je ovládáno zásadou projednací, kdy je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní); žalobkyni, která dovozovala ze svých tvrzení pro sebe příznivý následek (úspěch ve sporu), tak s ohledem na výše uvedené tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovanou, že posuzovaný vztah byl sjednán jako úplatný.

24. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou soud posoudil podle § 2402 a násl. o. z., tedy tak, že mezi žalobkyní, jakožto schovatelem, a žalovanou, jakožto uschovatelem, byla uzavřena platná ústní smlouva o úschově. Smlouva o úschově může být uzavřena i v ústní formě, neboť zákon povinnou písemnou formu nepředepisuje; žalobkyně nadto prokazatelně věci od žalované převzala a ve svém skladu je uložila. Ust. § 2402 a násl. o. z. o úschově jsou dispozitivní, protože podle § 1 odst. 2 o. z. neobsahují výslovný zákaz ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Strany si i ohledně úplaty za úschovu mohou svá práva a povinnosti sjednat libovolně, tj. jako smlouvu úplatnou či bezúplatnou.

25. Jak soud uvedl výše, mezi stranami bylo v prvé řadě sporné tvrzení žalobkyně, že dohoda byla sjednána jako úplatná. Toto tvrzení žalovaná zásadně sporovala a tvrdila, že dohoda byla naopak sjednána jako bezúplatná. Důkazní břemeno ohledně tvrzené skutkové verze (tj. o úplatnosti dohody) tížilo žalobkyni.

26. Soud po provedeném dokazování a právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně své břemeno tvrzení a zejm. důkazní neunesla a neprokázala, že dohoda, o kterou žalobkyně opírá žalobou uplatněný nárok, byla uzavřena jako úplatná, tj. že by se žalovaná zavázala za uložení svých věcí ve skladu žalobkyně poskytnout žalobkyni úplatu. K uvedenému závěru vedly soud následující zjištění, závěry a právní posouzení věci: a) Jednak soud nepřehlédl, že žalobkyně nejprve v žalobě tvrdila, že výše skladného nebyla výslovně sjednána a„ měla by tak být dána cenou obvyklou...“; následně - v podání ze dne 29. 6. 2021 pak žalobkyně uvedla, že výše úplaty byla ústně sjednána tak, že bude odpovídat standardním podmínkám v regionu s tím, že konečná faktura bude vystavena po zamýšleném majetkovém vstupu žalované do společnosti žalobkyně, jak o něm bylo v předmětné době jednáno. Později v řízení žalobkyně uváděla, že mezi stranami bylo ujednáno, že žalovaná je obecně povinna poskytnout žalobkyni za uložení věci protiplnění. Takový postup žalobkyně soud shledal účelovým. b) Dále dle skutkového závěru soudu žalobkyně po celou dobu, za kterou je požadováno skladné, skladné žalované neúčtovala a k jeho zaplacení žalovanou nevyzývala; ačkoli žalobkyně požaduje žalobou skladné za dobu 12. 9. 2018 do 18. 9. 2019, výzvu k zaplacení požadovaného skladného žalobkyně učinila prokazatelně až v květnu 2020, bez významu v této souvislosti není ani fakt, že v řízení přitom sama žalobkyně tvrdila, že je plátcem DPH a DPH k žalobou uplatněné částce účtovala, řádný daňový doklad přitom žalobkyně v řízení nepředložila ani jeho existenci netvrdila. c) Dále v řízení nebylo zjištěno a ostatně ani žalobkyně netvrdila, že by strany v rámci tvrzené ústní dohody sjednaly vazbu konkrétně určené výše ceny za skladování na rozsah skladovací plochy, druh/velikost skladované věci, dobu či způsob skladování apod. Přitom takové jasné určení způsobu výpočtu skladného je při řádném chodu věcí u osob vystupujících v posuzovaném smluvním vztahu jako podnikatelé, naprosto žádoucí; tím více, bylo-li v řízení zjištěno, že žalovaná neměla do skladu žalobkyně přístup bez přítomnosti žalobkyně, resp. žalobkyní pověřené osoby. Přiléhavým pak soud shledal v této souvislosti tvrzení žalované, že právě proto, že vztah byl dohodnut jako bezúplatný, strany neřešily, jak a jaké zboží bude ukládáno, jakým způsobem, v jakém čase a na jaké ploše. d) V rámci účastnického výslechu žalobkyně jednatel p. [příjmení] uvedl, že, že o parametrech„ skladování“ jednal pouze s p. [příjmení], a jiné osoby, které byly u soudu jako zaměstnanci žalované vyslechnuty, neznal, neviděl; tj. dle tvrzení žalobkyně byla ústní dohoda uzavřena mezi p. [příjmení] a p. [příjmení], jakožto jednateli žalobkyně a žalované. Pokud se žalobkyně spokojila s ústní dohodou uzavřenou tzv. mezi čtyřma očima, dobrovolně se tak vystavila případné důkazní nepohodě pro případ sporu o obsah dohody, tj. o to, zda byl vztah ujednán jako úplatný či bezúplatný. K tomu soud uvádí, že právo spojuje s postavením podnikatele jakožto profesionála vyšší míru odpovědnosti za smluvní vztahy, do kterých vstupuje. Měla-li být, jak tvrdí žalobkyně, dohoda uzavřena jako úplatná, bylo nejvyšším zájmem (nejen) žalobkyně tento smluvní vztah řádně smluvně ošetřit. Skutečnost, že se tak nestalo, je jedním z řady logických argumentů pro závěr soudu, že vztah byl sjednán jako bezúplatný. e) Stejně tak je dalším korespondujícím prvkem v řetězci úvah soudu o sjednané bezúplatnosti posuzovaného vztahu zjištěný skutkový stav, jak jej tvrdila žalovaná, tj. odkup pohledávek třetích osob ([právnická osoba] a Českomoravská záruční a rozvojová banka a.s.) za žalobkyní společností personálně propojenou s žalovanou ([právnická osoba] s.r.o., [IČO]), s tím časově korespondující jednání mezi stranami o majetkovém vstupu jednatele žalované do žalobkyně, následná nerealizace majetkového vstupu jednatele žalované do žalobkyně, přičemž po dobu, za kterou je žalobkyní požadováno skladné (tj. 12. 9. 2018 – 18. 9. 2019), žalobkyně skladné průběžně žalované neúčtuje a nepožaduje jej (žalobkyně je přitom plátcem DPH), přičemž výzva k úhradě skladného následuje až v květnu 2020. f) I svědek [příjmení] výslovně uvedl, že pan [příjmení] pohledávky bank za žalobkyní odkoupil, neboť jednal o svém vstupu do společnosti žalobkyně, a že„ nějaké skladné se v tu dobu neřešilo, to se začalo řešit, až když popsaný záměr nebyl realizován“. g) Dalším podpůrným důkazem pro rozhodnutí soudu je skutkový závěr, žalobkyně měla vůči společnosti p. [příjmení] ([právnická osoba], [IČO]) závazky v řádech milionů korun, a dále též zjištění, že při schůzce, konané na místě samém v [obec] na konci srpna, začátku září 2018, které byli přítomni za žalovanou jednatel žalované, zaměstnanci žalované [příjmení] a [příjmení], otázka ceny za skladování ani parametry týkající se výměry či doby skladování ve vazbě na výši plnění, nebyly vůbec projednávány, stejně tak zjištění, že žalobkyně ani v září 2019 neměla postaveno na jisto, zda byla posuzovaná dohoda uzavřena jako smlouva nájemní či jiná a ani vůči které konkrétní osobě (viz e-maily ze září 2019).

27. Pokud jde o výpověď svědka [jméno] [příjmení], pak soud neshledal jeho výpověď věrohodnou, a to zejména s ohledem na jeho blízké ekonomické a obchodní propojení s žalobkyní, jakož i fakt, že svědek sám má za žalobkyní pohledávky. Zejména pak ale svědek uvedl, že nebyl přítomen„ nějaké dohodě na začátku“, a jeho svědeckou výpovědí tak nemohlo být tvrzení žalobkyně o sjednání úplaty prokázáno.

28. Na tomto místě soud připomíná, že v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah (viz § 1725 věta druhá o. z.); a i zákon sám existenci bezúplatných vztahů předpokládá (viz např. § 1747 o. z.). Obecně platí, že jestliže někdo, zvláště pak podnikatel, uzavírá bezúplatnou smlouvu, zpravidla má pro to důvod spočívající např. ve zvláštním vztahu k druhé smluvní straně. Po posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že založení posuzovaného bezúplatného vztahu bylo v kontextu všech výše popsaných souvislostí zcela logickým a zákonu neodporujícím krokem. V této souvislosti soud připomíná, že v soukromoprávních vztazích je zásadně věcí uvážení a rozhodnutí smluvních stran, zda vůbec, s kým smlouvu uzavřou a jaký bude v rámci zákonných mezí její obsah; důležitým a právem chráněným momentem při uzavírání smluv přitom je předvídatelnost. V soukromém právu se aplikuje zásada pacta sunt servanda (smlouvy se musí dodržovat), tato zásada platí i v případech, kdy je uzavření smlouvy pro některou ze smluvních stran následně nevýhodné; smluvní strana, zvláště pak je-li, jako v posuzované věci podnikatelem, si musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemůže smlouvy uzavírat a později dle své vlastní vůle namítat, že obsah smlouvy byl sjednán jinak. Takovému chování soud nemůže právní ochranu přiznat.

29. S ohledem na výše uvedená zjištění a právní posouzení věci, kdy soud má za to, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní o tom, že by v srpnu 2018 uzavřela s žalovanou ústní dohodu, na jejímž základě by žalovaná byla povinna platit žalobkyni úplatu za uložení věcí ve skladu žalobkyně; tak soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Z důvodu uvedeného právního posouzení věci se soud, s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, nezabýval otázkou případné výše úplaty, ani námitkou promlčení vznesenou žalovanou, neboť jakýkoli závěr soud by rozhodnutím o těchto otázkách nemohl být změněn.

30. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalobkyni na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalované sestávají z odměny za zastupování žalované v řízení advokátem, a to za celkem 8 úkonů právní služby á 12 020 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), 2 x d), 3 x g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava věci, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 15. 3. 2021 a ze dne 16. 3. 2022, účast u jednání před soudem konaným dne 6. 1. 2022, 28. 4. 2022 v délce přesahující 2 hodny a dne 11. 8. 2022 v délce přesahující 2 hodny), dále 8 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále náhrada za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, tj. z [obec] [část obce] a zpět v rozsahu jízdy celkem ke třem jednáním, tj. 12 x započatá půlhodina á 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu ke třem ústním jednáním z [obec] [část obce] do [obec] a zpět motorovým vozidlem [anonymizováno] [registrační značka], při průměrné spotřebě 6,1 l [číslo] km, ceně benzinu 95 oktanů 37,10 Kč (týká se jednání konaného dne 6. 1. 2022 a dne 28. 4. 2022 – dle vyhl. č. 511/2021 Sb.), resp. 44,50 Kč (týká se jednání konaného dne11. 8. 2022 – dle vyhl. č. 116/20212Sb.) a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč/km, tj. celkem 2 985,26 Kč, to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř.; tj. na nákladech řízení celkem 121 527,56 Kč Tyto náklady řízení žalované prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému bránění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalobkyni zavázal k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.