8 Co 254/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce A , IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A insolvenční správce dlužníka dlužník ., IČO IČO se sídlem adresa zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 441.442,28 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 8. 2024, č. j. 109 C 13/2022-290,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího ve výši 31.309,34 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokátky, , advokátky sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 441.442,28 Kč spolu s úrokem z prodlení z částek a za dobu tam uvedenou. Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení spojené s uplatněním pohledávek ve výši 12.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 134.392,93 Kč, žalované povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně na náhradě nákladů řízení částku 1.007 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně na soudním poplatku částku 22.073 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že insolvenčním soudem byl dne , Anonymizováno, zjištěn úpadek dlužníka, dne , Anonymizováno, došlo ke zveřejnění návrhu na povolení reorganizace dlužníka v insolvenčním rejstříku. Dne , Anonymizováno, uplynula lhůta k přihlášení věřitelů do insolvenčního řízení dlužníka. Následně dne , Anonymizováno, došlo k prohlášení konkurzu na majetek dlužníka. Žalovaná se do insolvenčního řízení dlužníka nepřihlásila. Žalobce při své činnosti insolvenčního správce dlužníka prověřoval zaplacení faktur vystavených dlužníkem žalované v období let , Anonymizováno, , kdy se jednalo celkem o devatenáct faktur. Žalovaná předložila žalobci výdajové doklady prokazující úhradu faktur celkem ve výši 377.000 Kč, úhrada této částky byla mezi stranami nesporná. Dne , Anonymizováno, dlužník s žalovanou uzavřeli dohodu, kterou měly být vypořádány vzájemné pohledávky tak, že by došlo k zániku pohledávek ze zbylých nezaplacených faktur ve výši 414.813 Kč oproti pohledávkám žalované. Tato dohoda neobsahovala podpis za žalovanou, byla však opatřena razítkem žalované. Soud neměl pochybnosti o tom, že tato dohoda byla řádně uzavřena, když jednatel žalované uvedl, že iniciativa k uzavření této smlouvy vzešla právě ze strany žalované, která dlužníku dohodu předložila. Jednatelé obou subjektů výslovně potvrdili vůli tuto dohodu uzavřít a vzájemné pohledávky tímto způsobem vypořádat.

3. Skutkový stav okresní soud podřadil pod ust. § 324 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, dále § 140 odst. 2 a 3 písm. a) toho zákona a § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dospěl k závěru o neplatnosti dohody o zápočtu z důvodu zákazu započtení dle shora uvedených ustanovení insolvenčního zákona, kdy nepřípustnost započtení zpravidla vyplývá z nemožnosti dostát podmínce dle § 140 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona, kdy tyto pohledávky nebudou přihlášeny do insolvenčního řízení. Žalovaná se nepřihlásila se svými pohledávkami do insolvenčního řízení a nestala se přihlášeným věřitelem a současně nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by insolvenční soud ve věci nařídil předběžné opatření, kterým by zápočet připustil. Dohoda o započtení byla uzavřena dne , Anonymizováno, , přičemž úpadek byl zjištěn dne , Anonymizováno, a dne , Anonymizováno, došlo k zveřejnění návrhu na povolení reorganizace dlužníka v insolvenčním rejstříku. Provedení započtení bylo proto nepřípustné, když dohoda o zápočtu byla učiněna v době, kdy platil kompenzační zákaz ve smyslu § 324 odst. 3 insolvenčního zákona, provedené započtení bylo nepřípustné a nemohlo vyvolat a nevyvolalo účinky započtení. Započtení pohledávek je tak neplatným právním úkonem ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., když toto započtení odporuje ustanovením insolvenčního zákona, konkrétně ust. § 324 insolvenčního zákona. V tomto směru okresní soud odkázal na rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 63/2018 a R 92/2018. Faktury, které jsou předmětem žaloby okresní soud považoval za důvodné a dospěl k závěru, že je důvodná žaloba na zaplacení částky 441.442,28 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Uvedla, že nesouhlasí s právním závěrem okresního soudu, že v době uzavření dohody o zápočtu platil zákaz započtení dle § 324 odst. 3 insolvenčního zákona. Tento názor je v rozporu se zněním § 140 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Vyhlášení úpadku nebo reorganizace nemá na to, zda se pohledávky navzájem potkaly, žádný vliv. Je nesporné, že žalovaná učinila prohlášení o zápočtu. To, že bylo opatřeno jenom razítkem, na jeho platnosti nic nemění, když podpisem dohody žalovaná toto prohlášení vzala na vědomí. Žalobce tvrdí, že dohoda byla sjednána dne , Anonymizováno, , tedy po zápisu návrhu na reorganizaci věřitele do obchodního rejstříku. Soud neprověřoval, zda oznámení o zápočtu nebylo učiněno dříve, čímž by pohledávky žalobce do výše 377.000 Kč zanikly a nezjišťoval ani to, zda tehdejší statutární orgán jednání o případné dohodě o zápočtu úmyslně protahoval tak, aby se mohl dovolat neplatnosti takové dohody, popřípadě to, zda dohoda nebyla postdatována. Jestliže byla dohoda ze strany žalobce schválena a podepsána, byla to osoba zastupující žalobce, která porušila zákon, neboť povinnost zdržet se takových jednání mají pouze osoby oprávněné nakládat s majetkem úpadce, nikoliv jeho věřitelé nebo dlužníci. V tomto směru odkázal na rozhodnutí PL ÚS 14/10. V daném případě to byl insolvenční správce, který žalobou fakticky neuznal zánik pohledávek žalované za dlužníkem, způsobil situaci, že na žalované vymáhá pohledávku, která z více než 80 % zanikla, aniž by žalovaná měla možnost svou pohledávku vůči úpadci reálně uplatnit. Fakticky tak tratí nejen částku 377.000 Kč, kterou započetla, ale poměrnou část k uspokojení takové pohledávky. Původní právní názor žalované, že mělo jít o žalobu odpůrčí, je správný (viz IV. ÚS 162/16).

5. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že rovněž z odborné literatury citované v napadeném rozhodnutí je zřejmé, že kompenzační zákaz dle ust. § 324 insolvenčního zákona má povahu speciálního ustanovení vůči obecným pravidlům započtení podle ust. § 140 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, když citované ustanovení obsahuje modifikaci danou zákazem započtení i přes skutečnost, že by zákonné podmínky započtení byly splněny před okamžikem zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku. Je tedy zřejmé, že argument žalované o tom, že je rozhodné, kdy došlo ke střetu započítávaných pohledávek, je lichý. Ustanovení § 140 insolvenčního zákona v daném případě aplikovat nelze právě s ohledem na speciální úpravu vztahující se k podání návrhu na povolení reorganizace dlužníka. Dále uvedla, že je vhodné odlišovat mezi jednostranným započtením a dvoustranným započtením. Jak stanovuje ust. § 561 o. z., k platnosti právního jednání v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Je zjevné, že předložená dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek ze dne , Anonymizováno, nebyla opatřena podpisem žalovaného, respektive zejména jeho jednatele, tedy i z toho důvodu by nešlo o platné započtení dohodou. Žalobce v žalobě také v bodě 18. až 21. popsal, že pohledávky dlužníka za žalovanou v té době byly vyšší než 414.813 Kč. Pokud žalovaný namítá, že soud neprověřoval, zda oznámení o zápočtu nebylo učiněno dříve, čímž by pohledávky zanikly, a nezjišťoval ani to, zda tehdejší statutární orgán jednání o případném zápočtu úmyslně protahoval tak, aby se mohl dovolat neplatnosti takové dohody, uvedené argumenty žalované jsou v rovině spekulací. V průběhu řízení před soudem prvého stupně žádné takové námitky žalovaná nevznášela, přičemž v rámci obsáhlého dokazování včetně výslechu několika svědků, zejména výslechu p. , Anonymizováno, , jednatele žalované, se žalovaná na tyto skutečnosti slyšených svědků nijak nedotazovala. Ačkoliv není rozhodné, kdy dlužník oznámení o započtení podepsal, je nutné vycházet z data uvedeného v dohodě o započtení, které do dohody zjevně uvedla , Anonymizováno, což vyplývá z výpovědi jednatele žalované p. , Anonymizováno, , který při jednání konaném dne 31. 5. 2024 uvedl ohledně dohody o započtení, že žalovaná tuto dohodu připravila a uzavřela jejich účetní. Naopak z dokazování vyplynulo, že započtení pohledávek byla iniciativa na straně žalované a pokud tedy nebylo v řízení prokázáno jinak, je nutno vycházet z data uvedeném na příslušném dokumentu, a to je , Anonymizováno, . Stejně tak neobstojí námitka žalované, že o nároku žalobce, resp. dlužníka nemělo být rozhodováno okresním, ale soudem insolvenčním, jakožto o odpůrčím nároku. K tomuto žalobce odkazuje na závěry Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 6. 2018. č. j. 12 VS OL 193/2018-96, kdy podle odvolacího soudu by platnost právního úkonu započtení měla být řešena jako otázka předběžná, a to v žalobě na plnění (zaplacení pohledávek dlužnice do majetkové podstaty), neboť rozhodnutím v dané věci by nebyl vytvořen pevný základ pro vyjasnění (vyřešení) právních vztahů účastníků sporu (nebyla by dána záruka o vrácení jiných budoucích sporů včetně sporů na plnění). Z uvedeného rozhodnutí jasně vyplývá, že otázka platnosti provedeného zápočtu mezi žalovanou a insolvenčním dlužníkem má být posuzována jako předběžná otázka v rámci řízení o žalobě na plnění. Otázky zákazu započtení jsou řešeny také například ve věci sp. zn. 3 VSPH 616/2010-A-100, kde bylo jasně konstatováno, že i jednostranný zápočet doručený v den zveřejnění návrhu na povolení reorganizace, ale až později, než v okamžik zveřejnění, je neplatný, a nemůže dojít k započtení. Výjimku ze zákazu zápočtu může učinit insolvenční soud, a to na základě předběžného opatření, kterým zápočet konkrétní pohledávky povolí. Předběžné opatření insolvenčního soudu musí být vydáno na konkrétní zápočet, nikoliv v obecné podobě. Návrh na vydání předběžného opatření, které se týká povolení zápočtu pohledávek podléhá povinnosti složit jistotu ve smyslu § 75b o. s. ř. ve výši 50.000 Kč.

6. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když tato nebyla odvolatelem v odvolání zpochybňována. Předmětem žaloby byly částky, jak byly vyúčtovány fakturami, které jsou defacto předmětem zápočtu, jak vyplývá z dohody o vzájemném zápočtu na č. l. 48, vyjma pohledávky ve výši 110.061,28 Kč. Přestože dohoda o vzájemném započtení pohledávek není podepsána za žalovanou, jak správně uvádí okresní soud, iniciativa k uzavření této smlouvy vzešla právě ze strany žalované, která dlužníkovi předložila dohodu. Soud tedy správně neměl pochybnosti o tom, že tato dohoda byla řádně uzavřena, a to dne , Anonymizováno, , když navíc jednatelé obou subjektů výslovně potvrdili vůli tuto dohodu uzavřít a vzájemné pohledávky tímto způsobem vypořádat. Přesto se okresní soud dále zabýval jednotlivými pohledávkami, které byly předmětem vyfakturovaných částek. Závěry o prokázání nárokovaných částek, jak byly vyfakturovány jednotlivými fakturami (ty jsou navíc předmětem dohody o vzájemném započtení závazku), okresní soud zcela podrobně rozvedl v bodu 116. až 123. rozsudku a odvolací soud se s těmito závěry plně ztotožňuje, když jak je již shora uvedeno, žalovaná proti těmto závěrům nevznesla žádné námitky.

8. Pokud se týká přiznané částky 110.061,26 Kč, dlužník vyúčtoval žalované k zaplacení částku v celkové výši 269.703 Kč, a to fakturou č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, (č. l. 29). Jednalo se o cenu za práce provedené dlužníkem pro žalovanou v obchodním centru , právnická osoba, , konkrétně za instalaci zařízení na základě fakturace , Anonymizováno, . V řízení bylo prokázáno, především zjišťovacím protokolem prostavěnosti ze dne 14. 12. 2020 a předávacího protokolu z téhož dne, že práce byly řádně předány a provedeny. Cena díla byla částečně uhrazena a spornou zůstala pouze částka 110.061,26 Kč (bod 115. rozsudku okresního soudu).

9. K námitce žalované, pokud se týká přefakturování částek dle faktur a ve výši, jak jsou uvedeny v bodu 123. rozsudku okresního soudu, že nebyla uzavřena dohoda o přefakturaci těchto částek a dlužník nebyl osobou oprávněnou k poskytování pojistných či telekomunikačních služeb, okresní soud správně dovodil, že poskytování těchto služeb bylo dlužníkovi ze strany třetích subjektů vyúčtováno a jejich využívání žalovanou prokázáno. V tomto směru odkazuje odvolací soud především na výpověď svědkyně , jméno FO, , zaměstnankyně dlužníka na pozici manažera zakázek, kdy ta jednoznačně uvedla, že telefonní čísla byla sice evidována na dlužníka, ale byla užívána zaměstnanci žalované, taktéž co se týká vozidla , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vozidla byla evidována na dlužníka, ten měl sjednáno i pojištění, přičemž dále uvedla, že telekomunikační služby se nejprve pravidelně nepřefakturovávaly, ale p. , jméno FO, dal poté pokyn, aby se přefakturace hlídala a fakturovalo se pravidelně. Stejně tak potvrdila, že probíhala pravidelná školení, jehož se účastnili jak zástupci žalované, tak i dlužníka.

10. Okresní soud dospěl rovněž ke zcela správným právním závěrům, se kterými se odvolací soud zcela ztotožňuje. Rozhodující je sled událostí, tj. že dne , Anonymizováno, bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka, dne , Anonymizováno, bylo vydáno usnesení, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka, dne , Anonymizováno, byl v insolvenčním rejstříku dlužníka zveřejněn návrh na povolení reorganizace. Dne , Anonymizováno, měla být mezi dlužníkem a žalovanou uzavřena dohoda o započtení. Dne , Anonymizováno, uplynula lhůta k přihlášení pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení dlužníka, přičemž žalovaná se nestala přihlášeným věřitelem. Dne , Anonymizováno, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Pokud soud prvého stupně dospěl k závěru, že dohoda o započtení byla uzavřena právě dne , Anonymizováno, , a to přestože u razítka žalované chyběl podpis, jednatel žalované ve své výpovědi jednoznačně vypověděl, že účetní společnosti dělala zápočet, aby byly narovnány vztahy s dlužníkem v době, kdy se dlužník dostal do úpadku a dohodu o započtení považuje za řádně uzavřenou. Totéž uvedl svědek , jméno FO, , který k dohodě uvedl, že dohodu započtení považuje za platnou. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že dohoda byla řádně uzavřena a že vůli tuto dohodu uzavřít jednatelé obou společností potvrdili.

11. Dle § 111 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a podmínek stanovených tímto zákonem.

12. Dle § 140 odst. 3 citovaného zákona započtení podle odst. 2 není přípustné, jestliže dlužníku věřitel dle písm. a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem.

13. Dle § 324 odst. 1 insolvenčního zákona po podání návrhu na povolení reorganizace a před rozhodnutím o úpadku, jsou osoby oprávněné nakládat s majetkovou podstatou povinny zdržet se právních úkonů, jimiž by mohla být zmařena nebo ohrožena navrhovaná reorganizace. Dle odst. 3 od okamžiku zveřejněním návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku není přípustné započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, ledaže insolvenční soud určí jinak předběžným opatřením. To platí i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před uvedeným okamžikem.

14. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení započtení vzájemných pohledávek podle § 140 odst. 2 insolvenčního zákona po rozhodnutí o úpadku není přípustné, jestliže se dlužníkův věřitel ohledně započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem. Od okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku tak není přípustné započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, ledaže insolvenční soud určí jinak předběžným opatřením. V dané věci nebylo vydáno předběžné opatření připouštějící zápočet. Zejména proto, že se žalovaná nestala přihlášeným věřitelem dlužníka, nebylo možné splnit podmínky pro započtení dle insolvenčního zákona a započtení by bylo i nadále nepřípustné. Započtení je tak neplatné z důvodu rozporu s insolvenčním zákonem, a to ust. § 324 odst. 3 a § 140 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona. Okresní soud tak správně dovodil, že započtení pohledávek dle shora citované dohody je neplatným právním úkonem ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. V tomto směru správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 63/2018 (29 Cdo 1430/2014), dle kterého započítávání pohledávek (včetně pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň) je od účinnosti reorganizačního plánu možné pouze v případě, kdy tyto pohledávky splňují podmínky pro započtení uvedené v § 140 odst. 2 a 4 insolvenčního zákona, jinak pouze tehdy, stanoví-li to reorganizační plán. Stejně tak je správný odkaz na rozhodnutí R 92/2018.

15. Je proto lichá námitka žalované, že se v dané věci jedná o odpůrčí žalobu, která byla podána opožděně k místně i věcně nepříslušnému soudu. Z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2023, č. j. Ncp 19/2024-67, kterému okresní soud věc předložil k rozhodnutí o věcné příslušnosti, nevyplývá, že by se v tomto případě mělo jednat o odpůrčí žalobu, kdy Vrchní soud uzavřel, že v prvním stupni jsou k projednání a rozhodnutí této žaloby příslušné okresní soudy. Stejně tak je nedůvodná námitka, že žalobce netvrdí a neprokazuje naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody o zápočtu pohledávek, když v tomto směru se jedná o žalobu na plnění a nikoliv o určovací žalobu.

16. Až v odvolacím řízení namítá žalovaná, že soud neprověřoval, zda oznámení o zápočtu nebylo učiněno dříve, čímž by pohledávky zanikly. Toto je spekulací, když v řízení byla předložena dohoda o zápočtu z konkrétního data , Anonymizováno, a bývalý jednatel dlužníka a jednatel žalované se k této dohodě přihlásili a nebylo ničeho tvrzeno o případných dřívějších zápočtech.

17. Okresní soud proto správně uložil žalované povinnost zaplatit žalobou uplatněné pohledávky, a to rovněž spolu s úrokem z prodlení za dobu, jak žalobkyně požaduje, když úrok z prodlení se odvíjí od splatnosti faktur, které byly předmětem dohody o zápočtu a sama žalovaná ničeho proti zde uvedené splatnosti nenamítala, naopak to byla právě žalovaná, která se bránila tím, že pohledávky zanikly zápočtem dle dohody o započtení ze dne , Anonymizováno18. V podrobnostech krajský soud odkazuje jak na skutková zjištění, tak na právní závěry učiněné okresním soudem a rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně nákladových výroků a povinnosti žalované zaplatit České republice soudní poplatek.

19. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný, proto mu v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Za odvolací řízení náleží zástupkyni žalobce odměna za dva úkony právní služby po 10.100 Kč, a to za podané vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, v souladu s § 7 vyhl. č. 177/96 Sb. (advokátní tarif), dále jeden režijní paušál ve výši 300 Kč za podané vyjádření dne 22. 11. 2024 dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za účast u odvolacího jednání dne 20. 5. 2025 dle § 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky v platném znění, dále cestovné ve výši 3.125,49 Kč za cestu z , adresa, a zpět osobním automobilem , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , při ujetí 338 km, průměrné spotřebě benzínu Natural 6,3 l/100 km, vyhláškové ceně benzínu 35,80 Kč/l, paušální sazbě 5,80 Kč/km, dále náhrada za ztrátu času, a to 12 půlhodin po 150 Kč, tj. 1.800 Kč, tj. celkem 25.875,49 Kč, z této částky 21% DPH ve výši 5.433,85 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 31.309,34 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.