8 Co 26/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 900.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 9. 2025, č. j. 17 C 91/2023-239,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 26.402,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 900.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále jí uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 243.863,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, orné půdy v katastrálním území , adresa, , a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , kdy pozemek koupil od paní , jméno FO, . Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 6. 2021, č. j. 14 C 229/2019-103, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2022, č. j. 71 Co 231/2021-134, byla žalované uložena povinnost předmětný pozemek vyklidit, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Dopisem ze dne 10. 8. 2018 právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k vyklizení předmětného pozemku a k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 432.000 Kč za tři roky zpětně. Účastníci se shodli, že obvyklá cena nájmu předmětného pozemku v rozhodném období činila 11 Kč za 1 m2 a měsíc. Z ohledání na místě samém je prokázáno, že pozemek je v důsledku přístupových cest a plochy tvořené betonovými dílci, sloužícími k parkování, k dalšímu užívání jiným způsobem v zásadě vyloučen. Z dopisu ze dne 14. 6. 1996 je prokázáno, že paní , jméno FO, souhlasila s navrženým umístěním stavby pro pana , jméno FO, na části parcel , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a tedy i s přístupem a příjezdem ke stavbám. Způsob, jakým rodina , jméno FO, jejich pozemky využívala, , jméno FO, neřešila a nikdy neprojevila s takovým užíváním nesouhlas.

3. Okresní soud na základě skutkových zjištění dospěl k závěru, že právo služebnosti dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalovaná nevydržela, a to ani mimořádně ve smyslu § 1095 citovaného zákona a přechodných ustanovení § 3066 o. z., neboť by tak mohla učinit od 1. 1. 2019, 27. 8. 2018 však byla žalované doručena výzva k vyklizení předmětného pozemku. Dané věcné právo nevydržela ani dle § 134 a § 130 zákona č. 40/64 Sb., kdy jedním z předpokladů je oprávněná držba. Z provedeného dokazování a rovněž z předcházejícího řízení ve věci sp. zn. 14 C 229/2019 je jednoznačně prokázáno, že žalovaná předmětný pozemek užívala a držela na základě výprosy, která nezakládala ani za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb. a nezakládá ani dle § 993 o. z. účinného od 1. 1. 2014 držbu práva. Držba na základě výprosy nemohla a nemůže vést k vydržení práva, neboť by se jednalo o případ uvedený v ust. § 993 o. z.

4. Za tohoto stavu okresní soud přiznal žalobkyni bezdůvodné obohacení za užívání pozemku ve výši 900.000 Kč, a to za dobu od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2023, což je doba 37 měsíců, kdy žalovaná užívala tyto pozemky bez právního důvodu, neboť žalobce 18. 8. 2018 odvolal souhlas s užíváním pozemků. Cena nájmu činí 11 Kč/m2/měsíc a při ploše pozemku , Anonymizováno, činí bezdůvodné obohacení měsíčně 28.096 Kč, což za 36 měsíců činí 1.011.384 Kč. Žalobce však požadoval nižší částku.

5. Okresní soud rovněž dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení není šikanózním ve smyslu § 8 odst. 1 o. z., když se žalobce coby vlastník až po 10 letech od nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku domáhá, aby do jeho vlastnického práva žalovaná dále nezasahovala.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta, příp. že bude změněna tak, že bude žalované uložena povinnost zaplatit toliko částku 132.000 Kč a ve zbytku bude žaloba zamítnuta. Uvedla, že žalobě nemělo být vyhověno s poukazem na ust § 6 odst. 1 a § 8 o. z., kdy ze strany žalobce jde o zjevné zneužití práva. Dále má za to, že za dobu od roku 1997 do 10. 8. 2018, kdy předmětný pozemek po celou dobu využívali pro podnikatelskou činnost či pro podnikatelskou činnost právních předchůdců, uplynula desetiletá lhůta pro vydržení řádné, tak lhůta dvaceti let pro vydržení služebnosti v řízení konkretizované formou mimořádného vydržení. Jak se podává ze znaleckého posudku , jméno FO, z 13. 12. 2023, z tohoto pozemku fakticky využívali plochu z , Anonymizováno, a plochu , Anonymizováno, . Celkem tedy z inkriminovaného pozemku dlouhodobě, po více než 20 let bez jakýchkoliv výhrad předchozí vlastnice paní , jméno FO, a do 10. 8. 2018 a bez výhrad žalobce, užívali toliko malou část v rozsahu , Anonymizováno, . Takto také vykonávali služebnost přístupu, příjezdu, vjezdu, parkování všemi motorovými vozidly a právo využívání manipulační plochy. S ohledem na obvyklou cenu nájmu 11 Kč/m2/měsíc pak nutně, hodlal-li soud žalobě vyhovět a naopak nevyhovět obraně žalované spočívající ve zjevném zneužití práva a vydržení konkretizované služebnosti, mohl přiznat žalobci toliko částku 132.000 Kč za období od 1. 6. 2021 do 30 6. 2023. Rovněž poukazoval na zjevné pochybení soudu v souvislosti s ohledáním při jednání na místě samém dne 24. 3. 2025. Soud konstatuje, že část pozemku je zatravněná, nachází se zde i kotec pro psa a není využitelná coby orná půda. S tímto závěrem by bylo možno se ztotožnit, avšak toliko v případě, že zatravněnou plochu či případně kotec pro psa by využívali oni, což v žádném případě takto nebylo. Tuto zatravněnou část pozemku využívali výlučně a toliko rodiče žalobce a jednatele žalované jako funkční celek ke svému rodinnému domu. Okresní soud se rovněž nevypořádal řádně s námitkou, že žalobě nelze vyhovět z důvodu ust. § 6 odst. 1 a § 8 o. z. Odůvodnění soudu v bodě 47. rozsudku je nedostačující a nevypořádává se soud s tvrzeními, které opakovaně uvedli v písemných podáních počínaje vyjádřením k žalobě. Stejně tak nesouhlasil s krátkým několikařádkovým odůvodněním toho, proč se soud nepřiklonil k jím tvrzenému vydržení práva služebnosti, ať již v řádné či mimořádné lhůtě.

7. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedl, že předmětný pozemek má výměru , Anonymizováno, . Pokud však vezmeme v úvahu obvyklou cenu nájmu 11 Kč/m2/měsíc, jež byla učiněna stranami nespornou, pak se jedná o souhrnnou částku bezdůvodného obohacení ve výši nejméně 1.011.384 Kč za období 36 měsíců. Skutečnost, že žalobce se rozhodl požadovat pouze částku 900.000 Kč poté vyplývá z jeho ústupku k argumentaci žalované a férového přístupu k věci, že s ohledem na tvar pozemku, kdy tento je nepravidelný a v levém rohu při pohledu na mapu katastru orientovanou na sever je trojúhelníkovitý výřez přibližně o rozměru , Anonymizováno, , jež je prakticky nevyužitelný. Nelze akceptovat úvahy žalované, že takto využívá pouze malou část pozemku, údajně jen , Anonymizováno, . Žalovaná užívala pozemek bez právního důvodu, na četné výzvy žalobce k vyklizení, opuštění a neužívání pozemku reagovala zamítavě, či vůbec. Svým neoprávněným užíváním pozemku fakticky vyloučila kohokoliv dalšího, aby pozemek mohl využívat, o to více zcela zamezila tomu, aby žalobce, jakožto oprávněný vlastník pozemku, tento mohl pronajímat třetí osobě či jinak s pozemkem hospodařit. Pokud se týká námitky zneužití práva a snaze o zlikvidování žalované, jedinou motivací žalobce již od roku 2018, kdy poprvé žalovanou žádá o opuštění pozemku, příp. o uzavření dohody o jeho užívání, bylo ekonomicky zužitkovat své vlastnictví. Rovněž se ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, že žalovaná užívala pozemek na základě výprosy, pokud vůbec, od předchozí vlastnice pozemku paní , jméno FO, a tato výprosa byla následně žalobcem odvolána. Výprosa sama o sobě nemůže vést k vydržení vlastnického nebo jiného práva.

8. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud, když tato odpovídají obsahu provedených důkazů a v podrobnostech na ně krajský soud zcela odkazuje.

10. Pokud se týká faktické plochy užívání žalovanou, okresní soud faktický stav zjistil z ohledání na místě samém. U odvolacího soudu dále žalobce předložil fotodokumentaci, ze které je zřejmé, že vozidla žalované parkovaly nikoliv jen na manipulační zpevněné ploše o rozměrech , Anonymizováno, , ale že parkovala rovněž na zatravněných plochách, navíc na zatravněné ploše byl umístěn kotec pro psa, kdy bylo prokázáno, že tento je ve vlastnictví žalované, a to veterinární zprávou o očkování. Je pak bez právního významu, kdo se o psa staral, zda to byla žalovaná jako firma nebo rodiče, ať už žalobce či jednatele žalované. Rozhodující rovněž je, že paní , jméno FO, souhlasila s navrženým umístěním stavby pro pana , jméno FO, na části parcely , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a rovněž i s přístupem a příjezdem k těmto stavbám, když tyto pozemky rodina paní , jméno FO, nevyužívala a paní , jméno FO, tyto pozemky ani neřešila a neprojevila s takovým užíváním nesouhlas.

11. Odvolací soud se rovněž zcela ztotožňuje s právními závěry, jak je učinil okresní soud. Okresní soud se zcela správně vypořádal s tím, že žalovaná nevydržela právo služebnosti dle zákona č. 89/2012 Sb., a to ani mimořádně, když v souladu s přechodným ust. § 3066 bylo možno na základě mimořádného vydržení právo vydržet až po uplynutí 5 let od účinnosti zákona, tedy nejdříve od 1. 1. 2019. Žalobce však již 27. 8. 2018 doručil žalované výzvu k vyklizení předmětného pozemku a dal tak najevo svůj nesouhlas s užíváním tohoto pozemku.

12. Stejně tak pozemek, resp. věcné právo k pozemku nemohlo být vydrženo v řádné vydržecí 10leté lhůtě. Jak správně uvádí okresní soud, dobrá víra se zakládá především na právním titulu, který mohl být vadný, nicméně s ohledem na všechny okolnosti mohl důvodně založit přesvědčení držitele, že mu věc nebo právo patří. Žalovaná, příp. právní předchůdkyně žalované, pozemek užívala a držela na základě výprosy, jak rovněž vyplývá z rozsudku ve věci sp. zn. 14 C 229/2019. Výprosa pak nezakládá ani za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., ani dle § 993 o. z. pravou držbu a na základě výprosy tedy nemůže dojí k vydržení práva. Přestože občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2013 neupravoval výprosu, cizí nemovitost nebo její část bylo možno užívat na základě různých právních důvodů, kdy mohlo jít o závazkový vztah nebo o tzv. výprosu, kdy vlastník užívání nemovitosti jinými osobami toto užívání trpí, aniž jinak k nim vzniklo nějaké právo. Tento závěr rovněž vyplývá z rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 882/2001 nebo 22 Cdo 587/2018. Rozhodující je, že předpokladem držby i vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je oprávněná držba tohoto práva, což v případě prostého souhlasu s užíváním věci (výprosa), chybí. Souhlas s užíváním věci či výprosa může být kdykoliv vlastníkem nemovitosti odvolán. Rovněž dle rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 15/2006, 22 Cdo 92/2008, 22 Cdo 617/2007, užívání věci, které bylo povoleno z ochoty, nemůže vést k vydržení. Výprosa předpokládá, že si držitel neosobuje právo na věc, nýbrž vykonává držbu jen proto, že si vyžádal svolení, nebo jej předpokládá. Souhlas může být dán i konkludentně. Rovněž platí v souladu s NS ČR 26 Cdo 1588/2020, že výprosa zavazuje jen smluvní strany, po přechodu vlastnictví nového vlastníka nezavazuje. Se souhlasem nového vlastníka, jako tomu v daném případě, na základě bezplatného užívání pak opět užívala žalovaná pozemky na základě výprosy. Odvolací soud dále rovněž odkazuje na rozhodnutí 22 Cdo 2950/2011, dle kterého: „Pokud je právo k cizí věci vykonáváno se souhlasem vlastníka, který může kdykoliv být odvolán, nemůže tento souhlas založit dobrou víru držitele o vzniku existence práva, které by mohlo mít povahu věcného břemene.“13. Jestliže tedy žalovaná užívala předmětný pozemek bez právního důvodu, pak okresní soud nárok žalobce posoudil z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V souladu s ust. § 2999 odst. 1 citovaného o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (věta prvá).

14. V daném případě byla sporná výše bezdůvodného obohacení, a to především s ohledem na námitku žalované ohledně výměry pozemků, které užívala. Jak vyplývá z rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 3705/2019: „Za bezdůvodné obohacení nelze považovat jakýkoliv potenciální prospěch, jehož by bylo možné teoreticky dosáhnout, nýbrž toliko skutečný profit – oč se zvýšil majetkový stav obohaceného na úkor vlastníka užívané věci, anebo oč se jeho aktiva zmenšila, ač by se tak za běžných okolnosti nestalo. Spočívá-li pak bezdůvodné obohacení v tomto případě v užívání cizího pozemku, jsou pro rozsah získaného prospěchu rozhodující konkrétní skutková zjištění a míra omezení vlastníka užívané věci. Není tedy možné automaticky vycházet z celkové výměry pozemku, je-li prokázáno užívání toliko jeho části.“15. Jak již vyplynulo ze skutkových zjištění, žalovaná užívala celý pozemek vyjma, s ohledem na tvar pozemku, nepoužitelných cca 200 m2 pozemku, tomu s ohledem na výměru pozemku a dobu, po kterou byly pozemky ze strany žalované bezdůvodně užívány, tj. od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2023, pak zcela odpovídá bezdůvodné obohacení ve výši 900.000 Kč, jak žalobce požadoval a jak ho rovněž okresní soud přiznal. Výše bezdůvodného obohacení dle ustálené praxe má odpovídat nájemnému v místě a čase obvyklému. Výše bezdůvodného obohacení 11 Kč/m2/měsíc byla stanovena znaleckým posudkem a především se na této částce také účastníci řízení shodli.

16. V daném případě pak nelze přisvědčit námitce žalované, že užívala pouze zpevněnou plochu v rozsahu , Anonymizováno, . Jak vyplývá ze skutkových zjištění, žalovaná k parkování vozidel užívala zatravněnou plochu, což bylo jednoznačně prokázáno také fotografiemi, část plochy, kde byla umístěna pumpa, která je již v současné době odstraněna a rovněž na travnaté ploše byl kotec se psem ve vlastnictví žalované. Na daném místě bylo nutno rovněž přihlédnout k míře omezení vlastníka užívání věci, kdy za takovéhoto stavu užívání pozemku žalovanou nemohla žalobkyně v rozhodném období užívat ani část daného pozemku.

17. Okresní soud rovněž správně nepřisvědčil námitce žalované, že výkon práva žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení je šikanózní ve smyslu § 8 odst. 1 o. z. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobce se domáhá pouze svého práva vlastníka, kdy navíc od doby, kdy nabyl daný pozemek v roce 2013, trpěl užívání pozemku žalovanou a až po 10 letech od nabytí vlastnického práva se domáhal vyklizení a zaplacení částky bezdůvodného obohacení, což nelze považovat za šikanózní výkon práva.

18. V podrobnostech odvolací soud na právní závěry učiněné okresním soudem zcela odkazuje.

19. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen, včetně nákladového výroku, v souladu s ust. § 219 o. s. ř.

20. V odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný a náleží mu tak náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, který v odvolacím řízení učinil 2 úkony právní služby, což je podané vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, za což mu náleží odměna 2x 10.460 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, tj. 21.820 Kč a z této částky 21% DPH, tj. 4.582,20 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení 26.402,20 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.