8 CO 285/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a Mgr. Jana Rýznara ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 38.998,01 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2021, č. j. 22 C 139/2021-33,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci III. výroku ohledně částky 11.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám titul jméno příjmení, titul, advokáta sídlem adresa.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení běžícím od datum (odstavec I. výroku), zastavil řízení co do nároku na zaplacení částky 11.000 Kč (odstavec II. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 27.936,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení a úrokem ve výši 22,68 % ročně běžícím od datum (odstavec III. výroku). Žádnému z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV. výroku).

2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právnická osoba právnická osoba anonymizováno byla dne datum uzavřena smlouva číslo na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr do úvěrového rámce ve výši částka, který žalovaný průběžně čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši částka. Dále se žalovaný zavázal platit pojistné ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru a poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši částka Celkem pak žalovaný vyčerpal částku částka v období od datum do datum a uhradil celkem částku částka. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum pak bylo prokázáno, že právnická osoba právnická osoba anonymizováno oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo na žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne datum. U žalovaného však nebyla před uzavřením smlouvy objektivním způsobem vyhodnocena jeho schopnost úvěr fakticky splácet, když žalobkyně dostatečně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného prověřována. Žalovaný pouze ve smlouvě uvedl příjem částka měsíčně, výdaje na nájemní bydlení částka měsíčně a ostatní výdaje částka měsíčně. Věřitel je však povinen aktivně zkoumat, tj. ověřovat, jaká je úvěruschopnost žadatele o úvěr, a to jak jeho příjmy, tak výdaje. Nepostačí pouhé jeho prohlášení. Okresní soud proto uzavřel, že úvěrová smlouva je ve smyslu ust. § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku neplatná. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi skutečně poskytnutou jistinou úvěru a již uhrazenou částkou ze strany žalované. Tento rozdíl okresní soud stanovil na částku částka.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to v rozsahu odstavce III. výroku, když se domáhala jeho změny tak, aby jí byla přiznána také částka částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku částka (částku částka před postoupením pohledávky a částku částka po postoupení pohledávky), přičemž vyčerpal celkem částku částka. Bezdůvodné obohacení tak představuje částku částka. Pokud okresní soud přiznal žalobkyni nárok z bezdůvodného obohacení pouze ve výši částka, rozhodl chybně, neboť odečetl od částky částka částku částka, kterou však po postoupení pohledávky žalovaný uhradil pouze jednou a z tohoto důvodu také okresní soud v odstavci II. výroku svého rozsudku řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění, s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne datum s úvěrovým rámcem ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný vyčerpal celkem částka, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni uhradil částku částka. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobkyně ohledně této skutečnosti neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného.

7. Vzhledem k době uzavření smlouvy (datum) správně soud prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením § 2395 o. z. (podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ), účinného od 1. 12. 2016, zejména ustanovení § 86 a § 87 ZosÚ.

8. Rovněž lze přitakat právnímu posouzení věci okresního soudu, kdy předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 občanského zákoníku, právě s přihlédnutím k ust. § 86 a § 87 ZosÚ, když žalobkyni nelze přisvědčit, že by dostála odborné péči při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalovaného, tak jak požaduje již ustálená judikatura, na kterou okresní soud přiléhavě odkazuje.

9. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. I v tomto okresní soud postupoval zcela správně.

10. Nicméně okresní soud pochybil ve vztahu k výpočtu výše bezdůvodného obohacení, když z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný celkem na závazek z neplatné smlouvy uhradil částku částka. Současně se ani žalovaný v řízení nebránil tím, že by žalobkyni či její předchůdkyni uhradil cokoli navíc. V případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZosÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají, a to ani náhrada ve výši obvyklého úroku za užívání finančních prostředků věřitele ve smyslu ust. § 3002 občanského zákoníku. Poskytla-li původní věřitelka žalovanému podle neplatné úvěrové smlouvy částku částka, z níž žalovaný uhradil celkem částka, je povinen v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními vrátit odpovídající rozdíl z přijatého plnění, tj. celkem částku částka, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění dle odeslané předžalobní výzvy ze dne datum.

11. Odvolací soud proto napadený rozsudek okresního soudu v odstavci III. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v této fázi řízení byl převážně úspěšný žalovaný, nicméně účelně vynaložené náklady k bránění práva se na jeho straně ze spisu nepodávají.

13. Výrok o náhradě nákladů v odvolacím řízení je opřen o ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši částka a z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a jeho hotových výdajů, a to za 2 úkony právní služby spočívající v sepisu odvolání, kterým byl napaden výrok o věci samé a účasti u jednání odvolacího soudu. Výše odměny a náhrady hotových výdajů tak činí podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d), g), za současné aplikace § 13 odst. 3 advokátního tarifu částku 2x částka + 2x částka, tj. částka, když tarifní hodnotu sporu v odvolacím řízení představuje částka částka. Protože zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka částka navýšena o 21% DPH, tj. o částku částka Celkem pak činí náhrada nákladů žalobkyně za odvolací řízení částka, kterou je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.