8 Co 32/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D. a JUDr. Daniely Kabátové a ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 5.457.000 Kč s příslušenstvím a 383.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 9. 2025, č. j. 13 C 303/2024-170,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně zaplacení částky 220.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 220.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně zaplacení částky 5.027.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 5.457.000 Kč od 14. 2. 2024 do 13. 8. 2024 ve výši 12,75 % ročně a v odstavci IV. výroku, se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 101.260 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 27.305 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 210.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 14. 8. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5.247.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.457.000 Kč od 14. 2. 2024 do 13. 8. 2024 a z částky 5.247.000 od 14. 8. 2024 (odstavec II. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 44.334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacení (odstavec III. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 338.666 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 383.000 Kč od 14. 2. 2024 do 13. 8. 2024 a z částky 338 666 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení (odstavec IV. výroku) a dále rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 94.339 Kč (odstavec V. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podala v rozsahu odstavců II. a IV. výroku žalobkyně včas odvolání a domáhala se jejich zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V prvé řadě namítala, že okresní soud věc nesprávně právně zhodnotil, když snížil odškodnění s odkazem na skutečnost, že žalobkyně byla současně stíhána i v jiné věci (kauza „, Anonymizováno, “), kde jí bylo již přiznáno odškodnění. Tento závěr je v rozporu s principem individualizace újmy, protože každé trestní stíhání představuje samostatný zásah do osobnostních práv. Žalobkyně byla navíc v obou případech zproštěna obžaloby, což znamená, že stát vůči ní pochybil opakovaně. Souběžné stíhání proto nemá vést ke snížení, ale naopak ke zvýšení odškodnění jako důsledku kumulace zásahů a psychického zatížení. Okresní soud dále při určení výše odškodnění nesprávně ignoroval ekonomickou realitu, když vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu z roku 2011 (15.000 – 20.000 Kč za rok řízení), aniž by zohlednil výrazný růst inflace (cca 65,5 % do roku 2025) a nárůst průměrné mzdy (z cca 20.000 Kč na více než 46.000 Kč). Takový postup činí rozhodnutí nepřezkoumatelným a odtrženým od současné ekonomické reality. Přiměřené rozmezí by mělo činit cca 24.825 – 33.100 Kč za rok řízení, jinak dochází k porušení práva na spravedlivé odškodnění. Okresní soud pak rovněž nesprávně vyhodnotil srovnatelné případy (např. věc projednávanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 207/2017), kde bylo poškozenému, který byl , Anonymizováno, přiznáno odškodnění přes 1 mil. Kč, přičemž , podezřelý výraz, řízení trvalo kratší dobu (, Anonymizováno, ) a hrozil nižší trest. Případ žalobkyně je přitom minimálně srovnatelný, spíše závažnější, zejména délkou trestního stíhání a dopady na osobní a profesní život, kdy dlouhodobé trestní stíhání zásadně ovlivnilo její , Anonymizováno, uplatnění. Rozdíl ve výši odškodnění je proto neodůvodněný. Pokud dále okresní soud také snížil o 30 % odškodnění pro údajnou složitost řízení, je jeho závěr nesprávný, neboť věc byla jednoduchá od samého počátku a žalobkyně nijak nepřispěla k délce řízení. Žalobkyně nemůže nést odpovědnost za to, že se věc protahovala z důvodu nutnosti doplňování znaleckých posudků. I kdyby snad věc byla složitá skutkově, nebyla složitá procesně. Odůvodnění míry krácení (30 %) je pak nedostatečné a nepřezkoumatelné. Dále žalobkyně vytýkala okresnímu soudu, že neprovedl jí navržený důkaz výslechem , Anonymizováno, a mohl objasnit okolnosti medializace a mohl potvrdit aktivní přístup státu k informování médií. V neposlední řadě pak okresní soud nedostatečně zohlednil svědecké výpovědi o psychických a zdravotních dopadech, které žalobkyně utrpěla a intenzitu medializace a poškození její dobré pověsti.

3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Pokud žalobkyně namítala nesprávné snížení odškodnění z důvodu paralelního trestního stíhání, pak měla naopak za to, že soud prvního stupně snížil zadostiučinění cca o 40 % oprávněně, když újmy z více řízení nelze jednoduše sčítat nebo násobit. Tento přístup odpovídá i jiné rozhodovací praxi v obdobných věcech spoluobviněných, kde soudy dospěly ke stejnému závěru, že újmy nelze dvojnásobit, avšak druhé řízení nelze zcela opomenout. Dále měla za to, že okresní soud rovněž pečlivě vyložil rozdíly mezi jednotlivými případy, které porovnával a správně uzavřel, že dopady do osobnostní sféry žalobkyně nebyly natolik závažné jako v jiných citovaných věcech (zejména co se týče věci , Anonymizováno, ). Rozdílná výše odškodnění je proto odůvodněná. Žalovaná rovněž odmítla námitku, že okresní soud nezohlednil všechny relevantní důkazy (zejména výslechy svědků). Naopak jasně vymezil, které okolnosti vzal v úvahu a vysvětlil, které tvrzené dopady nepovažoval za prokázané. Medializace případu nebyla excesivní a nedošlo tak k neodůvodněnému zásahu do práv žalobkyně. Přiznané zadostiučinění (celkem cca 101.334 Kč) za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení je plně přiměřené a odpovídá zákonu i judikatuře. Pokud pak žalobkyně požadovala zvýšení odškodnění s ohledem na inflaci, pak tento názor odporuje ustálené judikatuře, dle které inflace nemá vliv na výši základní částky odškodnění. Tento závěr opakovaně potvrdil Nejvyšší soud i Ústavní soud. Ústavní soud zároveň zdůraznil, že podstatné je, zda zadostiučinění má satisfakční funkci, nikoli jeho mechanické přepočítávání podle ekonomických ukazatelů. Navíc i podle aktuální judikatury nejsou částky přiznávané v ČR v mezinárodním srovnání nepřiměřeně nízké. Žalovaná pak rovněž nesouhlasila s námitkou proti snížení odškodnění o 30 % z důvodu složitosti řízení, když dle jejího přesvědčení bylo řízení skutkově, právně i procesně složité, přičemž okresní soud své závěry řádně odůvodnil. Obdobné závěry pak byly učiněny i v jiných souvisejících věcech. Konečně pak žalovaná odmítla i námitku žalobkyně ohledně neprovedení výslechu státního zástupce, když měla za to, že okresní soud se s neprovedením navrhovaného důkazu řádně vypořádal.

4. Odvolací soud po zjištění, že proti výrokům II. a IV. rozsudku okresního soudu bylo odvolání podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v tomto rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání do výroku II. je částečně důvodné, do výroku IV. pak důvodné není.

5. Skutkový stav tak, jak byl zjištěn okresním soudem, je správný, vyplývá z provedených důkazů, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].

6. Platí to zejména ve vztahu ke skutkovým závěrům, kdy usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality ze dne , Anonymizováno, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro , podezřelý výraz, kterého se měla žalobkyně, spolu s dalšími obviněnými, dopustit tím, že jako , Anonymizováno, Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobkyni doručeno až , Anonymizováno, . K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody připojilo , Anonymizováno, , konkrétně , Anonymizováno, . Ve věci byl dne 5. 11. 2020 Okresním soudem ve Frýdku-Místku vynesen rozsudek č. j. , Anonymizováno, , kterým byla žalobkyně i další spoluobžalovaní zproštěni obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není , podezřelý výraz, činem. Proti prvnímu zprošťujícímu rozsudku podal státní zástupce dne 10. 3. 2021 odvolání, na základě kterého Krajský soud v Ostravě usnesením , Anonymizováno, rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí s pokynem k doplnění dokazování. Následně dne 20. 1. 2023 došlo k vyhlášení rozsudku , Anonymizováno, , kterým byli všichni obžalovaní opětovně zproštěni obžaloby s původním závěrem. Rovněž proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, , Anonymizováno, , zamítnuto. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 13. 10. 2023 (žalobkyni byl doručen 13. 12. 2023). Trestní stíhání žalobkyně tedy trvalo od , Anonymizováno, . V průběhu trestního řízení bylo vyslechnuto množství svědků, zadáno několik znaleckých posudků a jejich doplnění, konána prověrka na místě a průběh hlavního líčení byl komplikován rovněž dopady epidemie COVID-19, kvůli které bylo hlavní líčení několikrát odročováno.

7. Žalobkyně byla souběžně v období od 6. 12. 2016 do 13. 6. 2023 stíhána rovněž ve věci vedené u Okresního soudu Frýdek-Místek pod sp. zn. , Anonymizováno, , a to pro podezření ze spáchání , Anonymizováno, , kde byla rovněž pravomocně zproštěna obžaloby.

8. Z předložených novinových a internetových článků vyplynulo, že trestní stíhání žalobkyně bylo medializováno, a to jak v regionálních médiích , Anonymizováno, , atd.), tak i v médiích celostátních (, Anonymizováno, ), přičemž žalobkyně byla (, Anonymizováno, ) jednou z osob, kterým média věnovala nejvíce pozornosti. Žalobkyně byla v článcích zmiňována, objevovala se na fotografiích, byly uváděny citace jejího vyjádření k případu. Články informovaly o zahájení trestního stíhání, o probíhajícím řízení, a rovněž o jeho výsledku. Média věnovala pozornost rovněž tomu, že , podezřelý výraz, . Články publikované ve Zpravodaji, vydávaném radou města, byly k trestnímu stíhání kritické a byl v nich opakovaně dán prostor k prezentaci obhajoby obžalovaných.

9. Žalobkyně v lednu 2015 opustila , Anonymizováno, v zastupitelstvu města , adresa, a ke konci roku 2015 ukončila členství ve straně. Důvodem byl její nesouhlas se vznikem nové koalice v městském zastupitelstvu. V roce 2014 žalobkyně kandidovala , Anonymizováno10. Žalobkyně u žalované dne 13. 2. 2024 uplatnila nárok na finanční náhradu v celkové výši 6.294.302 Kč sestávající z náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 277.302 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 5.577.000 Kč a náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 440.000 Kč, a to vše v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 7. 8. 2024 uznala, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 11. 2014 došlo k porušení práva žalobkyně, za což se žalobkyni omluvila a přiznala jí peněžité zadostiučinění ve výši 120.000 Kč. Rovněž konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v objektivně nepřiměřené délce řízení a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 57.000 Kč.

11. Pokud se jedná o dopady trestního stíhání do osobní sféry žalobkyně a na její zdravotní stav, pak z výpovědí svědků (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ) vyplynulo, že žalobkyně neměla specifické diagnózy, ale trpěla , Anonymizováno, přestože stíhání považovala za nedůvodné. Obě kauzy , Anonymizováno, byly dle svědků v okolí žalobkyně vnímány jako absurdní a neodůvodněné. Žalobkyně byla jako , Anonymizováno, pod výrazně větším tlakem, mediální zájem snášela obtížně, frustrace z trestního stíhání pak u ní vedla i k rozhodnutí nekandidovat v roce 2014 v rámci , Anonymizováno, . I s ohledem na stranickou reputaci to bylo prakticky vyloučeno.

12. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2).

15. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, uveřejněný pod č. 35/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

16. V rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012, Nejvyšší soud v návaznosti na závěry formulované v rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, uvedl, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) povaha trestní věci, 2) délka trestního stíhání a 3) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby.

17. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). 2) Délka trestního řízení.

18. Nejvyšší soud se pak rovněž vyjádřil k tomu, k jakým dalším okolnostem, vedle shora uvedených kritérií, je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout (jedná se např. o okolnosti vztahující se k vlastnímu zahájení trestního stíhání či k jeho průběhu nebo o požadavek na to, aby forma a případná výše zadostiučinění nebyly v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti), a uzavřel, že výše zadostiučinění „musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu“ [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod č. 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 67/2016“)].

19. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že v řízení bylo prokázáno, že je dán odpovědnostní titul a žalobkyni náleží v souladu s § 31a OdpŠk náhrada za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Rovněž souhlasí s tím, že žalobkyni náleží za nemajetkovou újmu způsobenou daným trestním stíháním zadostiučinění v penězích, když omluva žalované a její konstatování porušení práva není s ohledem na konkrétní okolnosti případu dostačující. Soud prvního stupně správně vyhodnotil kritéria, a to povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně, když okresní soud v tomto směru postupoval správně, a to tak, aby jím přiznané zadostiučinění bylo možné považovat za adekvátní všem okolnostem případu a aby odpovídalo výši zadostiučinění přiznaného ve skutkově obdobných věcech. Správně uzavřel, že zadostiučinění ve výši 120.000 Kč, které žalovaná žalobci poskytla je rovněž nepostačující.

20. Okresní soud správně zohlednil skutečnost, že žalobkyně byla stíhána pro , podezřelý výraz, a hrozila jí v případě odsouzení povinnost k náhradě škody ve výrazné výši. Rovněž pak správně přihlédl k okolnosti, že újma žalobkyně byla dále prohlubována tím, že byla veřejně známou osobou, a to ve Frýdku-Místku, kde dlouhá léta vykonávala různé politické funkce. Okresní soud vzal správně pro úvahu soudu pro odškodnění za nezákonné trestní stíhání délku trestního stíhání, tedy po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval, když tento zásah trval od zahájení trestního stíhání a skončil okamžikem, kdy se žalobkyně s konečnou platností dozvěděla o tom, že její trestní stíhání bylo ukončeno, což nastalo až pravomocným rozhodnutím Krajského soudu, který rozhodoval o opětovném odvolání státního zástupce. Zásah do osobnostních složek žalobkyně způsobený nezákonným trestním stíháním tak vskutku trval téměř 9 let. Trestní stíhání tak přivodilo i významný zásah do jejího , Anonymizováno, života, spočívající ve znemožnění , Anonymizováno, . Byť tato nemožnost neměla povahu zákazu vyplývajícího z vnitřního předpisu strany jejíž byla členkou, je nutno dospět k závěru, že rozhodnutí žalobkyně opětovně nekandidovat , Anonymizováno, bylo důsledkem probíhajícího trestního stíhání, což ve svých výpovědích potvrdili kromě samotné žalobkyně i svědkové.

21. Na druhou stranu okresní soud taktéž adekvátně vyhodnotil, že zásah do osobnostní sféry žalobkyně byly mírněn tím, že její okolí považovalo stíhání od počátku za nedůvodné, Senát se jednoznačně přiklonil pro její nevydání k trestnímu stíhání. Taktéž medializace případu neprobíhala žádným způsobem excesivně. V této souvislosti tedy okresní soud zcela správně pro nadbytečnost nepřistoupil k navrhovanému výslechu , Anonymizováno, .

22. Na komunální úrovni žalobkyně i po zahájení trestního stíhání nadále pokračovala ve funkci , Anonymizováno, města Frýdek-Místek a opětovně na tuto funkci kandidovala i ve volbách v roce 2018. O zvolení však usilovala na kandidátní listině subjektu, který získal výrazně méně hlasů, než bylo pro zvolení potřeba. Její rozhodnutí opustit v roce 2015 zastupitelský , Anonymizováno, a následně i tuto politickou stranu, nebylo způsobeno trestním stíháním, ale jinými důvody. Konkrétní dopady do soukromí blízkých osob pak nebyly prokázány.

23. Soud prvního stupně dále ve svých závěrech o přiměřené výši zadostiučinění postupoval v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, v němž se uvádí, že: „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.(ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.“24. Soud prvního stupně našel vhodná rozhodnutí, která se v podstatných znacích shodují s projednávanou věcí, když ji poměřoval zejména s věcí vedenou u Okresního soudu ve Frýdku- Místku pod sp. zn. 9 C 186/2023 s přihlédnutím ke specifikům daného případu, kdy u tamějšího žalobce došlo k těžšímu zásahu do , Anonymizováno, života, když byl , podezřelý výraz, (na rozdíl od žalobkyně). Rovněž pak je projednávané věci blízký případ vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 207/2017, kdy i v tomto případě okresní soud adekvátně vyhodnotil, že v této věci mělo trestní stíhání závažnější průběh (tamější žalobce byl 2x nepravomocně odsouzen) a byly prokázány intenzivnější zásahy do osobního, rodinného a profesního života. Odvolací soud tak má za to, že v částce 550.000 Kč okresní soud stanovil takovou výši zadostiučinění, která odpovídá okolnostem případu, a to i ve srovnání s těmito rozhodnutími.

25. Na daném místě však odvolací soud nesouhlasí se závěry okresního soudu ve vztahu k nutnosti ponížit uvedenou částku zadostiučinění o 220.000 Kč na částku 330.000 Kč, a to s ohledem na zásah, který žalobkyni rovněž přivodilo částečně souběžně vedené nezákonné trestní stíhání v kauze „, Anonymizováno, “. Ve shodě s odvolací námitkou žalobkyně dle přesvědčení odvolacího soudu nelze intenzitu a výši nemajetkové újmy snižovat tím, že vůči žalobkyni bylo souběžně vedeno i jiné trestní řízení. Každý takový nezákonný zásah do osobnostní sféry (osobnostních práv) a jeho následky [byť jsou (mohou být) stejné či obdobné], je nutno posuzovat samostatně. V opačném případě by došlo k umělému rozmělnění újmy způsobené každým dalším nezákonným zásahem, což je vskutku v rozporu se zásadou individualizace a plného odčinění újmy, kdy cílem je poskytnout takové zadostiučinění, které bude odpovídat prožitým útrapám v konkrétním případě, jak zmiňuje i judikatura Ústavního soudu (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 27/23).

26. Pokud jde o nárok žalobkyně v části náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, pak při stanovení výše odškodnění okresní soud náležitě přihlédl ke stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy vyšel ze skutečnosti, že nezákonné trestní stíhání žalobkyně trvalo 8 let a 11 ukončených měsíců. Okresní soud nepochybil, pokud v daném případě vycházel z částky 16 000 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za 1 rok řízení, když se jednalo o nepřiměřeně dlouhé řízení. Pokud pak dopěl k částce základní náhrady ve výši 126.667 Kč, kterou ve výsledku ponížil o 20 % s přihlédnutím na jedné straně ke skutkové, právní a procesní složitosti a opakovaného projednávání věci na dvou stupních soudní soustavy a dále na straně druhé k s přihlédnutím k významu trestního řízení pro žalobkyni (stíhání ve spojitosti s výkonem její , Anonymizováno, činnosti), nelze jeho úvahám ničeho vytknout.

27. V této souvislosti je pak třeba odmítnout odvolací námitku žalobkyně ve vztahu k nezohlednění inflace při stanovení předmětného zadostiučinění, když je třeba zdůraznit negativní stanovisko Nejvyššího soudu k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2356/2024). Rovněž pak lze odkázat i na nález pléna Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, kde Ústavní soud mj. uzavřel, že „částky přiznávané českými civilními soudy tedy nejsou ve srovnání s částkami přiznávanými vnitrostátními orgány ve státech se srovnatelnou či vyšší životní úrovní nepřiměřené nízké“. Přiznání zadostiučinění v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, je proto nadále přiměřené. Proto ani v této věci okresní soud k valorizaci částky přiměřeného zadostiučinění správně nepřistoupil.

28. Odvolací soud tedy ze všech shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. výroku dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna nad rámec již přiznaných částek zaplatit žalobkyni částku 220.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 14. 8. 2024 do zaplacení a ve zbylé napadené části pak rozsudek v odstavci II. výroku a IV. výroku jako věcně správný potvrdil v souladu s § 219 o. s. ř.

29. O lhůtě k plnění pak bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., tedy v takové délce, aby žalovaná měla dostatek času pro administrativu dané pohledávky, když tato lhůta není na újmu žalobkyně, tj. do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku30. Pokud se jedná o výrok o náhradě nákladů řízení, ačkoli byla žaloba pro částku ve výši 5.027.000 Kč s příslušenstvím a dále 338.666 Kč s příslušenstvím – zamítnuta, žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, pokud záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

31. Tarifní hodnotou pro účely stanovení náhrady odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) za úkony provedené do 31. 12. 2024 je dle ustálené judikatury (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) v tomto případě částka 100 000 Kč, jakožto součet tarifních hodnot každého z uplatněných nároků (§ 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 3 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a za úkony provedené od 1. 1. 2025 částka 474.334 Kč, jakožto součet přiznaných náhrad nemajetkové újmy (§ 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Žalobkyni byla rovněž přiznána paušální náhrada hotových výdajů (režijní paušál dle § 13 odst. 4 a. t.) za následující úkony:

32. úkon právní služby33. datum34. hodnota35. počet36. celkem37. režijní paušálpříprava a převzetí zastoupení25.1.20245.100 Kč15.100 Kč300 Kčžaloba13.8.20245.100 Kč15.100 Kč300 Kčúčast u jednání16.4.202510.220 Kč220.440 Kč900 Kčdoplnění tvrzení16.5.202510.220 Kč110.220 Kč450 Kčúčast u jednání18.6.202510.220 Kč220.440 Kč900 Kčúčast u jednání22.9.202510.220 Kč110.220 Kč450 Kčúčast u vyhlášení rozhodnutí22.9.20255.110 Kč15.110 Kč450 Kčcelkem76.630 Kč3 750 Kč38. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek, tedy 16.880 a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 4.000 Kč. Celková výše přiznané náhrady nákladů řízení tak činí 101.260 Kč. Právní zástupce žalobkyně pak nemá nárok na odměnu za uplatnění nároku u žalované ze dne 13. 2. 2024 a jeho doplnění, když podle § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

39. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je rovněž odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč, z odměny za 2 úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání a za účast u jednání odvolacího soudu dle § 9a odst. 2, písm. a), § 7 bod 6 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši á 9.180 Kč, celkem tedy 18.360 Kč, (tarifní hodnota odvolacího řízení představuje částku 220.000 Kč) a z paušální náhrady za tyto dva úkony právní služby ve výši celkem 900 Kč (dle § 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025), to vše navýšeno o náhradu za 21% DPH ve výši 4.045 Kč, celkem 27.305 Kč.

40. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů k rukám zástupce žalobkyně.