13 C 303/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 5 457 000 Kč s přísl. a 383 000 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 210 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 210 000 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 247 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 457 000 Kč od 14. 2. 2024 do 13. 8. 2024 a z částky 5 247 000 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 334 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 338 666 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 383 000 Kč od 14. 2. 2024 do 13. 8. 2024 a z částky 338 666 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 94 339 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 13. 8. 2024, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 457 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nezákonné , podezřelý výraz, stíhání, vedené proti ní u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , a dále částky 383 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 5. 11. 2014 bylo vůči ní zahájeno trestní stíhání pro trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) trestního zákoníku účinného do 30. 11. 2011, a porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) , podezřelý výraz, zákoníku. Trestní stíhání žalobkyně skončilo zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 20. 1. 2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 13. 10. 2023. Trestní stíhání žalobkyně tak trvalo téměř devět let, přičemž od prvních úkonů , podezřelý výraz, řízení uplynulo 10 let, 2 měsíce a 5 dnů. Žalobkyni byla trestním stíháním způsobena nemajetková újma, spočívající ve stresu a nejistotě ohledně výsledku jeho stíhání, v narušení jeho pověsti a dobrého jména, zásahu do politického (byla jí znemožněna opětovná kandidatura do Senátu), pracovního (členka dozorčí rady a školské rady) a osobního života. Žalobkyně poukázala rovněž na vysokou medializaci trestního stíhání. Další morální újmu žalobkyně utrpěla v důsledku nepřiměřené délky , podezřelý výraz, stíhání. Žalobkyně svůj nárok uplatnila dne 13. 2. 2024 u žalované, která jí však poskytla pouze částečné zadostiučinění, které žalobkyně považuje za nedostatečné.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Nerozporovala základ uplatněného nároku, když uznala, že , podezřelý výraz, stíhání žalobkyně bylo nezákonné a jeho délka nebyla přiměřená; již poskytnuté zadostiučinění však považovala za dostatečné. Za nezákonné , podezřelý výraz, stíhání žalovaná ještě před podáním žaloby poskytla žalobkyni zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, vyslovení omluvy a peněžní kompenzace ve výši 120 000 Kč. Za nepřiměřenou délku řízení žalovaná žalobkyni kompenzovala částkou 57 000 Kč. K tvrzeným dopadům do osobnostní sféry žalobkyně žalovaná uvedla, že psychická zátěž, , podezřelý výraz, stres, nejistota, narušení pověsti a dobrého jména byly žalobkyni již kompenzovány. Další zásahy, včetně zhoršení , podezřelý výraz, stavu, zásahu do pracovního, politického, osobního a rodinného života, odběry otisků a biologického materiálu, žalobkyně neprokázala. Pokud jde o medializaci případu, ta dle názoru žalované nemůže jít k tíži státu. Ve vztahu k nepřiměřené délce , podezřelý výraz, stíhání žalovaná považuje žalobkyní nárokovanou náhradu ve výši 40 000 Kč za každý započatý rok za zcela excesivní a nepřiměřenou. Poukázala na to, že , podezřelý výraz, stíhání žalobkyně trvalo 8 let a 11 měsíců (nikoliv 10 let a 2 měsíce jako u ostatních spoluobviněných), přičemž délka , podezřelý výraz, řízení byla negativně ovlivněna skutkovou, právní a procesní složitostí případu. Žalobkyně byla kromě posuzované věci, paralelně stíhána rovněž v , podezřelý výraz, řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , za které jí bylo rovněž poskytnuté odškodnění.

3. Soud provedl k důkazu spis Okresního soudu ve , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , z něhož zjistil, že usnesením , právnická osoba, , Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářské kriminality ze dne 5. 11. 2014 bylo zahájeno , podezřelý výraz, stíhání žalobkyně pro zvlášť závažný , podezřelý výraz, zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) tr. zákoníku účinného do 30.11.2011 a pro , podezřelý výraz, porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měla žalobkyně, spolu s dalšími obviněnými, dopustit tím, že (stručně shrnuto) jako členka rady města hlasováním rozhodla o zadání „, upřesnění skutku, , adresa, (tzv. , upřesnění skutku, “). Vůči ostatním spoluobviněným bylo , podezřelý výraz, stíhání zahájeno již 31. 7. 2013, avšak žalobkyně v té době vykonávala funkci , upřesnění skutku, , přičemž , upřesnění skutku, neudělil s jejím , podezřelý výraz, stíháním souhlas, pročež po dobu výkonu , upřesnění skutku, nebylo možné žalobkyni trestně stíhat. Usnesení o zahájení , podezřelý výraz, stíhání proto bylo žalobkyni doručeno až po zániku mandátu. Žalobkyně podala proti usnesení o zahájení , podezřelý výraz, stíhání stížnost, kterou státní zástupce zamítl jako nedůvodnou. Dne 14. 7. 2015 byla ve věci podána obžaloba. K , podezřelý výraz, řízení se s nárokem na náhradu škody připojilo statutární město , adresa, , konkrétně vůči žalobkyni s částkou 1 598 154,93 Kč, kterou by měla uhradit společně a nerozdílně s dalšími spoluobžalovanými. Ve věci bylo konáno hlavní líčení ve dnech 30. 11. až 3. 12. 2015, 22. 2. až 25. 2. 2016, 19. 5. 2016, 8. 11. 2017, 26. 1. 2018, 28. 2. 2018, 28. 3. 2018, 20. 4. 2018, 18. 5. 2018, 26., 27. a 29. 5. 2020, 22. a 23. 6. 2020, 23. a 24. 9. 2020, 19. a 20. 10. 2020, 21. 10. 2020 a 5. 11. 2020, u kterého byl vynesen zdejším soudem rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým byla žalobkyně i další spoluobžalovaní zproštěni obžaloby, a to z důvodu, že vytýkaný skutek není , podezřelý výraz, činem. Proti prvnímu zprošťujícímu rozsudku podal státní zástupce dne 10. 3. 2021 odvolání, na základě kterého Krajský soud v , adresa, usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 30. 11. 2021 rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí s pokynem k doplnění dokazování. Následně probíhalo hlavní líčení ve dnech 14. 10. 2022, 9. 1. 2023, 12. až 13. 1. 2023 a 20. 1. 2023, u kterého došlo k vyhlášení rozsudku č. j. , spisová značka, , kterým byli všichni obžalovaní znovu zproštěni obžaloby, a to opětovně z důvodu, že vytýkaný skutek není , podezřelý výraz, činem. Rovněž proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ze dne 13. 10. 2023, zamítnuto. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 13. 10. 2023 (žalobkyni byl doručen 13. 12. 2023) a , podezřelý výraz, stíhání žalobkyně tedy trvalo od 5. 11. 2014 do 13. 10. 2023, to znamená 8 let, 11 měsíců a 9 dní. V průběhu , podezřelý výraz, řízení bylo vyslýcháno větší množství svědků, zadáno několik znaleckých posudků a jejich doplnění, konána prověrka na místě a průběh hlavního líčení byl komplikován rovněž dopady epidemie COVID-19, kvůli které bylo hlavní líčení několikrát odročováno.

4. Účastníci učinili v řízení nesporným, že žalobkyně byl částečně souběžně (v období od 6. 12. 2016 do 13. 6. 2023) stíhána rovněž ve věci vedené u OS , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (tzv. , upřesnění skutku, “), a to pro podezření ze spáchání trestných činů zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158/1, 2 tr. zákona účinného do 31.12.2009) a porušování povinnosti při správě cizího majetku (§ 255/1, 2, 3 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009), kde byla rovněž pravomocně zproštěna obžaloby. Jako satisfakci za nezákonné , podezřelý výraz, stíhání v , upřesnění skutku, “ žalovaná žalobkyni vyplatila peněžitou náhradu ve výši 200 000 Kč. Za nepřiměřenou délku , podezřelý výraz, řízení v kauze „Pozemky“ žalobkyni žádná peněžitá náhrada poskytnuta nebyla. Dalšího odškodnění za , upřesnění skutku, “ se žalobkyně domáhá v řízení, vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , kde dosud nebylo rozhodnuto.

5. Z předložených novinových a internetových článků vyplývá, že , podezřelý výraz, stíhání žalobkyně bylo medializováno, a to jak v regionálních (ČRo , adresa, , TV Polar, Zpravodaj Rady města, atd.) tak i celostátních (ČT, Blesk, Novinky, iDnes, atd.) mediích, přičemž žalobkyně byla (jakožto tehdejší senátorka) jednou z osob, kterým média věnovali nejvíce pozornosti. Na rozdíl od většiny spoluobviněných je žalobkyně v článcích zmiňována jmenovitě, často se objevuje na fotografiích, případně jsou uváděny citace jejich vyjádření k případu. Články informovaly o zahájení , podezřelý výraz, stíhání, o probíhajícím řízení, a rovněž o jeho výsledku, tedy o tom, že obžalovaní byli obžaloby zproštěni. Média věnovala pozornost rovněž tomu, že , upřesnění skutku, o , upřesnění skutku, k , podezřelý výraz, stíhání. Dle názoru soudu nebylo informování ze strany medii excesivní, nedocházelo k nepřiměřeným zásahům do soukromí žalobkyně, jejímu znevažování nebo porušování zásady presumpce neviny. Články publikované ve Zpravodaji, vydávaném radou města, byly k , podezřelý výraz, stíhání poměrně kritické a zejména tehdejší primátor (který byl rovněž mezi obviněnými) v nich opakovaně dostával prostor k prezentaci své obhajoby a kritice postupu orgánů činných v , podezřelý výraz, řízení.

6. Z článků publikovaných na serveru idnes.cz, předložených žalovanou vyplývá, že žalobkyně v lednu 2015 , upřesnění skutku, , adresa, (, upřesnění skutku, ) a ke konci roku 2015 ukončila členství ve straně (, upřesnění skutku, ). Důvodem měl být nesouhlas žalobkyně se vznikem nové koalice v městském zastupitelstvu.

7. Z výsledků voleb do zastupitelstva města , adresa, konaných v roce 2014 a 2018 soud zjistil, že v roce 2014 , upřesnění skutku8. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . vyplývá, že žalobkyně byla členkou a místopředsedkyní dozorčí rady společnosti, a to mimo jiné v obdobích od 28. 4. 2010 do 28. 5. 2014 a od 28. 5. 2014 do 22. 5. 2018.

9. Ze sdělení Policie ČR, , č.j., ze dne 5. 6. 2024 vyplývá, že v předmětné , podezřelý výraz, věci nebyly s žalobkyni prováděny identifikační úkony dle zákona o policii. Tyto úkony byly provedeny v jiné , podezřelý výraz, věci (, č.j., ). Na základě žádosti žalobkyně byly veškeré osobní údaje, získané v souvislosti s identifikačními údaji následně vymazány.

10. Z interního předpisu České strany sociálně demokratické (ČSSD) – Řád přípravy na volby do Senátu Parlamentu ČR soud zjistil, že na kandidátní listinu pro volby do Senátu nemohli být zařazení kandidáti, kteří nesplňovali podmínky stanovené zákonem a nebyli schválení P ČSSD (pozn. zkratka není v listině definována – pravděpodobně se jedná o předsednictvo strany). Interní předpis nabyl účinnosti dne 22. 6. 2013 a jeho přílohou by Etický kodex senátora zvoleného za ČSSD, v němž kandidát na senátora mimo jiné prohlašoval, že bude svůj mandát vykonávat způsobem odpovídajícím důstojnosti a významu této veřejné funkce. Ani jedna z těchto listin explicitně nezapovídá kandidaturu trestně stíhané osoby.

11. Z žádosti žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy soud zjistil, že žalobkyně u žalované dne 13. 2. 2024 uplatnila nárok na finanční náhradu v celkové výši 6 294 302 Kč sestávající z náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 277 302 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nezákonné , podezřelý výraz, stíhání ve výši 5 577 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku , podezřelý výraz, řízení ve výši 440 000 Kč, a to vše v souvislosti s , podezřelý výraz, řízením vedeným u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Na tuto žádost žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 7. 8. 2024, v němž konstatovala, že usnesením o zahájení , podezřelý výraz, stíhání ze dne 5. 11. 2014 došlo k porušení práva žalobkyně, za což se žalobkyni omluvila a přiznala jí peněžité zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. Žalovaná dále konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v objektivně nepřiměřené délce řízení a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 57 000 Kč. Žalobkyni byla nahrazena rovněž část požadovaných nákladů obhajoby (zbývající část není předmětem žaloby).

12. Z účastnického výslechu žalobkyně a z výslechu svědkyně , jméno FO, (dcera žalobkyně), soud zjistil, že žalobkyně před zahájením , podezřelý výraz, stíhání dlouhodobě působila nejdříve v komunální politice, kde prošla různými funkcemi od zastupitelky, přes členku rady, místostarostku až po starostku a později primátorku města , adresa, . V roce 2008 se stala také senátorkou. O , podezřelý výraz, stíhání v , upřesnění skutku, “ se dozvěděla v roce 2012, kdy jí o tom informovali ostatní obvinění. Ona byla v té době , upřesnění skutku, , kde se její vydání k , podezřelý výraz, stíhání projednávalo na výborech a následně na veřejné , upřesnění skutku, , kde vše musela vysvětlovat. , upřesnění skutku, jí sdělovali, že její stíhání je nesmyslné a v konečném hlasování byla žalobkyně jediná, kdo hlasoval pro vydání k , podezřelý výraz, stíhání. Z důvodu probíhajícího , podezřelý výraz, stíhání se v roce 2014 rozhodla opětovně nekandidovat v senátních volbách. V době , podezřelý výraz, stíhání neměla žádné specifické zdravotní potíže. Trpěla však stresem, bolestmi hlavy a nespavostí, přestala se smát, zhubla. Pokud jde o souběžně vedené stíhání v , upřesnění skutku, žalobkyně obě stíhání považovala za nedůvodná a absurdní, nevyhnula se ale obavám z toho, že by mohla být odsouzena. Obě kauzy považovala za podobně závažné, v obou byla ohrožena stejnou sazbou, akorát ve věci pozemků šlo o více peněz. , podezřelý výraz, stíhání na ní mělo i finanční dopady - žila sama, finančně vypomáhala své nejmladší dceři a vedle toho musela vynakládat značné částky na obhajobu.

13. Svědek , jméno FO, popsal, že v rozhodné době působil jako , upřesnění skutku, magistrátu. , podezřelý výraz, stíhání ve , upřesnění skutku, “ bylo pro všechny dotčené politiky šokem, ale pro žalobkyni jakožto , upřesnění skutku, byla ta situace ještě horší. Řešily to média i opozice, kauza byla všudypřítomná. Žalobkyně neměla jako , upřesnění skutku, v gesci dopravu, a tudíž mohla být o to víc frustrována, že je stíhaná za věc, u které se spolehla na odbornost příslušného náměstka. V případě některých stíhaných politiků se jednalo o osoby vyššího věku, které do té doby vůbec u soudu nebyly a situace pro ně musela být mimořádně náročná. Žalobkyně mu říkala, že je natolik frustrovaná a zklamaná, že znovu nebude , upřesnění skutku, . , upřesnění skutku, “ na magistrátu vnímali jako naprosto ujetou a absurdní. Někteří obvinění jí však velmi prožívali, užívali Neurol, aby se nezhroutili apod. , upřesnění skutku, “ byla vnímána jako ještě více nebezpečná, a to z toho hlediska, že náležela do gesce žalobkyně , upřesnění skutku, . Žalobkyně tak mohla pociťovat větší odpovědnost za její výsledek. Žalobkyně byla velmi pečlivá a odpovědná, v práci bývala od rána do večera, a podle svědka pro ní , upřesnění skutku, mohla být citlivější. Jakožto , upřesnění skutku, , byla žalobkyně vystavena zájmu médií mnohem více, než ostatní. Mediální zájem snášela špatně, ale snažila se být profesionální.

14. Z výslechu svědka , adresa, soud zjistil, že stejně jako žalobkyně byl členem ČSSD, , upřesnění skutku, za tuto stranu a starostou , adresa, . , upřesnění skutku, “ sledoval v mediích, jelikož podobné problémy (odstraňování povodňových škod) řešil i v , adresa, . S kauzou přišel do styku i v , upřesnění skutku, , kde bylo projednáváno vydání žalobkyně k , podezřelý výraz, stíhání. Zpravodajkou případu byla bývalá ústavní soudkyně , jméno FO, , která v , upřesnění skutku, požívala velkou autoritu a navrhla nevydání žalobkyně. Po skončení mandátu žalobkyně však tato byla obviněna, přičemž usnesení o zahájení , podezřelý výraz, stíhání jí bylo předáno na jednání zastupitelstva , adresa, , jehož byla členkou. To svědek vnímal jako velmi nedůstojné. , podezřelý výraz, stíhání mělo dopad na politický život žalobkyně, když v ČSSD platila pravidla, že kandidát do Senátu musel předkládat spoustu papírů, mj. výpis z , podezřelý výraz, rejstříku a čestné prohlášení, že není trestně stíhán. Kromě toho, pokud je člověk trestně stíhaný, tak jej to diskvalifikuje v očích veřejnosti. V roce 2014 svědek vykonával funkci , upřesnění skutku, a zapojoval se do řešení otázky kandidatury v senátních volbách. S ohledem , podezřelý výraz, stíhání žalobkyně se o tom, že by kandidovala vůbec neuvažovalo. ČSSD do senátních voleb , adresa, nominovala jiného kandidáta. Svědek je přesvědčen o tom, že nebýt , podezřelý výraz, stíhání, žalobkyně by do , upřesnění skutku, v roce 2014 znovu kandidovala. Jako obhajující , upřesnění skutku, by určitě měla dobré šance uspět. Žalobkyně byla z , podezřelý výraz, stíhání nešťastná a celé jí to velmi trápilo, a to i z toho hlediska, že jí to diskvalifikovalo v ČSSD. V , upřesnění skutku, volbách 2014 ve volebním obvodu , adresa, uspěl kandidát jiné strany. V mnoha jiných obvodech tehdy sociální demokracie ale uspěla a celkové preference strany tehdy ještě nebyly tak nízké jako nyní, kdy je už prakticky bez šance uspět.

15. Z evidenčních listů důchodového pojištění žalobkyně za období od. 1. 1. 2014 do 31. 5. 2018 zjistil, že v roce 2014 měla žalobkyně celkový vyměřovací základ ve výši 791 974 Kč (z toho 659 974 Kč od , upřesnění skutku, a 132 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a.s.), v letech 2015 až 2017 už pouze 132 000 Kč ročně a v období 1-5/2018 ve výši 55 000 Kč, to vše od zaměstnavatele , právnická osoba, a.s.

16. Soud neprovedl navrhovaný důkaz svědeckým výslechem státního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , který dozoroval , podezřelý výraz, stíhání žalobkyně, když tento výslech dle názoru soudu nemohl přispět k objasnění žádné okolnosti, která by byla pro rozhodnutí významná. Soud nevyhověl ani návrhům na výslech svědka , jméno FO, a provedení listinného důkazů – výsledků senátních voleb 2020, když tyto důkazy byly navrženy až po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř.

17. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení , podezřelý výraz, , b) nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

21. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

23. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Mezi základní podmínky pro vznik objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody (nemajetkové újmy) a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem; na poli trestního práva je však tento nárok specifický tím, že právo na náhradu škody (újmy) lze uplatnit zpravidla v případech, kdy rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby. Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Vznikají zde jak majetková škoda, například náklady obhajoby, tak újmy nemajetkové povahy spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů nebo ztrátou dobré pověsti. Zákon výslovně ukládá poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody vůči státu uplatnil nejprve u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu a až poté, co takové uplatnění bude neúspěšné, případně k jeho vyřízení a uspokojení nedojde ve lhůtě do šesti měsíců od jeho uplatnění, uplatnil nároku u soudu.

26. Platí, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odstavec 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Kritéria pro výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se poskytuje podle § 31a odstavec 2, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného, okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při určení výše zadostiučinění je nutné zkoumat kritéria vymezená ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR a stanovit výši zadostiučinění s přihlédnutím ke specifickým (individuálním) okolnostem konkrétního případu.

27. V posuzované věci trestní stíhání žalobkyně, vedené u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , skončilo pravomocným zproštěním obžaloby, čímž byla splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu (žalované) za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, kterým v tomto případě bylo usnesení o zahájení , podezřelý výraz, stíhání. Žalobkyni je proto namístě odškodnit za újmu, která jí v důsledku trestního řízení vznikla, a to v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva a omluva za trestní stíhání, ani morální satisfakce představovaná vydáním zprošťujícího rozsudku, není v případě stresu, který vyvolává trestní stíhání u osoby, která se trestného činu nedopustila, dostačující.

28. Pokud jde o újmu, která byla žalobkyni trestním stíháním způsobena, soud má za prokázané, že žalobkyně utrpěla obecnou újmu, kterou by utrpěla jakákoliv jiná osoba, pokud by se ocitla v postavení žalobkyně. Jedná se o subjektivní následky, které jsou představovány nejistotou ohledně výsledku řízení, obavou z možné sankce (ať už ve formě hrozícího trestu nebo náhrady škody), ze společenského odsouzení či izolace, a s tím spojeným stresem a pocitem úzkosti. Taková újma se presumuje a není potřeba jí prokazovat, neboť je dána vnitřními prožitky člověka a má původ ve stavu mysli poškozené osoby. Součástí takto presumované újmy je i určitý stres nejbližších příbuzných, kteří pochopitelně sdílejí obavy obviněného z výsledku trestního řízení a čelí určitému nepříjemnému společenskému tlaku. V této souvislosti soud zohlednil skutečnost, že žalobkyně byla stíhána pro zvlášť závažný zločin s trestní sazbou 3 až 10 let. Státní zástupce sice žalobkyni navrhl uložení pouze podmíněného trestu, ale k tomu došlo až po provedeném hlavním líčení a do té doby se žalobkyně mohla obávat uložení nepodmíněného trestu (i s přihlédnutím k paralelně běžícímu stíhání v kauze „Pozemky“). Mimo to, žalobkyni hrozila v případě odsouzení povinnost k náhradě škody ve výrazné výši. Na druhou stranu obavy žalobkyně byly zmírňovány tím, že žalobkyně i osoby v jejím okolí (ať už členové rodiny, případně spolupracovníci na , upřesnění skutku, ) považovali stíhání od počátku za nedůvodné a věřili v její nevinu. V neposlední řadě bylo přihlédnuto k tomu, že žalobkyně byla stíhána pro ekonomickou trestnou činnost, jejíž pachatelé zpravidla ve společnosti nečelí tak intenzivnímu odsouzení, jak je tomu v případě trestných činů proti životu, zdraví, lidské důstojnosti apod.

29. V případě žalobkyně byla tato obecná újma dále prohlubována tím, že žalobkyně byla veřejně známou osobou, a to jak ve , adresa, , kde dlouhá léta vykonávala různé , upřesnění skutku, funkce, včetně , upřesnění skutku, , tak i na , upřesnění skutku, , a to s ohledem na její působení , upřesnění skutku, . V důsledku toho se pozornost médií, které kauzu průběžně monitorovala, zaměřovala do velké míry právě na žalobkyni, která se stala jednou z hlavních tváří případu.

30. Pro výši přiznaného zadostiučinění je pak důležité, že nad rámec shora popsané „základní“ újmy, soud u žalobkyně shledal rovněž významný zásah do jejího politického života, spočívající ve znemožnění opětovné kandidatury ve volbách , upřesnění skutku, v roce 2014. Tato nemožnost neměla objektivní povahu, když žalobkyně neprokázala, že by ji v opětovné kandidatuře bránil vnitřní předpis politické strany nebo jiná překážka a soud tedy vycházel z toho, že důvodem, pro který žalobkyně opětovně do senátu nekandidovala bylo pouze její vlastní rozhodnutí. Toto rozhodnutí žalobkyně však bylo důsledkem probíhajícího trestního stíhání, což ve svých výpovědích potvrdili kromě samotné žalobkyně i svědci , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Jinými slovy, soud je přesvědčen o tom, že nebýt trestního stíhání žalobkyně, tato by svou funkci , upřesnění skutku, obhajovala i ve volbách v roce 2014 a , podezřelý výraz, stíhání tedy bylo tzv. conditio sine qua non, tedy rozhodující příčinou, bez níž by žalobkyně rozhodnutí o upuštění od opětovně kandidatury neučinila. Popsaný následek je současně dle názoru soudu přičitatelný žalované, neboť stát musí počítat s tím, že trestně stíhaný , upřesnění skutku, rezignuje na svou funkci, případně jí (jako v tomto případě) nebude obhajovat a pokud se tak stane v důsledku nezákonného rozhodnutí, měl by stát tím vzniklou újmu kompenzovat. Na tomto místě soud odkazuje na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 4293/18, v němž Ústavní soud ve skutkově srovnatelné věci k otázce příčinné souvislosti mezi , podezřelý výraz, stíháním , upřesnění skutku, a jeho dobrovolnou rezignací uvedl, že „pokud stěžovatel naznal, že je v souladu s , upřesnění skutku, kulturou, aby v případě zahájení jeho , podezřelý výraz, stíhání rezignoval na výkon veřejné funkce, lze mu to jen stěží přičítat k tíži. Nejedná se o "pouhé" politické gesto. S ohledem na důvěru občanů v systém zastupitelské demokracie jde o gesto natolik zásadní, že by jej právo, co by jeden z normativních systémů, nemělo přehlížet. Pokud stěžovatel jednal v souladu se zásadami politické kultury, „neměl by být na svém jednání škodný“, resp. neměl by se nacházet v horším postavení, než kdyby se těchto pravidel nedržel. Viděno z jiného úhlu pohledu, tímto přístupem by byl politikům poskytnut silný argument, proč mají (musí) ve své funkci setrvat i přesto, že je proti nim zahájeno trestní stíhání. Takový přístup k věci však považuje Ústavní soud, z pohledu zachování důvěry v základní demokratické hodnoty, za nežádoucí.“31. Soud si je samozřejmě vědom toho, že případná kandidatura žalobkyně ve volbách v roce 2014 by bez dalšího neznamenala její zvolení do funkce , upřesnění skutku, . Ovšem s ohledem na to, že žalobkyně byla ve svém volebním obvodě dobře známá (kromě funkce , upřesnění skutku, se jednalo o dlouholetou , upřesnění skutku, ), přičemž je obecně známo, že obhajující , upřesnění skutku, má určitou výhodu oproti svým protikandidátům, nelze její úspěch ve volbách ani jednoznačně vyloučit. Zásah do politického života žalobkyně soud proto nespatřuje v tom, že by jí trestním stíháním bylo znemožněno vykonávat funkci , upřesnění skutku, (v takovém případě by přiznané zadostiučinění bylo ještě vyšší), ale v tom, že jí byla odepřena možnost se o zvolení vůbec ucházet, a to za situace, kdy její šance na úspěch ve volbách nebyla zanedbatelná.

32. Naproti tomu, soud u žalobkyně neshledal zásah do politického života na komunální či vnitrostranické úrovni, když žalobkyně i po zahájení trestního stíhání nadále pokračovala ve funkci , upřesnění skutku, , upřesnění skutku, , adresa, a opětovně na tuto funkci kandidovala i ve volbách v roce 2018. Je sice pravdou, že zvolena nebyla, primární příčinou jejího neúspěchu však dle názoru soudu nebylo trestní stíhání, ale skutečnost, že o zvolení usilovala na kandidátní listině subjektu, který získal výrazně méně hlasů, než bylo pro zvolení potřeba , právnická osoba, získalo ve volbách 2018 pouze , upřesnění skutku, ). Žalovaná pak předloženými novinovými články prokázala, že rozhodnutí žalobkyně opustit v roce 2015 zastupitelský klub ČSSD a následně i tuto politickou stranu, nebylo způsobeno trestním stíháním, ale jinými důvody.

33. Soud dále nevzal za prokázané, že by nad rámec výše zmíněné obecné újmy došlo v důsledku nezákonného trestního stíhání k nějakým konkrétním dopadům do soukromého a osobního života žalobkyně nebo jejich blízkých. Žalobkyně neprokázala své tvrzení, že jí v souvislosti s trestním stíháním bylo telefonicky vyhrožováno, že obdržela zásilku se zlomenou pastelku, případně že její dcera musela vysvětlovat původ prostředků na pořízení nemovitosti. Tvrzení o odběrech otisků a biologického materiálu bylo vyvráceno zprávou Policie ČR, podle které byly tyto identifikační úkony s žalobkyni prováděny v jiném řízení, a tvrzené vedení v databázi Policie ČR, evidující trestně stíhané osoby (nebo vůbec existenci takové databáze) žalobkyně neprokázala.

34. V rámci úvahy o výši přiměřeného zadostiučinění soud provedl komparaci projednávané věci s obdobnými případy. Ve věcech, vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, , byly projednávány nároky dalších spoluobviněných v kauze „, upřesnění skutku, “, přičemž přiznáno jim bylo zadostiučinění v rozmezí od 70 000 Kč do 144 000 Kč (včetně částek vyplacených žalovanou). V označených věcech soud neshledal, kromě obecné újmy způsobené nezákonným , podezřelý výraz, stíháním, žádný vážnější zásah do osobnostních práv poškozených, snad s výjimkou řízení vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , kde došlo k zásahu do politického života poškozeného, spočívající v dočasném pozastavení členství v politické straně a zánikem s tím souvisejících funkcí (jednalo se však o výrazně mírnější zásah než v případě žalobkyně). Stejně jako žalobkyně, i ostatní spoluobvinění, jejichž nároky byly posuzovány ve shora uvedených řízeních, byli souběžně stíhaní i v , upřesnění skutku, “. Pokud by tedy soud odškodňoval žalobkyni pouze za obecnou újmu, která jí vznikla nezákonným , podezřelý výraz, stíháním, tedy za subjektivní prožívání negativních emocí souvisejících s , podezřelý výraz, řízením, pak s ohledem na její specifické postavení ve skupině spoluobviněných a zvýšenou mediální pozornost, která jí byla věnována (viz bod 29 odůvodnění), by žalobkyni přiznával zadostiučinění kolem 150 000 Kč.

35. Ovšem s ohledem na zjištěný významný zásah do politického života (body 30 a 31 odůvodnění) by takové zadostiučinění nebylo dostatečné. V tomto směru je namístě případ žalobkyně srovnávat rovněž s věci, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , kde bylo rozhodováno o odškodnění tehdejšího primátora za nezákonné stíhání v , upřesnění skutku, “. V odkazované věci soud dospěl k závěru, že v důsledku , podezřelý výraz, stíhání poškozený nemohl kandidovat ve volbách do poslanecké sněmovny, přičemž pokud by kandidoval, byl by (s ohledem na jeho uvažované místo na kandidátní listině) při obvyklém běhu věcí zvolen a měl by možnost podílet se na , upřesnění skutku, . Soud proto tamějšímu poškozeném přiznal satisfakci ve výši 809 200 Kč (vč. plnění poskytnutého žalovanou), přičemž toto rozhodnutí bylo potvrzeno rovněž odvolacím soudem (KS , adresa, , sp. zn. , spisová značka, ). Od nyní projednávané věci se odkazovaný případ odlišoval v tom, že v něm došlo k těžšímu zásahu do politického života (soud měl za prokázané, že nebýt , podezřelý výraz, stíhání, poškozený by byl zvolen a získal významné funkce), tamější poškozený byl mladší než žalobkyně a jeho politická kariéra tak byla negativně ovlivněna v samém počátku, aniž by se v celostátní politice stihl významněji prosadit a také soud shledal vážnější zásahy do osobního života poškozeného.

36. Pokud jde o zásah do politického života je případ žalobkyně srovnatelný také s věcí, projednávanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 207/2017, která se týkala poškozeného, který byl senátorem a primátorem města Přerov, kdy v důsledku nezákonného trestního stíhání mu nebylo umožněno opětovně kandidovat ve volbách do Senátu a také do zastupitelstev obcí. Po zásahu Ústavního soudu (II. ÚS 417/21) bylo tamějšímu žalobci přiznáno odškodnění za nezákonné stíhání v celkové výši 1 102 500 Kč. Tamější žalobce byl sice stíhán pro obdobnou trestnou činnost, ovšem v jeho případě mělo trestní stíhání závažnější průběh, když dotyčný byl nejdříve dvakrát nepravomocně odsouzen a teprve po opakovaném zrušení odsuzujícího rozsudku byl obžaloby zproštěn. Na rozdíl od žalobkyně, která rozhodnutí o tom, že opětovně kandidovat nebude učinila dobrovolně, tamějšímu žalobci v kandidatuře zabránila svým rozhodnutím politická strana, a to jak ve vztahu k senátním, tak i komunálním volbám. V odkazované věci byly rovněž prokázány intenzivnější zásahy do osobního, rodinného a profesního života, poškozený čelil útokům a urážkám ze strany veřejnosti a byl zcela vyřazen z politické soutěže.

37. Vzhledem k tomu, že v případě žalobkyně došlo k vážnějšímu zásahu do její osobnostní sféry (zejména do politického života) než v případě ostatních spoluobviněných v , upřesnění skutku, “ (viz bod 34), ale ne natolik váženému jako v případech zmíněných v bodech 35 a 36, považoval by soud za přiměřené zadostiučinění ve výši 550 000 Kč, které odpovídá zhruba polovině satisfakce přiznané ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 29 C 207/2017 a asi dvou třetinám náhrady přiznané ve věci, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, .

38. Od uvedených věcí se ovšem případ žalobkyně liší také tím, že v průběhu velké části , podezřelý výraz, řízení v nyní odškodňované věci (, podezřelý výraz, stíhání trvalo od 5. 11. 2014 do 13. 10. 2023) byla žalobkyně současně trestně stíhána pro obdobnou trestnou činnost v , upřesnění skutku, “ (od 6. 12. 2016 do 13. 6. 2023). Soud se proto musel vypořádat s otázkou, jaký vliv měla tato skutečnost na intenzitu nemajetkové újmy, která žalobkyni nezákonným stíháním vznikla. Dle názoru soudu k zjištěné nemajetkové újmě přispěla obě , podezřelý výraz, stíhání, byť ne stejnou měrou. Obě , podezřelý výraz, stíhání byla vedena pro obdobnou trestnou činnost, přičemž v obou byla žalobkyně ohrožena stejnou , podezřelý výraz, sazbou (3-10 let). Jak vyplývá z výslechu svědka , jméno FO, , upřesnění skutku, “ byla vnímána jako „nebezpečněji“ z toho hlediska, že náležela do gesce žalobkyně, která tak mohla pociťovat větší odpovědnost za její výsledek a současně uvedený případ poutal větší mediální pozornost s ohledem na pořízené odposlechy. V , upřesnění skutku, “ hrozila rovněž vyšší náhrada škody, jak popsala i sama žalobkyně. Pokud jde o porovnání dopadů obou trestních stíhání, soud tedy vycházel z toho, že , upřesnění skutku, “ byla z hlediska závažnosti obvinění a hrozících trestněprávních následků vnímána jako závažnější. Na druhou stranu , podezřelý výraz, stíhání v nyní odškodňované věci (, upřesnění skutku, bylo zahájeno dříve a pro žalobkyni tedy představovalo „prvotní šok“, přičemž jeho konkrétní dopady do politického života žalobkyně byly intenzivnější, neboť v souvislosti s touto trestní věcí žalobkyně absolvovala v , upřesnění skutku, projednávání otázky jejího vydání k , podezřelý výraz, stíhání, a byla to především , upřesnění skutku, “, která ovlivnila rozhodnutí žalobkyně opětovně nekandidovat v , upřesnění skutku, .

39. Po zvážení výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že celková újma, jak byla zjištěna v tomto řízení, je výsledkem kombinace obou výše zmíněných trestních řízení, přičemž , podezřelý výraz, stíhání v nyní odškodňované , upřesnění skutku, “ mělo na vzniku újmy větší podíl než stíhání v paralelně vedené , upřesnění skutku, „, upřesnění skutku, “. Dle názoru soudu je proto přiměřeným zadostiučiněním za nezákonné , podezřelý výraz, stíhání v nyní posuzované věci částka 330 000 Kč, k níž soud dospěl snížením částky 550 000 Kč (k níž soud dospěl komparací se srovnatelnými případy – viz body 34 až 37) o 40 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná ještě před podáním žaloby žalobkyni poskytla částečné zadostiučinění ve výši 120 000 Kč, přiznal soud žalobkyni z tohoto titulu částku 210 000 Kč, přičemž pokud se žalobkyně domáhal částky vyšší, ve zbývajícím rozsahu (5 247 000 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta.

40. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku , podezřelý výraz, řízení, pak soud shledal, že , podezřelý výraz, řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a ze strany státu došlo k nesprávnému úřednímu postupu. , podezřelý výraz, stíhání žalobkyně bylo zahájeno dne 5. 11. 2014 a skončilo zprošťujícím rozsudkem, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2023. Nezákonné , podezřelý výraz, stíhání tak trvalo 8 let a 11 ukončených měsíců. O tom ostatně nebylo mezi účastníky sporu, když sama žalovaná v rámci předběžného projednání odškodnila žalobkyni za nepřiměřenou délku řízení.

41. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého „odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.“ V citovaném stanovisku Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, by se měla zpravidla pohybovat v rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž je dále nutné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se tak pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).

42. Při stanovení základní částky se vychází primárně z celkové doby řízení. Soud v tomto konkrétním případě vycházel ze základní částky 16 000 Kč, když se jednalo o nepřiměřeně dlouhé řízení, ale ne zas tak dlouhé, aby bylo na místě stanovit základní částku v horní polovině uvedeného rozmezí. Za první dva roky řízení tedy žalobkyni náleží náhrada nemajetkové újmy ve výši 16 000 Kč, za dalších 6 let ve výši 96 000 Kč (6 x 16 000 Kč) a za 11 ukončených měsíců pak ve výši 14 667 Kč (16 000 Kč/12 měsíců x 11 měsíce). Základní náhrada tedy činí 126 667 Kč. Takto stanovenou základní náhradu soud dále modifikoval podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní náhrada byla snížena o 30 % z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti a z důvodu opakovaného projednávání věci na dvou stupních soudní soustavy. Složitost věci soud spatřuje v tom, že trestní stíhání se týkalo zadávání veřejných zakázek a jejich ekonomické výhodnosti. Ve věci proto musela být zpracována řada znaleckých posudků a jejich doplnění, bylo vyslýcháno velké množství svědků, konalo se místní šetření. Trestní řízení bylo složité i po procesní stránce, když obžalovaných bylo 15 osob, každá z těchto osob měla obhájce, neboť se jednalo o případ nutné obhajoby; hlavních líčení, případně dalších úkonů se tak účastnilo velké množství osob. Řízení bylo vedeno dvakrát před soudem prvního stupně, dvakrát před soudem odvolacím. Průběhu řízení byl částečně ovlivněn epidemiologickou situací, související s onemocněním COVID-19, kvůli kterému bylo hlavní líčení několikrát odročeno. Dále soud základní náhradu zvýšil o 10 % a to z důvodu vyššího významu trestního řízení pro žalobkyni. Ten soud spatřuje v tom, že žalobkyně byla trestně stíhána pro činnost, související s výkonem její politické funkce, kde je obecně žádoucí, aby trestní řízení proběhlo co nejrychleji a nedocházelo tak k ovlivňování veřejného mínění (potažmo další politické kariéry obviněného) po nepřiměřeně dlouho dobu. V souvislosti s významem trestního řízení byl zohledněn rovněž vyšší věk žalobkyně a závažnost trestné činnosti z níž byla obviněna.

43. Konečná výše náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení proto byla stanovena částkou 101 334 Kč (tj. 126 667 Kč – 30 % +10 %). Vzhledem k tomu, že žalovaná před zahájením řízení žalobkyni zaplatila částku 57 000 Kč, soud žalobkyni přiznal další náhradu ve výši 44 334 Kč. Pokud se žalobkyně domáhala vyšší částky, soud ve zbývajícím rozsahu (338 666 Kč s příslušenstvím) žalobu zamítl.

44. Pokud jde o úrok z prodlení, podle stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 platí, že poškozenému vzniká nárok na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců od uplatnění nároku u příslušeného úřadu. V tomto případě žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 13. 2. 2024 a šestiměsíční lhůta k jeho projednání tak uplynula dne 13. 8. 2024. Od 14. 8. 2024 byl proto žalobkyni přiznán úrok z prodlení, jehož výše činí 12,75 % ročně.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Předmětem řízení byly dva samostatné nároky žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy (za nezákonné trestní stíhání a za nepřiměřenou délku trestního řízení), přičemž oba byly shledány částečně důvodnými. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu je rozhodnutím, které je závislé na úvaze soudu a zároveň bylo oběma nárokům částečně vyhověno, soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení (srov. I. ÚS 2482/23). Tarifní hodnotou pro účely stanovení náhrady odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) za úkony provedené do 31. 12. 2024 je v tomto případě částka 100 000 Kč, jakožto součet tarifních hodnot každého z uplatněných nároků (§ 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 3 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a za úkony provedené od 1. 1. 2025 částka 254 334 Kč, jakožto součet přiznaných náhrad nemajetkové újmy (§ 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Žalobkyni byla přiznána náhrada odměny advokáta a příslušné režijní paušály (§ 13 odst. 4 a. t.) za následující úkony:úkon právní službydatumhodnotapočetcelkemrežijní paušálpříprava a převzetí zastoupení25.1.20245 100 Kč15 100 Kč300 Kčžaloba13.8.20245 100 Kč15 100 Kč300 Kčúčast u jednání16.4.20259 340 Kč218 680 Kč900 Kčdoplnění tvrzení16.5.20259 340 Kč19 340 Kč450 Kčúčast u jednání18.6.20259 340 Kč218 680 Kč900 Kčúčast u jednání22.9.20259 340 Kč19 340 Kč450 Kčúčast u vyhlášení rozhodnutí22.9.20254 670 Kč14 670 Kč450 Kčcelkem70 910 Kč3 750 KčDále byla žalobkyni přiznána náhrada DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek, tedy 15 679 Kč a náhrada soudního poplatku ve výši 4 000 Kč. Celková výše přiznané náhrady nákladů řízení tak činí 94 339 Kč. Oproti předloženému vyúčtování soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za uplatnění nároku u žalované ze dne 13. 2. 2024 a jeho doplnění, když podle § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

46. Lhůtu k plnění v délce 15 dnů soud stanovil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; tedy v takové délce, aby žalovaná, která je organizační složkou státu, měla dostatek prostoru pro administrativní zpracování a splnění uložené povinnosti. Současně má soud za to, že takto stanovená lhůta nebude na újmu žalobkyně, které se vyplacení prostředků dostane i tak v poměrně krátké lhůtě.