8 Co 39/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o 80.897,99 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 11. 2024, č. j. 19 C 271/2024-47,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21.820 Kč za dobu od 8. 1. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21.820 Kč od 8. 1. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21.820 Kč za dobu od 30. 6. 2024 do 7. 1. 2025 se rozsudek potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.820 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále zamítl žalobu co do částky 39.052 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6.024,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.981,02 Kč, 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 25.275,81 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, 15% úrok ročně z částky 23.400,30 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, dále žalobu zamítl co do částky 20.025,99 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.190,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.733,27 Kč, 8,50% úroku z prodlení ročně z částky 8.863,57 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a 15% úrok ročně z částky 8.380,20 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dne , Anonymizováno, , na základě které byla poskytnuta žalované částka 14.000 Kč a dále smlouva o úvěru dne , Anonymizováno, , kdy žalované byla poskytnuta částka 28.000 Kč. Z částky 14.000 Kč žalovaná uhradila 10.994 Kč, z částky 28.000 Kč částku 3.718 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že dané úvěrové smlouvy jsou neplatné z důvodu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. V řízení nebyly tvrzeny, tím méně prokázány, jakékoliv konkrétní kroky k posouzení schopnosti žalované úvěry splácet. V důsledku neplatnosti smluv o úvěru nastupuje povinnost stran z neplatných smluv svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., když toto ustanovení je speciálním ustanovením k § 2991 a násl. občanského zákoníku upravující bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně. Ustanovení § 87 citovaného zákona upravuje, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud a okresní soud tak určil splatnost do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti odstavci II. výroku v části, kdy se domáhala jeho změny tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21.820 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a dále že jí bude uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá přímo ze zákona, a to ust. § 1970 občanského zákoníku. Žalobkyně tvrdila a prokázala v žalobě, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, které jí bylo tento den také odesláno a nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 30. 6. 2024 žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení. Žalovaná v řízení před soudem prvého stupně netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil.

4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když ta nebyla ani odvolatelkou zpochybňována.

7. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem, když rovněž tyto nebyly zpochybňovány stran neplatnosti uzavřených úvěrových smluv z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalované.

8. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Okresní soud správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ze závěru Nejvyššího soudu vyplývá, že důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí), je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran.

10. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. o. s. u. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

11. Okresní soud nepochybil, pokud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení z přiznané částky bezdůvodného obohacení s ohledem na absenci dohody stran o splatnosti částky, když dospěl k závěru, že doposud splatnost zbývající jistiny nenastala a nemohl tak žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se zaplacením dluhu a až tehdy může žalobkyně požadovat úrok z prodlení. Splatnost v daném případě stanovil soud, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud žalovaná ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku neplnila, dostala se do prodlení a až od tohoto data může být žalobkyni přiznán úrok z prodlení. V daném případě byl rozsudek žalované uložen na poště 9. 12. 2024. Desátým dnem od uložení byl rozsudek doručen fikcí, tj. 19. 12. 2024, když tento den připadl na čtvrtek. Od následujícího dne počala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání a ta skončila 3. 1. 2025, rozsudek nabyl právní moci 4. 1. 2025. Žalovaná měla plnit do tří dnů, tj. do 7. 1. 2025. Pokud neplnila od 8. 1. 2025, je v prodlení. V tomto směru tak odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z přiznané částky 21.820 Kč a uložil tuto částku zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

12. Pokud jde o lhůtu k plnění tří dnů, v tomto směru odkazuje odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 87/2025 ze dne 25. 3. 2025, kde dovolací soud uvedl, že: „Otázkou, v jaké době (přiměřené možnostem žalované) je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, se zabýval soud prvého stupně, který neshledal důvod, aby určil jinou než obvyklou lhůtu ke splnění uvedené povinnosti. Pokud se týká požadavku žalobkyně na úrok z prodlení od doby, kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, uvedl Nejvyšší soud, že žalobkyně přehlíží, že šlo o výzvu k úhradě dluhu vyplývající ze zesplatnění úvěru, nikoliv o výzvu k vrácení poskytnuté jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobkyně žalovanou vyzývala k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu, že mezi nimi uzavřená smlouva je neplatná, tudíž se nemůže prosadit závěr, že se žalovaná s vrácením poskytnuté jistiny ocitla v prodlení.“13. Ve zbytku pak odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný v souladu s ust. § 219 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

14. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Jak před soudem prvého, tak druhého stupně byla v převážné míře úspěšná žalovaná, té žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.