8 Co 39/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D. a JUDr. Daniely Kabátové a ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A b) jméno žalobkyně, narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem advokát sídlem adresa c) jméno žalobkyně, narozená dne datum bytem datum zastoupená advokátem advokát sídlem adresa proti žalované: jméno žalované, IČO Anonymizováno sídlem adresa o zaplacení 250.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 22. 9. 2025, č. j. 9 C 132/2024-102,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyním částku 250.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 17. 8. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku) a dále rozhodl tak, že žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2.235 Kč (odstavec II. výroku).

2. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně včas odvolání a domáhaly se jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. V prvé řadě namítaly, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty dle § 32 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk.“). Měly za to, že okresní soud nesprávně vyložil pojem „vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá“, když jej izoloval od průběhu a výsledku správního řízení. Nárok na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí je podmíněn zrušením nezákonného rozhodnutí a vyčerpáním prostředků nápravy v původním řízení. Tomu musí odpovídat i výklad „vědomosti“ podle § 32 OdpŠk. Žalobkyně nemohly reálně uplatnit nárok na náhradu škody dříve, než bylo pravomocně ukončeno správní řízení a bylo zřejmé, že nápravy již nelze dosáhnout jinak než žalobou. K tomu došlo až usnesením právnická osoba adresa ze dne 17. 8. 2021, jímž bylo řízení zastaveno pro nepříslušnost. Teprve tímto okamžikem se potvrdilo, že k nápravě nedojde, škoda je konečná a že jediným prostředkem nápravy je vznesení odpovědnostního nároku vůči státu. Výklad soudu prvního stupně je v rozporu se smyslem zákona, neboť by vedl k situaci, kdy promlčecí lhůta běží ještě během probíhajícího správního řízení. Poškozený by musel podávat předčasné („preventivní“) žaloby a docházelo by k duplicitním řízením a právní nejistotě. Takový výklad je nepřijatelný a odporuje zásadám procesní ekonomie i právní jistoty. Subjektivní lhůta ve vztahu k vědomosti o škodě může začít běžet až tehdy, kdy je škoda konkretizována a stabilizována (znám její rozsah). Pouhá vědomost o nezákonnosti rozhodnutí nebo o škodné události nepostačuje. Okresní soud pak rovněž neprokázal přesné datum doručení zrušujícího rozhodnutí z roku 2020 a nahradil jej pouhou domněnkou. Bez přesného určení tohoto data však nelze zákonně stanovit počátek běhu promlčecí lhůty. Nadto žalobkyně namítaly, že námitka promlčení nároku vznesená ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně postupovaly v souladu se zákonem, využily všechny opravné prostředky, původně byly opomenutými účastníky, přičemž skutkový stav byl prvostupňovým orgánem zjištěn vadně. Nezákonnost rozhodnutí je jednoznačně přičitatelná veřejné moci a zamítnutí nároku z důvodu jeho promlčení v daném případě představuje nepřiměřeně tvrdý zásah do jejich práv. Žalobkyně tak dovozovaly, že subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku mohla začít běžet nejdříve dne 17. 8. 2021 a po zohlednění stavení lhůty při předběžném projednání nároku neuplynula dříve než v roce 2025. Jejich žaloba podaná dne 16. 8. 2024 je proto včasná.

3. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Pokud se jedná o posouzení promlčení žalovaného nároku, měla za to, že soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 32 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož u škody způsobené nezákonným rozhodnutím počíná subjektivní promlčecí lhůta běžet od doručení rozhodnutí, kterým bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno. Tento režim dopadá právě na případy, kdy se poškozený sám domohl zrušení nezákonného rozhodnutí, což je i projednávaný případ, kdy právní předchůdci žalobkyň podali proti rozhodnutí právnická osoba adresa odvolání. Promlčecí lhůta tedy začala běžet doručením rozhodnutí Anonymizováno ze dne 13. 10. 2020. Ze správního spisu vyplývá, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 10. 2020, a muselo tedy být doručeno nejpozději k tomuto dni zástupci účastníků. S přihlédnutím ke stavení běhu promlčecí lhůty po dobu předběžného projednání nároku (27. 7. 2023 až 26. 1. 2024) uplynula tříletá subjektivní lhůta nejpozději dne 15. 4. 2024. Žaloba podaná dne 16. 8. 2024 je proto opožděná. Odvolací námitka, že promlčecí lhůta měla začít běžet až ukončením správního řízení dne 17. 8. 2021, není důvodná. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že i v případech, kdy správní řízení po zrušení rozhodnutí pokračuje, počíná běh promlčecí lhůty již doručením zrušovacího rozhodnutí. Další osud správního řízení proto nemá na počátek běhu promlčecí lhůty vliv. Žalobkyně (resp. jejich právní předchůdci) věděly o vzniku škody i o odpovědném subjektu nejpozději v prosinci 2019, kdy podaly odvolání a samy namítaly znemožnění Anonymizováno. I při aplikaci obecné úpravy by tak byl nárok promlčen. Skutečnost, že mohlo dojít k jiné formě nápravy (např. obnovení Anonymizováno), nemá na vznik ani vědomost o škodě vliv. Soud prvního stupně rovněž správně posoudil námitku promlčení také z hlediska dobrých mravů. Podle ustálené judikatury je možné nepřiznat účinky promlčení pouze ve výjimečných případech, které zde nejsou dány. V dané věci žalobkyním nic nebránilo uplatnit nárok včas, přičemž byly zastoupeny advokátem. Námitka promlčení pak nebyla uplatněna šikanózně, ani zneužívajícím způsobem. Rozhodující je přitom okolnost uplatnění námitky promlčení, nikoli okolnosti samotného vzniku škody.

4. Odvolací soud po zjištění, že proti rozsudku okresního soudu bylo odvolání podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v tomto rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň není důvodné.

5. Skutkový stav tak, jak byl zjištěn okresním soudem, je správný, vyplývá z provedených důkazů, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].

6. Platí to zejména ve vztahu ke skutkovým závěrům, kdy rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019 rozhodl právnická osoba adresa o zrušení Anonymizováno adresa na pozemku Anonymizováno v obci a k. ú. adresa. Bezprostředně tomuto Anonymizováno pak sousedily pozemky p. č. Anonymizováno a p. č. Anonymizováno ve vlastnictví manželů jméno FO. Předmětné rozhodnutí bylo doručováno státní organizaci Anonymizováno. Na rozhodnutí byla poté vyznačena doložka právní moci. Na podkladě tohoto rozhodnutí vydal právnická osoba dne 21. 8. 2019 souhlas Anonymizováno. Manželé jméno FO se o této skutečnosti dozvěděli dne 22. 11. 2019 a na jejich žádost jim bylo dne 15. 12. 2019 doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí právnická osoba adresa o Anonymizováno. Vzápětí proto dne 21. 12. 2019, zastoupeni advokátem, podali proti tomuto rozhodnutí odvolání, o němž rozhodl Anonymizováno rozhodnutím ze dne 13. 10. 2020, č. j. Anonymizováno tak, že prvostupňové rozhodnutí zrušil jako nezákonné a nepřezkoumatelné a vrátil věc správnímu orgánu k novému projednání. Jak vyplývá z dotčeného rozhodnutí, jež odvolací soud provedl k důkazu jako součást žalovanými navrhované spisové dokumentace právnická osoba adresa sp. zn. Anonymizováno zrušovací rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 10. 2020. Nejpozději uvedeného dne tedy muselo být manželům jméno FO, resp. jejich právnímu zástupci doručeno.

7. Následným rozhodnutím právnická osoba adresa dne 17. 8. 2021 řízení zastavil s odůvodněním, že není věcně a místně příslušný k projednání věci. Proti tomuto rozhodnutí manželé jméno FO již nijak nebrojili. Dne 27. 7. 2023 poté zahájili správní řízení o určení existence Anonymizováno, které však bylo usnesením ze dne 26. 10. 2023 pro nezaplacení správního poplatku zastaveno. Téhož dne 27. 7. 2023 pak manželé jméno FO rovněž uplatnili u žalované nárok na náhradu škody dle zákona OdpŠk. a s odkazem na § 1951 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a žádali navrácení dotčeného Anonymizováno do předešlého stavu. Žalovaná v odpovědi doručené právnímu zástupci manželů dne 26. 1. 2024 dané žádosti nevyhověla s odůvodněním, že v rámci vypořádávání nároků dle zákona OdpŠk. jí nepřísluší autoritativně nařídit obnovení Anonymizováno. Alternativní nárok manželů jméno FO na odškodnění v penězích rovněž nepřiznala, neboť k žádosti nebyl doložen znalecký posudek vyhodnocující míru znehodnocení dotčených pozemků, podle něhož by bylo možné případnou náhradu škody vyčíslit. Manželé Bukovjanovi následně podali dne 16. 8. 2024 u Okresního osudu ve Vsetíně žalobu na náhradu škody, která je předmětem nyní projednávané věci.

8. Pokud se jedná o právní posouzení zjištěného skutkového stavu, odvolací soud, aniž by se v podrobnostech zabýval otázkou vzniku žalobního nároku a jeho výší, souhlasí se závěry okresního soudu v tom směru, že uplatněný nárok žalobkyň je promlčen, a to s přihlédnutím k vznesené námitce promlčení ze strany žalované.

9. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk., nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

10. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk., promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

11. Podle § 26 OdpŠk. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

12. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Okresní soud náležitě vysvětlil, že zákon OdpŠk. kombinuje v § 32 subjektivní a objektivní promlčecí lhůtu. V projednávané věci přitom objektivní promlčecí lhůta uplyne podle § 32 odst. 2 OdpŠk. za deset let ode dne, kdy bylo manželům jméno FO doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí právnická osoba adresa, kterým jim byla způsobena škoda, tedy 15. 12. 2029. K uplynutí objektivní promlčecí lhůty tak v projednávané věci vskutku nemohlo dojít.

14. Pokud se však jedná o subjektivní promlčecí lhůtu a otázku počátku jejího běhu, kdy žalobkyně oproti názoru okresního soudu uvádí, že rozhodné datum pro určení jejího běhu nastalo až okamžikem definitivního skončení správního řízení, tedy okamžikem jeho zastavení na podkladě usnesení právnická osoba adresa ze dne 17. 8. 2021, je nutno uvést, že tento jejich právní názor není správný. Okresní soud zcela správně uvedl, že subjektivní promlčecí lhůta začala běžet již ode dne doručení (oznámení) rozhodnutí, jímž bylo zrušeno rozhodnutí ve správním řízení, s nímž žalobkyně spojily vznik svojí újmy. Nejpozději v tento okamžik, s přihlédnutím ke skutečnosti, že již dne 21. 12. 2019 podávali odvolání proti rozhodnutí právnická osoba adresa a kdy si byli vědomi fyzického odstranění Anonymizováno, manželé jméno FO měli povědomí o vzniku škody (v podobě namítané ztráty přístupu na své pozemky), kterou lze reálně vymáhat, jakož i o tom, kdo za ni, na podkladě nezákonného rozhodnutí, odpovídá. S ohledem na shora uvedený skutkový stav je tedy nutno uzavřít, že počátek běhu této promlčecí lhůty je dán nejpozději ode dne právní moci zrušovacího rozhodnutí Anonymizováno ze dne 13. 10. 2020, tj. od 14. 10. 2020. V tomto směru pak lze odkázat i na jednoznačnou judikaturu Nejvyššího soudu – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1544/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5292/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1029/2008, uveřejněný pod číslem 20/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

15. Jde-li další o další odvolací námitku žalobkyň, podle níž je námitka promlčení uplatněna žalovanou v rozporu s dobrými mravy, je třeba uvést, že i otázkou vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy se Nejvyšší soud ve své praxi opakovaně zabýval. Vždy přitom uzavřel, že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti přitom musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby odůvodnily tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3594/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je přitom třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Veškerá argumentace žalobkyň však směřuje právě do okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (tvrzení, že původně byly opomenutými účastníky, ve správním řízení byl vadně zjištěn skutkový stav, z jejich strany bylo naopak postupováno v souladu se zákonem, byly využity všechny opravné prostředky a nezákonnost rozhodnutí je jednoznačně přičitatelná veřejné moci). Vedle těchto okolností pak nelze rovněž pominout, že žalobkyně, resp. jejich právní předchůdce, byly od počátku ve správním řízení, jakož i při uplatňování nároku na náhradu nemajetkové újmy vždy zastoupeny osobou práva znalou, přičemž zejména u advokáta se předpokládá náležitá znalost právních předpisů a současně je i jeho povinností účinně uplatňovat oprávněné nároky jeho klienta (srov. např. § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii).

16. Na základě shora uvedeného je zjevné, že námitky žalobkyň vztahující se ke zpochybnění počátku běhu promlčecí doby u nároku na náhradu škody a prosazující úvahu, že námitka promlčení byla státem uplatněna v rozporu s dobrými mravy, postrádají své opodstatnění.

17. I s přihlédnutím ke skutečnosti, že dle § 35 odst. 1 OdpŠk. došlo dne 27. 7. 2023 ke stavení běhu promlčecí lhůty po dobu předběžného projednání u žalované, které trvalo do 26. 1. 2024, tedy nejzazší možnou dobu 6 měsíců, je tedy nutno v projednávané věci uzavřít, že dne 15. 4. 2024 uplynulo 3,5 roku od vydání zrušujícího rozhodnutí a pokud tedy byla žaloba podána až dne 16. 8. 2024, nemůže být pochyb o tom, že je žalobní nárok promlčen.

18. S ohledem na shora uvedené byl proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

19. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná a přísluší jí tak v souladu s ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Za odvolací řízení žalované náleží paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ust. § 1 odst. 1, 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 3 úkony (sepis vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast u jednání odvolacího soudu) á 450 Kč, to vše s přihlédnutím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025. Celkem tedy žalované náleží náhrada nákladů ve výši 1.350 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.