8 Co 41/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 500.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 12. 2023, č. j. 214 C 13/2023-89,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku, ohledně zaplacení částky 270.000 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 270.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 16. 12. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně zaplacení 8,5% úroku ročně z částky 200.000 Kč za dobu od 15. 7. 2021 do 15. 12. 2022 a z částky 70.000 Kč za dobu od 16. 7. 2021 do 15. 12. 2022 a ohledně zaplacení částky 200.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 11. 2022 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18.913 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátky sídlem , adresa, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 8.215 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátky sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 7. 2021 do zaplacení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 470.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 6. 2021 do 14. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 200.000 Kč od 15. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70.000 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200.000 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení (odstavec II. výroku) a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 78.289,80 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku, co do odstavce II. a III. výroku, podala žalovaná včasné odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a jí bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Měla za to, že není správný závěr okresního soudu, že kupní smlouva, kterou žalobkyně dne , datum, uzavřela s manželi , jméno FO, na koupi , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , je stále platnou a obě strany zavazující smlouvou, a to bez ohledu na skutečnost, že žalovaná nemovité věci, ohledně kterých se smlouvou zavázala, že je kupující – žalobkyni odevzdá a umožní jí nabýt vlastnické právo k nim, před splněním této své povinnosti nezákonně převedla na třetí osobu (a ta je, jak je žalobkyni známo, v čase opět převedla na další osobu, která je aktuálně aktivně technicky mění). Otázka platnosti či zániku závazku pro následnou nemožnost plnění je pak ve věci zásadní předběžnou otázkou, o které však soud rozhodl pouze formálně mechanicky, bez toho, aniž by přihlédl ke skutkovému stavu a jakkoli se důkazně zabýval faktickou možností či nemožností plnění a v jeho důsledku nastalého či nenastalého zániku smluvního závazku. Žalobkyně totiž vyhodnotila nastalou situaci po právní stránce tak, že v důsledku uvedených změn se plnění, které měla na základě řádně uzavřené kupní smlouvy obdržet, stalo nemožným a závazek žalované nesplnitelným. V důsledku nemožnosti plnění pak závazek žalované ex lege zanikl a plnění, které žalovaná přijala od žalobkyně, se tak stalo pro žalovanou bezdůvodným obohacením. Pokud měl okresní soud v tomto směru pochybnosti, měla být žalobkyně řádně poučena o povinnosti tvrzení a dokazování této skutečnosti, k čemuž však nedošlo a okresní soud tak zatížil tak řízení vadou, která ve svém důsledku porušuje její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Pokud okresní soud opřel svůj závěr o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.04.2018, sp. zn. 29 Cdo 2601/2016, pak nepřihlédl ke specifikům projednávané věci, které umožňují se od uvedených závěrů odchýlit. Závěr okresního soudu pak také nezákonně vnucuje žalobkyni povinnost čekat na nabytí vlastnictví k nemovitým věcem (na základě dle názoru soudu platné kupní smlouvy) i několik let v závislosti na obecné rychlosti soudního rozhodování a možnosti žalované soudní spory protahovat na léta. Funkcí rozsudku je nastolení právní jistoty účastníků konkrétního právního vztahu. Rozsudek v této věci, pokud by se stal pravomocným, by sloužil pouze jako iniciátor dalších a dalších soudních sporů. Navíc, byla to žalovaná, která podvedla žalobkyni a pokud jí soud ponechává na neurčito prostředky, o kterých je žalobkyně přesvědčená, že jsou jejím bezdůvodným obohacením, jde o stav, který odporuje dobrým mravům. Pokud jde dále o požadovanou náhradu škody ve výši 200.000 Kč, která byla rovněž okresním soudem zamítnuta, pak v daném případě nepochybně škoda vznikla, neboť žalobkyní dne , datum, uzavřená písemná dohoda s , jméno FO, nazvaná „Smlouva o zápůjčce“, byla skutečně dle § 2390 o. z. smlouvou o zápůjčce, kdy za poskytnutí zápůjčky ve výši 1.000.000 Kč žalobkyně musela uhradit úroky (lhostejno zda v penězích či nějakém jiném ekvivalentu) v hodnotě 200.000 Kč. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně se u žalované a jejího manžela z důvodu neposkytnutého hypotečního úvěru opakovaně domáhala uzavření dodatku schovatelské smlouvy, nejprve aby získala čas na opatření peněz na doplatek kupní ceny a později, kdy již peníze zajištěné měla, aby je mohla složit do advokátní úschovy a splnit tak svou smluvní povinnost. Žalovaná v dané situaci zcela zjevně neučinila ničeho, z čeho by bylo možno dovodit, že se chystá porušit své povinnosti z kupní smlouvy. Soud tak měl za tohoto stavu dokazování uzavřít, že žalovaná konkludentně (mlčky) akceptovala, že si žalobkyně prostředky na úhradu kupní ceny zajistí jinak, když věděla, že jí hypoteční úvěr poskytnutý nebude a zároveň trvala na zaplacení kupní ceny žalobkyní. To platí o to víc za situace, kdy si žalobkyně s žalovanou v kupní smlouvě nedojednaly jako předpoklad pro změny a doplnění smlouvy obligátně písemnou formu. Pokud tedy byla žalovaná srozuměna s jiným zdrojem peněz, ze kterých jí měla být zaplacena kupní cena (přičemž byla ona i její manžel opakovaně informována o příslibu získání zápůjčky od , jméno FO, ), nutně musela být srozuměna s tím, že nebankovní zdroje se půjčují za jiných podmínek než hypotéky. V důsledku toho je zde dána příčinná souvislost mezi vznikem škody – žalobkyní zaplacenými úroky za nebankovní zápůjčku na zaplacení kupní ceny a porušením povinnosti žalované převést na žalobkyni vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem. Je tedy nesprávný závěr okresního soudu vyvozený z jinak správně provedených důkazů, že mezi škodou žalobkyně a porušením smluvní povinnosti žalovanou (žalobkyní zaviněným jednáním) chybí kauzalita. Stejně nesprávný je závěr soudu, že si žalobkyně zapůjčila finanční prostředky na úhradu části kupní ceny nemovitostí, avšak nedomluvila se s žalobkyní na novém způsobu zaplacení, že tedy po žalované nelze žádat nahrazení škody, kterou ani nemohla předpokládat.

3. Žalobkyně se k podaném odvolání vyjádřila tak, že navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Měla za to, že předmětná kupní smlouva je stále platná, protože nebyla vypovězena žádnou ze smluvních stran, což strany učinily nesporným, ani nezanikla dohodou či odstoupením. Žalovaná se v tomto směru zcela ztotožnila se závěrem okresního soudu, že skutečnost, že nemovitosti byly převedeny na třetí osobu, neznamená v poměrech stávajícího občanského zákoníku, že nelze bez dalšího kupní smlouvu již splnit. Proto žalobkyni nemohl vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení ze zrušené kupní smlouvy a dále ani nárok na náhradu škody, když žalovaná neporušila žádnou povinnost. K nenaplnění kupní smlouvy došlo primárně z viny žalobkyně, která nezaplatila doplatek kupní ceny ve výši 1.000.000 Kč do advokátní úschovy a smlouva o advokátní úschově zanikla. V čl. VIII. odst. 8.2 kupní smlouvy se strany dohodly, že po podpisu kupní smlouvy a návrhu na vklad podle kupní smlouvy převezme výtisk s úředně ověřenými podpisy smlouvy a dva návrhy na vklad vlastnického práva advokátka – schovatelka kupní ceny, která vyzve kupující (žalobkyni) k jejich převzatí do 7 dnů ode dne, kdy bude ve prospěch schovatelského účtu složena část kupní ceny ve výši 1.000.000 Kč. S odkazem na to, že žalobkyně zmíněný doplatek kupní ceny na účet úschovy nezaplatila, nemohla ani schovatelka vydat žalobkyni kupní smlouvu s úředně ověřenými podpisy a návrhy na vklad a v důsledku toho nemohlo dojít k zahájení vkladového řízení. Pokud žalobkyně namítala, že žalovaná převedla nemovitosti na třetí osobu, tak je nutno zdůraznit, že to byla žalobkyně, která zmařila naplnění kupní smlouvy nezaplacením doplatku kupní ceny do úschovy, kdy žalovaná následně v rámci dědického řízení nabyla výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitostem a její dispozice s nimi nebyla ničím omezena. Žalobkyně nadto nezaplatila podle kupní smlouvy ani první část kupní ceny ve výši 200.000 Kč a druhou část kupní ceny ve výši 100.000 Kč. Tvrzení žalobkyně, že měla manželovi žalované předat v hotovosti částky 200.000 Kč a 70.000 Kč, jsou smyšlené a účelové. Kupní smlouva nebyla účastníky uzavírána společně, nýbrž distančně. Je pak rovněž zcela nelogické tvrzení žalobkyně o úhradě předmětných částek nadvakrát ve dnech , datum, a , datum, když údajně měla disponovat celou částkou zapůjčenou od , jméno FO, . Nic jí tedy nebránilo uhradit splátky najednou. Žalovaná pak rozhodně žádné peníze nepřebírala a její manžel dne , datum, také ne. Pokud dále žalobkyně požaduje zaplacení náhrady škody v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 200.000 Kč ze zápůjčky, pak tato zápůjčka nemá žádnou souvislost se smluvním ujednáním v kupní smlouvě (čl. VI. bod 6.4) o doplatku kupní ceny ve výši 1.000.000 Kč, když tento měl být doplacen z hypotečního úvěru u , právnická osoba, . na účet advokátní úschovy do 30 dnů od podpisu kupní smlouvy. Žalovaná se tak plně ztotožnila se závěry okresního soudu o neexistenci kauzálního nexu mezi zaplacením úroků a zaviněným jednáním žalované.

4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Pokud se jedná o skutková zjištění učiněná okresním soudem, tato zcela odpovídají obsahu provedených důkazů a stejně tak tyto důkazy okresní soud vyhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Na základě hodnocení těchto důkazů dospěl okresní soud ke zcela logickým a dostačujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci.

6. Platí to zejména ve vztahu k závěrům ohledně skutkového stavu věci, kdy ve věci bylo z kupní smlouvy ze dne , datum, prokázáno, že mezi žalobkyní jako kupující a žalovanou a jejím manželem jako prodávajícími byla uzavřena dne , datum, kupní smlouva, na základě které se prodávající zavázali převést vlastnictví nemovitostí – , Anonymizováno, stojícím na pozemku parc. č. , číslo, o výměře , Anonymizováno, , zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro katastrální území , Anonymizováno, na LV č. , Anonymizováno, , a to na žalobkyni, a žalobkyně se zavázala za tento převod vlastnictví prodávajícím uhradit částku v celkové výši 1.300.000 Kč, a to tak, že kupní cena měla být uhrazena v částce 200.000 Kč při podpisu smlouvy, v částce 100.000 Kč nejpozději do 14 dnů ode dne podpisu smlouvy a v částce 1.000.000 Kč z hypotečního úvěru u , Anonymizováno, ., a to prostřednictvím složení do advokátní úschovy, když zároveň byla uzavřena písemná dohoda nazvaná „Smlouva o advokátní úschově“. Smlouva o advokátní úschově pak zanikla ke dni 13. 8. 2021, aniž byla naplněna, neboť žalobkyni se nepodařilo vyřídit hypoteční úvěr. Žalobkyně na sjednanou kupní cenu nejprve uhradila dne 21. 6. 2021 částku 30.000 Kč, kterou zaslala na účet manžela žalované jako zálohu na kupní cenu (srov. výpis z účtu na č. l. 6), kdy pokud žalovaná argumentovala, že se jednalo o platbu za účelem uhrazení dlužného nájemného, je nutno souhlasit s hodnocením této platby okresním soudem ve světle doložených příjmových dokladů, z nichž vyplývá, že žalobkyně dluh na nájemném vůči manželům , jméno FO, neměla. Dne 14. 7. 2021 pak žalobkyně uhradila částku 200.000 Kč, což bylo stvrzeno podpisem manželů , jméno FO, na kupní smlouvě a dále dne 15. 7. 2021 částku 70.000 Kč, kterou předala k rukám manžela žalované, jak vyplynulo ze svědecké výpovědi , jméno FO, , jakož i z dokladu o výběru hotovosti z účtu ze dne 30. 6. 2021, přičemž jsou správné závěry okresního soudu o věrohodnosti výpovědi svědka , jméno FO, , kdy samotná skutečnost, že osoba, která vystupuje v občanském řízení jako svědek, je k některému z účastníků řízení v určitém postavení (zde bývalý přítel žalobkyně), sama o sobě neodůvodňuje závěr o nepravdivosti výpovědi této osoby (srov. k tomu obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4643/2010). Dne 30. 8. 2021 pak žalobkyně za účelem zaplacení zbylé části kupní ceny uzavřela s , jméno FO, smlouvu o zápůjčce, na základě které obdržela finanční prostředky ve výši 1.000.000 Kč, které se zavázala vrátit společně s částkou 200.000 Kč (srov. smlouvu o zápůjčce ze dne 30. 8. 2021, detail pohybu na účtu č. , č. účtu, ze dne 7. 11. 2022, potvrzení o splácení jistiny zápůjčky ze dne 4. 11. 2022). K realizaci prodeje nemovitostí na základě uvedené kupní smlouvy však nedošlo, když dne 13. 9. 2021 došlo k úmrtí manžela žalované a bylo vypořádáno jeho společné jmění se žalovanou, a to tak, že žalovaná získala všechna aktiva ze společného jmění manželů a do dědictví pak připadla pouze pohledávka vůči žalované z titulu vypořádání společného jmění manželů, kterou na základě dohody dědiců získala žalovaná, přičemž nemovitosti, které tvořily předmět kupní smlouvy, byly převedeny na třetí osobu (srov. usnesení Okresního soudu v Bruntále č. j. 22 D 1075/2021-131 ze dne 17. 8. 2022 a nesporná tvrzení účastníků). Z obsahu argumentace samotné žalobkyně obsažené v žalobě a ve vyjádření ze dne 18. 10. 2023 pak vyplývá, že žalobkyně sice jednala s manželi , jméno FO, o dodatku ke smlouvě ve vztahu k úhradě zbylé části kupní ceny, ovšem dohoda nebyla uzavřena, kdy poté, co manžel žalované zemřel, jí tato sdělila, že je nutné vyčkat do skončení dědického řízení.

7. Pokud jde o právní posouzení uvedeného skutkového stavu, pak je nutno v prvé řadě uvést, že odvolací soud se ztotožňuje se závěry okresního soudu v tom směru, že mezi účastníky byla ve smyslu ust. § 2079 zák. č. 89/2012 Sb. platně uzavřena kupní smlouva o převodu , Anonymizováno, , na základě které měli prodávající převést vlastnictví , Anonymizováno, na žalobkyni a žalobkyně měla za tento převod vlastnictví prodávajícím uhradit částku v celkové výši 1.300.000 Kč, přičemž tato smlouva nebyla vypovězena, nebylo od ní odstoupeno, nebyla zrušena dohodou, případně jiným způsobem. Žalovaná se po smrti svého manžela stala jedinou vlastnicí nemovitostí z titulu vypořádání SJM a jako taková je tedy ve věci pasivně legitimovanou. Absolutní neplatnost smlouvy nelze dovodit ani ze skutečnosti, že nebyl dodržen dohodnutý způsob úhrady kupní ceny, jak pečlivě okresní soud rozebral pod bodem 23 odůvodnění svého rozhodnutí.

8. Závazek ze smlouvy pak nezanikl ani následnou nemožností plnění, jak dovozovala v odvolací argumentaci žalobkyně. Je třeba uvést, že žalobkyně v této souvislosti v řízení před soudem prvního stupně pouze tvrdila mezi účastníky nespornou skutečnost, a sice že nemovitosti byly po skončení dědického řízení po zemřelém , jméno FO, převedeny na základě kupní smlouvy na třetí osobu. Na daném místě tedy okresní soud správně poukázal na ustálenou judikaturu obecných soudů, z níž vyplývá, že převede-li prodávající po uzavření kupní smlouvy předmět koupě na třetí osobu, nestává se (zásadně) závazek kupujícího převzatý kupní smlouvou (umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci, jež je předmětem koupě) pouze z tohoto důvodu nesplnitelným ve smyslu § 2006 občanského zákoníku a nezaniká pro (následnou) nemožnost plnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.04.2018, sp. zn. 29 Cdo 2601/2016). Za daných okolností tedy nebylo na místě jakkoliv dále žalobkyni poučovat k nutnosti doplnění skutečností, které se vztahovaly k právnímu posouzení věci.

9. Nicméně, pokud bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uhradila prodávajícím (k rukám manžela žalované) část kupní ceny v rozsahu celkem 270.000 Kč, kdy o předání podstatné části uvedených finančních prostředků žalovaná od počátku věděla (jak vyplynulo z obsahu jejího vyjádření k žalobě ze dne 8. 6. 2023) a kdy se tak stalo již v polovině roku 2021, přičemž žalovaná za existence platné kupní smlouvy, ihned po skončení dědického řízení v roce 2022 převedla nemovitosti na třetí osobu a zcela rezignovala na vypořádání dosud platného závazku vůči žalobkyni, pak okresní soud pominul poměřit nastalou situaci optikou ust. § 8 občanského zákoníku, kdy výkon práv žalované, která si ponechala uhrazenou část kupní ceny, aniž by zjevně měla úmysl dodržet své povinnosti z kupní smlouvy, odpovídá zjevnému zneužití práva, které nemůže požívat právní ochrany. Je proto v souladu s dobrými mravy, aby předmětné finanční prostředky měla povinnost vrátit žalobkyni, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) ode dne následujícího po marném uplynutí 10denní lhůty k plnění stanovené jí v předžalobní výzvě ze dne 5. 12. 2022 odeslané jí téhož dne (srov. výzva k plnění ze dne 5. 12. 2022 včetně podacího lístku)

10. Pokud jde nárok na náhradu škody ve výši 200.000 Kč, kterou měl představovat sjednaný úrok z uzavřené písemné smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a , jméno FO, , kdy žalobkyně si takto opatřila finanční prostředky ve výši 1.000.000 Kč za účelem uhrazení zbylé části kupní ceny, pak odvolací soud zcela odkazuje na závěry okresního soudu s tím, že v daném případě absentuje příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované z kupní smlouvy a vznikem škody v podobě zmenšení majetku žalobkyně. Předmětný úrok, který musela žalobkyně uhradit, odpovídá skutečně zvýšenému nákladu žalobkyně, který musela vynaložit, aby mohla splnit vlastní závazek ze smlouvy. V kupní smlouvě byla totiž sjednána úhrada poslední části kupní ceny ve výši 1.000.000 Kč tak, že bude uhrazena prostřednictvím advokátní úschovy na podkladě hypotečního úvěru. Jiný způsob úhrady nebyl sjednán, a to ani konkludentně. Konkludentní souhlas žalované ve vztahu k uhrazení poslední části kupní ceny nelze dovodit ani ze skutečnosti, že žalobkyni (jak bylo tvrzeno v žalobě) odkázala na vyřešení věci po skončení dědického řízení. Nelze tedy žádat po žalované nahrazení škody, kterou ani nemohla předpokládat.

11. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud rozsudek okresního soudu dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem a v odvolacím řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 58 %, tj. co do nároku na zaplacení částky 300.000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím od 16. 12. 2022, které ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně představovalo částku 45.378,49 Kč. Ve zbylé části, v rozsahu 42 %, tj. co do nároku 200.000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně ve výši 47.462,61 Kč, byla neúspěšná. Proto jí dle poměru úspěchu a neúspěchu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 16 %.

13. Náklady prvostupňového řízení žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 25.000 Kč, v mimosmluvní odměně advokátky za poskytování právních služeb podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 7 úkonů právní služby po 10.300 Kč (z tarifní hodnoty sporu 500.000 Kč), tj. celkem 72.100 Kč, kdy se jednalo o převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby, účast u jednání okresního soudu dne 18. 9. 2023, další poradu s klientem přesahující 1 hodinu, doplnění tvrzení k výzvě soudu ze dne 18. 10. 2023 a účast u jednání okresního soudu dne 4. 12. 2023. Dále náklady tvoří paušální hotové výdaje přináležející k úkonům právní služby ve výši 7x 300 Kč, tj. 2.100 Kč, dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Do nákladů nalézacího řízení dále náleží cestovné v celkové výši 1.629,80 Kč, a to v souvislosti s cestami k jednání realizovanými dne 18. 9. 2023 a 4. 12. 2023 za celkem , číslo, ujetých km (34,40 Kč za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle téže vyhlášky) podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a náhrada za ztrátu času v trvání 12x započatých 30 minut v částce 1.200 Kč podle § 14 advokátního tarifu v souvislosti s cestami k jednání okresního soudu a náhrada za 21% DPH ve výši 16.176,26 Kč. Celkem tak náhrada nákladů žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně představuje částku 118.206,06 Kč a tyto náklady je žalovaná dle poměru úspěchu a neúspěchu (16 %), tj. v částce 18.913 Kč, povinna zaplatit na účet právní zástupkyně žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Účelně vynaložené náklady žalobkyně na odvolací řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 23.500 Kč, z odměny za zastupování žalobkyně advokátkou a z jejích hotových výdajů, kdy právní zástupkyně žalobkyně v odvolacím řízení učinila 2 úkony právní služby, a sice podání odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 26. 9. 2024, za něž ve smyslu ust. § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) náleží odměna á 10.180 Kč (tarifní hodnota sporu činila 470.000 Kč), celkem tedy 20.360 Kč. K těmto úkonům dále přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč, tj. 600 Kč. Náklady žalobkyně dále tvoří cestovné ve výši 1.452,82 Kč a to v souvislosti s cestou k jednání realizovanou dne 26. 9. 2024 za celkem , číslo, ujetých km (38,70 Kč za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle téže vyhlášky) podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 advokátního tarifu, v souvislosti s cestou k jednání odvolacího soudu a náhrada za 21% DPH ve výši 4.832,69 Kč. Celkem tak náhrada nákladů žalobkyně za řízení před odvolacím soudem představuje částku 51.345,51 Kč a tyto náklady je žalovaná dle poměru úspěchu a neúspěchu (16%), tj. v částce 8.215 Kč povinna zaplatit na účet právní zástupkyně žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.