8 Co 49/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D. ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokát Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 176.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2023, č. j. 30 C 273/2021-146,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku, mění tak, že žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 176.000 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 31. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 76.774,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, advokátky sídlem , adresaIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení částku 11.253 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 39.437,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , advokát, advokátky sídlem , adresa 1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 176.000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, do tří od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta ohledně zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 176.000 Kč za dobu od 9. 7. 2021 do 30. 7. 2022. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 72.250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu – České republice na účet Okresního soudu v Ostravě ve výši 11.253 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je na základě kupní smlouvy ze dne , datum, vlastníkem motorového vozidla , název, , VIN , VIN kód, , číslo osvědčení o registraci vozidla , Anonymizováno, . , jméno FO, zprostředkoval uzavření smlouvy mezi žalovaným a žalobkyní na provedení celkové opravy vozidla a byl osobně přítomen u předání vozidla žalovanému. Žalobkyně dne 17. 4. 2015 předala žalovanému za přítomnosti pana , jméno FO, předmětné vozidlo k opravě. Účastníci se dohodli, že žalovaný dílo provede na svůj náklad s předpokládanou cenou díla v rozmezí 150.000 – 170.000 Kč. , jméno FO, osobně zajistil některé náhradní díly potřebné pro provedení opravy vozidla. Vozidlo bylo rozebráno a díly uskladněny v prostorách společnosti , právnická osoba, (dále jen , anonymizováno, ). Lakování v únoru 2016 provedla třetí osoba, a to , jméno FO, za cenu ve výši 36.300 Kč. Žalovaný sjednanou opravu vozidla neprovedl a nevyzval žalobkyni k převzetí opraveného vozidla. Žalovaný opravené vozidlo žalobkyni nepředal. Přípisem ze dne 16. 9. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván k předání vozidla do 31. 10. 2019. Dne 16. 10. 2020 bylo před bydlištěm žalovaného na , adresa, vozidlo složeno odtahovou službou. Žalobkyně odstoupila od smlouvy o provedení opravy vozidla. Přípis byl žalovanému doručen, což je prokázáno dopisem žalovaného ze dne 13. 2. 2020, ve kterém na uvedený přípis žalovaný reaguje. Žalovaný byl k předání vyzván také písemnou výzvou žalobkyně ze dne 25. 11. 2019. Žalobkyně byla o umístění vozidla před bydlištěm žalovaného na , adresa, informována až z přípisu Policie ČR ze dne 12. 5. 2021, když předchozí sdělení Policie ČR ze dne 16. 3. 2021 obsahovalo nesprávný údaj o umístění vozidla, když byla uvedena jiná ulice (, adresa, ). Obvyklá cena vozidla ke dni 17. 4. 2015 činila 150.000 Kč včetně DPH a k listopadu 2022 1.925 Kč bez DPH.

3. Okresní soud skutková zjištění podřadil pod ust. § 436 odst. 1 věta druhá o. z. a dospěl k závěru, že smlouva o dílo byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným jako fyzickou osobou, nikoliv mezi společností , právnická osoba, , když žalovaný při přebírání vozidla nedal žalobkyni žádným způsobem najevo, že by vozidlo přebíral jako zaměstnanec či zástupce , právnická osoba, . Pak platí, že není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Tato skutečnost rovněž vyplývá z výpovědí svědků a zejména koresponduje s výpovědí svědka , jméno FO, , který uvedl, že vozidlo nikdo jako zakázku , právnická osoba, nezapsal, nebyl vypsán zakázkový list ani jiný doklad o tom, že by se vozidlo mělo opravovat jako zakázka firmy , právnická osoba, , a tedy firma , právnická osoba, vozidlo jako servis opravovat neměla.

4. Okresní soud se zabýval povahou uzavřené smlouvy, tu posoudil dle ust. § 2586 jako smlouvu o dílo, když byl dohodnut předmět díla a rovněž cena ve výši 150.000 – 170.000 Kč. Doba zhotovení díla ujednána nebyla, což však ve smyslu § 2590 odst. 2 o. z. platnosti posuzované smlouvy nebrání, neboť není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze.

5. Odstoupení od smlouvy o dílo okresní soud posoudil v souladu s ust. § 2002 odst. 1 o. z., když žalovaný závazek ze smlouvy o dílo nesplnil, neprovedl opravu vozidla, a to ani řádně ani včas a také vozidlo nepředal žalobkyni, když z toho důvodu okresní soud považuje jednání žalovaného za podstatné porušení povinností. Žalobkyně tak mohla bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Odstoupení žalobkyně od smlouvy okresní soud posoudil jako platné a účinné.

6. Okresní soud se zabýval nárokem na náhradu škody a tento nárok posoudil dle § 2913 odst. 1 o. z., když dospěl k závěru, že se hradí skutečná škoda a hradí se rozdíl mezi stavem před poškozením a po něm. Pro určení rozsahu se uplatní úprava plynoucí zejména z § 2969 odst. 1 o. z., dle kterého se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

7. Posléze se okresní soud zabýval námitkou promlčení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně promlčen není s odkazem na ust. § 609, 610 odst. 1 a 619 a 620 o. z.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení, případně změny rozsudku tak, že žaloba žalobkyně bude zamítnuta. Uvedl, že žaloba žalobkyně je od počátku postavena na pochybných tvrzeních a mnohých nesrovnalostech, ať už se týká žalované částky, místa předání vozidla a nesprávného VIN kódu vozidla, jehož se má údajná škoda týkat. Dále namítal, že ze skutečnosti, že vozidlo bylo dne 17. 4. 2015 převzato mimo areál společnosti , právnická osoba, , nelze dovozovat uzavření smlouvy o dílo s žalovaným jako fyzickou osobou. Svědek žalobkyně , jméno FO, sám potvrzuje, že se zakázky společnosti , právnická osoba, přebíraly i mimo provozovnu. Svědek , jméno FO, potvrdil, že zprostředkoval uzavření smlouvy přímo mezi žalovaným a žalobkyní, jak se uvádí v rozsudku v odstavci 21 písm. a). Takto však svědek ve své výpovědi nevypovídá a nelze k tomuto závěru z jeho výpovědi ani dojít. Svědek výslovně uvedl, že „…jestli to měl dělat jako firma , Jméno zainteresované osoby 0/0, , to já nevím, to jsem se s ním o tom nebavil“. Svědek , jméno FO, věděl, že se vozidlo odvezlo do servisu , právnická osoba, , a že žalovaný byl společníkem servisu. Dále svědek , jméno FO, uvádí, že u svých aut, které mu opravoval žalovaný, se tak dělo „u mě v garáži“ – tj. prováděl-li pro svědka , jméno FO, žalovaný opravu jako fyzická osoba, nečinil tak v areálu servisu , právnická osoba, . K tomu, že opravu vozidla prováděla společnost , právnická osoba, svědčí taktéž ta skutečnost, že v opravě bylo pokračováno i poté, co žalovaný již nebyl spolumajitelem servisu, tedy po 19. 4. 2017. Soud opomíjí, že žalovaný byl v době převzetí zakázky společníkem, jednatelem a zaměstnancem společnosti, kde každý z jednatelů mohl jednat samostatně, tedy sám uzavírat zakázky, přinášet do firmy práci a jednat se zákazníky.

9. V řízení nebylo prokázáno, že by bylo ujednáno, že by měl opravu žalovaný provést na svůj náklad, když nebylo prokázáno, že by náhradní díly hradil právě žalovaný a uvedené potvrzuje mimo jiné i výpověď svědka , jméno FO, . Ve vyjádření žalobkyně ze dne 5. 1. 2023 právní zástupce žalobkyně uvádí, že náhradní díly průběžně hradil pan , jméno FO, . Rovněž žalovaný uvádí, že díly měl shánět a hradit svědek , jméno FO, . Ohledně ceny opravy jednatel žalobkyně uvádí, že nebyla cenová dohoda, přičemž z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že byla dohoda o ceně a toto potvrdil také , jméno FO, .

10. Pokud se týká otázky vzniku škody, dokazování v řízení směřovalo zejména na otázku pasivní věcné legitimace sporu a v řízení nebyla řádně prokazována škoda a další zákonné náležitosti s ní související. Z odůvodnění rozsudku v odstavci 61. není zřejmé, z jakých skutečností dospěl soud k závěru, že byla dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody.

11. Soud opomíjí rozporná tvrzení žalobkyně a v bodě 20. rozsudku má za prokázané, že se o lokalitě vozidla dozvěděla žalobkyně až 12. 5. 2021 a tento svůj závěr v rozporu s tvrzeními a provedenými důkazy potvrzuje v odstavci 39. rozsudku. Takový závěr nemůže vedle skutkových zjištění obstát. Již při prvním jednání dne 20. 10. 2022 ve věci bylo stranami shodně uvedeno jako nesporné, že poté, co žalovaný ukončil své působení ve společnosti , právnická osoba, , zůstalo vozidlo v areálu společnosti. Žalobkyně tak potvrdila, že věděla, kde se vozidlo nacházelo. Dle odstavce 4. rozsudku pak soud uvedené tvrzení považuje za prokázané. Tedy bylo prokázáno, že v době po 31. 3. 2017 (ukončení PP žalovaného), resp. 19. 4. 2017 žalobkyně věděla, že se vozidlo nachází v areálu , právnická osoba, . Z uvedeného vyplývá, že nárok žalobkyně je promlčen, když žaloba byla podána až 15. 9. 2021. Žalobkyně v průběhu řízení uvedla opakovaně, že po ukončení působení žalovaného ve společnosti , právnická osoba, žalovaný přestal provádět opravu uvedeného vozidla, které zůstalo v areálu autoservisu společnosti , právnická osoba, . Dále, že má posudek znalce , tituly před jménem, který oceňoval stav vozidla k okamžiku, než bylo toto převezeno z areálu společnosti , právnická osoba, na ulici před bydliště žalovaného. Žalobkyně tak potvrzuje, že věděla, kde se vozidlo nachází a v jakém stavu. Navíc pokud žalobkyně se svědkem , jméno FO, nechala odtáhnout vozidlo, žalovaný neměl žádnou možnost zabránit možné další devastaci vozidla. Skutečnost, proč jej nechala odvézt k žalovanému, když věděla, že opravu neprovádí, je přinejmenším nelogická. Tímto jednáním včetně účelového odstoupení od smlouvy žalobkyně zřejmě chce účelově poukázat na to, že zhotovitelem má být žalovaný. Žalobkyně ve svém sdělení soudu ze dne 10. 5. 2022 uvádí, že datum 15. 9. 2019 je uvedeno na první straně žaloby z doby, kdy byl sepsán první návrh žaloby, který nebyl v té době podán. Přesto v odpovědi ze dne 31. 10. 2019 bylo žalobkyni sděleno, ať se obrací na společnost , právnická osoba, , žalobkyně si vozidla nevyzvedla. Z vyjádření žalobkyně ze dne 5. 1. 2023 rovněž vyplývá, že i před předáním záležitosti advokátní kanceláři žalobkyně věděla, že se vozidlo nachází v servise. Soud tak nesprávně posoudil otázku povinnosti k náhradě škody, a to v rozporu s ust. § 2903 odst. 1 o. z. Poškozený škodu fakticky způsobil, resp. neučinil vše, co by rozumná osoba na ochranu svých práv učinit měla. Svědek , jméno FO, uvedl, že v roce 2018 vyzýval svědka , jméno FO, , který žalobkyni zastupoval, k převzetí vozidla. I přesto tak žalobkyně neučinila a pakliže svědek , jméno FO, žalobkyni neinformoval, nelze toto přičítat k tíži žalovanému. Okresní soud si odporuje, pokud na jedné straně uvádí, že svědek , jméno FO, uvedl, že když prováděl generální opravu nemovitosti, ve které se nacházel autoservis, žádal žalovaného i pana , jméno FO, , aby si vozidlo odvezli. V poslední větě odstavce 11. rozsudku však soud činí závěr, že svědek nepotvrdil, že by k odvozu vozidla vyzval také žalobkyni či pana , jméno FO, .

12. Pokud se týká výše škody, soud nesprávně posoudil výši škody odůvodněnou v odstavci 62. a 63. rozsudku. Žalovaný uvádí, že pakliže soud, jak uvádí, při zjištění rozsahu škody zohlednil, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce účelně vynaložit, měla by tak údajná škoda být ve výši 90.000 Kč, jak je zřejmé z posudku , jméno FO, vypracovaného dle zadání žalobkyně. Žalobkyní vynaloženou částku za lakování vozidla nelze pokládat za náklad zbytečně vynaložený. V souladu s ust. § 2913 v případě porušení povinnosti bude náhrada škody zásadně odpovídat rozsahu pozitivní škody.

13. Pokud se týká odstoupení od smlouvy, vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nemohlo dojít k platnému odstoupení od smlouvy, jak uvádí soud v odstavci 55. rozsudku. Jak vyplývá z první věty ust. § 2001, poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. K odstoupení od smlouvy však žalobkyně přistoupila až po více než dvou letech od doby, kdy se dozvěděla, že žalovaný přestal provádět opravu vozidla a žalobu podala žalobkyně o další dva roky později. V době po 31. 3. 2017, resp. 19. 4. 2017, po prodeji obchodního podílu žalovaného, žalobkyně věděla, že se vozidlo nachází v areálu , právnická osoba, a že žalovaný přestal provádět opravu. Rovněž bylo potvrzeno, že byl v roce 2018 , jméno FO, vyzýván k odvozu vozidla z areálu servisu. Tedy nejpozději 19. 4. 2017, kdy žalovaný přestal provádět opravu, žalobkyně věděla, kde se vozidlo nachází a pakliže by měla vzniknout škoda, měla tuto uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, nejpozději do 19. 4. 2020. Žaloba však byla podána až 15. 9. 2021.

14. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Pokud se týká chyby s VIN, nelze vyvozovat, že ve znaleckých posudcích se jedná o dvě vozidla, neboť z obou znaleckých posudků je zřejmé, že se jedná o vozidlo, jehož VIN je , VIN kód, , navíc znalec , jméno FO, zaslal žalobkyni omluvné sdělení, které přikládá. Námitka žalovaného, že nebyla jednoznačně určena pasivní legitimace, nemá oporu v provedeném dokazování. Svědek , jméno FO, potvrdil, že žalovaný s , jméno FO, dohodl provedení opravy ještě před tím, než žalobkyně předmětné vozidlo zakoupila. Svědek , jméno FO, uvedl: „…Bohužel na to auto nikdy zakázka zapsána nebyla a nikdy se to neopravovalo ve společnosti , právnická osoba, .“ Rovněž uvedl: „…Že když je to firma, tak se samozřejmě dělá zakázkový list. Nevyjímaje smlouvu o dílo, která je s firmou, tam se nic nesepisuje, protože tam je smlouva o dílo“. Dále potvrdil, že na toto vozidlo nebylo nikdy nic sepsáno a domluva na opravu proběhla mezi , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, . , jméno FO, pak nechal vozidlo odtáhnout před bydliště žalovaného, když ho žalovaný jako neopravené zanechal ve společnosti , právnická osoba, a na opravě vozidla po skončení své účasti ve společnosti , právnická osoba, již nepokračoval. , Jméno zainteresované osoby 0/0, neměl zákaz vstupu do areálu , právnická osoba, a mohl v opravě pokračovat jako jiní svědci. Pokud žalovaný spojuje počátek běhu promlčecí doby s prodejem obchodního podílu společnosti , právnická osoba, , což rovněž nemá vliv na smlouvu o dílo uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným , jméno FO, , ve které nebylo dohodnuto místo provádění opravy.

15. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zcela důvodné.

16. Krajský soud se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními, jak je učinil okresní soud a zcela na ně odkazuje.

17. U odvolacího jednání byl zástupce žalobkyně vyzván k doplnění skutkových tvrzení, aby sdělil, co vše jako zprostředkovatel měl pan , jméno FO, zajistit, přičemž doplnil, že pan , jméno FO, byl zprostředkovatelem při uzavření samotné smlouvy a rovněž se po celou dobu opravy měl o opravu starat. V době, kdy žalobkyně odstupovala od smlouvy o dílo, věděla, kde vozidlo je, vozidlo bylo v té době ještě v autoservisu. Nevyzvedl si ho proto, že si stále myslel, že ho pan , jméno FO, opraví. O tom, že žalovaný přestal být zaměstnancem firmy a že přestal být jednatelem, žalobkyně věděla, když pan , jméno FO, do servisu docházel a věděl o dané situaci. Přesto si myslel, že to nebude mít vliv na smlouvu o dílo, kterou uzavřel. Žalobkyně tak po celou dobu trvání smlouvy o dílo, a i poté co odstoupila od smlouvy o dílo jednoznačně věděla, kde se dané vozidlo nachází. Tato skutečnost je rozhodující pro právní posouzení věci. Tato skutečnost rovněž vychází z výpovědí svědků, jak vyplývá z provedeného dokazování. Rovněž znalec , jméno FO, měl vozidlo vidět v areálu firmy ještě před tím, než bylo vozidlo odtaženo na ulici. Bylo prokázáno, že pan , jméno FO, , a vyplývá to rovněž z tvrzení žalobkyně jako zprostředkovatele, průběžně do servisu docházel, a to i poté, co již žalovaný nebyl zaměstnancem ani jednatelem společnosti. , jméno FO, a pan , jméno FO, jsou sousedé a kamarádi, takže mu musela být celá tato skutečnost známá.

18. Odvolací soud se neztotožňuje s právním posouzením věci, jak ho učinil okresní soud.

19. Žalobkyně se domáhá žalobou náhrady škody. Okresní soud se nezabýval preventivní povinností poškozeného k odvrácení škody ve smyslu ust. § 2903 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku.

20. Dle § 2903 odst. 1 citovaného o. z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

21. Dle § 1955 odst. 1 věta prvá o. z. nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla.

22. Jak bylo v řízení prokázáno, žalovaný byl zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , v době do , datum, do , datum, byl společníkem a jednatelem této společnosti. Přesto žalobkyně vyzývala žalovaného k předání vozidla až přípisem ze dne 16. 9. 2019, přičemž zároveň tímto dopisem odstupuje od dané smlouvy o dílo. Je s podivem, že žalobkyně předpokládala, že dále bude žalovaný vozidlo opravovat, přestože již nebyl zaměstnancem dané společnosti a nebyl ani jejím jednatelem. V době, kdy žalobkyně odstoupila od dané smlouvy o dílo, jak vyplynulo rovněž z tvrzení žalobkyně, věděla, kde se dané vozidlo v tento okamžik nachází. Až dne 16. 10. 2020, tedy rok poté, co žalobkyně odstoupila od dané smlouvy, bylo vozidlo odtaženo před bydliště žalovaného. Jak potvrdil pan , jméno FO, , společník a jednatel společnosti , právnická osoba, , žádal žalovaného i pana , jméno FO, , aby si vozidlo odvezli. Na tuto výzvu však ani žalovaný ani pan , jméno FO, nijak nereagovali. Není přitom důvod nevěřit výpovědi tohoto svědka. Dle názoru odvolacího soudu, pokud žalobkyně odstoupila od dané smlouvy, nemohla očekávat, že auto bude dále opravováno, když smlouva, jak tvrdí, byla uzavřena s žalovaným. S ohledem na provedené dokazování je tak zcela zřejmé, že se žalobkyně bezdůvodně o dané auto nezajímala, a to nejen poté, co se mohla a musela dozvědět, že žalovaný již není zaměstnancem, ani jednatelem dané firmy, ale i poté, co od smlouvy odstoupila. Nebyl tedy důvod si dané vozidlo nevyzvednout, kdy by nepochybně pan , jméno FO, ve vyzvednutí vozidla nebránil, když sám uváděl, že vozidlo v servise překáželo a minimálně pan , jméno FO, byl vyzýván k tomu, aby si vozidlo odvezl. Je přitom zřejmé, že pan , jméno FO, byl vyslán do servisu k ocenění vozidla v době, kdy již muselo být žalobkyni zřejmé, že vozidlo nebude dále opravováno, z logiky věci vyplývá, že do servisu byl znalec , jméno FO, vyslán pávě proto, aby dané vozidlo ocenil pro případnou náhradu škody.

23. Shora uvedené ustanovení § 2903 je projevem základních principů soukromého práva, že každý má především chránit své zájmy a nikoliv jen trpně přihlížet, jak vzniká nebo se zvětšuje újma. Spolupůsobení škody přichází v úvahu, kdy nekonání nebo opomenutí poškozeného vztahujeme k okamžiku před vznikem škody, zatímco povinnost ke zmírnění po jejím vzniku nebo vzniku reálné hrozby. Hrozba újmy přitom musí být vykládána široce, vždy v objektivním hledisku. Újma proto hrozí v případech, existuje-li reálné nebezpečí, že škoda nebo újma by mohly vzniknout buď bezprostředně nebo v reálné očekávané budoucnosti, nebude-li provedeno konkrétní jednání, které hrozbu újmy odvrátí. Hrozba pak musí být vždy posuzována ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu. Právním následkem nečinnosti je, že poškozený škodu fakticky způsobil, respektive neučinil vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla. Rozsah, ve kterém poškozený nejednal, je námitkou škůdce při uplatňování nároku na náhradu škody. Tato skutečnost je vyjádřena slovy „nese ze svého, čemu mohl zabránit“. Žalovaný se bránil mezi jiným také tím, že žalobkyně nečinila, ačkoliv činit mohla. Nečinnost a liknavý postup žalobkyně je nutno spatřovat rovněž v tom, že automobil dala do servisu v roce 2015 a při nečinnosti žalovaného odstupuje od smlouvy až v roce 2019. Zprostředkovatel pan , jméno FO, , jakožto známý pana , jméno FO, (jednatele společnosti , právnická osoba, ) a jeho soused, nepochybně musel vědět, že pan , jméno FO, bude opravovat servis a že za tím účelem nemůže být v servise žádné auto. Je tak nutno dospět k závěru, že žalobkyně se o auto bezdůvodně nezajímala a nejednala, jak by rozumně uvažující osoba jednat měla.

24. Z těchto důvodů se pak již odvolací soud nezabýval tím, zda je žalovaný skutečně pasivně věcně legitimován ve sporu, ani předpoklady pro náhradu škody a výši škody, jak k ní dospěl okresní soud. Stejně tak se dále nezabýval námitkou promlčení.

25. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1. o. s. ř. změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

26. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

27. Žalovaný byl zcela úspěšný a v souladu s ust. § 142 odst. 1. o. s. ř. mu tak náleží plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

28. Žalovaný byl v řízení zastoupen advokátkou, které náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 8.140 Kč. Celkem v řízení před soudem prvého stupně jí náleží odměna za 7 úkonů právní služby po 8.140 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 13. 1. 2022, za účast na jednání dne 20. 10. 2022, 7. 3. 2023, 7. 9. 2023, 2. 11. 2023. Dále jí náleží odměna za vyjádření k žalobě ze dne 26. 7. 2023. Za účast na jednání dne 9. 11. 2023, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí náleží odměna v rozsahu poloviny, tj. 4.070 Kč. Dále jí náleží osm režijních paušálu po 300 Kč v souladu s ust. § 13 vyhlášky 177/96 Sb., tj. celkem 63.450 Kč, a z této částky 21% DPH, tj. 13.324,50 Kč. Celkem tak činí náklady řízení před soudem prvého stupně částku 76.774,50 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

29. V odvolacím řízení učinila zástupkyně žalovaného tři úkony právní služby, a to je podané odvolání, účast u jednání konaného dne 14. 8. 2024 a poradu s klientem dne 8. 12. 2023, za což jí náleží odměna 3x po 8.140 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, tj. celkem 25.320 Kč a z této částky 21% DPH, což je 5.317,20 Kč, to je celkem 30.637,20 Kč. Dále žalovanému náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 8.800 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 39.437,20 Kč, které je rovněž žalobkyně povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

30. V souladu s ust.§ 148 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud podle výsledku řízení uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení částku 11.253 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když se jedná o náklady státu na dokazování.